Nejčastější otázky

Základní povinný očkovací kalendář zahrnuje očkování proti devíti onemocněním: tetanu, záškrtu, černému kašli, hepatitidě typu B, přenosné dětské obrně, haemophilus influenzae b, spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Pro některé rizikové skupiny dětí je pak očkování povinné proti tuberkulóze. Více napoví kalendář povinného a doporučeného očkování:

Věk	Povinné očkování	Poznámka	Dobrovolné, hrazené očkování	Poznámka
1. měsíc	Proti tuberkulóze	Očkování je prováděno pouze u rizikových dětí
2. – 3. měsíc	Proti záškrtu, tetanu, černému kašli, hepatitidě B, dětské přenosné obrně, haemophilus influenzae b	U nedonošených dětí se doporučuje schéma 3+1, obecně se aplikuje schéma 2+1	Proti pneumokokům	Hrazeno z veř. zdrav. pojištění, pokud byly všechny dávky aplikovány do 7. měsíce věku
			Proti meningokokům typu B	Hrazeno z veř. zdrav. pojištění, pokud bylo očkování zahájeno do 6 měsíců věku
			Proti meningokokům typu A, C, W135, Y	Hrazeno z veř. zdrav. pojištění, pokud bylo očkování provedeno v prvním roce života
5. – 7. měsíc	Proti záškrtu, tetanu, černému kašli, hepatitidě B, dětské přenosné obrně, haemophilus influenzae b	Druhá dávka	Možné přeočkování proti pneumokokům	Druhá dávka
			Možné přeočkování proti meningokokům b	Druhá dávka
11. – 15. měsíc	Proti záškrtu, tetanu, černému kašli, hepatitidě B, dětské přenosné obrně, haemophilus influenzae b	Podle vyhlášky má být naočkována poslední dávka do 13. měsíce věku	Možné přeočkování proti pneumokokům	Třetí dávka, nutno aplikovat do 15. měsíce věku, aby byla hrazená z vzp
			Možné přeočkování proti meningokokům b	Třetí dávka, aplikuje se od 12. do 15. měsíce věku
13. – 18. měsíc	Proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám	1. dávka
5. – 6. rok	Proti záškrtu, tetanu, černému kašli	Přeočkování
5. – 6. rok	Proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám	2. dávka
10. – 11. rok	Proti záškrtu, tetanu, černému kašli, přenosné dětské obrně	Přeočkování
13. – 14. rok			Proti lidským papilomavirům	Hrazeno z vzp, pokud je provedeno mezi 13. a 14. rokem věku
25. rok	Proti tetanu	Přeočkování pak probíhá po 10 letech

V ČR je obecná povinnost očkovat zakotvena v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Přesné specifikace kdy, jakým schématem a jakými vakcínami se očkuje, udává vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem.

Odkazy:

– Maximální a minimální intervaly pro očkování
– Vyhláška o očkování proti infekčním nemocem
– Zákon o ochraně veřejného zdraví

Intervaly očkování do jisté míry ukládá vyhláška o očkování, odborně jsou pak uvedeny v příbalovém letáku nebo SPC jednotlivých vakcín. Je však možné očkovat i v delších intervalech, než je v informačních letácích k vakcínám uváděno, protože ty zmiňují pouze intervaly minimální. Maximální intervaly jsou násobně delší. Pro očkování lze tedy využít i delších intervalů v souladu s individuálními potřebami dítěte a jeho zdravotním stavem.

Pro správné očkování není důležité dodržet intervaly dané vyhláškou, ale odborná doporučení. Odborné vyjádření RNDr. M. Petráše: „…výrobci nikdy nestanovili maximální interval mezi poslední dávkou a předešlou dávkou (tj. interval 2-3 dávka při schématu 2+1, nebo 3-4 dávka při schématu 3+1) a ve svém právně závazném doporučení stanovili jen minimální interval, kterým je 6 měsíců. …čím delší je interval mezi těmito dávkami, tím vyšší je konečná imunitní odpověď na celé dětské očkování.”

Zdroj: https://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2016_07.htm#chapter7_public

Doporučení odborného spolku pro očkování: „Očkování prováděná více než jednou dávkou mají stanovené výrobcem doporučené intervaly mezi dávkami. Vzhledem k tomu, že výrobce nikterak neupravuje očkování v případě, že nelze z jakéhokoli důvodu splnit jím stanovený doporučený interval, bylo vydáno toto doporučení přípustných intervalů očkování.” Doporučení zde: http://ospozs.cz/document-view?id=3&fromsection=vse&frompage=1

Intervaly mezi jednotlivými dávkami základního očkování
	Mezi dávkami	Minimální	Doporučený	Přípustný	Poznámka
Hexavakcína	1. – 2.	4 týdny	1 – 2 měsíce	6 měsíců
	2. – 3.	4 týdny	1 – 2 měsíce	6 – 36 měsíců	Schéma 3+1
		5 měsíců	6 – 12 měsíců	1 – 3 roky	Schéma 2+1
	3. – 4.	5 měsíců	6 – 12 měsíců	1 – 3 roky	Schéma 3+1
MMR vakcína	1. – 2.	4 týdny	podle platné vyhlášky ČR 3,5 – 4,5 let	12 let

 

Tato čísla udávají počet aplikací jednotlivých dávek vakcíny. Znamená to, že se základní očkování provede třemi nebo dvěma dávkami a s delším časovým odstupem se pak provede přeočkování jednou dávkou. S těmito schématy se můžete setkat u většiny „neživých“ vakcín, např. Hexacima nebo Prevenar 13.

