Problematika očkování v USA s ohlédnutím na světové vědecké studie, 1.část

Image Situace v očkování 2001: aktualizace a přehled , 1.část
(Vaccine Scene 2001: Update and Overview)

Autor: Harold E. Buttram, MD (medical doctor)
Do češtiny přeložila Marika Bermanová
Korektury textu provedla K.Sejčková

Originál článku v angličtině  lze shlédnout zde:
http://www.mercola.com/2001/jun/9/vaccine_update.htm

O autorovi:

Dr. Harold E. Buttram  pracuje v soukromé lékařské praxi od roku 1962. Je kvalifikovaným odborníkem v environmentálním lékařství, přičemž praktikuje vnitřní a rodinné lékařství. Je členem americké akademie environmentální medicíny (American Academy of Environmental Medicine). Je též bývalým zakládajícím ředitelem americké nadace pro péči před početím (Foresight-America Foundation for Preconception Care).

Kromě konvenčního vzdělání v interní medicíně dosáhl Dr. Buttram rozsáhlého postgraduálního vzdělání v alternativní a integrativní medicíně. Tato oblast zahrnuje medicínu výživy ( Nutrional Medicine), environmentální lékařství a alergie, chelátovou terapii, biooxidační terapie, preventivní a „funkční“ lékařství.(1)  Dr. Buttram byl jedním z prvních v této oblasti na pomezí tří států, které aplikovaly tak integrativní, víceoborový přístup v péči o pacienty. I dnes mnozí noví lékaři vstupující do pole integrativní medicíny vyhledávají Dr. Buttrama pro jeho schopnosti vést, předávat moudrost a rady.

Dr. Buttram je plodným autorem a napsal množství populárně naučných článků. Je autorem kapitoly v knize A Textbook of Natural Medicine (Učebnice přírodního lékařství) a spoluautorem knih For Tomorrow’s Children, Guidelines for Future Parents (Pro děti zítřka, směrnice pro budoucí rodiče) a Our Toxic World, Who is Looking After Our Kids? (Náš toxický svět. Kdo se stará o naše děti?). Mnoho z jeho článků je věnováno tématům environmentální medicíny, péči před početím  (Preconception Care) a dysfunkci imunitního systému. Kromě toho přednášel Dr. Buttram jak pro laickou, tak odbornou veřejnost o  environmentálním lékařství a o péči před početím.

V současné době je Dr. Buttram vedoucím lékařem léčebného výzkumného centra (Woodland Healing Research Center) v Pennsylvánii, USA, kde praktikuje rodinnou lékařskou péči orientovanou na pacienta s důrazem na environmentální a nutriční léčebné přístupy, a to jak pro běžné, tak pro komplexní zdravotní problémy. Zabývá se obzvláště zdravím dnešních dětí a jejich speciálními potřebami. Jeho nepřekonatelně laskavá a citlivá povaha je ztělesněním onoho vzácného druhu lékaře, který staví zájmy pacienta před svoje vlastní. 

(Zdroj:  http://www.woodmed.com/WhoIsDrB.htm )


Poznámky:

(1.)  Pozn.překl. - Pojem „funkční lékařství“ ( Functional Medicine) byl vytvořen  v roce 1993 a vyjadřuje lékařství budoucnosti. Tento pojem, u nás ne příliš známý,  se nejvíce přibližuje celostní medicíně s důrazem na individuální (tj. člověk je jedinečná osobnost a tak se k němu má přistupovat i v léčení) a preventivní péči. Optimální zdraví totiž není pouze absence nemoci, ale je třeba si všímat i banálních a nenápadných příznaků, které, pokud s zanedbají, se mohou rozvinout v chronické či vážné onemocnění. Funkční medicína tak klade velký důraz na preventivní péči, která mimo jiné zohledňuje životní styl, výživu, vlivy prostředí či genetickou výbavu člověka. Více v angl. na  adrese  http://www.worldhealth.net/p/4169,4431.html.

 ----------------------------------------------------------------------------

Úvod

V naší ordinaci dostáváme často dotazy na náš názor a pozici v oblasti očkování jak dětí, tak dospělých. Toto delší pojednání je pokusem vyjádřit menšinový názor a pozici, které jsou v rozporu se současným názorem na toto téma ze strany vlády, veřejnosti a lékařů. Ať už však člověk zaujme jakýkoliv názor, domníváme se, že nejdůležitější je svobodná volba rodičů!

Proto jsme přesvědčeni, že nejlepší přístup k tomuto velmi diskutabilnímu tématu je předložit všechna pro i proti, výhody i nevýhody, vše, co je známo a dosud neznámo o očkování, a potom pomoci vést pacienta nebo rodiče k rozhodnutí, které bude nejlepší pro něj a jeho děti.

