OSPOZS - Očkování kojenců a batolat dětskými vakcínami proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli, dětské přenosné obrně, hepatitidě typu B a hemofilovým nákazám typu b ve schématu 2+1

7.6.2016

Dětské pravidelné očkování proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli, hemofilovým nákazám typu b, dětské přenosné obrně a hepatitidě typu B se v České republice provádí ve schématu 3+1. Toto schéma bylo v České republice poprvé zavedeno v roce 1991 a bylo používáno pro očkování s vakcínou proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli později rozšířenou také o složku proti hemofilovým nákazám typu b (Alditepera v letech 1991-2000 a Tetract-Hib v letech 2001-2006). Od roku 1958 až do roku 1991 se nejmladší dětská populace v České republice očkovala výhradně ve schématu 2+1.

Uspořádání obou schémat vychází z obdobného principu, tj. ze základního očkování, které tvoří 2 nebo 3 dávky podávané v minimálním intervalu 1 měsíce a jedné posilující dávky podané o minimálně 6 měsíců později. Maximální intervaly nebyly nikdy stanoveny, ačkoli někdy bývají mylně přiřazovány hornímu rozpětí doporučených intervalů, tj. 2 měsíce u základních dávek a 12 měsíců u posilující dávky.

Účinnost vyjádřená postvakcinační imunogenitou (mono- až hexavalentních vakcín), doplněná účinnostními daty očkování acelulární pertusovou vakcínou, jednoznačně potvrdila přijatelnost očkování ve schématu 2+1 v souladu s řádnými registračními výměry těchto dětských vakcín (tj. doporučení výrobců uvedená v SPC nebo příbalové informaci). I když očkování ve schématu 2+1 může indukovat nižší humorální imunitu specifickou vůči některým vakcinačním antigenům než 4-dávková schémata, nebyl dosud zjištěn žádný klinický dopad očkování ve schématu 2+1 na odpovídající postvakcinační ochranu, tj. ochrana vyvolaná 3- nebo 4-dávkovým schématem zůstává stejná.

Dětské očkování kojenců a batolat se provádí ve schématu 2+1 v těchto evropských zemích: Dánsko, Finsko, Island, Norsko, Švédsko, Itálie, San Marino, Slovensko, Lucembursko, Rakousko a Francie. V souladu s očkovacím kalendářem se v těchto zemích očkuje s vakcínami: Engerix-B, Infanrix Hexa, Hexacima, Pediacel, Infanrix, Infanrix Hib, Tetavax a Imovax Polio.

Proč je schéma 2+1 vhodné?

  • Přispívá k vyšší flexibilitě a rychlejšímu dosažení kompletního očkování.
  • Snadněji umožňuje provádět oddělené očkování, je-li třeba očkovat i dalšími vakcínami, jako je např. očkování proti pneumokokům (tj. očkování dvěma či více vakcínami v minimálně 14-denním intervalu).
  • Zajistí srovnatelnou ochranu vůči preventabilním infekcím, jako schéma 3+1.
  • Vede k nemalé finanční a časové úspoře oproti schématu 3+1.
  • Snižuje riziko výskytu nežádoucích účinků po očkování v důsledku absence 1 dávky.

Jakými vakcínami lze očkovat dle schématu 2+1?

Očkovat dle schématu 2+1 lze vakcínami Infanrix (proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli), Infanrix Hib (proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli a hemofilovým nákazám typu b), Pediacel (proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli, hemofilovým nákazám typu b a dětské přenosné obrně), Infanrix Hexa a Hexacima (proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli, hemofilovým nákazám typu b, dětské přenosné obrně a hepatitidě typu B), Tetavax (proti tetanu), Imovax Polio (proti dětské přenosné obrně) a Engerix-B (proti hepatitidě typu B).

Podmínky očkování ve schématu 2+1

Očkování ve schématu 2+1 lze zahájit od 9. týdne věku stejně jako ve schématu 3+1. Jedinou podmínkou je zachování intervalu mezi 1-2 dávkou, které nesmí být kratší než 4 týdny (tj. 1 měsíc) (poznámka: výrobce vakcíny Hexacima doporučuje tento interval dokonce delší, tj. 2 měsíce).

