Zavádějící informace o povinnosti pediatrů hlásit odložení nebo odmítnutí očkování na OSPOD a soud

Na sdružení ROZALIO se obrátilo mnoho rodičů, kteří byli svými pediatry informováni, že podle nového zákona o zdravotních službách bude lékař povinen hlásit každé odmítnutí očkování na orgán sociálně-právní ochrany dětí a soud. Dítěti poté prý bude ustanoven opatrovník a bude naočkováno. Tyto zavádějící informace pediatři obdrželi na konferenci jejich odborné společnosti, přestože se nezakládají na skutečném znění zákona.

Níže přinášíme vysvětlení změn, které přináší s účinností od 1. 4. 2012 zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Přikládáme též úryvky z tohoto a dalších zákonů. Pravděpodobně nebude snadné lékařům vyvrátit jejich mylné informace. Přesto je potřeba je seznámit se skutečným zněním zákonů a informovat je o tom, co je přípustné a co ne.

 Překročí-li lékař dikci zákona, je možné podat na něj stížnost k České lékařské komoře, k odboru zdravotnictví na příslušném Krajském úřadu a k Úřadu na ochranu osobních údajů. V případě, že lékař skutečně oznámí neočkování dítěte soudu, doporučujeme Vám obrátit se na poradnu pro pacienty na www.ferovanemocnice.cz

Souhlas s očkováním

Nový zákon stejně jako dosavadní předpisy vyžaduje, aby s očkováním rodiče vyslovili souhlas. Ten musí být svobodný a informovaný. Očkování tedy není výkonem, který lze provést bez vyžádání si souhlasu rodičů.

Pochybnosti na začátku vyvolalo vágní ustanovení v zákoně o zdravotních službách, podle kterého je možné bez souhlasu zákonných zástupců provést výkon, pokud tak stanoví zákon o ochraně veřejného zdraví. A právě zákon o ochraně veřejného zdraví upravuje povinnost nechat děti očkovat, proto ustanovení vzbuzovalo obavy, že bude zneužito k očkování dětí bez souhlasu rodičů. Na žádost sdružení ROZALIO však Ministerstvo zdravotnictví poskytlo vyjádření, že se ustanovení na očkování nevztahuje, ale vztahuje se pouze na výkony, které podle zákona o ochraně veřejného zdraví lze výslovně provést bez souhlasu. Jedná se např. o testování některých osob na HIV. Vyjádření ministerstva je k dispozici zde: http://www.rozalio.cz/images/PDF/vyjadrenimz.pdf

Zákon o zdravotních službách

§ 34 – Poskytování zdravotních služeb se souhlasem

(1) Souhlas s poskytnutím zdravotních služeb (dále jen „souhlas“) se pokládá za

a) svobodný, je-li dán bez jakéhokoliv nátlaku,

b) informovaný, je-li pacientovi před vyslovením souhlasu podána informace podle § 31; souhlas se pokládá za informovaný také v případě, že se pacient podle § 32 odst. 1 podání informace vzdal.

§ 38Hospitalizace pacienta a poskytování zdravotních služeb bez souhlasu a použití omezovacích prostředků

(7) Bez souhlasu pacienta nebo zákonného zástupce nezletilého pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům (dále jen „zákonný zástupce pacienta“) lze poskytnout též jiné zdravotní služby, stanoví-li tak zákon o ochraně veřejného zdraví.

Oznámení soudu

Nutnost podat oznámení soudu se podle zákona o zdravotních službách vztahuje na případy poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav dítěte nebo kvalitu jeho života, kdy nelze získat souhlas obou rodičů nebo kdy se názor rodičů rozchází s názorem dítěte. Nejde ovšem o jediný právní předpis, rozhodující je též zákon o rodině – z ustálených soudních rozhodnutí vyplývá, že „v případech, kdy jeden z rodičů zastupuje dítě v běžných věcech, není nutné vyjádření druhého rodiče. Jde-li však o podstatnou věc, je třeba se dotázat druhého rodiče, zda s projevem zastupujícího rodiče souhlasí“ (R 17/68).

Je možné si představit, že v případě, kdy jeden z rodičů bude s očkováním souhlasit a druhý ne, pak lékař podá oznámení soudu, aby došlo k soudnímu rozhodnutí. Není ale přijatelné, aby lékař podával oznámení soudu též v případech, kdy dítě zastupuje jen jeden z rodičů (např. když druhý rodič je v zahraničí), aby prosadil naočkování bez ohledu na názor zákonného zástupce. Jak je uvedeno výše, podle soudů jednoznačně v běžných záležitostech stačí zastoupení jedním ze zákonných zástupců, a dosud nikdo nepochyboval o tom, že očkování je „běžnou záležitostí“.

V případech, kdy oba rodiče jednoznačně vyjádří nesouhlas s očkováním, nepřipadá hlášení soudu dle zákona vůbec do úvahy.

§ 35 zákona o zdravotních službách:

(2) Jde-li o nezletilého pacienta,

a) jehož zákonnými zástupci jsou rodiče, vyžaduje se

1. souhlas obou rodičů, a to k poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života,

2. souhlas alespoň jednoho z rodičů, a to k poskytnutí zdravotních služeb, které nejsou zdravotními službami podle bodu 1, nebo k postupu podle písmene b);

(3) Poskytovatel oznámí soudu do 24 hodin za účelem ustanovení opatrovníka, že

a) nelze získat k poskytnutí zdravotních služeb souhlas obou rodičů podle odstavce 2 písm. a) bodu 1, nebo

b) názor pacienta uvedeného v odstavci 1 na poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit jeho další zdravotní stav nebo kvalitu života a které nelze poskytnout bez souhlasu, je v rozporu s názorem jeho zákonného zástupce.

Oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí

Nový zákon o zdravotních službách nic nemění na tom, že lékař je oprávněn a zároveň povinen oznamovat orgánu sociálně-právní ochrany dětí podezření na zanedbávání péče o dítě. To je podrobněji upraveno v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí včetně případů. Nový zákon o zdravotních službách pouze tuto již existující povinnost zmiňuje mezi povinnostmi lékařů.

Ze znění zákona je patrné, že lékař má právo hlásit rodiče na orgán sociálně-právní ochrany dětí jen v případě podezření na zanedbání péče. O zanedbání péče může jít v případech, kdy děti nejsou očkovány z důvodu, že se o ně rodiče nedostatečně starají a jeví nezájem o jejich zdravotní stav. V případě rodičů, kteří žádají o odklad očkování nebo ho odmítají z důvodu svého nejlepšího přesvědčení o zájmu dítěte po prostudování řady materiálů, zvážení výhod a nevýhod očkování nebo po předchozí špatné reakci dítěte na očkování, rozhodně nejde o zanedbávání péče o dítě. Právě naopak jde o zhodnocení nejlepšího zájmu dítěte a též o základní právo na svobodu myšlení, přesvědčení a víry, což je podle Ústavního soudu legitimním důvodem pro odmítnutí očkování. Nehledě na to, že rodiče, kteří se důkladně zajímají o očkování a řeší individuální očkovací kalendář, o své děti pečují velmi řádně a pečlivě, a to často více než rodiče, kteří se o očkování nijak nezajímají.

§ 45 zákona o zdravotních službách

(3) Poskytovatel je dále povinen

f) zajistit splnění oznamovací povinnosti a sdělování údajů podle zákona upravujícího sociálně-právní ochranu dětí.

§ 31 zákona o rodině

(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností

a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,

b) při zastupování nezletilého dítěte,

c) při správě jeho jmění.

(2) Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí

§6
(1) Sociálně-právní ochrana se zaměřuje zejména na děti,
a) jejichž rodiče
1. zemřeli,
2. neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti,3) nebo
3. nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti;


§7

(2) Každý je oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany na porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, na skutečnost, že rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, nebo na skutečnosti uvedené v §6 odst. 1 písm. b) až e); tím není dotčena povinnost vyplývající ze zvláštního právního předpisu.6)

§ 10

(4) Státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a zdravotnická zařízení, …  jsou povinny oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 odst. 1, a to bez zbytečného odkladu po tom, kdy se o takové skutečnosti dozví. … Při plnění povinností podle věty první a druhé se nelze dovolávat povinnosti zachovat mlčenlivost podle zvláštního právního předpisu 9a).

Oznámení hygienické stanici

Nic se nemění ani na právní úpravě, která zakazuje lékařům podávat z vlastní iniciativy hlášení hygienické stanici o tom, že došlo k odložení nebo odmítnutí očkování. Ze staré právní úpravy i z nového zákona o zdravotních službách vyplývá, že lékař je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním péče. Výjimky z mlčenlivosti stanoví zákon, ovšem pro hlášení neočkování není stanovena žádná výjimka.

Ze zákona o ochraně veřejného zdraví vyplývá pouze povinnost lékaře umožnit pracovníkům hygienické stanice nahlédnutí do zdravotnické dokumentace nebo zaslat na žádost hygienické stanice seznam dětí, které má v péči, s údaji o jejich očkování. Také je povinen hlásit vedlejší účinky očkování. Z žádného zákonného ustanovení ale nevyplývá, že by lékař sám z vlastní iniciativy a bez vyžádání hygienické stanice byl oprávněn cokoliv jiného hygienické stanici hlásit. Takové hlášení je tedy porušením povinné lékařské mlčenlivosti s tím spojenými důsledky.

§ 45 zákona o zdravotních službách

b) umožnit vstup osobám pověřeným příslušným správním orgánem, orgánem ochrany veřejného zdraví, … za účelem zjišťování podkladů potřebných k plnění úkolů podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů upravujících činnost a úkoly uvedených subjektů a poskytnout jim potřebnou součinnost a předložit doklady nezbytné k provedení kontroly a plnění jejich úkolů; vstupem pověřených osob nesmí být narušeno poskytování zdravotních služeb,

§ 51 zákona o ochraně veřejného zdraví

Zdravotnické zařízení je povinno příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví

a) neprodleně sdělit neobvyklé reakce po očkování,

b) na jeho žádost sdělit osobní údaje fyzických osob, které mají ve své evidenci, a to jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt, dále druh a datum očkování, trvalou kontraindikaci či imunitu vůči nákaze,

c) umožnit, aby pro potřeby kontroly prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví nahlížel do zdravotnické dokumentace a pořizoval z ní výpisy.

Text vypracovala Martina Suchánková z ROZALIO za odborné spolupráce s Mgr. Zuzanou Candigliotou z Ligy lidských práv www.llp.cz a