Toto se nazývá "informovaný souhlas pacienta" a měl by být podkladem jakéhokoliv lékařského testu či zákroku, očkování nevyjímaje. V důsledku toho naše léčebná výzkumná centra (Healing Research Centers) ctí a respektují volbu rodiče či pacienta v tomto ohledu a v souladu s tím očkují nebo neočkují.

"Účinnost" každé léčby musí být v souladu s "bezpečností" jejích účinků na lidské tělo (například léčba aspirinem je účinná v prevenci druhého infarktu po již proběhlém prvním, přičemž je poměrně bezpečná, mající za následek pouze nízký výskyt krvácení žaludku a střev coby možný dlouhodobý vedlejší účinek).

Při čtení následujícího textu  se prosím zaměřte na výše zmíněný vztah mezi "účinností" a "bezpečností" u očkování:

1.Vědecké důkazy potvrzují účinnost očkování. Vakcíny zabraňují infekčním chorobám; některé více, jiné méně, ale tento bod není zpochybňován.
2.Vědecké důkazy nepotvrzují bezpečnost očkování:
3.Studie bezpečnosti očkování jsou omezeny pouze na krátké časové úseky - několik dnů až několik týdnů. Neexistuje ŽÁDNÁ (ANI JEDNA!) dlouhodobá studie (trvající měsíce nebo roky) na bezpečnost kterékoliv očkování či imunizace.
4. Stále více přibývá vědeckých důkazů o dlouhodobých nepříznivých vedlejších účincích vakcín, které vyžadují mnohem více bádání.


V srpnu 1999 a dubnu 2000 se ve Washingtonu D.C. konala jednání Kongresu, která se zabývala otázkami ohledně bezpečnosti vakcín. Jednání svolal kongresman Dan Burton, předseda Výboru pro reformu poslanecké sněmovny vlády (U.S. House Government Reform Committee). V Cherry Hill v New Jersey se o víkendu 2. a 3. října 1999 konala konference věnovaná autismu, sponzorovaná Institutem pro výzkum autismu ze San Diega, Kalifornie (Autism Research Institute of San Diego, California). Zúčastnilo se jí přes tisíc lidí, z nichž většinu tvořili rodiče dětí postižených autismem. Účastníci konference byly vyzváni, aby povstali ti, kteří se domnívají, že autismus u jejich dětí byl způsoben vakcínami; na to se zvedla velká většina publika.

Se zřetelem na tyto a další známky vzrůstajících obav veřejnosti týkajících se současného očkovacího programu doufáme, že tento přehled o situaci v očkování přijde nyní vhod.

Část 1.

Obsah:

- Je přínos vakcín zveličován?
- Bezpečnost vakcín není prokázána
- Co je známo o nepříznivých reakcích na vakcíny
- Rekombinantní vakcína proti hepatitidě B - neoficiální hlášení o nepříznivých reakcích
- Vakcíny proti tetanu a  invazivnímu hemofilovému onemocnění (Hib)
- Pertuse (dávivý kašel) a encefalitida způsobená vakcínami

 Je přínos vakcín zveličován?

Z historického hlediska je důležité si uvědomit, že v době počátků očkování existovalo relativně málo vakcín, a byly většinou podávány odděleně. Rovněž by se zdálo, že v tomto ranném stadiu dosáhlo očkování svého největšího úspěchu, a to vymýcením pravých neštovic ze zemského povrchu (i když existují zneklidňující zprávy o jejich současném znovuobjevení v oblastech Dálného východu) a vymýcením dětské obrny  (polia) ze západní polokoule, přičemž poslední případ polia z divokého viru je z roku 1979.

Mimochodem, průměrný občan dnes věří, že k vymýcení pravých neštovic z povrchu země došlo díky masovému očkování. Toto není pravda, a to z jednoduchého důvodu, že k masovému očkování  v mnoha oblastech vůbec nedošlo. V některých zemích třetího světa bylo z ekonomických a jiných důvodů očkováno proti pravým neštovicím pouze 10 či méně procent populace, což si vynutilo plán "karantény a kontroly šíření", podle kterého byli očkováni pouze ti, kteří přišli do kontaktu s postiženými v infikované vesnici a okolních oblastech. Jestliže omezené (cílené) očkování spolu s karanténou bylo efektivní v případě pravých neštovic, pak vyvstává otázka o nezbytnosti současného masového očkování proti jiným nemocem; otázka, která, jak věříme, se dočká vzrůstajícího významu s rostoucí úrovní znalosti o nepříznivých účincích vakcín.

Mezi další úspěchy vakcín se počítá omezení spalniček v USA na méně než 100 hlášených případů v roce 1998, a z těchto byla ještě většina do USA zavlečena. Nicméně podle zastánců očkování bychom museli uvěřit, že vakcíny byly zodpovědné za regulaci prakticky všech forem epidemií smrtelných nemocí v USA. S výjimkami uvedenými výše to ovšem fakta nepotvrzují.

