Desatero překvapeného pacienta

Liga lidských práv v článku na webu ferovanemocnice.cz poukazuje na v současné době se projednáváný zákon o zdravotních službách, který mimo jiné upravuje i povinné očkování. Změny a úpravy tohoto zákona jsou v mnoha místech znepokojivé a neměly by ujít naší pozornosti.

 

Návrhy zdravotnických zákonů (zákon o zdravotních službách a zákon o specifických zdravotních službách), které v současné době projednává Poslanecká sněmovna, přinášejí řadu pozitiv a posílení práv pacientů. V některých případech však mohou nové zákony pacienta nemile překvapit. Na deset zásadních nedostatků, které je možné ještě relativně snadno odstranit, upozorňujeme zde.

   1. Zdravotní péče může být beztrestně poskytována na nedostatečné úrovni
   2. Dříve vyslovená přání pacienta jsou bezdůvodně omezována na pět let
   3. Bez souhlasu rodičů v sedmnácti ani k zubaři
   4. Zavedení zneužitelného práva lékařů vypovědět pacienta ze své péče
   5. Zavírání pacientů do ústavů namísto plnohodnotného života mezi blízkými
   6. Očkování i proti vůli pacienta nebo jeho zákonných zástupců
   7. Ženy a děti při porodech doma zcela bez zdravotní péče
   8. Prošetřování stížností zůstává netransparentní a za zavřenými dveřmi
   9. Potrat, sterilizace či psychochirurgický zákrok proti vůli pacienta
  10. Zákon se nevzdává kritizovaných ponižujících kastrací

1. Zdravotní péče může být beztrestně poskytována na nedostatečné úrovni

Nová definice postupu tzv. lege artis, tedy odborné úrovně, jaké má dosahovat poskytovaná zdravotní péče, zakotvuje i problematický dovětek „s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti“. Jeho přijetí by znamenalo, že i nedostatečně vybavené a podfinancované nemocnice bez dostatečného množství kvalifikovaného personálu by poskytovaly péči na „náležité odborné úrovni“. Pokud by takovou péči byla způsobena škoda, nebude se pacient úspěšně domoci odškodnění. To je problém např. v oblasti léčeben dlouhodobě nemocných a psychiatrických léčeben, které pro porušování práv pacientů opakovaně kritizuje veřejný ochránce práv.

2. Dříve vyslovená přání pacienta jsou bezdůvodně omezována na pět let

Návrh zákona nově zavádí dlouho očekávaný institut „předem vysloveného přání“. Ten pacientovi dává svobodu se sám rozhodovat o poskytované péči do budoucna pro případ, že nebude schopen se sám platně vyjádřit (např. z důvodu nehody či demence). Bohužel návrh omezuje platnost přání pouze na pět let, což v některých případech dlouhého vývoje nemoci povede k popření účelu dříve vysloveného přání a autonomie pacienta. Argumentem pro zavedení pětiletého omezení je rychlý vývoj lékařské vědy, na to však již pamatuje ustanovení, podle kterého přání nebude uposlechnuto, právě dojde-li k významnému vývoji v lékařské vědě. Pětileté období platnosti je tedy nadbytečné.

3. Bez souhlasu rodičů v sedmnácti ani k zubaři

Návrh zákona znemožňuje všem nezletilým bez ohledu na věk, aby navštěvovali lékaře bez souhlasu rodičů. To znamená, že i sedmnáctiletí budou moci podstupovat zákroky jako například odběr krve či rentgen pouze se souhlasem rodičů. Oproti současné úpravě, kdy lékař sám posoudí vyspělost nezletilého dát souhlas, má dojít k významnému omezení práv nezletilých. Sice v případě dětského lékaře, zubaře a gynekologa budou rodiče moci předem svolit, aby jejich děti starší 15 let mohli lékaře navštěvovat sami, pokud ale například takové svolení rodič své sedmnáctileté dceři nedá, gynekolog by měl takovou pacientku bez doprovodu rodiče odmítnout.

4. Zavedení zneužitelného práva lékařů vypovědět pacienta ze své péče

Návrh zákona posiluje práva lékařů tím, že jim nově umožňuje ukončit jednostranně péči o pacienta. Snahy o vylepšení postavení lékařů jsou pochopitelné, neměly by však jít na úkor pacientů. Ustanovení je velmi neurčité a lékaři na základě něj budou moci odmítnout péči pacientovi, který nebude plně akceptovat navrhovanou léčbu. To může v konečném důsledku vést k popření základního práva pacienta na svobodný a informovaný souhlas. V praxi již teď dochází k odmítání péče onkologickým pacientům, kteří nechtějí podstoupit veškerou navrhnovanou léčbu, a nový zákon by tuto praxi pomohl zlegalizovat.

