Reakce spolku ROZALIO na článek ve ZD k pořadu ČT Nedej se plus

13.6.2015

Dovolujeme si reagovat na článek „Jak hluboko klesla Česká televize? Až ke konspiračním teoriím o zdraví!“ redaktorky Ludmily Hamplové (dále jen článek) doplněný komentářem šéfredaktora pana Tomáše Cikrta.

http://www.zdravotnickydenik.cz/2015/06/jak-hluboko-klesla-ceska-televize-az-ke-konspiracnim-teoriim-o-zdravi/

Tento článek je ukázkou provakcinační mediální tvorby a používá všechny techniky a způsoby, které současně sám vyčítá zjevně nenáviděné protistraně. Kritizovaná reportáž ČT i tento mainstreamově vysoce poplatný bulvární článek Zdravotnického deníku zaslouží komentář s určitým nadhledem věcí, které byly protikladně sděleny laické veřejnosti.

Očkování jako příčina současné celosvětové epidemie autismu?

Pokud kdokoliv věnuje skutečně svou vlastní pozornost obsahu reportáže ČT, nikde se nedozví, že očkování způsobuje autismus. Tuto informaci zdroj ČT netvrdí. V reportáži jsou sdělena vědecky prokázána epidemiologická data o aktuálním extrémním nárůstu výskytu autismu v populaci, když příčina tohoto závažného postižení zdraví dětí nebyla dosud vědecky objasněná. Nikdo příčinu epidemie autismu dnes nezná. Nicméně genetická predispozice jednotlivců, se takovým způsobem sama o sobě v populaci projevit nemůže.

Článek k tomu uvádí: „Přesný mechanismus vzniku této poruchy není dosud znám, byť je zřejmé, že podstatnou roli hraje dědičnost. „Odpověď, kterou poskytuje současná věda je ale pro rodiče příliš vágní a těžko se s ní smiřují…. (psycholožka K. Thorová).“ Pokud něco není vědecky známé, především věda dosud žádnou odpověď neposkytuje. Tento protimluv je v článku patrný. Mnohem odbornější zdroje (přímo ze CDC) na rozdíl od textu článku již rozumně uvádí, že je možné, že vakcíny vzácně způsobují autismus u dětí, které jsou biologicky nebo geneticky predisponovány k tomuto poškození očkováním (http://sharylattkisson.com/cdc-possibility-that-vaccines-rarely-trigger-autism/). Pokud bychom vzali tuto „genetickou teorii“ za pravdivou, výsledek rozhodně nepůjde v žádný prospěch obhájců bezpečnosti očkování. Znamenalo by to například, že jedna osoba z 50-100 jedinců v USA je geneticky natolik predisponovaná, že u ní autismus klinicky přímo vznikne. Je přitom zcela nesporné, že svou roli zde musí sehrát i jiný spolupůsobící faktor, protože ještě před 30ti lety u masy podobně geneticky predisponovaných lidí k výskytu autismu s takovou incidencí nedocházelo. Spontánní výskyt autismu na základě pouze vrozené genetické predispozice je tímto prakticky vyloučen, pokud nevstoupíme na velmi tenký a široce nepoznaný led epigenetiky nebo jiných „negenetických“ biologických predispozic, jak o nich správně uvažuje zdroj z CDC. „Genetická hypotéza“ tedy rozhodně nemá žádný vliv na existenci velmi silné potřeby zjistit a ozřejmit, jaký jiný spolupůsobící faktor či faktory stojí za současnou celosvětovou příčinou epidemie autismu, i kdyby tato stála také na genetickém základě. Genetická predispozice v žádném případě nevyvrací hypotézu, že oním dalším potřebným kofaktorem ke klinickému rozvoji autismu je třeba právě očkování. Poté hypotetické zjištění, že 1-2% populace jsou geneticky predisponovány ke vzniku autismu evokovaného právě očkováním, by bylo zajisté katastrofou pro celý vakcinační průmysl i současnou medicínu a její kredit. Takový závěr dosud nikdo neučinil. Avšak vágní interpretace těchto skutečností a souvislostí článkem a psycholožkou K. Thorovou je nepřehlédnutelná.