Podle záznamů Metropolitní životní pojišťovny (Metropolitan Life Insurance Company) byly v USA v letech 1911 až 1935 čtyři hlavní příčiny dětské úmrtnosti z infekčních chorob tyto:

 - záškrt
 - dávivý kašel (pertuse)
 - spála
 - spalničky

Avšak do roku 1945, tj. před zavedením masových očkovacích programů,  klesla kombinovaná úmrtnost z těchto příčin o 95%.(1) Ostatní statistické informace ukazovaly prakticky stejnou tendenci. (2)

Podle zprávy v publikaci Morbidity and Mortality Weekly Report, 30.července 1999, byly nejdůležitějšími faktory, které vedly ke snížení infekčních chorob v minulém století,  zlepšení

 - sanitace
 - kvalita vody
 - hygiena

a zavedení antibiotik. Přestože vakcíny byly zmíněny, nebyly zahrnuty mezi hlavní faktory.(3)

Další faktor, který bývá často přehlížen je ten, že postupem času a opakovaným průchodem lidskými hostiteli mají mikroorgnismy sklon k oslabení či utlumení své virulence. (4)  Například dávivý kašel (pertuse) je nyní zřetelně mírnějším onemocněním v západním světě než byl zhruba před 100 lety.  Příklad tohoto děje je k dispozici v textu Viery Scheibner, Ph.D. "Očkování, 100 let ortodoxního výzkumu ukazuje, že vakcíny představují lékařský útok na imunitní systém"(5), ve kterém autorka přezkoumává švédskou zkušenost s dávivým kašlem (pertusí) a vakcínou proti pertusi.V roce 1979 Švédsko zakázalo používání  vakcíny proti pertusi z důvodu návratu tohoto onemocnění u plně očkovaných dětí, a také kvůli vedlejším účinkům včetně poškození mozku, které byly považovány za nepřijatelné.  I přes tento zákaz, který zde trvá dodnes, není dětská úmrtnost na pertusi ve Švédsku vyšší než v jiných, plně očkovaných populacích (např. v letech 1987 až 1991 byla ve Švédsku zaznamenána 3 dětská úmrtí v porovnání se 4 úmrtími v Novém Jižním Walesu v Austrálii během o něco málo delšího období).

Přesto je třeba přiznat, že pertuse zůstává vážným onemocněním v mnoha zemích třetího světa, kde s sebou nese závažnou morbiditu a mortalitu vinou faktorů, které často zahrnují špatnou sanitaci a chybějící vhodná lékařská zařízení. Mnohé z nich jsou rovněž "panenské populace", v nichž je dávivý kašel (pertuse) relativně nová infekce, pročež postrádají přirozenou imunitu existující ve většině západních národů, které zdědily imunitu z dřívějších epidemií.

Bezpečnost vakcín není prokázána:

Mělo by být poukázáno, že děti dnes před vstupem do školy obdrží něco mezi 22 a 35 vakcínami, zatímco většina občanů dnešní starší generace dostala pouze jednu, a to proti pravým neštovicím. Některé z dnešních vakcín obsahují rtuť, za určitých okolností známý neurotoxin. S rostoucími obavami veřejnosti týkajících se možných negativních účinků této zátěže cizorodého imunologického materiálu pro nevyvinutý imunitní systém dětí je logické si položit otázku, co je známo o těchto reakcích.

Malá, ale rostoucí menšinová skupina lékařů a vědců si uvědomuje, že testování bezpečnosti vakcín je žalostně nedostatečné. Jeden z mnoha příkladů: zvláštní komise Národní akademie věd (National Academy of Science),  tj.Institutu medicíny ( Institute of Medicine, IOM) publikoval roku 1994 komplexní revizi bezpečnosti vakcíny proti hepatitidě typu B. Když tato komise, která je kongresovým mandátem zodpovědná za rozhodování o bezpečnosti vakcín, vyšetřovala pět možných a věrohodných negativních účinků, nebyla schopna dojít k závěru o čtyřech z nich, protože zjistila, že příslušný výzkum bezpečnosti vakcíny nebyl proveden. Co více, zjistila rovněž, že existují vážné "mezery a omezení" jak ve znalostech, tak v infrastruktuře nutné ke studiu nepříznivých důsledků.  Ze 76 typů nepříznivých účinků, které IOM přezkoumával, byly základní vědecké informace nedostačující ke stanovení jasné příčinné souvislosti s vakcínami u 50 (66%). IOM také poznamenal, že "pokud výzkum...nebude zlepšen, budoucí revize bezpečnosti vakcín bude podobně handicapovaná".(6) Jasným důsledkem této zprávy, která podle našich zkušeností výstižně charakterizuje nahodilý styl práce v problematice bezpečnosti očkování, je, že k nepříznivým reakcím na vakcíny může docházet ve velkém měřítku, aniž by byly jako takové rozpoznány.
Na podpoření tohoto tvrzení budou níže posouzeny dvě průkopnické studie, jedna z roku 1955, druhá z roku 1984, obě vyhlašující poplach v oblasti možných vedlejších účinků vakcín:

