Černý kašel jsem vždy měla zařazený do kategorie „hrůza“. Přesto jsem se po špatných zkušenostech s očkováním u dvou starších dětí (nyní 13 a 17 let), pod vlivem dávného úmrtí (1995) pětiletého bratrance po očkování na otok mozku (ačkoliv jiný činitel nebyl zjištěn, lékaři nikdy nepřiznali, že to bylo po očkování) a trochy studia problematiky rozhodla tyto nedoočkovat boostrixem a mladší sourozence (6 a 3) neočkovat vůbec. Vzkazuji všem, kteří neočkování považují za čisté bláznovství, hazard a projev hysterie biomatek, že nechci, aby moje děti některé choroby dostaly, dokonce mám z toho i strach, ale po zkušenostech mnohem menší než z nežádoucích účinků očkování, které nemusí být jen přechodné a krátkodobé, ale mohou se projevit jako problém chronický a někdy i po mnoha letech jako autoimunitní či degenerativní choroba. Tohle totiž není předmětem oficiálního výzkumu a vůbec souvislosti s očkováním.
Letní prázdniny 2019 jsme prožili opravdu výjimečně. Nejstarší syn si hned na začátku od bratrance přivezl takový zvláštní, intenzivní, suchý kašel. Kašlal zprvu jako při běžném nachlazení, takže jsem tomu nevěnovala žádnou pozornost, zrovna tak jako moje sestra nevěnovala pozornost kašlání jejího nejstaršího syna. Prostě bylo horko, najednou chladno a déšť a pak zase teplo. Když kašlal už déle než týden, manžel začal mít podezření, že je ten kašel nějaký podivný. Jako zdravotní sestra jsem si jej poslechla fonendoskopem. Nic, poslech naprosto čistý, žádné teploty. Řekla jsem mu, že nebudu šílet a nepoběžím k doktorce jen proto, že má kašel. Vařila jsem mu čaj, koupila kapky, mazala sádlem. Nepomáhalo nic a kašel přetrvával. Asi po 14 dnech začaly kašlat malé děti. To už se nejstaršímu začal suchý kašel měnit v typický pertusový, spastický, hlavně v noci, zato přes den se téměř vytratil. Objevoval se pouze při fyzické námaze. Poslech nadále čistý.
Také nejmladší dvouletý syn mojí sestry již kašlal, a když došlo ke spazmům, jela na pohotovost a nechala ho vyšetřit. Z výtěru mu vyšlechtili streptokoka a dostal antibiotika. Sestra, protože je úzkostnější matka, donutila svého dětského lékaře, aby mu odebral krev na pertusi. Krevní test vyšel negativně. Takže jsem to brala tak, že když se u nich černý kašel nepotvrdil, my ho taky nebudeme mít. Jenže děti kašlaly a bylo to stále typičtější pro pertusi. Jen suchý kašel, bez expektorace či poslechového nálezu, bez teplot, únavy, protivnosti a jiných projevů nemoci. Pomalu začalo docházet k nočnímu dušení a snížení frekvence kašlání přes den. Volala jsem s lékařkou a domluvily jsme se, že je vyšetří. Řekla jsem jí o podezření na černý kašel, protože ten průběh by tomu tak odpovídal, i to, že u bratrance se to nepotvrdilo. Prohlédla je, poslechla a udělala výtěr. Klinicky z těchto vyšetření vyšly jako naprosto zdravé děti. Řekla mi, že černý kašel to nebude, že takhle lehký průběh by měly jen děti očkované. Ale že v současné době takovéto kašle má docela běžně v ordinaci, že jsou virového původu a trvají dlouho. A kdybychom přeci jen měli černý kašel, že už by to děti musely odkašlat, protože antibiotika zabírají pouze v počátku onemocnění. Pochopila jsem, že nijak zvlášť nestojí o to, aby zrovna u ní v ordinaci byl výskyt černého kašle a obrátila tak na sebe zrak hygieny, zvláště protože se jedná o ty problémové neočkované děti.
Asi v polovině třetího týdne, po nástupu spastické fáze, se u dětí objevil výtok z nosu a konečně při záchvatu začaly i něco vykašlávat, ale polykaly to, nebo ublinkávaly s trochou jídla. Hlen byl naprosto čirý, ale nesmírně hustý a jako lepidlo, jako sliz slimáka, šel špatně umýt, jen horkou vodou a mýdlem. Tahle pseudorýma trvala jen pár dní, v životě jsem takový přilnavý hlen neviděla, ani moje sestra ne, a myslím, že by to pro mnohé mohlo být vodítko v diagnostice, protože to se nikde jako charakteristické pro černý kašel neudává. Noci byly stále náročnější. Tyto dvě malé děti nás budily třeba 15x za noc. Myslím, že pro nás dospělé pečující to onemocnění bylo daleko náročnější než pro ně. Třetí a čtvrtý týden byly nejhorší. Na dětech bylo vidět, že trochu hubnou. Od pátého týdne začaly noční záchvaty pomalu ustupovat. Ústup nemoci byl skutečně pozvolný a celkově se nemoc protáhla určitě na déle než 100 dní. De facto celý podzim, od nástupu starších dětí do školy, střídavě promarodily s různými respiračními potížemi. Poprosila jsem lékařku o předepsání vigantolu (podala jsem ho párkrát, nepatříme zrovna k příkladným pacientům), aby se lépe srovnala imunita, a marně se pokoušela sehnat informace o tom, jak dlouho trvá po pertusi regenerace řasinkového epitelu. Před Vánoci již děti byly zcela zdrávy, paradoxně až na toho nejstaršího, ten si lehké respirační choroby prodělává jednu za druhou, ale už se nám aspoň nešíří po celé rodině. Nejstarší syn onemocnění také nesl psychicky nejhůře a i podle protilátek na tom byl nejhůře. U menších dětí byl po nemoci zaznamenán výrazný pozitivní progres v sociální oblasti a komunikaci.
Protože jsme měli podezření na černý kašel už od doby, kdy nejstarší syn začal mít záchvaty a malé děti kašlaly, začali jsme dodržovat zásady karantény i bez potvrzení nemoci lékařem. Mezitím ale nejstarší syn stihl nakazit rodinu bývalého manžela. Černý kašel byl diagnostikován babičce, bývalému manželovi i polovlastní plně očkované tříleté sestře. Díky tomu došlo také u nás konečně 1. září k odebrání krve všem dětem, i třináctiletému synovi, který neměl projevy, snad si jen občas trochu odkašlal. Všechny vyšly pozitivně, jako akutně prodělané onemocnění. Na to konto byly provedeny odběry i dětem mojí sestry a konečně potvrzeny jako pozitivní, včetně dvouletého chlapce, kterému poprvé vyšel test negativně.
Opatření, která se nám osvědčila: při záchvatu dítěti zdvihnout ručičky nad hlavu, poplácávat po zádičkách, jemně masírovat nebo je hladit, jako při astmatickém záchvatu. Vynechat kompletně mléčné výrobky, banány, sladkosti, potraviny, které zahleňují. Nevyskytovalo se tak často zvracení při záchvatu. Dobré je dbát na dobrou rekonvalescenci, pertusový toxin ještě nějaký čas v těle může přetrvávat, je proto na místě dočasně snížit tělesnou aktivitu a stres. Protože pertuse poškozuje řasinkový epitel, je nutné počítat s tím, že ještě nějaký čas mohou být vyléčení náchylnější k respiračním onemocněním. Omezit tedy i styk s druhými, zvláště nemocnými dětmi, raději se vyhnout kolektivu.
Rozhodně nechci tvrdit, že černý kašel je procházka růžovým sadem. U miminka bych ho určitě mít nechtěla. Ale jsou-li jedinci zdraví, dají to celkem bez větších obtíží. Moje neočkované děti měly lehčí průběh než očkovaná dcera bývalého manžela, která jej ale měla také komplikovaný nálezem z výtěru a přeléčený antibiotiky. (Proto se odvažuji tvrdit, že není pravda, že očkovaní mají lehčí průběh, zřejmě to závisí na daleko více faktorech ovlivňujících naše celkové zdraví.) Obecně by se dalo říci, že čím mladší dítě, tím horší průběh, čím komplikovanější jinou infekcí, tím také horší. Je pravda, že z praxe zdravotní sestry jsem zvyklá řešit stavy akutní dušnosti, a proto jsem se záchvatů možná lekala méně, jednala pragmaticky, bez zbytečných emocí a stresu. Větší strach mívám, když děti mají horečky, průjmy, jsou vláčné a apatické. Jsem vděčná Bohu, že jsme pertusi prodělali v době míru, hojnosti, blahobytu a spokojenosti, protože to výrazně snižuje možnost komplikací.
Na závěr snad jen ještě úplně malou úvahu, která se týká očkovaných jedinců. Vrtá mi hlavou, jak je možné, že 13letý syn neměl typické projevy, jen občas odkašlal. Stejně tak jako 13letý syn a 10letá dcera mojí sestry. Všechny tyto děti jsou částečně očkované. A u všech byla pertuse diagnostikována z krve jako akutní infekce. Je možné, že je to kvůli očkování? A nemohou pak takoví docela nepozorovaně chodit mezi lidmi a roznášet nemoc jako tiší přenašeči? Nakonec takových i „hlučných“ přenašečů může být… Ochota lékařů vyšetřit protilátky nebyla moc velká.
Sumarizace: nakaženy v rodině byly tři zcela neočkované děti (2, 3, 6 let), pět částečně očkovaných dětí a mladistvých (10, 13, 13, 16, 16), z nich tři mladší neměly typický průběh, pouze pokašlávaly, jedno plně očkované dítě (3 roky) a dva očkovaní dospělí zřejmě s vyvanulou imunitou. Ostatní dospělí v denním kontaktu s nakaženými (7) byli bez příznaků a nebyly jim ani zjišťovány protilátky.
MO