Vědecké studie poukazující na souvislost autismu s očkováním samozřejmě existují

V článku, který se kriticky (a údajně již správně a vědecky) vyjadřuje k nepodloženosti  souvislosti autismu s očkováním, chybí alespoň zmínka o již dostatečně velkém počtu vědeckých klinických studií, které takové závěry učinily. Za těmito studiemi stojí také světově uznávaní a citovaní vědci jako: Lucija Tomljenovic, Catherine DeSoto, Robert Hitlan, Christopher Shaw, Helen Ratajczak, Boyd Haley, Carolyn Gallagher, Melody Goodman, M.I. Kawashti, O.R. Amin, N.G. Rowehy, T. Minami, Laura Hewitson, Brian Lopresti, Carol Stott, Scott Mason, Jaime Tomko, Bernard Rimland, Woody McGinnis, K. Shandley and D.W. Austin a s nimi samozřejmě i jména vědeckých a výzkumných institucí, které tito reprezentují. Klinické studie opačných závěrů existují samozřejmě také a jsou také významné. Samozřejmě, ve světě vědy ani několik desítek klinických studií ještě opravdu nemusí nic znamenat. Ale rozhodně to není žádný bulvár. Také to není nic o čem by média měla povinnost mlčet (!). Pokud poté označujeme stran velikosti a výpovědní hodnoty zcela nevýznamnou studii doktora A. Wakefielda za skandál (viz ještě níže), poté prakticky neexistuje dostatečně experesivní slovo, které by bylo vhodné k označení toho, co provedl dánský vědec Paul Thorsen pracující přímo pro CDC. Ten jednoznačně preferoval peníze, zisk a svůj vlastní prospěch v rámci výzkumu souvislosti autismu s očkováním. (https://oig.hhs.gov/fraud/fugitives/profiles.asp#thorsen). Pokud jednotliví významní vědci udělají prokazatelně cokoliv hlavně pro peníze, je pouze otázkou, kdo a za co jim ty peníze nabídne. Jak byl správně jeho kolegy komentován tento případ, pokud nemůžete věřit vědci, nemůžete věřit ani žádnému z jeho výzkumů. O práce a vědecký výzkum defraudanta Paula Thorsena se přitom opírala a stále ještě opírá kritika zastánců bezpečnosti očkování.

Princip předběžné opatrnosti

Za stavu zjevné vědecké nejistoty týkající se možného ohrožení zdraví miliónů lidí, je vždy potřeba tzv. předběžné opatrnosti. Předběžné opatrnosti vůči všem podezřelým faktorům, které by mohly být příčinou nebo kofaktory aktuální celosvětové epidemie autismu. Princip předběžné opatrnosti dobře známe z přístupu vědecké obce i z práva Evropské unie v jiných oblastech, jako jsou například potraviny nového typu (novell food) nebo geneticky upravené potraviny (GMO) apod. Je zajímavé, že princip předběžné opatrnosti je právě u vakcín absolutně zakázán a kdo jej zastává nebo jej vyjádří, je okamžitě ostrakizován, ne-li přímo kamenován politiky, úřady, lékaři i médii. To se stalo i v případě kauzy A. Wakefielda. Tento vědec na velmi malé skupině osob formuloval pouze podezření, že očkování MMR vakcínami může souviset s výskytem autismu. Jeho práce rozhodně neměla parametry významné studie tento vztah jakkoliv prokazující. Byl to jen možný náznak, který zcela v souladu s principem předběžné opatrnosti byl vědcem zveřejněn za účelem pobídky k dalšímu výzkumu. Mnohem závažnější než samotná Wakefieldova studie je pro každého kritického pozorovatele to, co poté následovalo. V té době především neexistovala žádná signifikantní a průkazná klinická studie, která by prokazovala opak. Přesto byl zahájen exemplární likvidační hon na A. Wakefielda i jeho spolupracovníky. Na této skutečnosti, která téměř nemá obdoby v případech jiných podobných vědeckých předběžných podezření, panuje již i dnes široká shoda. To co se stalo, nebylo vůbec normální a má to samozřejmě svou příčinu, která dosud nebyla veřejně přesně pojmenována a určena. Podobné exemplární praktiky se standardně používají k zastrašování veřejnosti. Zastrašování vědců, aby se zabývali otázkami, které Wakefieldova studie pouze veřejně položila. O skutečném strachu vědců z výzkumu, který by mohl jít proti zájmům výrobců vakcín již otevřeně ve světových médiích hovoří alespoň někteří z nich (http://www.cbsnews.com/news/the-open-question-on-vaccines-and-autism/). Posléze svého plného očištění před soudy ve Velké Británii došel spolupracovník A. Wakefielda a spoluautor kritizované studie prof. Smith. I jemu byla totiž na mnoho let nespravedlivě odebrána licence. Prof. Smith vydržel svůj boj až do konce a licence mu musela být navrácena. Chyboval v jeho případě zjevně British General Medical Council. Doktor Wakefield raději pod tlakem přesídlil do USA. To zda chyboval British General Medical Council i v jeho případě, se již bohužel nedozvíme. Způsob jak tyto skutečnosti prezentuje redakční článek je, jako by tento úmyslně zamrzl v čase o 7-8 let. Zamrzl, aby nemusel vidět a uvést čtenářům věci, které vyšly najevo později,  ale které dnes již známe.