Jednou z nejvíce překvapujících studií ze starší lékařské literatury zabývající se vakcínou proti pertusi  je studie A.L. Lowa (A.L. Low, Chicago, 1955), který zhotovil elektroencefalogramy (EEG) 83 dětí před a po vakcinaci proti pertusi.  U dvou z těchto dětí zjistil abnormální EEG následně po očkování bez přítomnosti jiných známek nebo symptomů abnormálních reakcí. Ve své zprávě podává komentář: "Tato studie ukazuje, že kromě hlášených velmi závážných neurologických změn mohou nastávat také mírné, ale eventuálně významné mozkové reakce."(7)

Jiná velmi zajímavá studie, tentokrát z Německa, byla hlášena v málo povšimnutém dopisu editorovi v New England Journal of Medicine, v roce 1984.(8) V této studii byl shledán významný, i když dočasný, pokles  T- pomocných lymfocytů u 11 zdravých dospělých po rutinním přeočkování proti tetanu. Velké obavy spočívají ve faktu, že u 4 z těchto subjektů T-pomocné lymfocyty klesly na úroveň, kterou je možno sledovat u pacientů s aktivním AIDS.

Implikace těchto dvou studií jsou nesmírné. Co se týče německé studie, jestliže tento stav byl výsledkem jediné vakcíny u zdravých dospělých, je nutné se zamyslet nad důsledky mnohonásobných vakcín (19 vakcín v průběhu prvních 6 měsíců života podle posledního sčítání) podaných kojencům s jejich ještě nezralým a zranitelným imunitním systémem. Bohužel kromě klinického pozorování můžeme nad těmito důsledky jen spekulovat, jelikož tento test nebyl nikdy opakován.  Co se týče studie Loweho s EEG před a po vakcíně proti pertusi, tak je možné, že v době, kdy nesčetný počet našich dětí trpí různými stupni a fázemi mozkové dysfunkce, mohou nastávat vážné reakce na vakcíny ve velkém měřítku, bez rozeznání pravé podstaty, a rozšiřovat tak tuto skupinu nešťastných dětí.

Je smutné a ostudné, že ani jedna z těchto dvou studií nebyla v amerických laboratořích a lékařských centrech následována dalšími podobnými, jak by se očekávalo. Kdyby bývaly podniknuty, objevení a dokumentace nepříznivých neurologických a imunologických účinků vakcín by vedly k formám a kombinacím dětských vakcín, které jsou bezpečnější  než ty současné.

Pečlivým prohlížením lékařské literatury po mnoho let se nám podařilo v literatuře naleznout pouze 3 další zprávy o studiích před a po imunizaci, a to všechny ze zahraničních lékařských center:

Ve studii z Japonska bylo očkováno 61 dětí s historií horečnatých nebo epileptických záchvatů, které neměly záchvat po dobu jednoho roku. Po očkování vakcínami proti záškrtu, dávivému kašli a tetanu nebo vakcínou proti tuberkulóze (DPT, DT nebo BCG) nastal významný nárůst v "epileptických hrotech" v povakcinačních encefalogramech v porovnání s předvakcinačními. (9)

V lednu 1993 československý lékařský časopis publikoval výsledky studie 89 dětí s nepříznivými klinickými reakcemi po aplikaci různých kombinací vakcín. Byly zaznamenány detailní anamnézy a odebrány vzorky krve ke zkoumání různých parametrů buněčné a látkové imunity. Bylo shledáno, že děti s nepříznivými reakcemi měly významně zvýšený počet abnormálních krevních parametrů v porovnání s dětmi, které neměly žádné klinické reakce. (10)

V roce 1997 studie z kanadské univerzity v Albertě (University of Alberta, Canada) přinesla výsledky zjištění před a po vakcíně proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR), ve které byly testovány účinky jak specifických protilátek proti spalničkám, tak buňkami zprostředkovaná imunity, indikované produkcí cytokinů.(11) Význam této studie nespočívá až tak v nalezených výsledcích, které budou studovány později, jako v tom, že se tím otevírá zcela nová cesta pro výzkum, zaměřená na objevení konkrétních mechanismů účinků vakcín a  případně také odhalení jejich vedlejších účinků.