5. Zavírání pacientů do ústavů namísto plnohodnotného života mezi blízkými

Dnes je u pacientů, kteří vyžadují dlouhodobou nebo opakovanou léčbu (např. psychiatričtí pacienti, pacienti paliativní péče), upřednostňována ústavní zdravotní péče ve formě léčeben nebo lůžkových oddělení před léčbou ambulantní. To s sebou nese řadu negativních důsledků spojených se zpřetrháním sociálních vazeb v komunitě a celkové bezdůvodné omezování svobody a práv pacienta. Takový stav je v rozporu s mezinárodními úmluvami a kritizuje jej i Česká psychiatrická společnost. V zákoně by mělo být výslovně zakotveno právo pacienta na poskytování zdravotní péče v nejméně omezujícím prostředí.

6. Očkování i proti vůli pacienta nebo jeho zákonných zástupců

Návrh zákona zavádí bezprecedentní možnost provádět očkování i bez souhlasu či dokonce proti vůli pacienta nebo jeho zákonných zástupců. Takové výrazné omezení svobody pacientů nebylo možné ani podle staré úpravy, která umožňovala nucenou péči jen při bezprostředním ohrožení pacienta nebo jeho okolí. Návrh je také v rozporu s názorem Ústavního soudu, že očkování nesmí být vynucováno v případech, kdy je to v rozporu s přesvědčením osob. Úprava prakticky znamená, že lékař může beztrestně a bez předchozího upozornění vpíchnout do pacienta třeba kontroverzní vakcínu proti ptačí či prasečí chřipce, pokud tak stanoví vyhláška ministerstva.

7. Ženy a děti při porodech doma zcela bez zdravotní péče

Jako v jiných zemích i u nás existuje menšina žen, která volí porod doma. Nejčastěji se tak děje z důvodu nerespektování práv žen v nemocnicích. Ministerstvo zdravotnictví se však snaží bránit porodním asistentkám, aby pomáhaly u porodů mimo nemocnice, přestože Evropský soud pro lidská práva jasně deklaroval, že ženy mají na volbu místa porodu právo a státy jim k tomu musí vytvořit podmínky, nikoliv jim ve volbě bránit. Z toho důvodu i z důvodu snížení rizik pro rodičku i dítě by mělo být výslovně zakotveno právo žen na poskytnutí zdravotní péče při porodu, ať už rodí kdekoliv.

8. Prošetřování stížností zůstává netransparentní a za zavřenými dveřmi

Podle návrhu zákona budou s vyřizováním stížností pacientů na zanedbání péče pomáhat komise složené z lékařů a právníků. Jejich jména by však měla být před pacienty utajena, pokud s tím nevysloví členové komise souhlas. Pacient tak nebude moci namítnout případnou podjatost určitého člena komise, ani nebude vědět, kdo si pročítal jeho citlivé osobní údaje ve zdravotnické dokumentaci. Tuto praxi kritizoval i veřejný ochránce práv. Také jednání komise mají být bez výjimky neveřejné, i kdyby si pacient přál opak. Navrhovaný netransparentní přístup oprávněně vyvolává pochybnosti o objektivitě závěrů prošetřování stížností.

9. Potrat, sterilizace či psychochirurgický zákrok proti vůli pacienta

Návrhy zákona upravují celou řadu zákroků, které představují závažný a nevratný zásah do tělesné integrity člověka. Jde zejména o sterilizaci, změnu pohlaví, psychochirurgické výkony, ale i o umělé přerušení těhotenství. Je jen stěží představitelné, že by tyto zákroky mohly být prováděny i přes výslovný nesouhlas pacienta. V takovém případě by se mohlo jednat o nelidské a ponižující zacházení, které je zakázané mezinárodními úmluvami i českým trestním zákoníkem. Proto by nesouhlas s těmito výkony, pokud nejde o záchranu života nebo odvrácení bezprostřední hrozby na zdraví, neměl mít možnost prolomit ani zákonný zástupce či opatrovník, ani soud.

10. Zákon se nevzdává kritizovaných ponižujících kastrací

Návrh zákona i nadále počítá s prováděním chirurgických kastrací sexuálním delikventům, přestože mezinárodní orgány opakovaně Českou republiku za toto ponižující zacházení kritizují a vyzvaly k jejímu ukončení. Stejného účinku kastrace lze docílit i podáváním léků, což je podstatně šetrnější zásah do integrity člověka. Není prokázáno, že jsou kastrace nevyhnutelným způsobem prevence před násilnou sexuální kriminalitou. Naopak Evropské země, které chirurgickou kastraci neprovádí, nevykazují častější recidivu pachatelů této trestné činnosti. Při provádění chirurgických kastrací u lidí ve vazbě či ochranné léčbě existují pochybnosti o tom, že k nim dali svobodný a informovaný souhlas.

Článek převzat z http://www.ferovanemocnice.cz/desatero-prekvapeneho-pacienta-56/desatero-prekvapeneho-pacienta-2476.html