Rozalio navrhuje přepsat takřka celý návrh zákona o odškodnění. Máme 26 připomínek!

Ministerstvo zdravotnictví (MZ) má po letech příprav hotové paragrafové znění zákona o náhradě újmy způsobené očkováním. Na základě naší žádosti a schůzek se zástupci MZ nám byl v rámci vnitřního připomínkového řízení zaslán na začátku října návrh zákona k připomínkování. My jsme již dopředu měli připravené základní principy, podle kterých by měl být zákon vytvořen a jak by mohl fungovat (tento souhrn uvádíme níže). To nám bylo dobrou předlohou pro zformulování připomínek, které si můžete přečíst ZDE.

Na požadavcích a připomínkách k zákonu jsme intenzivně pracovali poslední měsíc za pomoci dvou právníků, kterým děkujeme. Jsou jimi Mgr. Pavel Doubek, Ph.D. a Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.

Naše práce tím však zdaleka nekončí! Děkujeme za vaše příspěvky, které nám zasíláte ZDE.

 

Základní požadavky spolku Rozalio k novému zákonu o náhradě újmy způsobené očkováním


1) Odškodnění nebude podmíněno prokázáním příčinné souvislosti újmy na zdraví s očkováním.

K prokázání újmy způsobené očkováním by měla postačit časová souvislost s očkováním a zpráva ošetřujícího lékaře. Mechanismus nebude založen na hledání příčinné souvislosti a zavinění, ale na objektivní odpovědnosti státu, kde se příčinná souvislost a zavinění presumuje – má se za to, že újma vznikla očkováním, ledaže se prokáže opak.

Lékařské zprávy by si ministerstvo mělo vyžádat samo na základě podané žádosti o náhradě újmy, aby se rodiče nemuseli o zprávu dožadovat u lékařů a nebyli tak více zatěžováni.

 

2) Doba, během které bude vyplaceno odškodnění, by měla být co nejkratší.

Například v USA funguje tzv. Vaccine Injury Compensation Table - tabulka s uvedením vakcín a typických nežádoucích účinků (NÚ), které se u pacienta v typické době mohou projevit. Pokud se nežádoucí účinky v dané době projeví, nic se dál nezkoumá a odškodnění se poskytne. Není zde žádné znalecké zkoumání a role lékaře je jen taková, aby potvrdil (lékařskou zprávou), že se vedlejší účinky v uvedené době opravdu vyskytly. V takovém případě by finanční kompenzace mohla být plněna ze strany státu i do jednoho měsíce bez nutnosti dalšího šetření.

Pokud by však šlo o jiné nežádoucí účinky, než které by byly uvedeny v tabulce, navrhujeme, aby tyto případy řešila příslušná posudková komise (o komisi níže).

 

3) Zákon o náhradě újmy způsobené očkováním by se měl vztahovat i na plošně doporučená, státem hrazená očkování.

Stát u plošně doporučovaného očkování (tedy dobrovolného, ale hrazeného, např. proti pneumokokům) nabádá občany k očkování, hradí ho a má zájem na vysoké proočkovanosti. V zemích, kde očkování není povinné (např. Německo, Rakousko či Švédsko), je odškodnění založeno právě na tomto principu.

 

4) Odškodňovat by se mělo i v případech, kdy povinné očkování bylo aplikováno spolu s nepovinným a došlo ke zdravotní újmě (např. hexavakcína + očkování proti rotavirům).

V těchto případech nelze přesně určit, která vakcína poškození způsobila. Kdyby bylo důvodné podezření, že újmu v případě simultánního podání způsobila pouze vakcína na žádost pacienta (nepovinná vakcína), bylo by povinností státu dokázat, že újmu způsobila nepovinná vakcína a odškodnění tedy nemusí vyplatit.

Vhodné by bylo oficiálně nedoporučovat simultánní podávání vakcín (zvyšuje se tím riziko NÚ).