Těmito třemi zprávami z uznávaných lékařských center publikovaných v recenzovaných časopisech byly otevřeny brány širokému lékařskému výzkumu. Jistě nebude trvat dlouho, než budou následovat fakta o mechanismu vakcín, jejich účincích a stejně tak o nepříznivých reakcích. Doufáme, že i přes zpoždění se naše vlastní (americká - pozn.překl.,) lékařská výzkumná centra zúčastní tohoto výzkumu.

 

Co je známo o nepříznivých reakcích na vakcíny:
(zběžný přehled z literatury)

Před tím, než se obrátíme k lékařským a vědeckým zprávám o nepříznivých reakcích vakcín, musíme zdráhavě poukázat na téměř nepřekonatelné těžkosti v získávání spolehlivých dat o těchto reakcích z důvodu extrémní neochoty lékařů hlásit reakce na vakcíny; jev, který existuje už od prvních dnů dětského očkování. Existuje k tomu řada důvodů. Od počátku lékařského studia byli lékaři učeni pohlížet na vakcíny jako na jeden z největších úspěchů lékařské vědy a  proto jakékoliv otázky ohledně vakcín jsou často nahlíženy jako na zradu lékařské profese. Autoři klasického textu "Shot in the Dark", Coulter a Fisher, citují obhájce specializujícího se na děti postižené očkováním. V komentáři o nedostatečném hlášení reakcí na vakcíny ze strany doktorů se tento obhájce vyjádřil: "Stejně jako v případech s mnoha dětmi poškozenými vakcínou proti pertusi se žádný z ošetřujících lékařů nezavázal ke stanovení konečné etiologické diagnózy.  Je podivné, že rodiče dětí poškozených vakcínou proti pertusi mohou získat etiologickou diagnózu často pouze najmutím advokáta a návštěvou jednoho z mála uznávaných odborníků v U.S.A. zabývajících se encefalopatií způsobenou vakcínou proti pertusi."(12)  Mimochodem si myslíme,že je vhodné se zde zmínit o tom, že jsme si všimli stejného jevu i v naší ordinaci. Během několika posledních let jsme ošetřovali poměrně mnoho autistických dětí, z nichž nemálo začalo trpět autismem v časové návaznosti na očkování, a přesto se nevyskytl jediný případ, kdy by jiní lékaři stanovili vakcínu coby možnou příčinu autismu.


Rekombinantní (hybridní) vakcína proti hepatitidě B - neoficiální hlášení o nepříznivých reakcích:

Jak naznačuje několik zpráv, vakcína proti hepatitidě B může hrát velkou roli,  i když dosud ve velké míře nerozpoznanou, u hemoragických (krvácivých) komplikací zapříčiněných vakcínami. Dr. Andrea Valeri z Itálie napočítal celkem 45 různých typů reakcí týkajících se výzkumu nepříznivých reakcí na rekombinantní vakcínu hepatitidy B z období 1990 až říjen 1997 ve sbírce výňatků ze světové literatury na Medline (tj.elektronická databáze světové lékařské literatury, pozn.překl.).(13)  Mezi těmito reakcemi se vyskytovaly: nekrotizující vaskulitida, (14) vakcínami vyvolaná autoimunita, (15) a (segmentarní) okluze centrální sítnicové žíly. (16) V British Medical Journal pak dále najdeme zprávu o vaskulitidě následující po očkování proti hepatitidě B.(17)  Trombocytopenie (dlouhodobý nedostatek krevních destiček) je uveden v seznamu možných komplikací v současném Physicians' Desk Reference. Ve zprávě systému pro hlášení nepříznivých účinků vakcín (Vaccine Adverse Event Reporting System) o 18 úmrtích po vakcíně proti hepatitidě B z období 1991-1998 byly krvácivé příhody časté, přičemž zahrnovaly 2 mozková krvácení, 4 plicní krvácení, 1 krvácivý průjem a několik případů s krví v horních dýchacích cestách.(18) Zpráva v Post-Graduate Medicine o akutní hemoragické encefalitidě cituje vakcíny jako jednu z možných příčin tohoto onemocnění.(19)

Hlášení o autoimunních/neurologických typech reakcí z vakcíny proti hepatitidě B zahrnují následující reakce:
oční neuritida (28), svalová ochablost ( myasthenia gravis) (23), Reiterův syndrom a artritida (32), intraokulární zánětlivé onemocnění (21),  revmatická artritida (31), demyelinizace CNS (25-27), autismus a zánět tlustého střeva (kolitida) (33), příčná myelitida ( transverse myelitis) (29), Guillain-Barré syndrom(22), ztráta zraku (30), polyneuropatie(20), erythema nodosum (24)

 

Vakcíny proti tetanu a  invazivnímu hemofilovému onemocnění (Hib) :