Omezení očkování ve schématu 2+1

Jediným omezením tohoto schématu je očkování novorozenců HBsAg pozitivních matek, které je třeba očkovat proti hepatitidě typu B do 12 až 24 hodin po narození samostatnou monovakcínou. Pokud by byl kojenec dále očkován jen monovakcínou proti hepatitidě typu B, pak se očkuje ve schématu 0-1-2-12 měsíců. Očkování kombinovanými vakcínami se složkou proti hepatitidě typu B se provede výhradně podle EPI ve schématu 6-10-14 týdnů a následně za 6-12 měsíců se podá poslední dávka kombinované vakcíny. Tento postup je v souladu i se stávající českou zákonnou vyhláškou a nikterak to neomezuje používání schématu 2+1 u zdravé dětské populace. 
Očkování ve schématu 2+1 (stejně jako 3+1) předčasně a velmi předčasně narozených dětí je limitováno, neboť u těchto dětí je třeba zohlednit jejich gestační věk a zahájit očkování v korigovaném věku, kdy je imunitní systém již dostatečně vyvinutý.

Kritický bod – ochrana vůči dávivému kašli ve schématu 2+1

Incidence dávivého kašle u dětí ve věku 1-4 roky a 5-9 let zůstala v 80. letech minulého století v české populaci setrvale na velmi nízké úrovni. Přesto séroprevalence vůči dávivému kašli byla u 2-letých dětí významně nižší než u 1-letých, po aplikaci prvních 3 dávek celobuněčné pertusové vakcíny ve schématu 2+1.
Sérologické přehledy v letech 1996 a 2001 nepotvrdily pozitivní dopad schématu 3+1 na séroprevalenci u dětí ve věku 1-4 let. To ukázala analýza rozdílů séroprevalence u dětí 1-5 let v roce 2001 oproti letům 1980-88. V roce 2001 dosahovala 76 % u očkovaných ve schématu 3+1, zatímco v letech 1980-88 byla průměrně 90% u dětí očkovaných ve schématu 2+1 (s posilující dávkou ve 3 letech). Přitom všechny děti ve sledovaných obdobích byly očkovány stále stejnou komerční vakcínou (Alditepera).
Schéma 2+1 s přídavkem 2 posilujících dávek podaných ve věku 3 a 6 let zajistilo významně vyšší séroprevalenci vůči dávivému kašli v pozdějších letech, než očkování ve schématu 3+1 s druhou posilující dávkou ve věku 5 let. Ve věkové kohortě 15-19letých očkovaných původně ve schématu 2+1 (s 2 dalšími posilujícími dávkami ve věku 3 a 6 let) totiž dosahovala 94 % v roce 2001 zatímco u původně očkovaných 3+1 (s jednou další posilující dávkou ve věku 5 let) jen 79 % v roce 2012.

Analýzy séroprevalence a incidence dávivého kašle sice nepotvrdily jednoznačný vliv změny očkovacího schématu na zvýšený výskyt dávivého kašle u dětí mladších 10 let na přelomu nového tisíciletí, přesto i tato změna se mohla na zhoršení epidemiologické situace v České republice podílet. To ostatně dokladuje odlišný vývoj výskytu dávivého kašle v České a Slovenské republice od roku 1991. Zatímco v České republice došlo ke zvýšení incidence dávivého kašle z 0,9 případů (v letech 1980-89) na 5,1 případy (v letech 1991-2004) na 100.000 dětí ve věku 1-4 let, na Slovensku byl při zachování původního schématu očkování (tj. 2+1) pozorován pokles incidence z 8,8 na 4,4 případy na 100.000 dětí ve věku 1-4 let ve výše uvedených obdobích.

Oproti očkování ve schématu 2+1:

  • schéma 3+1 nezvýšilo séroprevalenci vůči dávivému kašli ve věkových skupinách 1-5 let,
  • schéma 3+1 naznačilo snížení setrvalosti séroprevalence vůči dávivému kašli u starších (např. v kohortě 15-19letých),
  • schéma 3+1 mohlo přispět spolu s dalšími faktory ke zvýšené incidenci v 90. letech minulého století a v prvních letech nového tísiciletí (srovnání epidemiologické situace na Slovensku).

Tomu také odpovídají publikovaná účinnostní data 2 a 3-dávkové primovakcinace s acelulární pertusovou vakcínou. Očkování 2 dávkami zajistí minimálně 80% ochranu vůči dávivému kašli (95% Cl: 74-86%) po dobu 6 měsíců, podobně jako 3-dávková primovakcinace, tj. 83% ochrana (79-87%) (Quinn HE et al., 2014).

Použité zkratky:
SPC – souhrn vlastností přípravku
EPI – Expanded Programme on Immunization, dle SZO

Vydáno / Aktualizováno: 03.03.2016
zdroj: