Naše články a stanoviska Nemoci

„TETANUS LEVIOSA!” – Co (ne)víme o tetanu

Tetanus. Tetan. Zní to trochu jako Satan a trochu jako zaklínadlo. A bojíme se ho víc než čerta a Lorda Voldemorta dohromady.
Aby taky ne. Všichni jsme o něm slyšeli hrůzostrašné historky:
Stačí, když neočkovaný člověk šlápne na rezavý hřebík nebo si zadře třísku, a nastane strašlivá smrt, které předchází bolestivé křeče. Smrt, kterou by člověk nepřál ani nejhoršímu nepříteli, natož vlastnímu dítěti. Jedinou obranou je očkování a kdo vakcínu proti tetanu odmítá, je nebezpečný blázen!!!

Ale jak je tomu ve skutečnosti? Co je vlastně pravda a co jsou jen mnohonásobným opakováním vytvořené legendy? Pojďme tedy společně odstranit kletbu a trochu odlehčit našim obavám.

1. „Tetanus je hrozná nemoc, provázená mučivými bolestmi; nesnesitelné křeče končí udušením nebo zástavou srdce.” – PRAVDA

Naštěstí v dnešně době už víme, jak tetanus léčit, a pokud je nemoc podchycena včas, děje se to pouze v případech těžkých komorbidit (přidružených chorob) a celkově zanedbaných pacientů s velmi špatnou imunitou.

V poslední době se celosvětově (včetně států s velmi nízkou úrovní hygieny a špatnou dostupností lékařské péče) smrtnost této choroby pohybuje kolem 11 %. Velmi signifikantně se zvyšuje s věkem – zatímco u dětí a dospívajících do dvaceti let je téměř nulová, mezi mladými dospělými je zhruba dvouprocentní, ve věku nad čtyřicet let dosahuje ke dvaceti procentům a u seniorů nad osmdesát let končí fatálně až polovina nákaz.

2. „Nakazit se můžeme pouze z hluboké rány.” – NEPRAVDA

Ne, infikovat se můžeme z jakékoli rány. Jsou známy případy, kdy se pacienti nakazili píchnutím trnem růže, jehlou při šití v obýváku nebo z infekce v nehtové záděře. Dokonce existují záznamy o onemocněních, kdy byla ranka natolik nepatrná, že ani na těle nebyla nalezena. Nejde totiž vůbec o hloubku, ale o to, jak byla rána vyčištěna a zda k ní měl přístup kyslík (tetanus způsobují bakterie, které jsou anaerobní – kyslík je zabíjí). Pochopitelně, že v případě, že je rána hluboká nebo rozsáhlá a nedá se vyčistit dokonale, je riziko rozvoje této choroby mnohem vyšší, ale bohužel ani malá poranění nejsou zcela bez nebezpečí. Nicméně pokud vpich nebo říznutí necháme volně krvácet, ohrožení je zažehnáno – krev případné spory bakterií vyplaví a ty vůbec nemají šanci začít produkovat smrtelný toxin.

3. „Kdo stoupne na rezavý hřebík, chytí tetanus.” – NEPRAVDA

Ano, rezavý hřebík je velice dobrým nosičem nákazy. Jeho drsná struktura je totiž pro spory této bakterie perfektní schovávačkou a ostrý hrot zas velice příhodný pro jejich přenesení hluboko do tkáně. Pravděpodobnost, že se na rezavém hřebíku, který ležel dlouhá léta v půdě, nalézají spory tetanu, je mnohem vyšší, než že je najdeme na čistém novém hřebíku. Samotná rez ovšem samozřejmě zdrojem nákazy není, tudíž se ani nedá tvrdit, že se tetanem nakazíme, kdykoli se rezavým hřebíkem poraníme. 