 

5) Odškodnění by se mělo vztahovat i na vakcíny, které nebyly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, ale splňovaly očkovací povinnost.

Jedná se o případy, kdy se rodiče rozhodnout očkovat dítě “rozloženě”, tedy méněvalentními vakcínami, proti onemocněním stanoveným vyhláškou o očkování proti infekčním nemocem. Pokud lékař odlišné schéma očkování umožní, potvrzuje tím, že jde stále o očkování lege artis, a tedy plně v souladu s rámcem povinného očkování.

 

6) Zákon o odškodnění by se měl vztahovat i na povinná očkování dospělých (podle vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem).

V současnosti je takto povinné očkování proti tetanu. Také zdravotníci nebo pracovníci v sociálních službách podstupují povinné očkování. V případě výskytu nežádoucích účinků mohou očkované osoby potřebovat další léčbu nebo utrpět finanční újmu (např. zůstanou na nemocenské a klesne jim pravidelný příjem).

 

7) Nemělo by se finančně kompenzovat pouze tzv. bolestné, ale mělo by být přihlédnuto také k dalším aspektům, a to v průběhu času.

Rodiče poškozených dětí se například nemohou vrátit do práce, čímž přicházejí o podstatnou část příjmů. To by jim měl dorovnat stát. Dále hradí léčbu, kompenzační pomůcky, rehabilitace, a to i v průběhu několika let.
Toto lze těžko zahrnout do jednorázového odškodnění, jelikož vývoj zdravotního stavu dítěte a jeho potřeby se v průběhu času mění. Zdravotní stav se může zcela zlepšit nebo i zhoršovat. Vhodnější je vyplácet odškodnění dlouhodobou podporou tedy průběžně (např. měsíčně). Ročně pak znovu shrnout potřeby a zdravotní stav a nastavit nové podmínky, nebo ponechat stávající.

Navrhujeme se inspirovat úpravou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, která se týká újmy na zdraví, která je prokázána (soud již prokázal protiprávní jednání škůdce, újmu, příčinnou souvislost).



8) Financování fondu pro odškodnění

Základní přiznání náhrady újmy by měla řešit dobře připravená vyhláška, případně expertní komise mimo MZ, a tak by i financování mělo jít ze speciálního fondu/zdroje schváleného v rámci rozpočtu ČR.

Variantou by mohlo být navýšení rozpočtu Ministerstva zdravotnictví o částku vyhrazenou pouze na odškodnění (v případě, že se peníze nevyčerpají, zůstanou v tomto fondu do dalšího období, tj. nebudou využity na jiné aktivity MZ).

Navrhujeme tedy vytvořit fond, do kterého bude přispívat stát jako celek.

 

9) Měla by být zřízena komise, která by posuzovala žádosti o odškodnění. Ta by měla být mezioborová, jednotlivé odbornosti by měl přímo stanovovat zákon.

Imunolog, neonatolog, neurolog, pediatr, vakcinolog, psycholog, rehabilitační pracovník či fyzioterapeut, logoped, zástupce SÚKLu. Tyto odbornosti jsou nejčastěji dotčeny případy dětí poškozených očkováním. V komisi by také neměl chybět právník a zástupci pacientů či veřejnosti.

Členové by neměli být ve střetu zájmů, neměli by být napojeni na farmaceutický průmysl a měli by pro účast v komisi podepisovat etický kodex o střetu zájmů.

Tato komise by vyřizovala pouze žádosti nespadající do jednoduchého modelu, který vysvětlujeme v bodě č. 2.

 

10) Stát by neměl vymáhat peníze za odškodnění po konkrétních lékařích.

V opačném případě obava lékařů vzroste, zdravotní dokumentace může obsahovat méně údajů o případných reakcích dítěte a podhlášenost NÚ se tím ještě zvýší.

Výjimečné případy, kdy by se prokázalo, že lékař očkováním komplikace dítěti způsobil, by se měly řešit zcela mimo řízení o odškodnění.