Ručím osobně za čistotu vědy!

Další vysoce zarážející moment článku představuje výlev prof. Václava Hořejšího. Tento vysoce vážený akademik si totiž svými slovy neumí něco vůbec představit: „Považuji za naprosto nemožné, aby existovaly nějaké záměrně utajované studie prokazující, že vakcíny způsobují autismus. Představa, že byla nějaká data cíleně tajena, je na úrovni ´utajovaní´, že Armstrong a Aldrin na Měsíci ve skutečnosti nebyli,“ Prof. Václav Hořejší žije svůj svět pravděpodobně v Ráji plném hodných, mravných a neúplatných vědců. Ten je však zcela mimo prokazatelnou realitu současnosti světa kolem nás (viz např. i případ Paula Thorsena). I kdyby však opravdu nebyly záměrně utajovány celé hotové klinické studie, rozhodně jsou utajována primární vědecká data a mnohé dílčí poznatky vědy a výzkumu. Někdy nejsou pouze publikována, někdy jsou přímo utajována. O těchto praktikách konkrétně píše i známý odborný publicista Ben Goldacre ve svých knihách Zkorumpovaná farmacie a Prolhaná věda. Také šéfredaktor časopisu Lancet Richard Horton v dubnu tohoto roku napsal, že věda směřuje do temnot. Ten předpokládá, že možná celá jedna polovina z publikovaných vědeckých prací je z různých důvodů zkrátka nepravdivá (http://www.thelancet.com/pdfs/journals/lancet/PIIS0140-6736%2815%2960696-1.pdf). Pokud dnes existuje dostatečný komerční zájem na utajení vědeckých informací a dat, lze to rozhodně zajistit. Celou Evropskou unií aktuálně hýbe silný spor o zveřejňování primárních dat z výzkumu léčiv farmaceutickými společnostmi. Výrobci léčiv silně a dlouho nebyli ochotni tato svá data zveřejnit a poskytnout nezávislé vědecké obci. Tím především bránili nezávislému přezkumu svých oficiálních závěrů. Použitých výmluv bylo mnoho, ale neochota a nevůle farmafirem byla jednoznačným jmenovatelem. Také utajovaná zpráva společnosti GlaxoSmithKline o bezpečnosti vakcíny Infanrix hexa obsahující početná, významná a místy alarmující primární data, unikla na veřejnost pouze z důvodu soudního sporu. Při tom byl tento dokument zajištěn a předložen jako důkaz. Soudní spor následně i na jeho základě vyhráli rodiče. Je to určitě pouhá špička ve vědě dnes utajovaného ledovce informací a dat.

Prof. Václav Hořejší si však ve svých představách světa nevidí dosud ani na tuto špičku. Jeho další výrok v článku uvedený „Tvrzení, že došlo k falzifikaci dat je zásadní a naprostý nesmysl,“ konstatuje profesor Hořejší, je více než pozoruhodný. Pokud vím, jasnovidectví ani u českých akademiků dosud nebylo vědecky prokázáno. Odkud tuto jistotu pan profesor čerpá, nám asi hvězdy neprozradí. Nad jeho výrokem si lez vybavit obraz pana Rudolfa Virchowa jak zuřivě bije pěstí do stolu s tím, že Darwinova teorie je přece zásadní a naprostý nesmysl. Ten to věděl také.

Případ utajovaných dat v CDC

Obzvláště dětinsky vyznívá rozhořčení prof. Hořejšího v prokazatelných souvislostech. Na  stránkách advokátní kanceláře MorganVerkamp LLC je tiskové vyjádření jejich klienta - doktora Wiliama W. Thompsona, kterého, jako whisleblowera CDC, oficiálně tato kancelář zastupuje (http://www.morganverkamp.com/august-27-2014-press-release-statement-of-william-w-thompson-ph-d-regarding-the-2004-article-examining-the-possibility-of-a-relationship-between-mmr-vaccine-and-autism/). Údaje o tom, že byla v CDC zamlčena a utajena určitá data, tvrdí veřejně sám člověk, který to s jinými provedl. Ano, může třeba i lhát. Poté by to ale opravdu byl velký blázen. Pokud CDC zaměstnává velké blázny, je to hodné veřejné pozornosti již pouze z tohoto důvodu. Ať tak či tak, ať už je význam této skutečnosti v principu jakýkoliv, pokud existují kolem nás na úřadech a v klíčových institucích ochrany veřejného zdraví motivy, které vedou ke skrývání a utajování dat, není důvěra v tyto instituce zkrátka namístě, a to v širším kontextu. Na přesnější výsledky této kauzy si ale ještě budeme muset chvíli všichni počkat. I pan prof. Václav Hořejší.

