Vaše příběhy a úvahy

Odmítli jsme očkování proti hepatitidě B a dostali se až k soudu

ImageJmenuji se Pavla Talpová. Žiji se svým přítelem Václavem, ve společné domácnosti máme 6 dětí. Nejmladší je 7 let a nejstarším 16 let.
Rozhodli jsme se spolu s partnerem svobodně na základě spousty informací pro i proti své děti neočkovat proti hepatitidě typu B. Týkalo se to zatím 3 starších dětí. Situaci jestli očkovat nebo neočkovat jsme konzultovali i s dětmi a vysvětlili jim rizika očkování i neočkování a jak by se měly chovat, aby se žloutenkou nenakazily.
Kdybychom měli dřív informace jaké máme dnes, rozhodovali bychom se u každého očkování, jestli necháme děti naočkovat či nikoliv. K tomu rozhodnutí nás vedlo několik argumentů. Žloutenka typu B je již několik let na ústupu a nehrozí u nás žádná epidemie.

Číst dál...

Atopický ekzém po očkování proti TBC

ImageNáš první syn se narodil v Havlíčkově Brodě v únoru 2002. Pobývali jsme v té době částečně v Čechách a částečně v Kalifornii. Návrat do USA jsme plánovali za tři měsíce. V USA není zavedeno očkování proti tuberkulóze a z vlastní zkušenosti jsem věděla, že jedincům, kteří jsou očkovaní proti TBC to přináší jen potíže - například prokazování absence TBC prostřednictvím rentgenu plic - namísto kožních testů, které vycházejí pozitivní. V mnoha případech pak lékaři nevěří, že test vychází pozitivní díky očkování, a předepisují půlroční kůru antibiotik...

Číst dál...

Toto je náš (ne)očkovací příběh

ImageOčkování jsem nikdy neřešila. Avšak od doby, co jsem se naučila číst, neustále jsem vyhledávala literaturu o zdraví a nemocech. K tomu se později přidal zájem o stravování, životní styl a na to plynule navázaly informace o dětech, porodech, výchově. Takže už dlouho před narozením prvního dítěte jsem věděla co chci a co nechci v těhotenství, při a po porodu a vypěstovala jsem si nedůvěru ve zbytečné lidské zásahy do toho, co v přírodě bez problémů funguje samo.

Číst dál...

Naše hledání

ImageNáš očkovací příběh začal na návštěvě u příbuzných ještě před narozením staršího syna. V rodině, kterou jsme navštívili, měli dvě děti, a jak jsme se k našemu zděšení dozvěděli, obě neočkované. Jejich táta, původem z Bavorska, nám před očima zaujatě listoval jakousi německou knihou o očkování a ukazoval, pro nás téměř nesrozumitelné grafy a obrázky dětí, které byli očkováním trvale vážně poškozené. Oba s manželem jsme, zřejmě spíše ze slušnosti než se zájmem a souhlasem, přikyvovali. Cestou domů jsme prohodili pár vět, ve smyslu: „Vcelku odvaha, neočkovat děti, viď?“ Příhoda to byla celkem banální, lehce se mohla ztratit v proudu dění, avšak osud to zřejmě chtěl jinak.

Číst dál...

Pro všechny, kteří chtějí svobodu v očkování

13.10.2016

 

Původně jsem chtěla napsat něco o tom, jak jsem se k problematice očkování dostala, jak jsem v tom tápala, jak jsem si vše ujasnila a jak nadále dělám vše pro to, aby i další rodiče měli možnost svobodně se rozhodovat, ale svůj záměr jsem musela změnit a nebudu vám tady psát o sobě.

Číst dál...

Podkategorie