4. „Nakazit se můžeme pouze tehdy, když se do rány dostane hnůj nebo hlína.” – NEPRAVDA

Ne, tetanus můžeme teoreticky chytit z čehokoli. Každý zvířecí výkal časem vyschne, rozpadne se a stanou se z něj prachové částice, které může zanést vítr nebo průvan i na zcela nečekaná místa: na dřevěnou ohradu, ze které si zadřeme třísku, na rostlinu, o kterou se píchneme, nebo přímo do našeho obýváku (ano, v minulosti byly zaznamenány i případy nákazy přímo v interiéru – v domácnosti nebo dokonce na operačním sále). Tetanické spory (spící, „zakuklená” forma bakterií) jsou nesmírně odolné a na prachovém zrnku mohou pohodlně docestovat do otevřené rány nebo třeba do ucha, kde způsobí zánět středouší. Nicméně není nutné podléhat panice – i když je nějaká ranka infikována, není to zaručený začátek nemoci. Vše je závislé na stavu naší obranyschopnosti a ke skutečnému rozvoji onemocnění dochází téměř výhradně u imunitně kompromitovaných jedinců (těžká chronická choroba, podvýživa, dlouhodobý stres a podobně).

5. „Nejsi očkovaný a poranil ses? Určitě umřeš!” – NEPRAVDA

Ne, s velkou pravděpodobností v takové situaci neumřeme. Stačí ránu nechat krvácet (krev přirozeně mechanicky odstraní nečistoty), v případě, že v tkáni cokoli zůstalo, je zapotřebí odstranit cizorodý materiál pomocí pinzety nebo proudem čisté vody, vydezinfikovat peroxidem vodíku nebo – šetrněji – dezinfekčním prostředkem na bázi aktivního kyslíku (například ActiMaris, Aquasystem Aqvitox, Granudacyn), které dodají do rány kyslík a zahubí anaerobní bakterie, dále poranění nezakrývat a nechat jej volně „dýchat”, dokud se samo nezatáhne. Pochopitelně pokud nejsme sami schopni vyčistit ránu dokonale, nebo si nejsme jisti, že v ní nějaká nečistota nezůstala, je na místě vyhledat odbornou pomoc. Stejně tak, když po nějakém čase zjistíme, že se rána nezačíná hojit, ale naopak se rozšiřuje zarudnutí, je horká nebo její okolí tmavne. V takovém případě je nutné obrátit se na nejbližší chirurgické oddělení, kde bude nekrotizující (odumírající) tkáň odstraněna, poranění znovu vydezinfikováno a navržen další postup.

6. „Než se zavedlo očkování, na tetanus umírala spousta lidí.” – NEPRAVDA

Ani v dobách před zavedením vakcinace (1938, v ČR na začátku padesátých let), v časech, kdy se převážná většina obyvatelstva zabývala zemědělstvím a dokonce i ve městech se díky koním vyskytoval trus prakticky všude (zato lékařská péče byla pro mnohé nedostupná a dezinfekce především na venkově nebyla k mání prakticky žádná), nebýval tetanus nemocí, která by kosila lidi na potkání – objevoval se jen v řádu desítek případů ročně. Větší počet případů byl zaznamenán pouze během válek, kdy spousty podvyživených, vystresovaných vojáků s mnohdy opravdu rozsáhlými otevřenými zraněními ležely na polích prakticky v hnoji. O tom, jak vypadala situace před zavedením očkování na anglickém venkově, se můžeme dočíst v této sbírce kazuistik (popisů) reálných případů tetanu z roku 1932. Zjistíme nejen to, že i tenkrát se úmrtí týkalo téměř výhradně pacientů s kompromitovanou (jiným způsobem poškozenou) imunitou, kteří zanedbali správné ošetření rány a odkládali návštěvu lékaře, ale také, že už tehdy byl tetanus dobře léčitelný včasným podáním tetanického imunoglobulinu: KAZUISTIKY ZDE.