V jakém schématu se má vakcína očkovat, je vždy uvedeno v  informacích v příbalovém letáku nebo v SPC.

Hexavakcína (proti tetanu, záškrtu, černému kašli, hepatitidě typu B, přenosné dětské obrně a haemophilus influenzae b) se v ČR očkuje ve schématu 2 + 1. Výjimka je u předčasně narozených dětí, kde je indikováno očkování ve schématu 3 + 1. Názory odborníků na očkování předčasně narozených se však liší, zásadně záleží na míře nedonošenosti a na věku, ve kterém jsou nedonošené děti očkovány.

Odborné vyjádření RNDr. M. Petráše: „Je-li třeba časně (tj. v 9. týdnu věku) očkovat nedonošeného kojence očkuje se ve schématu 3+1 (např. 0-1-2-8 měsíců). Nedonošené děti lze očkovat stejně jako donošené ve schématu 2+1, provede-li se věková korekce. Optimální věk pro zahájení tohoto očkování jsou 4 měsíce.“ Zdroj: https://www.vakciny.net/PRUVODCE/1M.htm

Další odborné informace k očkování nedonošených dětí zde: https://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2014_17.htm

Intervaly mezi jednotlivými dávkami základního očkování
	Mezi dávkami	Minimální	Doporučený	Přípustný	Poznámka
Hexavakcína	1. – 2.	4 týdny	1 – 2 měsíce	6 měsíců
	2. – 3.	4 týdny	1 – 2 měsíce	6 – 36 měsíců	Schéma 3+1
		5 měsíců	6 – 12 měsíců	1 – 3 roky	Schéma 2+1
	3. – 4.	5 měsíců	6 – 12 měsíců	1 – 3 roky	Schéma 3+1
MMR vakcína	1. – 2.	4 týdny	podle platné vyhlášky ČR 3,5 – 4,5 let	12 let

 

Proti některým nemocem monovakcíny existují, proti jiným jsou dostupné pouze jako součást kombinovaných vakcín.

V ČR jsou samozřejmě dostupné i jiné alternativy než hexavakcína, a to především pro osoby, které ze zdravotních důvodů nemohou být očkovány vícevalentními vakcínami.

Ovšem i bez zdravotní indikace si mohou rodiče zvolit individuální plán a vybrat si jakoukoliv vakcínu, která je registrovaná v ČR, nebo i vakcínu, která v ČR registraci nemá, ale registruje ji Evropská léková agentura EMA (viz otázka níže: Jak ze zahraničí objednat vakcínu, která u nás není dostupná?)

V ČR k jsou k takovému očkování nyní k dispozici tyto vakcíny:

Monovalentní vakcíny

• proti tetanu – Vacteta, Tetavax
• proti hemofilovým nákazám – Hiberix
• proti dětské přenosné obrně – Imovax polio
• proti hepatitidě B – Engerix B

Trivalentni vakcíny

• proti černému kašli, záškrtu a tetanu – Infanrix
• proti černému kašli, záškrtu a tetanu pro děti starší 4 let (se sníženým obsahem antigenů) – Adacel, Boostrix

Kvadrivalentní vakcíny

• proti černému kašli, záškrtu, tetanu a obrně pro děti starší 3 let (se sníženým obsahem antigenů) – Adacel Polio nebo Boostrix Polio

Zásadní otázkou při výběru vakcín a individuálním plánu je proti kterým nemocem chtějí rodiče své děti očkovat. Mohou vybrat jen část z povinného schématu, nebo dodržet povinné penzum šesti nemocí, které obsahuje hexavakcína.

Při záměru naočkovat v krátkém časovém období proti všem šesti nemocem není rozkládání do méně kombinovaných vakcín vhodné, dítě by tak dostalo mnoho přídatných látek (adjuvans), což zvyšuje riziko nežádoucích reakcí. Ani zvýšený počet vpichů, které jsou pro dítě stresující a bolestivé, nelze doporučit.

Při rozhodnutí očkovat jen proti některým nemocem je výběr jednotlivých vakcín vhodnou možností.

Konečný výběr vakcíny či vakcín rodiče oznámí pediatrovi a ten je objedná u distributora. Tyto vakcíny hradí rodiče, aplikaci však hradí zdravotní pojišťovna.

Jelikož pediatr při individuálním očkovacím plánu koná na žádost rodičů, je vhodné, aby mu rodiče podepsali prohlášení, že tato individuální volba očkování je na jejich žádost. 

Odkazy:

• Vodítkem může být náš článek 13 kroků k bezpečnějšímu očkování
• Příbalové informace a dostupnost všech vakcín registrovaných v ČR
• Přehled vakcín dostupných na našem trhu proti 6 základním povinným nemocem i s SPC (souhrn informací o přípravku) a příbalovými letáky
• Přehled vakcín na webu největšího distributora vakcín firmy Avenier
• Databáze léků SÚKLu, podle názvu lze vyhledat jednotlivé vakcíny, jejich dostupnost a aktuální SPC i PL
• Manuál pro vyhledávání informací o registraci na stránkách EMA

Očkování lze zahájit i později než přikazuje vyhláška (vyhláška přikazuje naočkovat tři dávky do 13 měsíců věku). Kromě klasické hexavakcíny je možné použít i jiné vakcíny.