Šarlatánští lovci šarlatánů

Redakční článek se poté opírá o podivnou autoritu tzv. lovců šarlatánů a jejich zástupce MUDr. Tomáše Ondrigy. Toto uskupení kritiků se snaží odhalit a poukázat na očividné nesmysly a podvody na internetu, kterými se snaží šarlatáni získat (a pravděpodobně následně poškodit) důvěřivé lidi. To je dobře. Otázkou je, zda jejich vlastní techniky a postupy by unesly stejnou míru kritiky, kterou tito veřejně častují ty ostatní. Zejména, když někomu vyčítají odkazy na subjektivně tvrzené „bulvární zdroje“ aniž by prověřovali, zda tyto zdroje obsahují či neobsahují správné informace. Taková vyjádření, která v článku použil T. Ondriga jsou sama klasickou bulvární hantýrkou. Jeho vyjádření v samém závěru na adresu neobvyklého dětského pláče, si již zjevně sám vymýšlí, aniž by o tomto jevu cokoliv věděl. Dle selské či babské úvahy lovce šarlatánů, dítě přece logicky pláče, když ho něco bolí tam, kde dospělý dokáže mlčet. Neobvyklý pláč je však přímo definován tím, že je to pláč jiný (nikoliv pouze delší), než když dítě běžným způsobem pláče, protože jej něco běžného bolí. Je to natolik odlišný pláč, že to rodiče spolehlivě poznají. V odborné literatuře je tento perzistentní neutišitelný dětský pláč označován také jako „infant colic“ a je dáván do souvislosti s velmi silnými bolestmi zejména orgánů dutiny břišní. Někteří autoři to rozšiřují také na ecefalopatie. Příčina není dosud známa, což oficiální vědecké zdroje otevřeně přiznávají. Rozhodně se tedy nejedná o bolest ručky či nožky po aplikaci injekce vakcíny (o lokální trauma), kvůli které dítě takto specificky pláče. To by jako příčina pláče totiž známo již zajisté dávno bylo. Tento příznak se prokazatelně vyskytuje po očkování a je v těchto souvislostech oficiálně uváděn i sledován. Zda mají „spolehlivé“ názory lovců šarlatánů původ v jiné literatuře, v životě, v kartách nebo v hospodě nám není známo.

Svou kritiku souvislosti autismu s očkováním nicméně T. Ondriga poměrně silně staví jedné z největších metaanalýz účinnosti a nežádoucích účinků MMR vakcín, kterou v roce 2012 publikoval kolektiv autorů patřících do  Cochranovy kolaborace (http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/14651858.CD004407.pub3/abstract). To je dostatečně důvěryhodné vědecké uskupení, a to jak pro obhájce, tak i pro tzv. odpůrce očkování. Tato metaanalýza skutečně neprokázala signifikantně zvýšený výskyt autismu po očkování MMR vakcínami. Nicméně byla cíleně zaměřena na zkoumání účinnosti MMR vakcín a k tomuto měla přizpůsobenu svou metodologii i výběr studií. Je velmi zajímavé srovnat si, jak mnoho z klinických studií, které poukazují na souvislost autismu s očkováním, do této metaanalýzy nebylo zařazeno. Možná však jen proto, že se vlastně netýkají účinnosti MMR vakcín, kterou metaanalýza primárně sledovala a na kterou byla zaměřena. I tato metaanalýza nicméně trpí zásadním nedostatkem svých dílčích zařazených klinických studií. Tímto nedostatkem je dosud neprovedený rozsáhlý a signifikantní výzkum incidence autismu u zcela neočkované populace (jakýmikoliv vakcínami). Problémy s kontrolní skupinou při zkoumání účinků vakcín (jak protektivních, tak nežádoucích) jsou chronicky známy a jsou široce diskutovány nejen v bulvárních či alternativních zdrojích.