Obranou tedy zjevně není jen očkování, ale především dobrá obranyschopnost organismu. Člověk, který jí vyváženou, průmyslově nezpracovanou stravu, tráví spoustu času v přírodě na sluníčku, přiměřeně se otužuje, dost odpočívá, nepodléhá stresu a má dobré vztahy se svým okolím, méně často vážně onemocní jakoukoli nemocí, protože jeho tělo a mysl boj s infekcí mnohem pravděpodobněji zvládne bez větších problémů. A u tetanu to platí také. Je docela možné, že jste tetanus už někdy prodělali a ani o tom nevíte, protože nákaza proběhla zcela nepovšimnuta nebo jako slabá viróza. Možná jste někdy měli pocit, že na vás „něco leze”, pobolívala vás hlava, a proto jste si šli dřív lehnout, ale ráno už bylo všechno v pořádku – i takhle se tetanus mohl projevit. 

7. „Jsem proti tetanu očkovaný, nic se mi nemůže stát!!!” – NEPRAVDA

Žádné očkování nechrání stoprocentně a u toho proti tetanu to platí také. Byly zaznamenány případy onemocnění tetanem u plně očkovaných jedinců. Není vůbec jisté, že očkování navodí dostatečnou hladinu protilátek, a neexistuje ani záruka, že tato ochrana časem nevyvane. Proto by i očkovaní lidé měli dbát o hygienu a nezanedbat řádné vyčištění jakéhokoli poranění.

8. „Tetanus se projeví až nástupem křečí, do té doby se nedá poznat a pak už je na nějaké léčení pozdě.” – NEPRAVDA

Před samotným onemocněním pacienti zaznamenávají takzvané prodromy: pocity namožení svalů, nespavost, pocení a neklid. Předcházelo-li podobným pocitům poranění, je dobré zpozornět. Prvním symptomem je obvykle zvýšené napětí žvýkacího svalstva – „trismus”. Pacient není schopen otevřít ústa, čelisti je možné odtáhnout jen na několik centimetrů. Postupně pak dochází ke spasmu hltanu projevujícímu se dysfagií (neschopností polykat), ztuhnutí šíje, ramen a především mimického svalstva – obraz „risus sardonicus” (nepřirozený úsměv).

9. „Ochranu proti tetanu zajistí pouze očkování.” – NEPRAVDA

Protilátky proti tetanu může tělo začít vyrábět i spontánně jako reakci na nákazu malého rozsahu a opakovanou stimulaci. V „civilizovaném” světě, kde probíhá pravidelné přeočkování, je tento fenomén těžko pozorovatelný, ale při výzkumech v těch částech světa, kde se očkování neprovádělo, byly zjištěny protilátky u velké části populace (viz tyto studie zmiňující situaci například na Galapágách, v Číně nebo mezi etiopskými imigranty v Izraeli, kteří nikdy nebyli imunizováni: https://www.jstor.org/stable/30115079?seq=1, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC261948/?page=1

V minulosti můžeme nalézt výzkumy naznačující, že imunita proti tetanickému toxinu pravděpodobně vzniká na základě konzumace spor tetanu. Po jejich růstu v trávicím traktu pokusných objektů, jak zvířat, tak lidí, byl zjištěn anititoxin v séru i po šesti měsících, v množství, které by jim mělo zajistit dostatečnou ochranu v případě nákazy. Tyto studie probíhaly ve dvacátých letech minulého století a autoři zvažovali možné použití této metody především pro armádní účely, ale pravděpodobně díky vývoji vakcíny pro intramuskulární podání byl tento směr opuštěn (https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19868669/, https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19868740/, https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19869129/).

V dnešní době jsou hlášeny individuální případy nikdy neočkovaných dětí, především takových, které tráví hodně času v přírodě, jsou ve styku s hlínou a zvířaty, jež mají dostatečný titr protilátek, nicméně o tomto jevu nejsou vedeny žádné seriózní záznamy.  

10. „Na tetanus není žádný lék.” – NEPRAVDA

Sice neexistuje lék, který by se stoprocentní jistotou zvrátil již probíhající pokročilé onemocnění, ale na druhou stranu lékaři ani nejsou zcela bezmocní. V případě, že se člověk vážně zraní a v nedokonale vyčištěné ráně skutečně dojde k rozvoji tetanu, neznamená to, že nastane nevyhnutelná smrt. Dokonce i tehdy, když se objeví první příznaky (pocity namožení svalů, nespavost, pocení, neklid, tuhnutí šíje, bolest při pokusu přitáhnout bradu k hrudníku, neschopnost otevřít doširoka ústa), lze s velkou úspěšností zahájit léčbu pomocí ATB a především aplikace antitetanového lidského imunoglobulinu IgG. Nicméně smrtnost je u této choroby velmi vysoká a čím dříve je léčba zahájena, tím vyšší je pravděpodobnost vyléčení. Alespoň částečnou úlevu od křečí může přinést podání myorelaxancií (léků na uvolnění svalstva) a sedativ (léků na zklidnění). Samozřejmostí je pobyt pacienta v prostředí bez jakýchkoli stimulů, protože sebemenší podráždění (světlo, hluk, pohyb) může vyvolat záchvat křečí, které pacientovi způsobují nejen značné utrpení, ale mohou zapříčinit zlomeniny s následným poškozením dalších orgánů.

Další zajímavá fakta o tetanu:

– V přírodě se tetanus vyskytuje v podobě takzvaných spor. Spory jsou vysoce odolné proti vnějším vlivům. Je to jakási zapouzdřená, spící forma, do které se bakterie dostávají za nepříznivých podmínek. Dokáží takto přežívat desítky až stovky let. Jsou schopné vzdorovat teplotě 120 °C po dobu 15–20 minut, neublíží jim dokonce ani působení vroucí vody. Vegetativní (ve vhodném prostředí rány „probuzená“) stádia tetanového bacilu lze zničit pomocí běžných dezinfekčních prostředků, ale sporám nevadí ani působení fenolu, kresolu či rtuti. Spolehlivě je likviduje pouze přímé sluneční záření.

Inkubační doba tetanu je 3–21 dnů (některé prameny ovšem hovoří o rozvoji nemoci v řádu jednoho až dvou dnů a dokonce i několika měsíců). Čím je inkubační doba delší, tím vyšší je pravděpodobnost zotavení.

– Velmi záleží na místě poranění. Čím větší je vzdálenost od hlavy, tím pomalejší je nástup příznaků a příznivější prognóza.

– Vstupní branou infekce může být například bércový vřed (vyšší náchylnost seniorů ve spojení s jejich horší imunitou). Ve třetím světě jsou velmi ohroženou skupinou novorozenci – místní porodní báby často odřezávají pupeční šňůru znečištěným nástrojem nebo třeba střepem a k rozvoji nákazy dojde prostřednictvím pahýlu pupečníku. U narkomanů může být zdrojem infekce jak nesterilní stříkačka, tak kontaminovaná droga. 

– Onemocnění vzniká tehdy, dostanou-li se spory tetanových klostridií do takové rány, kde se mohou množit bez přístupu kyslíku. Při svém růstu vegetativní stadium bacilu vytváří toxiny, především tetanospasmin. Ten proniká k nejbližším motorickým nervovým zakončením a jimi se šíří do centrální nervové soustavy. V nervových buňkách nevratně blokuje vylučování tlumivého neutrotransmiteru GABA, což vede k převaze vzruchů nad útlumem a ke svalovým křečím. Jakmile pronikne dovnitř neuronů, toxin tetanu nemůže být neutralizován antitoxinem. Tyto části neuronů odumřou a trvá několik týdnů, než dorostou nové.

– Bakterie tetanu jsou běžně obsaženy ve střevech hospodářských zvířat, domácích mazlíčků i lidí. Kromě střev se mohou nacházet také v pochvě. V tomto prostředí nám ovšem neublíží – nebezpečné jsou až tehdy, pokud je střevní stěna porušena (například při operaci střev), jinak nemohou škodit, protože je ničí trávicí enzymy. Jakmile se však začnou kultivovat ve vhodném prostředí rány, spustí produkci toxinu.

– Toxin tetanospasmin je neutralizován trávicími šťávami v zažívacím traktu. Pravděpodobně je to jeden z důvodů, proč si zvířata instinktivně olizují svá poranění.

– Tetanus není možné stoprocentně prokázat laboratorními metodami – v mnoha případech při kultivaci bakterie není zjištěna. Naopak může být nalezena v ranách lidí, kteří prokazatelně tetanem netrpí. Proto je diagnostikován převážně na základě klinického obrazu choroby a dále se diagnostika opírá o přítomnost cirkulujícího tetanového toxinu a absenci protilátek.

Při prodělání tetanu se nestihnou vytvořit protilátky, protože toxin je z krve velmi rychle vychytán nervovými buňkami. Proto po prodělání nevzniká imunita jako u jiných nemocí.

– V minulosti byl k léčbě tetanu používán koňský imunoglobulin; po zjištění, že může způsobovat nežádoucí reakce, byl nahrazen imunoglobulinem lidským. Nicméně i při použití této látky se nedá vyloučit anafylaktický šok, proto je nutné pacienta po podání sledovat.

Pokud máme jakoukoli pochybnost, zda mohlo dojít k nákaze, je vhodné provést tzv. „špachtlový test”. Použijeme lékařskou špachtli, dřívko od nanuku nebo třeba druhý konec lžíce (samozřejmě zaoblené) a dotkneme se zadní strany hrtanu postiženého. Pokud dojde ke spontánnímu skousnutí, je nákaza tetanem vysoce pravděpodobná a je nevyhnutelné neprodleně vyhledat lékaře!

– Komplikace jsou způsobeny problematickým dýcháním kvůli ztuhlosti svalů hrudní stěny, dysfunkcí bránice nebo obstrukcí dýchacích cest v důsledku spasmu hrtanu. Křeče mohou být tak silné, že způsobí těžké fraktury a následné poranění vnitřních orgánů.

– Vyšší riziko nákazy nastává po povodních, kdy je vodou odplavena část ornice a z ní se spory tetanu dostanou do záplavové vody, kterou jsou unášeny velmi daleko. V hojné míře bývají obsaženy v usazeném bahně a na okolních rostlinách. Nebezpečí se opět snižuje po vydatném dešti. 

– Geografické rozšíření tetanu je největší v zemích s vlhkým, teplým podnebím a úrodnou půdou, např. v zemích kolem rovníku.

– Odhaduje se, že tetanus každoročně způsobí na celém světě ztrátu 213 000–293 000 životů, je zodpovědný za 5–7 % všech fatálních onemocnění novorozenců a 5 % úmrtí rodiček.

– Aktuální počty případů v rámci EU jsou k nalezení zde: https://www.ecdc.europa.eu/en/all-topics-z/surveillance-and-disease-data/annual-epidemiological-reports-aers

– Většina lidí má panickou hrůzu z tetanu, který se vyskytuje zcela minimálně (v ČR byly mezi lety 2010-2020 zaznamenány pouze tři případy!), ale málokdo si uvědomuje, že mnohem větším nebezpečím může být otrava krve (správně sepse). Dokážeme ji sice relativně velice snadno léčit podáním antibiotik, ovšem zcela klíčové je včasné podchycení infekce. Ta může vzniknout ze zcela nenápadné ranky a postupovat velice rychle. Zaznamenáte-li tedy zarudnutí kůže, které se rychle rozšiřuje, měli byste zbystřit, a přidruží-li se další příznaky, jako jsou zimnice, horečka nebo naopak podchlazení, slabost, zrychlené dýchání, bušení srdce nebo nápadná bledost v obličeji, neměli byste váhat s návštěvou pohotovosti. (Incidence tetanu i sepse je zaznamenána v této přehledné tabulce SZÚ: http://www.szu.cz/uploads/documents/szu/infekce/2020/tabulka_leden_prosinec_2020.pdf)

Jak je to s očkováním?