V ČR jsou nyní pro starší děti k dispozici tyto vakcíny (vždy je nutné ověřit aktuální dostupnost na webu SÚKlu nebo u distributora, která se mění):

Hexavalentní vakcíny

• proti černému kašli, záškrtu, tetanu, obrně, hepatitidě B a hemofilovým infekcím – Hexacima a Infanrix hexa

(i v pozdějším věku zůstává schéma a rozestupy stejné, tedy 2 + 1)

Kvadrivalentní vakcíny

• proti černému kašli, záškrtu, tetanu a obrně pro děti starší 3 let (se sníženým obsahem antigenů) – Adacel Polio nebo Boostrix Polio.

Trivalentní vakcíny

• proti černému kašli, záškrtu a tetanu pro děti  0 – 7 (6) let (dle ČVS v ojedinělých případech až do věku 9 let, případně déle) – Infanrix;
• proti černému kašli, záškrtu a tetanu pro děti starší 4 let (se sníženým obsahem antigenů) – Adacel, Boostrix.

Pro děti starší 3 let věku je pro očkování možno použít vakcíny Adacel polio nebo Boostrix polio, pro děti starší 4 let věku pak vakcíny Adacel a Boostrix. Nejsou však výrobcem určeny primárně k primovakcinaci, nebyly takto testovány ve studiích, byly zamýšleny pouze pro posilující očkování, avšak na základě zkušeností některých zahraničních pediatrů připouští Česká vakcinologická společnost jejich použití i pro vakcinaci dosud neočkovaných dětí od věku pěti let (podle PL výrobce je možno očkovat děti už od 3 resp. od 4 let), je to tedy především o domluvě s pediatrem. Podrobnější informace naleznete ZDE a ZDE.

Výhodou očkování těmito vakcínami je menší množství jak účinných látek (snížený obsah antigenů), tak použitých adjuvantů, a tudíž nižší riziko nežádoucích účinků. 

Nevýhodou je, že toto použití nebylo potvrzeno při řádných klinických studiích, a neexistuje tak záruka výrobce, že se vytvoří dostatečná imunitní odpověď (nicméně tuto jistotu nemáme ani při očkování jinými vakcínami).

Zásadní je dohoda s pediatrem; někteří lékaři se tyto vakcíny zdráhají použít pro primovakcinaci, protože se jedná o postup non lege artis (v rozporu s pravidly). K podpoře argumentace rodičů lze využít výše odkazované dokumenty oficiálních institucí sdružujících české odborníky v oblasti vakcinologie. Pediatr při tomto použití vakcín a schématu očkování koná na přání rodičů, proto bude pravděpodobně požadovat, nebo mu rodiče sami mohou nabídnout, podepsání prohlášení stvrzující, že se jedná o jejich volbu.

Doporučené schéma při tomto očkování je 2 + 1, vhodný rozestup mezi prvními dvěma dávkami je 1–4 měsíce (čím delší, tím lepší imunitní odpověď), posilující dávka by měla být aplikována po 6–12 měsících, případně později. 

Monovalentní vakcíny

• proti tetanu – Vacteta (bez věkového omezení, pro děti i dospělé), Tetavax (bez věkového omezení, pro děti i dospělé);
• proti infekcím vyvolaným haemophilus influenzae typu B (HiB) – Hiberix (2 měsíce – 5 let); vakcína určena pro děti, pro dospělé nemá efekt. Děti ve věku 1–5 let, které ještě nebyly proti HiB očkovány, by měly dostat jednu dávku vakcíny;
• proti dětské přenosné obrně – Imovax polio (bez věkového omezení, pro kojence, děti i dospělé);
• proti hepatitidě B – Engerix B (bez věkového omezení, pro kojence, děti i dospělé).

MMR vakcína

• proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám Priorix, M-M-RvaxPro – od 12 měsíců (za výjimečných okolností od 9 měsíců), dále bez omezení, pro děti i dospělé.

Pravidelné (povinné) očkování  je v souladu se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, hrazeno z veřejného zdravotního pojištění.
Samotnou úhradu pravidelného (povinného) očkování zákon nijak neváže na to, zda termíny vyhlášky pro provedení očkování byly či nebyly dodrženy.

Metodický postup k vykazování očkování jasně nastavuje, že v zájmu podpory proočkovanosti populace hradí zdravotní pojišťovny i očkování provedená mimo termíny stanovené vyhláškou, a to i v případech, kdy odklad očkování byl na žádost pacienta, resp. rodičů, avšak v souladu s SPC dané vakcíny.

Doporučujeme tedy vakcínu, která je státem povinně nařízena, NEHRADIT.

V komunikaci s lékařem je možné poukázat na metodický pokyn zdravotních pojišťoven k hrazení očkování a argumentovat zákonem o veřejném zdravotním pojištění.

Odkazy:
– Náš článek se všemi důležitými informacemi k této problematice
– Metodický postup k vykazování očkování

Podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, mají rodiče právo vybrat si jakékoliv vakcíny, které jsou schváleny na našem trhu. Antigenní složení vakcín uvádí Ministerstvo zdravotnictví každoročně ve svém sdělení o antigenním složení očkovacích látek pro pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování. Na základě toho dovozce vakcín a zdravotní pojišťovny stanovují, jaké vakcíny se budou aplikovat, tedy hradit z veřejného zdravotního pojištění.
V případě, že rodiče zvolí alternativu (jinou než plošně hrazenou vakcínu), která není zdravotně indikována, musí tuto vakcínu zaplatit. Její aplikaci pak hradí vždy zdravotní pojišťovna.
V rámci zdravotní pojišťovny lze využít benefitu ve formě příspěvku na očkování. Výše tohoto příspěvku a to, zda se vztahuje také na povinné očkování v případě, že je zvoleno očkování jinou vakcínou, záleží na zdravotní pojišťovně.

Lékař může předepsat neregistrovaný lék jednotlivým pacientům (tzv. „individuální“ dovoz), a to v případě, že není k dispozici odpovídající registrovaný lék. Předepisovaný lék však musí být registrován v zahraničí a jeho použití musí být dostatečně odůvodněno vědeckými poznatky. Za použití neregistrovaného léku nese plnou odpovědnost zdravotnické zařízení.

Individuálně dovezenou vakcínu i její aplikaci hradí pacient, pouze v případě předchozího schválení výše úhrady revizním lékařem zdravotní pojišťovny je hrazena ze zdravotního pojištění
Individuální dovoz musí splňovat podmínky § 8 odst. 3 až 5 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech.

Když rodiče chtějí například vakcínu bez žloutenky B, která v ČR není dostupná, splňují podmínku výše zmíněnou. Ošetřující lékař může takový přípravek předepsat a také aplikovat. V takovém případě musí tuto skutečnost vyznačit na lékařském předpisu a použití přípravku neprodleně oznámit na Státní ústav kontroly léčiv, nemusí se dopředu nikoho ptát.

Postup je většinou následující:

Rodiče si zjistí, kterou vakcínu chtějí, lékař ji na jejich žádost předepíše a oni pak vyhledají lékárnu, která jim vakcínu objedná.

Lékař vyznačí na receptu, že jde o neregistrovaný lék, a na základě toho pak lékárna daný lék objedná ze zahraničí.

V tomto případě (v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona) odpovídá za škodu na zdraví, k níž došlo v důsledku použití neregistrovaného léčivého přípravku, provozovatel zdravotnického zařízení. Je-li výběr a aplikace neregistrované vakcíny na žádost rodičů, měli by tuto skutečnost stvrdit prohlášením a to založit do zdravotní dokumentace.
Je potřeba mít recept s tzv. prodlouženou dobou kvůli časové prodlevě při dovozu.

Doporučujeme si přečíst praktickou zkušenost o objednání vakcíny ze zahraničí ZDE.

Odkazy:
– Formulář pro nahlášení a bližší informace
– Evropská léková agentura (EMA), léčivé přípravky s euroregistrací (pouze authorised medicine)
– Zákon o léčivech
– Praktická zkušenost o objednání vakcíny ze zahraničí

Dříve u nás byla dostupná vakcína Pediacel. Od roku 2017 se však již nedováží. Nyní je na evropském trhu dostupná vakcína Pentavac, která ale není v ČR registrovaná. Do ČR se nedováží, a pokud se rodiče rozhodli pro její aplikaci, musí si ji objednat ze zahraničí na tzv. individuální dovoz.
Jak je možné objednat vakcínu ze zahraničí, je rozepsáno v otázce výše.

Očkování více vakcín najednou se nazývá simultánní očkování. Někteří odborníci doporučují takto očkovat, jiní zase doporučují očkovat vakcíny s odstupem. Simultánní očkování zvyšuje riziko nežádoucí reakce. Pokud dojde po očkování k nežádoucí reakci, nelze posoudit, která vakcína ji způsobila.

Státní ústav pro kontrolu léčiv ve svém zpravodaji vyzývá k předběžné opatrnosti kvůli zvýšenému počtu nežádoucích účinků. Podle příbalového letáku Infanrix Hexa je zvýšené riziko výskytu horeček či křečí po současném podání s jinou vakcínou – Prevenarem či MMRV.
Je na zvážení každého rodiče, jaký postup zvolí s ohledem na zdravotní stav svého dítěte.

Odkazy:
– Souhrnné údaje o přípravku Infanrix hexa
– Zpravodaj SÚKL

Každý lékař má právo požadovat podepsání reverzu, když pacient odmítá navrhovaný zákrok či léčbu, a každý pacient má právo, aby tento reverz obsahoval pravdivé informace.
Odmítnutí očkování je důležité potvrdit negativním reverzem o nesouhlasu s výkonem. Je možné předložit svůj vlastní negativní reverz, ale může být také podepsán formulář předložený praktickým lékařem pro děti a dorost.
V tomto případě však doporučujeme vzít si čas na prostudování dokumentu. Pokud rodiče s čímkoliv nesouhlasí, je možné text přeškrtnout a doplnit tak, aby se formulace zakládala na pravdivých údajích, např. krátce shrnout důvod odmítnutí, zdravotní okolnosti apod. Negativní reverz může podepsat buď jen jeden z rodičů, nebo oba.

Chtějí-li rodiče očkování pouze odložit, není důvodné podepisovat prohlášení o odmítnutí. Optimální je stvrzení prohlášení o odkladu očkování na žádost rodičů. Takto lze upravit i klasický negativní reverz, odmítnutí přepsat na odložení.

Odkazy:
– Význam negativního reverzu
– Vzor negativního reverzu

Pediatr žádnou nahlašovací povinnost nemá, dokonce mu to zákon zakazuje.

Lékař je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním péče. Výjimky z mlčenlivosti stanovuje zákon, pro hlášení neočkování však žádná výjimka stanovena není.

Ze zákona o ochraně veřejného zdraví vyplývá pouze povinnost lékaře umožnit pracovníkům hygienické stanice nahlédnutí do zdravotnické dokumentace. Také je povinen hlásit vedlejší účinky očkování. Ze žádného zákonného ustanovení ale nevyplývá, že by lékař sám z vlastní iniciativy a bez vyžádání hygienické stanice byl oprávněn cokoliv jiného hygienické stanici hlásit. Takové hlášení je tedy porušením povinné lékařské mlčenlivosti s tím spojenými důsledky.

§ 45, odst. 3, zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
b) umožnit vstup osobám pověřeným příslušným správním orgánem, orgánem ochrany veřejného zdraví, Státním ústavem pro kontrolu léčiv, smluvní zdravotní pojišťovnou, komorou, pověřeným lékařům posudkové služby okresních správ sociálního zabezpečení, zaměstnancům okresních správ sociálního zabezpečení pověřených provedením kontroly, Veřejnému ochránci práv a pověřeným zaměstnancům Kanceláře veřejného ochránce práv za účelem zjišťování podkladů potřebných k plnění úkolů podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů upravujících činnost a úkoly uvedených subjektů a poskytnout jim potřebnou součinnost a předložit doklady nezbytné k provedení kontroly a plnění jejich úkolů; vstupem pověřených osob nesmí být narušeno poskytování zdravotních služeb,

§ 51 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví:
Zdravotnické zařízení je povinno příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví
a) neprodleně sdělit neobvyklé reakce po očkování,
b) na jeho žádost sdělit osobní údaje fyzických osob, které mají ve své evidenci, a to jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt, dále druh a datum očkování, trvalou kontraindikaci či imunitu vůči nákaze,
c) umožnit, aby pro potřeby kontroly prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví nahlížel do zdravotnické dokumentace a pořizoval z ní výpisy.

Žádné nahlašování orgánům HS kvůli odmítnutí očkování zde uvedeno není!

Pokud jde o Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), tak k němu je pediatr povinen hlásit podezření na zanedbání péče. O zanedbání péče může jít v případech, kdy děti nejsou očkovány z důvodu, že se o ně rodiče dostatečně nestarají a nejeví zájem o jejich zdravotní stav. V případě rodičů, kteří žádají o odklad očkování nebo ho odmítají z důvodu svého nejlepšího přesvědčení o zájmu dítěte po prostudování řady materiálů, zvážení výhod a nevýhod očkování nebo po předchozí špatné reakci dítěte na očkování, rozhodně nejde o zanedbávání péče o dítě.
Samotné odmítnutí očkování nelze kvalifikovat jako nedostatečnou péči. Nahlášení na OSPOD je tak neodůvodněné.

Odkazy:

– Článek: Mají pediatři povinnost hlásit odložení nebo odmítnutí očkování na OSPOD a KHS?

Podle § 48 odst. 1 a 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, nepředstavuje zdrženlivý postoj k očkování žádnou z možností pro odmítnutí péče:

§ 48 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování

(1) Poskytovatel, kterého si pacient zvolil, může odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud

a) by přijetím pacienta bylo překročeno únosné pracovní zatížení nebo jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení; překročením únosného pracovního zatížení se rozumí stav, kdy by zajištěním zdravotních služeb o tohoto pacienta došlo ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných pacientům již přijatým,

b) by vzdálenost místa pobytu pacienta neumožňovala v případě poskytování zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost výkon návštěvní služby, nebo

c) není pojištěncem zdravotní pojišťovny, se kterou má poskytovatel uzavřenu smlouvu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění; toto právo se nevztahuje na pojištěnce z jiných států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru, Švýcarské konfederace, či ze států, se kterými má Česká republika uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení, zahrnující ve věcném rozsahu nároky na zdravotní péči.

(2) Poskytovatel může ukončit péči o pacienta v případě, že

a) prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele,

b) pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jde-li o registrujícího poskytovatele; ustanovení § 47 odst. 2 není dotčeno,

c) pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb,

d) pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem,

e) přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jestliže neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta;

ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta.

K tomu, aby pacient mohl být vyloučen z péče ošetřujícího lékaře, by musel on nebo jeho zákonní zástupci nesouhlasit s veškerými návrhy léčby, nebo by musel být pozastaven příjem nových pacientů z důvodu naplněné kapacity ordinace.