Vakcína proti tetanu není obklopena aurou kontroverze jako některé jiné vakcíny. Přesto v roce 1991 studie Národního institutu medicíny (National Institute of Medicine) nalezla příčinný vztah mezi vakcínou proti  tetanu a anafylaxí, potenciálně život ohrožující alergickou reakcí.(34)

Vakcína proti invazivnímu hemofilovému onemocnění (Hib, nebo-li Haemophilus influenzae typu b) je nechvalně proslulá ve své schopnosti vyvolávat přecitlivělost stejně jako vakcína proti pertusi (35) a to až do paradoxní reakce, kdy zapříčiňuje dočasný pokles protilátek po očkování u většiny dospělých a dětí, což může zvýšit riziko invazivního onemocnění, pokud v sobě osoba přechovává mikroorganismy H influenzy už v době Hib očkování.(36)


Pertuse (dávivý kašel) a encefalitida způsobená vakcínami

Ze všech současných vakcín přetrvala vakcína proti pertusi nejdelší období kontroverze a vysloužila si tak pochybnou pověst. Tento spor je soustředěn především kolem hlášení o postvakcinační encefalitidě, která tuto vakcínu sužovala od samého začátku  na konci 20. let a pak ve 30.letech minulého století. Faktem však zůstává, že veřejná byrokracie hájí stanovisko, že žádná kontroverze neexistuje a že poškození mozku vakcínami jsou extrémě vzácné.

Přesto je zde mnoho rodičů stejně jako rostoucí počet lékařů a vědců, i když je jich stále menšina, kteří považují vakcínu proti pertusi za potenciálně nebezpečnou.  Pro ty, kteří se do větší hloubky zajímají o zkoumání tohoto překvapující tématu, doporučujeme následující 3 knihy: Shot in the Dark autorů Coulter a Harris(12), Vaccination.... autorky Viery Scheibner, Ph.D.,(5) a Vaccination and Behavioral Disorders od autora Grega Wilsona.(37)

Základní otázka v souvislosti s vakcínou proti pertusi je, zda tato vakcína sama o sobě či v kombinaci s jinými vakcínami přispívá či nepřispívá k epidemii neurobehaviorálních problémů, které se nyní vyskytují u amerických dětí, a to v důsledku poškození mírným zánětem mozku, který byl způsoben vakcínou. Low(7) a Nuono(9) ve svých studiích naznačují, že je to možné. Tato otázka, která nikdy nebyla smysluplně zodpovězena, dnes nabývá mimořádného významu ve světle současného nepříznivého zdravotního trendu u amerických dětí. Článek v hlavním zpravodajském magazínu cituje "dramatický nárůst poruch učení u amerických dětí", přičemž "jedno ze šesti trpí autismem, agresivitou, dyslexií nebo poruchou pozornosti a hyperaktivitou."(38)

Je možné, že moderní medicína má obrovskou slepou skvrnu a nevidí lékařský problém, který se děje ve velkém měřítku? Historie nám ukazuje, že se tak již stalo, jako v případě australského porodníka Ignaze Semmelweise, který v polovině 19.století nebyl schopen přesvědčit své kolegy, aby si myli ruce před asistováním u porodu nebo před operací. Vrátíme-li se nyní k naší revizi literatury, tak zjistíme, že lékařské studie encefalitidy vyvolané vakcínou proti pertusi, již v minulosti vzácné, prakticky vymizely počátkem 90.let 20.století, kdy se v hlavních lékařských časopisech objevila série článků snažících se vyloučit encefalitidy způsobené vakcínou proti pertusi  coby náhodně se vyskytující jevy.(39-41)  K získání reálného vhledu na dnešní charakter a frekvenci výskytu nepříznivých reakcí na vakcínu proti pertusi je proto nutné hledat kromě dřívější literatury také v dalších pramenech. Přestože výzkum v této oblasti převážně stagnuje, existuje několik vysoce relevantních studií na zvířatech, které pomáhají definovat charakter endotoxinu pertuse a jeho možný poškozující účinek na mozek.

Obrátíme-li se k těmto zvířecím modelům, tak zjistíme, že pokusy o zamítnutí encefalitidy způsobené vakcínou proti pertusi ztroskotávají, nebo by měly ztroskotat od samého počátku, a to na jednoduchém faktu, že vakcíny, zahrnující i vakcínu  proti pertusi, jsou ve skutečnosti používány k vyvolání encefalitidy (experimentální alergické encefalomyelitidy) u laboratorních zvířat.(42)

Ze zvířecích modelů zde citujeme čtyři:

1) Při experimentální encefalomyelitidě provedené Munozem a spolupracovníky, vyvolané u myší vpichem pertussigenu, derivátu z Bordatella pertussis, spolu s extraktem míchy myší, se objevily histologické nálezy perivaskulárních infiltrátů tvořené převážně lymfocyty v mozku a míše.(43) 