U dětí je v současnosti očkování proti tetanu zahrnuto ve vakcíně Hexacima, kterou jsou povinně imunizováni kojenci ve schématu 2+1, dále jsou děti přeočkovány mezi pátým a šestým a následně mezi desátým až jedenáctým rokem vakcínou Adacel, respektive Boostrix polio. Dále je vhodné provádět přeočkování monovakcínou (Tetavax, Vacteta) vždy v intervalu 15–20 let. Dříve bývaly posílány pozvánky, v dnešní době si už každý musí hlídat termíny sám a dostavit se k lékaři ve 30 a 50 letech, dále v 65 letech a následně co deset let, protože v seniorském věku se rychleji snižuje schopnost imunitního systému vytvářet dostatečnou hladinu protilátek (http://staryweb.mzcr.cz/Verejne/dokumenty/doporuceni-niko-k-ockovani-proti-tetanu-v-dospelosti2-52013-_7786_1985_5.html ). Vzhledem k tomu, že množství protilátek klesá u každého jednotlivce individuálně, je doporučováno nechat si před přeočkováním provést odběr na zjištění hladiny protilátek – mnozí jedinci mají totiž i po dvaceti letech jejich úroveň dostatečnou a další posílení vakcínou by naopak mohlo vyvolat nežádoucí účinky. Bohužel však toto vyšetření zdravotní pojišťovny neproplácejí, proto na ně obvodní lékaři většinou pacienty neposílají, ani na tuto možnost příliš často neupozorňují. Vyšetření provádí téměř všechny komerční laboratoře, které se nacházejí v každém větším městě. Jedná se o odběr krve, který nemusí probíhat nalačno a jehož cena se pohybuje v řádu několika stokorun. Objednat se lze snadno telefonicky nebo přes internet, některé laboratoře umožňují odběr i bez objednání.

Zde uvádíme stručnou tabulku, jak výsledky měření interpretovat:

Tetanus IgG – hodnocení: 

< 0,01 – žádná imunita;
0,01–0,1 – nemáte vytvořenou dostatečnou protektivní imunitu, doporučujeme přeočkování proti tetanu a kontrolu hladiny protilátek za 4 až 6 týdnů po přeočkování;
0,11–0,50 – máte existující protektivní imunitu, přeočkování povede k dlouhodobé ochraně; 
0,51–1,00 – máte dostatečnou protektivní imunitu, kontrola hladiny protilátek postačí za 2 roky, přeočkování není potřeba, naopak by mohlo způsobit nežádoucí vedlejší účinky;
1,01–5,00 – proti tetanu jste dlouhodobě chráněni, doporučujeme zkontrolovat hladinu protilátek za 5 až 10 let;
> 5,0 – máte dlouhodobou ochrana proti tetanu, kontrolu hladiny protilátek doporučujeme za 10 let.

Co se děje při úrazu?

Dorazíme-li s poraněním (může to být také spálenina nebo opařenina) do zdravotnického zařízení, je rána pochopitelně nejdříve důkladně vyčištěna a vydezinfikována.

Jedincům, kteří nebyli očkováni, lidem starším 60 let, dále pacientům s imunodeficitem a těm, u kterých je diagnostikován již rozvinutý tetanus, je aplikován antitetanový lidský imunoglobulin IgG – TEGA (jedná se o již hotové protilátky, které začínají okamžitě bojovat proti vznikajícímu toxinu).

Ostatní postižení jsou přeočkováni běžnou vakcínou proti tetanu (v současné době jsou to Tetavax a Vacteta) – anatoxinem neboli toxoidem, uměle upraveným bakteriálním exotoxinem, jehož toxicita je potlačena, ale antigenita zůstává zachována, takže je látka schopna během několika týdnů v organismu vyvolat tvorbu specifických protilátek. Zatímco účinky TEGA během pár dnů vyprchají, očkování by mělo zajistit ochranu i v případě, že k rozvoji tetanu dojde později (inkubační doba se pohybuje většinou v rozmezí tří až třiceti dnů).

Mezi laickou veřejností obě látky splývají a jsou obvykle označovány jako „protitetanovka”, ačkoli jejich podstata i účinky se značně liší. V každém případě, pokud se nejedná o případ tetanu s jasně rozvinutými příznaky, je vhodné před jejich podáním nejdříve požádat o provedení odběru protilátek – je možné, že jich má pacient dostatek a žádné další nepotřebuje (viz tabulka výše).

