Dopis Rozalia europoslancům ve věci jednotného plánu boje proti infekčním onemocněním

Praha, 12. března 2018


Proč by mělo být očkování dobrovolné?


Vážená paní europoslankyně/vážený pane europoslanče,


tímto dopisem Vás chceme požádat, abyste zvážil/a svůj postoj k ne/doporučení očkovací povinnosti v Evropě nebo při tvorbě jednotného evropského plánu boje proti infekčním onemocněním zohlednil/a níže uvedené skutečnosti.


Rozalio (1) je spolek rodičů, kteří usilují o dobrovolný systém očkování s dostatečnou informovaností. Požadujeme, aby očkování bylo vždy prováděno s ohledem na zdravotní stav dítěte a s minimalizací možných rizik. Zvyšujeme proto informovanost široké veřejnosti o možnostech bezpečného očkování.


Vakcíny mají svůj přínos a mohou vyvolat ochranu proti nemoci, ale mají bohužel i nežádoucí účinky, na které je nutno při používání brát zřetel. V roce 2016 bylo Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) nahlášeno celkem 827 závažných zdravotních komplikací, mezi nimiž bylo např. 36 poruch psychomotorického vývoje vč. narušení vývoje řeči (2). SÚKL sám udává, že se nahlásí maximálně 5% všech nežádoucích účinků (3), tyto počty tedy zdaleka nejsou konečné. Právě bagatelizace nežádoucích účinků a tlak na dodržení striktního očkovacího plánu bez pečlivého zřetele na zdravotní stav dítěte způsobují u mnohých rodičů obezřetnost až nedůvěru k očkování.

 
V současnosti je velmi diskutované zvýšené množství případů spalniček v Evropě ve spojitosti s údajnou nižší proočkovaností, ovšem takovéto epidemie byly v Evropě i v předchozích letech, kdy byla vyšší proočkovanost dětí, např. v roce 2011 bylo v Evropě evidováno přes 30 000 případů onemocnění (4 a 5). Nutno podotknout, že dnes se již nevyskytuje tak vysoké procento komplikací spalniček ani úmrtí jako tomu bylo kdysi. Důvodem je jistě kvalitnější způsob života (např. hodnotnější strava), úroveň a dostupnost zdravotních služeb nebo kvalitnější okolní prostředí (např. kvalita vody). I nové poznatky v léčbě spalniček napomáhají bezproblémovému prodělání onemocnění (např. velmi účinná léčba podáváním vitamínu A nebo zvýšená úmrtnost při podávání antipyretik) (6 a 7).


Vysoký počet osob, které v posledních letech prodělaly spalničky a nebyly očkované, zahrnuje často děti velmi nízkého věku, které ještě očkovány být nemohly. Jedním z důvodů nákazy takto malých dětí je bohužel fakt, že jejich matky je nemohly ochránit skrze mateřské mléko, protože samy spalničky již prodělat nemohly a hladina protilátek z očkování poklesla (8).

 

Velký nedostatek v systému očkování je nedostupnost monovalentní očkovací látky proti spalničkám. Mnoho rodičů se zdráhá očkovat dítě trivakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR vakcína), preferovali by raději monovakcínu jen proti spalničkám, a to někteří z nich tak zásadně, že raději očkování MMR vakcínou odmítnou zcela. Monokombinaci by neodmítali, v Evropě je tato vakcína však nedostupná. Možností, jak zvýšit proočkovanost na potřebných 95 %, může být nabídka monovalentní vakcíny.

 

Nabízí se nám otázka, zda je vynucování očkování, namísto naslouchání a nabídnutí řešení, vhodným postupem pro zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva? Pokud by se měla vytvořit jednotná strategie v oblasti boje proti infekcím, může se jevit povinnost očkování jako nejjednodušší varianta. Proočkovanost se snad podaří zvýšit, možná snížíme i výskyt infekčních nemocí, ale může nastat i efekt zcela opačný - zvýšený tlak na obyvatele, kteří jsou v mnohých zemích již léta zvyklí o očkování sami rozhodovat, způsobí nárůst nedůvěry, kritiky a v konečném důsledku i proočkovanosti. Povinným očkováním bez výběru se můžeme potýkat s jinými vážnými zdravotními obtížemi obyvatel, které neméně postihují jak kvalitu celkového zdravotního stavu obyvatel, tak státní výdaje na jejich léčbu. Povinný systém nedává prostor pro pečlivé zvažování zdravotního stavu dítěte, neumožňuje individuální očkovací plán, omezuje výběr vakcín a v neposlední řadě zvyšuje nedůvěru.