2) Přestože Munoz se nezmiňuje o přítomnosti či absenci otoku mozku, Iwasa zdůrazňuje nález mozkového otoku coby rys encefalopatie vyvolané pertusí.(44) Mimochodem existují neoficiální zprávy o otoku mozku u kojenců následně po očkování DPT (záškrt-pertuse-tetanus), kteří vykazovali známky zvýšeného intrakraniálního tlaku, projevujícího se vyklenutými fontanelami.(45-47) Rovněž Glazka v roce 1972 studoval pitvy dětí, které zemřely následně po vakcíně proti pertusi. Přestože byly nálezy početně omezené, zahrnovaly otok mozku, hyperemii (překrvení) a měkké mozkové pleny.(101)

3) Ve studii se zvířecím modelem zaměřené na zkoumání systémových a neurologických komplikací vyskytujících se občas u dětí po vakcíně proti pertusi  objevili Steinman a jeho spolupracovníci u myší smrtelný syndrom podobný šoku po vakcinaci proti B pertusi a přecitlivělosti na bovinní sérový albumin. Pitva mozků odkryla difúzní ucpání cév a krvácení v mozkové kůře i v bílé hmotě.(48) (dodáváme důraz-pozn.autora). 

1) McCuskey ve studii účinků bakteriálního endotoxinu na mikrocirkulaci popisuje, že endotoxin způsobuje záněty cév, které vedou k prokoagulačním stavům endotelu.(49)

 

Poznámky:

