Zdravotní komplikace,očkování, autismus - naše smutná realita

 Vývoj mého dítěte byl do roku a půl normální, bez zjevných odchylek. Celý ten čas bylo sledováno neurologem a psychologem z důvodu předčasného porodu a nízké porodní hmotnosti. Očkováno Infanrixem hib bez předchozích reakcí. Až při třetí dávce, která byla podána současně s obrnou na lžičku, se objevila bouřlivá odezva – teploty, celodenní apatie, malátnost, únava, svalová ochablost...

Tomuto očkování předcházela léčba ATB s hospitalizací (oboustranná otitida) a následně těsně za sebou dvě závažné průjmové infekce narušující střevní stěnu (rotaviry, campylobakter), při kterých byla ve stolici přítomna krev (imunita!). Vše, tj. léčba ATB + střevní infekce, proběhlo v rozpětí 3 – 1 měsíce před vakcinací!!! Přesto bylo dítě naočkováno (Infanrix hib a současně s tím podáno další očkování – obrna na lžičku)! Po vakcinaci postupně zaznamenány neurologické potíže – špatná koordinace pohybu, svalová ztuhlost, dezorientace. Nastupuje regres ve vývoji, který probíhá přes půl roku. Dítě se ve 2 a půl letech vrací přibližně do období 9 měsíců. Ztrácí nabyté zkušenosti a vědomosti, přestává mluvit. Jeho osobnost je zcela změněna. Diagnostikován dětský autismus s mentální retardací. Celoživotní, neléčitelné postižení bez možnosti uspokojivé prognózy.

Zdravotní komplikace těsně předcházející očkování mohly sehrát dost významnou roli při rozvoji postižení, hovoří tak i jedna teorie o příčině propuknutí autismu – (porušení střevní stěny, průnik škodlivin přes tuto nedostatečnou bariéru do těla – do mozku, poškození mozku podobné jako při užívání drog).

S ohledem na získané informace a rekapitulací událostí se tedy domnívám, že propuknutí autismu u mého dítěte nastalo souhrou několika faktorů, k nimž významným způsobem přispělo i očkování.

Nyní jsme termínem tlačeni k další vakcinaci. Očkování jsem zastavila v okamžiku probíhajícího regresu, až do vyjasnění situace (ověřovaly se i jiné možnosti vzniku regresu než autismus). Ačkoli byl již jiný faktor vyloučen (infekce apod.), diagnóza stanovena a lékaři mě ujišťují, že očkování a vznik autismu nelze spojovat, myslím si své a stojím před velmi těžkým rozhodnutím – další očkování ano – ne, kdy, čím?

Cítím, že nemám dostatek informací, abych s klidným svědomím mohla rozhodnout. A byla přitom přesvědčena, že dělám to, co je pro mé dítě dobré – vlastně nejlepší.
Jedna věc je rozhodnutí očkovat = strach z možných nemocí. Druhá, a ta je silnější, je obava o to, že můžu své dítě ztratit zcela. Mám strach, obrovský strach... pídím se po informacích, co je a není nutné. Necítím ze strany lékařů příliš velkou ochotu k diskusi – odmítají brát mě jako partnera při rozhodování – alternativy nesdělují, mé pochybnosti a vyslovené obavy bagatelizují. Vlastně si ani nechtějí připustit, že je tady jedna máma, která má strach a pochybnosti postavené na důkazech. Mé poznatky ke zdravotnímu stavu z období okolo očkování nikdo nechce slyšet, nikdo se na ně neptá. Proč? Jak mohou mít lékaři tak neochvějnou víru, že očkování za stav mého dítěte nemůže? Vždyť o vzniku autismu se tak strašně málo ví. Když je medicína tak slepá, nemá zavázané oči i vůči očkování?

Myslím však, že jsem již zaplatila dost vysokou daň za důvěru, za důvěru v systém, v prospěšnost očkování. Napadají mě totiž otázky: „Rozvinul by se autismus u mého dítěte, kdyby se očkování tenkrát oddálilo a tělo dostalo možnost zotavit se z předchozích infektů? Došlo by k postižení, kdyby se nepodaly dvě látky zároveň? Nemohl se na počátku rozvoje postižení stav zvrátit nebo alespoň zmírnit např. cílenou detoxikací organismu homeopatickými léky? Vždyť regres probíhal několik měsíců!“

Proto prosím pochopte, že své další kroky chci již zvážit dostatečně na podkladě informací ze všech stran a chtěla bych také mít možnost rozhodnout se navzdory všeobecnému mínění o prospěšnosti očkování svobodně, čili třeba i v rozporu s tímto míněním. A pokud existují jiné varianty očkovacích látek, chtěla bych jejich výběr také zvážit. Vždyť mně jde o to nejcennější – o zdraví mého dítěte.

Anka R.