Dále jsou pacientovi podána antibiotika, nejčastěji metronidazol nebo ampicilin (podávání penicilinu může však vést k amplifikaci tetanospasminových účinků, proto se od něj v poslední době upouští).

Podrobnější informace prosím čtěte zde:

https://www.wikiskripta.eu/w/Tetanus

https://www.wikiskripta.eu/w/Clostridium_tetani

Existují možnosti alternativní prevence?

Pokud byla rána řádně vymyta, vyčištěna a vydezinfikována, krvácela, nezůstal v ní žádný cizorodý materiál a nebyl omezen přístup kyslíku, je u zdravého jedince rozvoj tetanu krajně nepravděpodobný. Přesto bychom možná v případě poranění rádi přidali další opatření, abychom posílili svoji jistotu.

Co tedy můžeme ještě udělat?

Podávání vysokých dávek vitamínu C:

– Nejen kvůli prevenci nákazy tetanem je žádoucí mít vždy doma práškový vitamín C, nejlépe v lékárenské kvalitě (k dostání například v síti drogérií DM, nebo v internetových lékárnách), který je vhodné podávat spolu se sodou bicarbonou. Ještě vhodnější, než samotná kyselina askorbová, je askorbát sodný (k dostání například ve Fichemě) – tato podoba je lépe vstřebatelná a hlavně pro malé děti chuťově přijatelnější. Tyto přípravky lze použít v orální formě ve větších dávkách, aniž by způsobovaly trávicí potíže. Přírodní vitamín C pro tuto situaci není dostatečný a to ani v podobě samotného ovoce, ani například ve formě acerolového prášku, protože pro dosažení potřebného dávkování by ho bylo zapotřebí zkonzumovat neúnosné množství. Nicméně určitě není na škodu přidat do nápoje ovocnou nebo zeleninovou šťávu, která dodá flavonoidy, jež s vitamínem C působí synergicky. (Samozřejmě v běžném životě je naprosto nejvhodnější formou získávání vitamínu C čerstvé ovoce, zelenina a bylinky nejlépe z vlastní produkce nebo blízkého okolí, pěstované pokud možno bez použití chemických prostředků.)

– Jestliže dítě podávání vitamínu C v nápoji odmítá, je možné jej přimíchat například do přesnídávky, zálivky salátu, pomazánky, smoothie, oblíbeného domácího ovocného nanuku nebo přinejhorším dovolit dítěti, aby si do něj namáčelo lízátko. Jedinou podmínkou je, aby vitamín C nebyl vystaven vyšším teplotám, které jej ničí, proto není příliš vhodné, aby byl podáván v horkém čaji.

– Dávkování v případě počínající infekce nebo prevence začíná na 350 mg/kg tělesné hmotnosti (jedna zarovnaná čajová lžička je zhruba dvanáctinásobek tohoto množství).

Tabulku s dávkováním a výpočtem naleznete zde: https://provolbu.cz/jak-uzivat-vitamin-c/

– Pro odměřování prášku je nutné použít dřevěnou nebo plastovou lžičku, nikdy ne kovovou, která jej znehodnocuje!

-Celou rozsáhlou problematiku megaskorbické léčby je možno nastudovat v knize Petera Tuhárského: Vitamín C – Megaskorbická léčba, která je k dispozici online: https://rizikaockovania.sk/wp-content/uploads/2021/03/vitamin-c-liecba.pdf (konkrétně o tetanu na str. 204).

– Zde nabízíme k prostudování studii, zkoumající možnost léčby pomocí kyseliny askorbové na krysách, Efficacy of Vitamin C in Counteracting TetanusToxin Toxicity (https://www.mv.helsinki.fi/home/hemila/CT/Dey_1966_ch.pdf), která dokazuje, že podání 1 g kyseliny askorbové na 1 kg hmotnosti dokáže nejen potlačit symptomy rozvíjejícího se tetanu a urychlit jeho vyléčení, ale při preventivním podání dokonce rozvoji příznaků zcela zabránit.

– Také studie na lidech, kterým byl podáván vitamin C spolu s konvenční léčbou, prokázala, že došlo k výraznému nárůstu procenta zotavených oproti kontrolní skupině: Effect of ascorbic acid in the treatment of tetanus (https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/6466264/).