(1) Dublin L, Health Progress, 1935-1945, Metropolitan Life Insurance Company, 1948, page 12.
(2) Alderson M, International Mortality Statistics, (Washington D.C., Facts on File, 1981, pages 161-162, 164-165, 177-178, and 216.
(3) Morbidity and Mortality Weekly Report, July 30, 1999, 48:621-628.
(4) Diodati CJM, Immunization History, Ethics, Law and Health, Integral Aspects Incorporated, Windsor, Ontario, 1999, pages 104-106.
(5) Vaccination, 100 Years of Orthodox Research Shows that Vaccines Represent a Medical Assault on the Immune System, Viera Scheibner, Ph.D., 1993, pages 33-46, available from New Atlantean Press, PO Box 9638-925, Santa Fe, NM 87504.
(6) Stratton KR, CJ Howe, and RB Johnston, Jr., Editors, Adverse Events Associated with Childhood Vaccines; Evidence Bearing on Causality, Institute of Medicine, National Academy Press, Washington D.C., l994 pp. 211-236.
(7) Low AL, Electroencephalographic studies following Pertussis immunization, J Pediatrics, 1955;47:35-39.
(8) Eibl M et al, Abnormal T-lymphocyte subpopulations in healthy subjects after tetanus booster immunization, (letter), NEJM,1984;310(3):198-199.
(9) Nouno S et al, Adverse effects on EEG and clinical condition after immunizing children with convulsive disorders, Acta Paediatr Japan, Aug., 1990; 32(4):357-360.
(10) Immunologic findings in children with abnormal reactions after vaccination, Czechoslovakia Pediatrics, January, 1993; 48(1): pp. 9-12.
(11) Pabst HF et al, Kinetics of immunologic responses after primary MMR vaccination, Vaccine, 1997; 15(1):10-14.
(12) A Shot in the Dark, Harris L Coulter & Barbara Loe Fisher, Avery Publishing Group, Inc., Garden City Park, New York, 1991, page 47.
(13) Contact Dr. Andrea Valeri 01139-0535-26545, public section: phone-fax 0039-30-20.90.288 (Rosa Carla) Italy.
(14) Kerleau JM et al, La Vaccinazione anti-hepatite B e una nuova cause di vasculite necrotizzante? (lettera) Rev Med Interne, 1997;18(6):491-492.
(15) Cohen AD & Y Shoenfeld, Autoimmunita indoni dai vaccini, J Autoimmunity, Dec., 1996; 9(6):699-703.
(16) Disdier GB et al, Pccisopme de a vena centrale della retina dopo vaccinazione antihepatite B con vaccino recombinante, Presse Med,Feb. 1, 1997; 26(2):62-65.
(17) Cockwell P, Vasculitis related to hepatitis B vaccine, (letter),British Medical J, 1991; 301:1281.
(18) Niu MT et al, Neonatal deaths after hepatitis B vaccine, Arch Pediatr Adolesc Med, Dec., 1999; 153:1279-1282.
(19) Behan PO et al, Acute necrotizing encephalopathy, Post-Graduate Medicine,
Oct., l973; 54(4):154-160.
(20) Ribera EF, Polyneuropathy associated with administration of hepatitis B
Vaccine, New Engl J Med, Sept. 8, 1983; 309(10):614-615.
(21) Fried M et al, Uveitis after hepatitis B vaccine, Lancet , Sept.12, 1987; 2(8559):631-632.
(22) Shaw FE, Postmarketing surveillance for neurologic adverse events reported after hepatitis B vaccination, Experience of the first three years, Amer J Epidemiol, Feb., l998; 127(2): 337-352.
(23) Biron P et al, Myasthenia gravis after general anesthesia and hepatitis B vaccine, Arch Int Med, Dec., 1998;148(12):2685.
(24) Goolsby PL, Erythema nodosum after recombined hepatitis B vaccine, New Engl J Med, Oct. 26, 1989;321(17):1198-1199.
(25) Herreolen L et al, Central-nervous-system demyelination after immunization with recombinant hepatitis B vaccine, Lancet, Nov. 9, 1991;338(8776):1174-1175.
(26) Nadler JP, Multiple sclerosis and hepatitis B vaccine, Clin Inf Dis, Nov., 1993;17(5):928-929.
(27) Kaplanski G et al, Central nervous system demyelination after vaccination against hepatitis B and HLA haplotype, J Neurol Neurosurg Psychiatry,June, 1995; 58(6):758-759.
(28) Anonymous, Hepatitis B vaccines: reported reactions, World Health Organization Adverse Drug Reaction Bulletin, August, l990.
(29) Trevisani T et al, Transverse myelitis following hepatits B vaccination, J Hepatol, Sept., 1993;19(2):317-318.
(30) Brezin A, Visual loss and eosinophilia after recombinant hepatitis B vaccine, Lancet, Aug. 28, 1993;342:563-564.
(31) Vautier G, Acute sero-positive rheumatoid arthritis occurring after hepatitis vaccination, British J Rheumatol,Oct., 1994; 33(10):991.
(32) Hassan W, Reiters syndrome and reactive arthritis in health care workers after vaccination, Brit Med J, July 9, 1994;309:94.
(33) Wakefield AJ et al, Ileal-lymphoid nodular hyperplasia, non-specific colitis, and pervasive developmental disorder in children, Lancet,Feb. 28, 1998; 351:637-641.
(34) Institute of Medicine, (1991 (Adverse Effects of Pertussis and Rubella Vaccines, National Academy Press, Washington D.C.
(35) Terpstra OK et al, Comparison of vaccination of mice and rats with Hemophilus influenza and Bordetella pertussis as models, Clin Exp Pharmac Physiol, April, 1979; 6(2):139-149.
(36) Daum RS et al, Decline in serum antibody to the capsule of the Hemophilus influenza type b in the immediate post-immunization period, J Pediatrics, May, 1999; 114(5):742-747.
(37) Vaccination and Behavioral Disorders, (a review of a controversy), by Greg Wilson, Tuntable Creek Publishing, PO Box 1448, Lismore NSW 2480, Australia, 2000.
(38) Sheila Kaplan & Jim Morris, "Kids at risk," U.S. News & World Report, Cover Story 6/19/00.
(39) Cherry JD et al, Pertussis immunization and characteristics related to first seizures in infants and children, J Pediatrics, 1993;122(6):900-903.
(40) Camfield P, Brain damage from pertussis immunization, AIDC, 1992;146:327-331.
(41) Blumberg DA et al, Severe reactions associated with diphtheria-tetanus-pertussis vaccine: detailed study of children with seizures, hypotonic-hyporesponsive episodes, high fevers, and persistent crying, Pediatrics, June, 1993;91(6):1158-1165.
(42) Levine S & R Lowinski, Hyperacute allergic encephalomyelitis, Amer J Path, 1973; 73:247-250.
(43) Munoz JJ et al, Elicitation of experimental encephalomyelitis in mice with aid of pertussigen, Cellular Immunology, 1984; 83(1):92-100.
(44) Iwasa S et al, Swelling of the brain caused by pertussis vaccine: its quantitative determination and responsible factors in the vaccine, Japan J Med Sci Biol, April, 1985; 38(2):53-65.
(45) Jacob J & F Manning, Increased intracranial pressure after diphtheria, tetanus, pertussis immunization, J Dis Child, Feb., 1979; 133:217-218.
(46) Gross TP et al, Bulging fontanelle after immunization with diphtheria-tetanus-pertussis, J Pediatrics, March, 1989;114(3):423-425.
(47) Mathur R & S Kumari, Bulging fontanelle following DPT, Indian Pediatr, June, 1981; 18(6):417-418.
(48) Steinman L et al, Murine model for pertussis vaccine encephalopathy: linkage to H-2, Nature, Oct., 1982; 299(21):738-740.
(49) McCuskey RS et al, Review: the microcirculation during endotoxemia, Cardiovascular Res, Oct., 1996; 32(4):752-763.