Pokud i přes upozornění rodičů na toto zákonné ustanovení lékař péči o dítě odmítne, musí podle zákona o zdravotních službách vydat o tomto svém rozhodnutí písemnou zprávu, ve které uvede důvod odmítnutí nebo ukončení péče.
„Rodičům lze doporučit, aby trvali na vystavení této zprávy a situaci následně řešili podáním stížnosti na postup pediatra dle ustanovení.. § 93 zákona o zdravotních službách. Stížnost v první fázi řeší přímo poskytovatel zdravotních služeb, následně při nespokojenosti s řešením poskytovatele správní orgán, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Tímto orgánem je zpravidla krajský úřad kraje, v jehož obvodu se poskytovatel nachází. Krajský úřad je povinen stížnost prošetřit a zjednat nápravu. Zároveň je krajský úřad orgánem příslušným k projednání přestupku, kterého se poskytovatel zdravotních služeb dopustí tím, že péči o pacienta ukončí neoprávněně. Za tento přestupek lze poskytovateli udělit pokutu ve výši do 300 000 Kč. Na tuto skutečnost lze pediatra upozornit,“ uvedla na náš dotaz ombudsmanka pro zdraví Kateřina Havelková.

§ 48 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování

(5) Důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče podle odstavce 1 nebo ukončení péče podle odstavce 2 posuzuje poskytovatel. Poskytovatel o odmítnutí přijetí do péče podle odstavce 1 nebo o ukončení péče podle odstavce 2 písm. d) a e) nebo o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb podle § 50 odst. 2 vydá pacientovi písemnou zprávu, ve které je uveden důvod odmítnutí nebo ukončení.

Tuto písemnou zprávu tedy mohou rodiče doložit zdravotní pojišťovně spolu s žádostí o zajištění péče pro dítě. Ta je povinna, podle § 40 odst. 7 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zajistit dítěti ošetřujícího lékaře v místě bydliště.

§ 40, zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění:

(7) Zdravotní pojišťovny jsou povinny zajistit svým pojištěncům

a) místní dostupnost hrazených služeb. Místní dostupností se rozumí přiměřená vzdálenost místa poskytování hrazených služeb vzhledem k místu trvalého pobytu nebo k místu bydliště pojištěnce. Místní dostupnost se vyjadřuje dojezdovou dobou. Místní dostupnost zdravotnické záchranné služby stanoví zákon, upravující zdravotnickou záchrannou službu. Dojezdovou dobou se pro účely tohoto zákona rozumí doba v celých minutách, která odpovídá efektivní dostupnosti místa dopravním prostředkem rychlostí která je přiměřená typu pozemní komunikace a je v souladu se zákonem upravujícím provoz na pozemních komunikacích. Dojezdové doby stanoví vláda nařízením,

b) časovou dostupnost hrazených služeb. Časovou dostupností se rozumí zajištění poskytnutí neodkladných a akutních hrazených služeb ve lhůtě odpovídající jejich naléhavosti. Lhůty vyjadřující časovou dostupnost plánovaných hrazených služeb stanoví vláda nařízením.

Odkazy:
– Článek: Odkládáte? Neočkujete? Odmítám mít vaše dítě v péči!
– ozdravotnictvi.cz: Nemůžete sehnat lékaře? Stěžovat si má smysl
– Zákon o veřejném zdravotním pojištění
– Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování
– Liga lidských práv: Jak úspěšně zvládnout poskytování péče nezletilému
– Stížnost na nedostupnost zdravotní péče

Školka může přijmout pouze dítě, které je řádně očkované, nebo nemůže být očkováno ze zdravotního důvodu a má od pediatra potvrzení o zdravotní kontraindikaci nebo o odkladu očkování ze zdravotního důvodu. Toto musí pediatr zaznamenat do přihlášky k přijetí do školky.

Nicméně se v praxi ukázalo, že pro ředitele existuje možnost přijmout také dítě, které není očkováno z důvodu výhrady svědomí či náboženského přesvědčení rodičů. Více o této možnosti najdete ZDE.

Dítě bez řádného očkování lze umístit pouze do zařízení, na která se nevztahuje § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který určuje rozsah povinností pro předškolní zařízení stran očkování a přijímání dětí. Obecně mají volná pravidla právnické osoby, které neprovozují živnost či neprovozují činnost v provozovně.

 

 

Ve věku pěti let, kdy se dítě stane předškolákem, musí být přijato do mateřské školy bez ohledu na očkování, aby zde plnilo povinnou předškolní docházku.

§ 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví:
Poskytovatel služby péče o dítě v dětské skupině a dále právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která provozuje v provozovně živnost, v jejíž náplni je péče o děti do 3 let věku nebo výchova dětí nad 3 roky věku v předškolních zařízeních, nebo mateřská škola, s výjimkou zařízení uvedených v § 46 odst. 4 větě druhé a zařízení, do nichž je docházka povinná, mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro kontraindikaci. Doklad o provedení pravidelného očkování nebo doklad o tom, že je dítě proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro kontraindikaci, vydá poskytovatel zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost na žádost zákonného zástupce dítěte, pěstouna nebo fyzické osoby, které bylo dítě soudem svěřeno do osobní péče.

Odkazy:
– Podrobný rozcestník, která zařízení mohou přijímat děti bez omezení očkováním

Veškeré informace k této otázce najdete ZDE.

Právo na to nemá. Obecně platí, že k přijetí dítěte do mateřské školy stačí potvrzení od lékaře o řádném očkování nebo o kontraindikaci k očkování. Očkovací průkaz je součástí zdravotnické dokumentace, a proto se na něj vztahuje lékařské tajemství. Pokud však očkovací průkaz předloží rodiče dobrovolně, např. jako alternativu k potvrzení o očkování, lékařské tajemství porušeno není.

Problém by pro školku nastal tehdy, pokud by dítě odmítla přijmout z důvodu nedodání kopie očkovacího průkazu. Situaci je možné řešit tak, že se rodiče zkusí se školkou dohodnout a upozornit ji na daný problém, tedy na to, že neoprávněně vyžadují citlivé údaje.

Podle zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, musí každé dítě, které k 31. srpnu dovrší věku pěti let, nastoupit do povinného předškolního vzdělávání ve školském zařízení, které je v rejstříku MŠMT.

Do předškolního zařízení není potřeba dokládat, zda dítě bylo očkováno; případně uvedené údaje o očkování dítěte nemají žádný vliv na přijetí dítěte do MŠ. Mnohé školky již mají pro předškoláky přihlášky, do nichž nevyžadují údaje o očkování.

Povinnou předškolní docházku může dítě plnit v jakékoli mateřské škole, která je zapsána v rejstříku škol, nebo formou domácího, individuálního vzdělávání, kdy může navštěvovat zařízení, které není zapsáno v rejstříku škol (a může přijímat děti bez omezení očkováním).
Spádová školka musí přijmout každého předškoláka. U nespádové se přihlášené dítě hodnotí jasnými kritérii, která jsou dopředu dána a musí být veřejně dostupná na webu nebo v budově školy.

U předškolního roku ovšem došlo k určitému paradoxu, kdy děti ve čtyřech letech do MŠ nesmí, protože jim to zákon zakazuje, ale v pěti letech již do MŠ docházet musí.

Odkazy:
– Stanovisko MZ a MŠMT k přijímání dětí do MŠ a očkování
– Školský zákon

I řádně neočkované dítě se může účastnit školy v přírodě, resp. všech výjezdů, které pořádá škola během školního roku (tedy i lyžařského výcviku) bez ohledu na délku trvání a počet účastníků.

 

Škola samozřejmě může vyžadovat potvrzení o zdravotní způsobilosti (zákonem určený tiskopis, který slouží i k předání informace ohledně alergií, léků a zdravotních specifik), ale informace o očkování nemají být uváděny, případně na ně škola nemá brát zřetel. Pokud by škola nechtěla dítě na ŠVP vzít, lze se obrátit na Krajskou hygienickou stanici, pod kterou spadá místo konání akce, a pak předat řediteli/ředitelce školy její stanovisko. 

 

Pro příklad vyjádření KHS Ústeckého kraje: „Doklad o splnění stanoveného pravidelného očkování nebude podmínkou účasti dětí na škole v přírodě (nutná pouze zdravotní způsobilost a bezinfekčnost).“

 

Vyjádření KHS Ústeckého kraje ZDE.

 

Článek ke změně zákona ZDE. 

 

Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví:

 

§ 8

Škola v přírodě a zotavovací akce

(1) Zotavovací akcí je organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti nebo dovednosti. Zotavovací akce se může skládat z více běhů. Pro účely účasti na zotavovací akci se za dítě ve věku do 15 let považuje i dítě, které v kalendářním roce, kdy je zotavovací akce pořádána, dovrší věk 15 let. Školou v přírodě se pro účely tohoto zákona rozumí zotavovací pobyt bez přerušení vzdělávání dětí mateřské školy nebo žáků základní školy, který organizuje mateřská nebo základní škola. (Pozn. výuka se přerušuje pouze o prázdninách, je to tedy myšleno tak, že školní akce přes školní rok jsou ŠVP.)

 

§ 9

Podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovací akci

(1) Škola může na školu v přírodě na dobu delší než 5 dnů vyslat jen dítě, které

a) je zdravotně způsobilé k účasti na ní,

b) nejeví známky akutního onemocnění (například horečky nebo průjmu), a

c) ve 14 kalendářních dnech před odjezdem do školy v přírodě nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy ani mu není nařízeno karanténní opatření.

(2) Pořádající osoba může na zotavovací akci přijmout jen dítě, které splňuje požadavky stanovené v odstavci 1 a podrobilo se stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro kontraindikaci. (Pozn. Zotavovací akce je napsána samostatně v dalším odstavci, i z toho vyplývá, že ŠVP není zotavovací akcí.)

Výklad k účasti na lyžařském výcviku ombudsmana MŠMT. Odpověď od Mgr. Bc. Radky Slovákové, ministerského rady zní: „…účast neočkovaného dítěte na ‚škole v přírodě‘ pořádané na dobu delší než pět dnů je legitimní a v souladu s platnou legislativou.“

Přehlednou tabulku o tom, jakých akcí se může neočkované dítě účastnit, najdete ZDE.

POSUDEK O ZDRAVOTNÍ ZPŮSOBILOSTI DÍTĚTE NA ŠVP

Jelikož je praxe v případě vydávání posudku na školu v přírodě spojena s posudkem na zotavovací akci, na kterou jsou jiné podmínky (na ZA delší 5 dnů pro 30 a více dětí se může přijmout pouze dítě s potvrzením očkováním, kontraindikací nebo imunitou), bývají s tímto problémy. Zatímco rodiče nechtějí sdělovat informace o očkování škole, lékař je musí do posudku společného pro ŠVP i ZA pro jistotu vepsat. Vytvořili jsme proto posudek o zdravotní způsobilosti dítěte, který se týká pouze ŠVP (a případně také plavání), ve kterém je uvedeno, že se informace o očkování nevyžaduje. 

Formulář si vytiskněte a předložte lékaři k vyplnění. Najdete ho ZDE.

V tomto případě je důležité vědět, zda tábor spadá pod definici zotavovací akce. Pokud je tábor určen pro 30 a více dětí ve věku do 15 let a trvá déle než pět dnů, je pořadateli zakázáno přijmout dítě bez řádného očkování.

Pokud není naplněn alespoň jeden znak (počet dětí, délka trvání, věk účastníků), není stanoveno žádné omezení, co se očkování týče. Tedy pokud tábor trvá sedm dnů, ale je pouze pro 29 dětí, mohou se ho účastnit také neočkované děti. Nebo pokud tábor trvá pět dnů a jede na něj 35 dětí, tak také není žádné omezení skrze očkování.

Je dobré si zjistit, jaké jsou podmínky táborů a zda musí být dítě pro určitý tábor očkováno.

Je možné požádat také o výjimku z důvodu výhrady svědomí, nicméně jsme se zatím nesetkali s případem, kdy by takto zkusili rodiče dostat dítě na tábor.

Rozalio se dlouhodobě snaží o změnu legislativy, aby všechny děti mohly jezdit na tábory. Sledujte tedy novinky.

Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví:

 

§ 8

Škola v přírodě a zotavovací akce

(1) Zotavovací akcí je organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti nebo dovednosti. Zotavovací akce se může skládat z více běhů. Pro účely účasti na zotavovací akci se za dítě ve věku do 15 let považuje i dítě, které v kalendářním roce, kdy je zotavovací akce pořádána, dovrší věk 15 let…

 

§ 9

Podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovací akci

(2) Pořádající osoba může na zotavovací akci přijmout jen dítě, které splňuje požadavky stanovené v odstavci 1 a podrobilo se stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro kontraindikaci. (Pozn. Zotavovací akce je napsána samostatně v dalším odstavci, i z toho vyplývá, že ŠVP není zotavovací akcí.)

Přehlednou tabulku o tom, jakých akcí se může neočkované dítě účastnit, najdete ZDE.

Pokud dítě prodělalo nežádoucí reakci, je na místě toto nahlásit ošetřujícímu lékaři a také Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Hlásit na SÚKL může rodič sám, povinnost hlášení má však i lékař.

Hlásit se přitom má již pouhé podezření na nežádoucí účinek, nikoliv prokázaná kauzální souvislost. Lékaři by neměli čekat na výsledky specializovaných vyšetření, neboť v době čekání na výsledky již dochází k prodlení.

Je důležité, aby reakce byla zapsána i ve zdravotní dokumentaci dítěte. I když ošetřující lékař nebude ochotný k zapsání, měli by rodiče na zápisu trvat. Lékař může připsat, že zápis je proveden na jejich vlastní žádost. V dokumentaci by měl být popsán nežádoucí stav a jeho průběh. Rodiče popis mohou sepsat i sami a do dokumentace ho lze založit jako přílohu.

Závažné nežádoucí účinky mohou být státem odškodněny na základě zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním.

Odkazy:
– Seznam možných NÚ podle Společnosti pacientů s následky po očkování
– Formulář pro nahlášení nežádoucího účinku léčivého přípravku určený pro veřejnost
– Seznam možných NÚ podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv

Pokud rodiče odmítnou očkování, a přijde na to KHS např. při namátkové kontrole, hrozí rodičům pokuta, a to až do výše 10 000 Kč pro každého rodiče.

Přestupek nastává dnem, kdy byla překročena vyhláškou daná lhůta pro dané očkování.
Když do jednoho roku od učinění přestupku není zahájeno přestupkové řízení, přestupek je promlčen (podle § 29 a) a § 30 a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich)!

Očkování	Termín pro naočkování	Počet dávek, které musí být v daném termínu naočkovány	Přestupek je promlčen po dovršení věku
Proti tetanu, záškrtu, černému kašli, hepatitidě typu B, přenosné dětské obrně, haemophilus influenzae b	13. měsíc věku	3 (2+1)	25 měsíců
Proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám	18. měsíc věku	1	30 měsíců
	5. – 6. rok věku	1	7 let
Proti tetanu, záškrtu a černému kašli	5. – 6. rok věku	1	7 let
Proti tetanu, záškrtu, černému kašli a přenosné dětské obrně	10. – 11. rok věku	1	12 let

Další možnou sankcí pro řádně neočkované děti je nemožnost přijetí do předškolního zařízení do 5 let věku a nemožnost účasti na zotavovacích akcí do 15 let věku.

Přijetí do mateřské školy je však možné s žádostí o výjimku z důvodu výhrady svědomí (více ZDE).

V případě odmítnutí očkování je vhodné sepsat negativní revers (prohlášení) o odkladu, který chrání ošetřujícího lékaře a pro rodiče je dokladem při zahájení přestupkového řízení.

Odkazy:
–Stanovisko České vakcinologické společnosti k očkování hexavakcínami ve vyšším věku než stanovuje SPC
– SPC Infanrix hexa
– SPC Hexacima
– Informace k řízení o přestupku najdete ZDE.