 

Kromě toho se v České republice, která patří mezi státy s očkovací povinností, potýkáme s mnoha problémy, které dokazují, že povinný očkovací systém není jednodušší než dobrovolný, ani spolehlivě účinný. Negativa jsme sepsali ve zprávě adresované Evropské komisi (9):

  • V ČR dosud neexistuje žádná forma odškodnění újmy způsobené očkováním. Ústavní soud doporučil zavedení odškodňovacího zákona již v roce 2011. Ministerstvo zdravotnictví připravuje a slibuje odškodňovací fond už roky, ale stále nemá ani paragrafové znění.
  • V ČR nejsou k dispozici kompletní oficiální informace k očkování (komplexní „lékařský“ průvodce) pro pediatry ani rodiče. Ministerstvo zdravotnictví nedisponuje žádným oficiálním portálem. Některé informace lze obtížně dohledat na webech dalších institucí (SÚKL, pediatrické společnosti, hygienické stanice), mnohé však dohledat nelze, v důsledku čehož ani pediatři, ani rodiče nejsou kvalitně informováni.
  • Pod velkým tlakem veřejnosti i poslanců zřídilo MZ v r. 2015 Pracovní komisi pro problematiku očkování, jejímiž členy jsou zástupci státu, odborníků i veřejnosti. Komise se však během necelých tří let sešla pouze pětkrát! Nevydala žádná stanoviska ani doporučení, pro která byla ustavena. Její činnost nebyla oficiálně ukončena, nicméně se s ní do budoucna nepočítá. (Ne)činnost komise, po níž volala především laická veřejnost, je typickým příkladem přehlížení potřeb dětí a rodičů, což vede k formování opozice a růstu nedůvěry vůči systému i očkování.
  • Ministerstvo zdravotnictví bez odborné diskuze předložilo a schválilo změny ve vyhlášce o očkování dětí, které ještě více omezují volbu doby naočkování, protože zkracují termíny, v nichž musí být dítě jednotlivými vakcínami očkováno, a snižují hranici pro zahájení očkování.
  • V České republice je čím dál omezenější nabídka vakcín – v uplynulých dvou letech se do ČR přestalo dodávat několik vakcín a v rámci povinně očkovaných nemocí je nyní na „výběr“ pouze jedna hexavakcína, jedna trivakcína DiTePe a jedna MMR vakcína. Rodiče tak nemají z čeho volit, varianty jsou buď nulové, nebo jen velmi omezené, a to především pro očkování stigmatizovaných dětí.
  • Ministerstvo zdravotnictví nepodniká osvětové ani další kroky (např. v informování a apelování na pediatry) k navýšení ohlašování nežádoucích účinků po očkování. Státní ústav pro kontrolu léčiv udává, že podhlášenost v ČR dosahuje až 95 %.
  • Legislativa v ČR omezuje řádně neočkovaným dětem (přesně podle nařízeného očkovacího kalendáře) vstup do všech předškolních zařízení. Toto omezení se vztahuje nejen na zcela neočkované děti, ale i na ty, jimž chybí jen jedno jediné očkování. Nejvýrazněji se tato sankce dotýká dětí, které nejsou doočkovány ze zdravotních důvodů. Pro přijetí se podle zákona vyžaduje trvalá kontraindikace, a tu lékaři téměř nevystavují. Celé toto omezení se děje bez odborné argumentace, pouze s vysvětlením, že nedoočkované děti představují hrozbu pro své spolužáky. Ovšem od roku 2017, kdy vstoupila v platnost novelizace školského zákona, musí předškolní zařízení navštěvovat všechny děti starší pěti let bez ohledu na to, zda jsou, či nejsou očkované. Tedy i ty, které rok předtím nebyly do zařízení kvůli nevyhovujícímu očkování přijaty.
  • Legislativa v ČR také zakazuje řádně neočkovaným dětem účast na školách v přírodě, táborech, ozdravných pobytech a lyžařských výcvicích, ač pro docházku do školního zařízení není očkování vyžadováno a děti spolu tráví mnoho času po celý školní rok v jedné třídě. Ani toto omezení nemá odbornou argumentaci, jedná se pouze o trest.
  • Někteří pediatři, spolu s pojišťovnami, vyžadují po rodičích hrazení povinné vakcíny při odložení očkování, ač je zákonem dané, že povinné vakcíny vždy hradí stát, tedy veřejné zdravotní pojištění.

