Kritické vyjádření rady vlády pro LP k povinnému očkování

Zpráva o stavu lidských práv v České republice v roce 2009, obsahuje kapitolu Lidská práva a biomedicína, kde se Rada vlády pro LP vyjadřuje kriticky k povinnému očkování.

http://www.vlada.cz/assets/ppov/zmocnenec-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/zprava_LP.pdf

 str. 63 (citace viz níže)

5.6.1 Povinné očkování

Úprava povinného očkování v České republice zůstává i nadále beze změn. Podle zákona o
ochraně veřejného zdraví je očkování proti vybraným infekčním nemocím povinné a
prováděcím předpisem je stanoven očkovací kalendář.230 Tento systém neodpovídá
požadavkům z hlediska vývoje lidských práv a otázkou také zůstává jeho soulad s Úmluvou o
lidských právech a biomedicíně, neboť stávající systém neumožňuje dostatečně individuální
přístup ke každému případu a dochází tak k tomu, že jsou rodiče často sankcionováni
(většinou formou pokuty, nicméně v některých případech mohou být dokonce i souzeni za
trestný čin). Systém povinného očkování nebere v potaz možné odlišné názory na péči o zdraví
dětí ze strany rodičů, kteří nechtějí nechat své děti očkovat. Úmluva o lidských právech a
biomedicíně však umožňuje, aby rodič svobodně a informovaně rozhodnul o zdravotní péči
svých dětí. Na druhou stranu by zrušení povinného očkování mohlo narážet na povinnost státu
k ochraně veřejného zdraví, které je předním zájmem státu a které vyžaduje, aby jej stát plně
a účelně zajistil.231 Nabízí se také otázka vztahu povinného očkování a jeho možného zrušení a
ochrany zájmu dítěte, který musí být za každé situace zajištěn.

V současné době tedy, odmítne-li rodič nechat očkovat své dítě, může být takovéto rozhodnutí
díky platné právní úpravě považováno za přestupek a v některých zvláště závažných
případech dokonce za trestný čin ohrožování výchovy dítěte nebo šíření nakažlivé lidské
choroby. Ačkoliv není stanoven žádný přesný postup, jak má lékař v těchto případech
postupovat, lékař zpravidla takovéto rozhodnutí o odmítnutí povinného očkování oznámí
příslušné hygienické stanici či orgánu péče o dítě. Ten následně se rozhodne, zda skutečně
rodič svou povinnost porušil nebo nikoliv.

Liga lidských práv uvádí, že se na ni právě v této souvislosti v roce 2009 obrátily desítky
rodičů, kteří nejsou spokojeni se systémem povinného očkování, který neumožňuje dostatečně
individuální přístup ke každému zvlášť. Uvádí konkrétní případ povinného očkování
novorozenců proti tuberkulóze, se kterým odborná veřejnost vyjádřila nesouhlas.232
Nesouhlasná argumentace se přitom opírá o fakt, že výskyt tuberkulózy je v ČR jeden
z nejnižších v Evropě a že vakcína nemá příliš vysokou účinnost, naopak může přinést celou
řadu zdravotních komplikací. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje, aby se
proti tuberkulóze neočkovalo plošně, ale aby byly očkovány jen rizikové skupiny. Přesto
v ČR vyhláška233 rodičům ukládá, aby nechali své dítě očkovat proti tuberkulóze do šesti
týdnů věku. Většina dětí je však očkována již v porodnici.234 V současné době byly zahájeny
odborné diskuze nad problematikou povinného očkování proti tuberkulóze.

V souvislosti s tzv. prasečí chřipkou se objevují návrhy ze strany laické i odborné lékařské
veřejnosti na zavedení institutu tzv. informovaného nesouhlasu, kdy by rodič poté, co bude
náležitě informován, měl možnost povinné očkování odmítnout. Důležitý je zde individuální
přístup lékaře ke konkrétním pacientům, který musí poskytnout rodičům dostatečné, odborné a
srozumitelné informace o účelu očkování, jeho možných následcích i rizicích, stejně tak jako
následcích spojených s odkladem či úplným odmítnutím očkování. Předmětem sankce by mělo
být pouze zjevně neodůvodněné nerespektování povinností ze strany rodičů ohrožující život a
zdraví dítěte. Systém povinného očkování a jeho zachování nebo zrušení a nahrazení
očkováním dobrovolným, či zredukování seznamu nemocí, proti kterým je nutno se nechat
povinně očkovat, jak se zdá, bude muset být ještě předmětem odborných a hlubších diskuzí.



230 Vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem.
231 Na to pamatuje mimo jiné i čl. 26 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně stanoví, že žádná
omezení nelze uplatnit na výkon práv a ochranných ustanovení obsažených v této Úmluvě kromě těch, která
stanoví zákon a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu bezpečnosti veřejnosti, předcházení
trestné činnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných.
232 http://www.ferovanemocnice.cz/data/Text_pro_media_TBC.pdf .
233 Vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem.