Uvádíme několik odstavců z článku uvedeném na serveru www.zdravotnickepravo.info, jehož autorem je advokát Prof. JUDr. Ivo Telec, CSc.
Spravedlivá náhrada újmy
Dítě, které utrpělo újmu na zdraví nebo majetkovou škodu (undue damage, dommage injustifié) způsobenou zákrokem spočívajícím ve veřejném očkování (anebo zákrokem jiným), má právo na spravedlivou náhradu újmy (fair compensation, réparation équitable); viz čl. 24 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, (sděl. č. 96/2001 Sb. m. s.). Z právně principiálního hlediska náhrady újmy, opírajícího se o hodnotu lidského života a zdraví, nelze rozlišovat, zda příčinou újmy bylo očkování veřejné (nucené) nebo soukromé (dobrovolné), popř. jiný zákrok.
Objektivní ospravedlnění náhrady újmy je založeno na tom, že nikdo nemůže snášet bolest nebo jiné utrpení za to, že ve veřejném zájmu sledujícím veřejné blaho byl nucen se podrobit veřejnému očkování, v jehož důsledku se zhoršil jeho zdravotní stav natolik, že přesáhl únosný rámec předvídatelných dočasných zdravotně nepříznivých běžných následků, např. dočasně zvýšené, život neohrožující, tělesné teploty apod., které mohou být potenciálně přivoděny u každého zdravého jedince v souvislosti s věcnou povahou očkování. A to za stavu kdy očkováním navozená zdravotní ochrana veřejnosti před závažnými nemocemi týkajícími se veřejného zdraví svým přínosem pro veřejné zdraví podstatně převyšuje doprovodné dočasné zdravotně záporné a zároveň objektivně únosné (přiměřené) následky u jedince.
Smysl věci spočívá v dosažení zásadně spravedlivé rovnováhy mezi veřejným zájmem na veřejném blahu veřejného zdraví a potenciálně dotčeným subjektivním právem jedince na život a zdraví.
…
Právo na spravedlivou náhradu újmy nelze nikomu odepřít ani nikoho na něm krátit jen proto, že stát nechtěl, neuměl nebo jakkoli jinak nebyl způsobilý (např. pro stranicko-politické nebo lékařské pře) stanovit zvláštní „podmínky a postupy“ uplatňování práva poškozeného dítěte, přičemž ponechal v platnosti „jen“ obecná ustanovení, včetně státního uznávání principů spravedlnosti.
…
Například u dojmu, že nejsou-li podmínky a postupy vnitrostátně legálně zvlášť stanoveny, nelze právo na spravedlivou náhradu uplatňovat. Takový dojem by se ale příčil podstatě a smyslu lidských práv a objektivně by vedl ke krutému nebo bezohlednému závěru urážejícímu obyčejné lidské cítění. Proto by byl právně vadný; srov. § 2 odst. 3 o. z.
…
Již samo nucené podrobení se veřejnému očkování by s jistou mírou pravděpodobnosti mohlo být v některých jednotlivých případech co do eventuálních následků až kruté nad přiměřenou bolest; viz např. doživotní zdravotní postižení. Již potenciálně existující společenskou hrozbu eventuální krutosti vůči malým dětem či bezohlednosti na ně nelze jakkoli dále rozšiřovat chladně rozumovým hledáním padůvodů ke státnímu odmítnutí spravedlivé náhrady anebo ji podrobovat jakýmkoli nelidským „právním chytračením“, která by ve své podstatě a smyslu popírala zákonnou ochranu hodnoty života a zdraví jedince ve prospěch „kolektivu“ anebo se jakkoli pokoušela svědčit proti ní. Naštěstí, občanský zákoník k tomu neskýtá prostor.
…
Do budoucna si lze představit zvláštní zákonnou úpravu, která by v našich případech vycházela z toho, že, vyskytne-li se v určité době u dítěte (nebo dospělého) podrobeného veřejnému očkování některá z vyjmenovaných nemocí nebo přidružených zdravotních problémů nad přiměřenou bolest, má se za to, že byla způsobena veřejným očkováním. Důkazní břemeno opaku by nesl stát, který veřejná očkování nařídil. Uzákoněna by byla vyvratitelná domněnka v neprospěch státu, protože je věcí státu, aby zajistil takové veřejné očkování, se kterým nebudou spojeny žádné závažné hrozby na životě nebo zdraví. – Kromě medicínsky předvídatelných dočasných a méně závažných reakcí organismu nezanechávajících škodlivé následky. V jiných případech, nežli u vyjmenovaných neduhů, by důkazní břemeno nesl poškozený.
Zůstává otázkou, zda by měl budoucí zákon výslovně pojímat příčinnou souvislost mezi zákrokem a nežádoucím následkem v těchto případech, a to na základě míry pravděpodobnosti příčinnosti v právním smyslu. Pakliže by v úvahu přicházelo několik možných příčin, mělo by dojít k uvážení míry jejich pravděpodobností, a to na základě provedeného dokazování. Na druhou stranu totiž platí, že budoucí zvláštní legální úprava si vůbec nijak nemusí všímat příčinné souvislosti dějů.
…
Budoucí zákonodárně-politické úsilí je proto nutno zaměřit na výslovné vymezení dlužnické povinnosti státu. Otázku příčinné souvislosti musíme podobně jako v jiných individuálních případech ponechat na soudu. „Nekonečné“ právně laické diskuse o příčinné souvislosti v právním smyslu, navíc za neznámých okolností případu, jen odvádějí pozornost od právní a humanitní podstaty věci.
Celý článek si můžete přečíst zde: https://zdravotnickepravo.info/spravedliva-nahrada-ujmy-zpusobene-verejnym-ockovanim/