 

Pro snížení rizik plynoucích z infekčních onemocnění je důležitá především informovanost obyvatel, a to:

  • o očkování; o přínosech a rizicích vakcinace - možnostech
  • zdravém životním stylu, aby již od dětství byli lidé vedeni k zodpovědnému přístupu a k péči o své zdraví
  • o postupech, které mají lidé dodržovat při podezření na infekční onemocnění

 

Zásadní je přístup institucí:

  • kvalitní edukace lékařů o rizicích nemocí i očkování
  • efektivní epidemiologická opatření
  • dobrá veřejná informovanost o aktuální infekci – kde se vyskytuje, jaká se mají dodržovat opatření, jak případně nemoc léčit, jak se zachovat při případném onemocnění apod.
  • respekt k pacientovi, klientovi a jeho situaci
  • nepoužívat lékaře jako donucovací nástroj, ale podporovat je v pozitivním vztahu lékař-pacient (ostatně slovo doktor pochází z latinského docere – učit; měl by své pacienty učit, ne jim péči nařizovat)


Měl by být vytvořen plán jak komplexně přistupovat ke snižování výskytu onemocnění, nejen prostřednictvím očkování. A to také z toho důvodu, že infekčních onemocnění je celá řada, mnohem více než jen těch, proti kterým se očkuje (10).


Z hlediska fake news není samozřejmě prospěšné, když se šíří poplašné zprávy. Vyvážené informace a otevřené jednání může dopad fake news zásadně oslabit. Spolupráce státního aparátu s neziskovými organizacemi zastupující rodiče, jejichž primárním přístupem k očkování je jeho bezpečnost a jejichž zájmem je co nebezpečnější možnost očkování pro děti, by mohla být východiskem. Vznik instituce, kde by nefigurovali lidé napojeni na farmaceutický průmysl či další zájmové skupiny, ale naopak by v ní spolupracovali odborníci např. z neonatologie, neurologie, imunologie a alergologie se zástupci organizací reflektujících praxi a potřeby rodičů, by mohlo pomoci budovat důvěru v rozhodnutí státu. V této instituci by měli zástupci organizací přinášet poznatky z praxe a přinést lidský pohled na potřeby rodičů a jejich dětí, zatímco odborníci pak ten vědecký. Výstupy by pak mohly být odborná doporučení - různé možnosti očkovacích plánů jak pro zdravé děti, tak pro zdravotně stigmatizované, pro starší děti apod, aby měli lékaři i rodiče kvalitní materiály, ze kterých by společně mohli vycházet. Instituce by mohla vydávat i doporučení pro zákonodárce k přijímání zákonů a vyhlášek.

 

Žádáme tedy ještě jednou, abyste zvážil/a svůj postoj k ne/doporučení očkovací povinnosti v Evropě nebo při tvorbě jednotného evropského plánu boje proti infekčním onemocněním zohlednil/a námi uvedené skutečnosti.

 

Za ROZALIO, z. s.

 

Martina Suchánková

 

1 www.rozalio.cz

2 http://www.sukl.cz/sukl/informacni-zpravodaj-nezadouci-ucinky-leciv-2-2017

3 https://www.tribune.cz/clanek/35530-podhlasenost-nezadoucich-ucinku-po-aplikaci-vakcin

4 https://ecdc.europa.eu/en/news-events/measles-cases-eu-treble-2017-outbreaks-still-ongoing

5 http://www.szu.cz/tema/vakciny/epidemie-spalnicek-na-ukrajine-epidemic-of-measles-in

6 http://www.anthromed.org/Article.aspx?artpk=719

7 https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11869601

8 https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/8886155

9 http://rozalio.cz/index.php/110-aktuality/aktuality/1077-zprava-k-evropske-komisi-jake-nedostatky-ma-systemockovani-v-cr

10 http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2008-2017-absolutne