Je zajímavé, že lovce šarlatánů, kteří se zjevně zabývali touto významnou metaanalýzou nezaujala jiná vysoce zajímavá skutečnost. Kolektiv autorů této metaanalýzy totiž zjistil, že dosud na světě neexistuje ani jedna jediná klinická studie, která by prokazovala ochranný účinek očkování MMR vakcínami proti zarděnkám. „We did not identify any studies assessing the effectiveness of MMR in preventing rubella.“ Nikdo neví, zda očkování proti zarděnkám vůbec funguje a pokud ano, do jaké míry. Přesto různi šarlatáni stále tvrdí, že očkování proti zarděnkám je nezbytně nutné a bez jeho podstoupení vám klidně vyhodí dítě z mateřské školky a nepustí jej na dětský tábor. Lovci šarlatánů by možná měli napřít své síly také na odhalování šarlatánů na Ministerstvu zdravotnictví, v Národní imunizační komisi, v České vakcinologické společnosti a možná také v Akademii věd ČR

Wakefieldovské hanobení prof. Strunecké

Článek dále provádí a sděluje na adresu prof. Strunecké přesně to, co před cca 15  lety již prováděla média A. Wakefieldovi a prof. Smithovi. Cílenou dehonestaci zaměřenou ad hominem. Každý člověk se může v ústním projevu dopustit chyb a nepřesností, otázkou je, jaký má vše skutečný význam a hloubku. Tak, když imunolog Michal Křupka vytýká paní Strunecké nepřesné vyjádření „30 antigenů“, které není pro rodiče a děti v ničem významné, pomíjí se vyjádřit k existenci a k rizikům koktejlového (synergického) efektu, což podstatné na výpovědi ve vztahu k očkování už je. To, že paní profesorka opravdu nezná pojmy antigen, protilátka a choroboplodný zárodek a je schopna si je navzájem plést a zaměňovat z neznalosti (!), tomu určitě vůbec nikdo nevěří. Jde o možný omyl a případné přeřeknutí. Avšak pan doktor Křupka je ihned schopen se chopit příležitosti (proč?) a snížit se pouze ke tvrzení, že právě to je děsivé. Děsivý mi naopak přijde přístup imunologa Křupky, který na místo důležitých věcí pro čtenáře využívá svůj prostor pouze ke špinění jiných osob. Slušní lidé, kteří se zamyslí, co je jim to ve skutečnosti předkládáno v článku jako podstatná informace, si právem budou pokládat otázky. To jsme skutečně již i na této vysoké akademické úrovni navzájem takoví křupani?

Obecně se poté tři závěrečné poryvy paní redaktorky a odstavce článku cíleně věnují všemu možnému, co lze zjevnému nepříteli „efektivně omlátit o hlavu“, ale nikoliv podstatě věci, která byla komunikována a sdělena veřejnosti v reportáži ČT. Takové techniky jsou typické v PR a při cílených účelových útocích, které mají jiné cíle. Zpochybněním osobnosti je sledováno nepřímo zpochybnění toho, co důležitého skutečně sděluje. To není nic nového v prosazování svých zájmů a názorů mezi lidmi. Tohle si děláme navzájem již dva tisíce let a možná i déle. Zejména tehdy, když nám schází skutečné a významné protiargumenty.

Vyváženost médií

Vyjádření pana Tomáše Cikrta je pro nás mnohem zajímavější než celý účelový článek paní redaktorky. Pan Cikrt totiž tématické reportáži ČT vytýká jednostrannost, tedy více prostoru pro jeden názorový proud. Tím nepřímo vznáší jako neporušitelné pravidlo požadavek vyváženosti každé mediální informace samostatně (!). To by byla likvidace médií včetně jeho vlastní redakce. V článku paní redaktorky, pokud čtu dobře, není citován a uveden vůbec nikdo z protistrany. Reportáž ČT mi nepřijde jako cíleně konfrontační či diskusní mezi dvěma tábory, kde požadavek proporcionality je oprávněný. Reportáž je ve svém sdělení informační, kdy čtenářům jsou sděleny určité hlavní informace a těm je pouze dotvářen kontext. 

Na proporcionalitu médií je absolutně iracionální nahlížet optikou jedné jediné mediální informace. Podstatné je, aby se na ČT (nikoliv nutně v jedné reportáži) objevovaly a divákům ČT se dostaly také protikladné informace a tímto způsobem byl dán prostor názorovým oponentům a jejich argumentům. To je v hojné míře zajištěno a je trvale zajišťováno již mnoho let. Mnohé reportáže a zprávy na téma očkování se výhradně opírají o názory, projevy a argumenty skalních zastánců očkování a nikdo z oponentů v nich nedostal žádný prostor. Pokud je známo, pan Tomáš Cikrt se proti tomu nikdy neozval. Jeho zaujatost k věci je tedy zcela nesporná a působí na nás velmi negativně.

Martina Suchánková a kolektiv