Ischemie po očkování

Do 13 let naprosto zdravá, bez vážnějších zdravotních problémů. Vše se změnilo 20.5.2009, kdy se nám život změnil doslova z minuty na minutu a naše priority se v tu chvíli patřičně přehodnotily.

Dcera byla očkovaná na hepatitidu B (povinné očkování), asi 5 dní po tomto očkování odešla ráno do školy, jako naprosto zdravá slečna. Do školy už po svých nohou nedošla, museli ji tam donést, zvracela a měla obrovské bolesti nohou, přivolaná záchranka ji odvezla s podezřením na příhodu břišní (nechápu). Při příjezdu do nemocnice (cca. 10 minut) už necítila dolní končetiny. Stal se z ní ležák během jedné hodiny.

Diagnóza žádná, podle výsledků ji v podstatě nic nebylo, odběry mozkomíšního moku negativní, magnetická rezonance rovněž, krevní testy v pořádku. Jen dcera ležela od pasu dolů mrtvá na JIP (včetně vyměšování apod.). O týden později se na magnetické rezonanci objevila ischémie míchy.

Žádný úraz dcera neprodělala ani nic podobného co by mohlo ischemii způsobit, konečná diagnóza (asi po půl roce) byla postvakcinační ischémie s otazníkem.

Dva měsíce ležela dcera na JIP, po dvou měsících následoval převoz do lázní, kde ji doslova „postavili na nohy“.

Z lázní jsme dceru odváželi sice sanitkou, ale byla schopna chvíli sedět a dokonce chvilku i stát. Močový měchýř zůstal ochrnutý, ale díky pravidelnému cévkování nemusela mít dcera vývod a to bylo důležité.

Bohužel tohle nebyl jediný problém, který po očkování vznikl, rozjela se spousta dalších na sebe navazujících problémů.

Vzhledem k dlouhodobému ležení a po 4 měsících i sezení na invalidním vozíku se u dcery rozvinula těžká skolioza, kterou jsme ze začátku řešili korzetoterapií, bohužel neúspěšně. Při skolioze téměř 80 stupňů byla nutná operace a to v 12/2012, naštěstí s perfektním výsledkem. Nyní má dcera necelých 20 stupňů a i když po operaci bude mít určitá omezení a problémy, tak jistě méně patrné, než kdyby na operaci nešla.

Tím výčet našich problémů nekončí  Po roce od ochrnutí se rozjelo autoimunitní onemocnění a to ulcerozní kolitida, další nemoc na celý život. Ze začátku opravdu velmi akutní stavy krvácení se střev, věčné hospitalizace, kapačky, kortokoidy, bylo to zoufalé. Střídají se akutní a naštěstí i klidové fáze, zatím se nám tuhle nemoc, díky lékům a dietě, daří držet pod kontrolou.

Přibyly další „drobné“ problémy, jako např. trofické poruchy na prstech jedné nohy (neustálé strhávání nehtů apod.), ale to už jsou v podstatě drobnosti.

Nyní, téměř po 4 letech (dceři bude letos v červnu 17 let)  je její zdravotní stav následující:
Neurologické problémy zůstaly, špatně cítí levou nohu, ale zvládá chodit o berlích, na pravé noze má poruchu termického čití (necítí teploty), je po operaci skoliozy (se vsazenými tyčemi podél páteře), částečně ochrnutý močový měchýř, ulcerozní kolitida a trofické poruchy končetiny.

A to vše z povinného očkování. Myslím, že na jednoho člověka a obzvlášť když se jedná o dítě, je toho až moc.

Nejsem striktní odpůrce očkování,ale vzhledem k tomu, že za poslední 4 roky, co jezdím s dcerou do lázní, jsem viděla desítky dětí, které měly problémy po očkování např. po hexavakcině, po očkování na klíšťovou encefalitidu apod. , tak by neuškodilo více informovat rodiče o možných zdravotních komplikacích po očkování. I když náš případ je asi dosti nestandardní, tak myslím, že nejsme jediní (bohužel).
Mám i druhé dítě o 10 let mladší a co můžu, tak nechám rozočkovat a k žádnému očkování navíc bych nesvolila.

Přeji všem rodičům, ať je podobná zkušenost nepotká a i když je očkování asi největší zbraní, proti vážným chorobám, tak  by minimálně neuškodila větší informovanost toho, co se může stát.

Denisa Petrášová