Praha, 3. prosince 2020
Vážený soude,
dovolte nám, abychom se jménem spolku ROZALIO – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování, z. s., vyjádřili k odvolání proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 26. 11. 2020 podanému ke Krajskému soudu České Budějovice, spisová značka 6 CO 1398/2020, a to formou tohoto „amicus curiae”.
Spolek Rozalio požaduje svobodnou a informovanou volbu v očkování. Podporujeme rodiče v rozhodování na základě rozsáhlých a kvalitních informací s ohledem na individuální potřeby každého dítěte. V naší poradně zodpovíme měsíčně přes sto dotazů týkajících se očkování, s rodinami jsme tak v každodenním kontaktu. Víme proto, že převážná většina rodičů se při svém rozhodování hluboce rozmýšlí a odpovědně zvažuje rizika nemoci a rizika očkování.
K volbě individuálního očkování nebo i odmítnutí očkování rodiče často vedou zdravotní důvody jako chronická onemocnění samotných dětí, u nichž se obávají jejich zhoršení, nebo nepříznivá rodinná anamnéza, reakce sourozenců nebo rodičů na předchozí očkování. Tedy ani radikální rozhodnutí odmítnout očkování dítěte není pomatené či učiněné na základě pomýlených představ, ale důvodná obava o zdraví dítěte.
Také Ústavní soud možnost odmítnout očkování z těchto důvodů uznal, stejně jako odmítnout očkování z důvodů víry a vyznání. Zásah do lidské integrity v podobě očkování je pro někoho zcela běžným a přijatelným zásahem, ovšem pro jiného člověka je to zásah na hraně, někdy až za hranou přijatelnosti.
Problém však nastává při střetu se striktně nastaveným systémem očkování. Nemožnost konzultovat další možnosti očkování, aplikovat jiné vakcíny a využít další možná schémata očkování rodiče od snahy očkovat a důvěry v očkování odvádí. Když se pak setkají s útočným chováním zdravotníka či úředníka, zmizí jejich důvěra zcela.
Za takové chování ze strany zdravotníků a úředníků se dá považovat postup v případě desetileté dívky, která má být odebrána rodičům a násilným způsobem podrobena preventivnímu lékařskému zákroku, který nemusí přinést ochranu jejího zdraví, ale naopak jí může zdraví poškodit. Očkování není bez rizika.
V posledních třech letech bylo Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) nahlášeno 1063 nežádoucích účinků po vakcíně obsahující antitetanickou složku. Většina z nich sice patřila mezi očekávané NÚ, ale byly vyhodnoceny jako závažné. Z návrhu vyhlášky k zákonu o náhradě újmy způsobené povinným očkováním vyplývá, že po vakcíně proti tetanu může očkovaná osoba prodělat anafylaktický šok, encefalopatii či encefalitidu, nebo se u ní může rozvinout brachiální neuritida.
Mnozí by mohli namítnout, že onemocnění tetanem může značně ohrozit zdraví a život člověka a že rizika očkování jsou menší. Avšak proti tetanu existuje účinná intervence při bezprostředním ohrožení, a to aplikace tetanického imunoglobulinu. Matka dívky podle lékařských záznamů ihned po úraze vyhledala lékařskou pomoc, souhlasila s podáváním antibiotik i s podáním imunoglobulinu. Skutečnost, že informovala ošetřujícího lékaře o chybějícím očkování, naznačuje její otevřenost vůči zdravotníkům i to, že o dceru náležitě pečuje a chce pro ni zajistit nejlepší péči. Zdravotníci nezohlednili, jak obrovský stres způsobí dítěti vynuceným, násilným očkováním, které v tu chvíli nebylo nezbytné. V rámci minimalizace rizik při očkování je ideální očkovat vždy zdravé dítě v dobré fyzické a psychické kondici. Tato dívka je však po úraze, je stresována celou situací a navíc užívá antibiotika. Je tedy sporné, zda by v jejím stavu měl být organismus zatěžován očkováním. Ostatně někteří odborníci mohou potvrdit, že dnes je již očkování bezpředmětné.
Tomu odpovídá naše praxe – rodiče si jsou vědomi rizik jak očkování, tak nemocí, a chtějí ochránit své dítě. Chtějí spolupracovat s lékaři. Bohužel se stává, že ze strany lékařů není snaha o spolupráci. Místo rozhovoru a vysvětlení sahají k totalitním praktikám v podobě nahlášení pacienta, potažmo rodičů, a vynucují péči, která navíc není bez rizika ani zcela opodstatněná. Kdo je pak více vinen ohrožením dítěte? Matka, která poskytla informaci o chybějícím očkováním, souhlasila s účinnou léčbou, jen nesouhlasila s preventivní léčbou, nebo systém, který stůj co stůj chce vynutit svou moc, ublížit psychicky i fyzicky dítěti a celé rodině?
Tento případ znovu podrývá důvěru ve zdravotnictví jako takové. Může dojít k tomu, že rodiče neočkovaných dětí budou mít obavy informaci o neočkování při úraze dítěte sdělit, ale dokonce se může stát, že je to odradí od vyhledávání lékařské péče. Nikoli takový rodič, ale systém ohrožuje dítě, když nenabízí jinou možnost ochrany dítěte (větší výběr vakcín, respekt mezi lékařem a rodiči, jiná prevence).
Velká většina rodičů, se kterými komunikujeme, očkuje. Ale i ti jsou zklamaní nastavením systému a ztrácejí důvěru ke zdravotnictví. Tento případ tak považujeme za naprosto zásadní milník v budoucím přístupu rodičů a zdravotníků k těmto svízelným situacím.
Martina Suchánková
předsedkyně ROZALIO, z. s.
