Povinné očkování totiž nařizuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který je ovšem v rozporu s Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluva o lidských právech a biomedicíně), kterou ČR ratifikovala 1. 10. 2001. V Ústavě ČR ve čl. 10 se praví : Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
A právě v čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně se píše: „Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotyčná osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích.“ Podle výkladu vypracovaného Řídícím výborem pro bioetiku (CDBI) Rady Evropy se výraz „zákrok“ se zde chápe v nejširším smyslu a zahrnuje veškeré výkony prováděné na osobě pacienta ze zdravotních důvodů, včetně preventivní péče.
A v čl. 6: „Jestliže nezletilá osoba není podle zákona způsobilá k udělení souhlasu se zákrokem, nemůže být zákrok proveden bez svolení jejího zákonného zástupce, úřední osoby či jiné osoby nebo orgánu, které stanoví zákon.“ Podle naší ústavy jsou mezinárodní úmluvy nadřazeny ostatním zákonům a mají před nimi přednost.
Úmluva v čl. 26 ovšem připouští i omezení výše uvedených práv: „Žádná omezení nelze uplatnit […] kromě těch, která stanoví zákon a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu bezpečnosti veřejnosti, předcházení trestné činnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných.“ O tyto důvody (tj. ochrana veřejného zdraví) se opírají naše úřady při obhajování výjimky z práv zajištěných Úmluvou.
Opatření, které má spadat pod čl. 26 by však mělo být v souladu se zásadou přiměřenosti.
Zásada nezbytnosti opatření v demokratické společnosti, resp. zásada proporcionality znamená, že opatření musí být:
a)vhodné k dosažení sledovaného cíle. Opatření není způsobilé sledovaného legitimního cíle dosáhnout, pokud na něho nemá vůbec žádný vliv nebo pokud jeho splnění spíše maří.
b)potřebné k dosažení sledovaného cíle. Opatření není nezbytné, pokud existuje jiné opatření, jehož pomocí lze sledovaného cíle dosáhnout a které svou podstatou méně zasahuje do dotčeného základního práva.
Zásada proporcionality navíc obsahuje zásadu poměřování, v souladu s níž bude zásada proporcionality dodržena, když opatření, jímž se do základních práv zasahuje, nezatěžuje jednotlivce nepřiměřeně v porovnání s prospěchem, který přinese jinému jednotlivci nebo společnosti jako celku (1)
Je potřeba prokázat, že ke stejnému výsledku nelze dospět bez omezování práv. V tomto případě tedy je potřeba dokázat, že nemoc představuje takovou hrozbu, že vážně ohrožuje zdraví občanů a nelze ji dostat pod kontrolu jen plošným očkováním bez možností odmítnutí.
Oprávněnost omezení práv se v ČR opírá o argument, že neočkovaný jedinec představuje ohrožení zdraví ostatních, Úmluva ovšem připouští toto omezení pouze v případě, pokud je smyslem zákona ochrana veřejného zdraví a ochrana práv a svobod jiných, což je třeba zkoumat vzhledem k faktickému stavu, nikoliv deklarovanému úmyslu zákonodárce. Úmluva stanoví podmínku pro omezení kumulativně, tj. omezení musí být jednak stanoveno zákonem, jednak (současně a především fakticky) musí jít omezení směřující k ochraně veřejného zdraví a práv a svobod druhých. Nedostatek druhé podmínky, tedy absence nezbytnosti omezení práv pacienta vyplývajícím z Úmluvy je nejpatrnější u očkování proti tetanu (není přenosný), tuberkulózy (dětské formy nejsou přenosné) a žloutenky typu B u kojenců (přenáší se pouze tělními tekutinami tj. krví nebo pohlavním stykem).
Ovšem ani u ostatních povinných očkování není doložena jeho nezbytnost ve světle toho, že neočkované dítě, které v naší republice „ohrožuje“ veřejné zdraví, v sousedních státech toto neohrožuje neb v západní Evropě je očkování pouze doporučováno (kromě Francie-3očkování a Itálie-4 a Belgie-1). Od 21.prosince 2007 je Česká republika součástí takzvaného schengenského prostoru, vzájemná prostupnost hranic je absolutní, opora povinnosti očkovat z důvodu ochrany veřejného zdraví je tím ještě nesmyslnější.
Zpracovala
Martina Suchanková ve spolupraci s Ligou lidskych práv
(1)např. Holländer, P.: Filosofie práva, Plzeň: Vydavatelství nakladatelství Aleše Čeňka, 2006, s. 161 nebo Yi, Z.: Das Gebot der Verhältnismässigkeit in der grundrechtlichen Argumentation, Frankfurt am Mein: Peter Lang Verlag, 1998, s. 109