Obklady z ricinového oleje:

Ricinový olej je přírodní prostředek, který lze použít k vyčištění rány a prevenci tetanu. Pokud dojde k poranění, měl by být na vyčištěnou a dezinfikovanou ránu umístěn obklad (například několikrát přeložený kus gázy nebo čistého plátna) namočený v ricinovém oleji. Obklad je zapotřebí zafixovat obvazem. Ricinový olej má vynikající schopnost vytáhnout například rez a další nosiče infekčního agens. První den léčby by měl být obklad měněn každé dvě hodiny, další tři dny alespoň dvakrát denně. Tímto způsobem můžeme minimalizovat množství infekčního materiálu, který případně zůstal v ráně, a tím snížit riziko rozvoje tetanu a následně množství vzniklého toxinu. (https://www.encyclopedia.com/medicine/diseases-and-conditions/pathology/tetanus)

TČM:

– Tradiční čínská medicína se zmiňuje o léčbě tetanu a tlumení křečí pomocí směsi vyrobené ze sušeného těla zmije z rodu Deinagkistrodon, v mandarínštině „Qi She“.

– „Chan Tui“, neboli svlečená kůže z cikády, může být také užitečná.

– Z rostlin jsou k tomuto účelu používány kořeny rostliny jménem Ledebouriela (Saposhnikovia divaricata root), čínsky „Fang Feng“, a dále hlíza rostliny Arisaema triphyllum („Tian Nan Xing“) k potlačení křečí.

Aplikaci těchto léčebných prostředků by vždy měla předcházet konzultace s odborníkem v oblasti TČM, který určí způsob podání a dávkování.

(https://www.encyclopedia.com/medicine/diseases-and-conditions/pathology/tetanus)

Homeopatie:

– Z homeopatické lékárničky je vhodné jako první pomoc použít Ledum, které přispívá k hojení ran; v případě, že se rána zanítí, je dle doporučení Jany Ungrové Balušíkové z homeopatické poradny Modrý had nutné obrátit se přímo na zkušeného homeopata, ideálně na takového, který má pacienta v dlouhodobé péči, aby stanovil další postup na základě konkrétních příznaků, typu poranění, jeho hloubky a rozsahu. Na zklidnění pocuchaných nervů, především pro rodiče zraněných dětí, radí kapky Rescue Remedy. V tomto odkazu naleznete seznam základních homeopatických přípravků pro snadnou orientaci i kontakt na homeopatku, která se vám v případě potíží bude věnovat individuálně: https://www.modryhad.cz/clanky/homeopaticka-lekarnicka-i/

A jak je to s tetanem u zvířat?

– Zvířata mají různě vysokou citlivost proti tetanu. K nemoci jsou zvláště vnímaví koně a ostatní lichokopytníci, hovězí skot, dále ovce a kozy, hlodavci a králíci. Masožravci jsou proti tetanu mnohem odolnější než býložravci. U psa se klinické příznaky objeví až tehdy, pokud je vystaven 600krát vyšší dávce toxinu, než je potřebná k nákaze u koně nebo člověka, u kočky je to dokonce 7 200krát více, proto je toto onemocnění u koček velmi vzácné. U ptáků je možnost této infekce vyloučena.

– Nejvyšší pravděpodobnost nákazy u psů je mezi německými ovčáky, kteří tvoří až 50 % pacientů. Zvláště ohroženou skupinou psů jsou štěňata v období výměny mléčného chrupu. U mladých psů jsou totiž velmi vhodnou vstupní branou infekce prázdná zubní lůžka mléčných zubů, která zasahují hluboko do kosti, kudy vede nejsnadnější cesta pro spory tetanu do organismu.

– Snadno rozpoznatelným příznakem tetanu je zvýšení napětí hlavových svalů, což přináší nepřirozené postavení uší, zvrásnění kůže na čele a temeni hlavy a protažení koutků, jež způsobuje tzv. sardonický úsměv. Oči jsou naopak zapadlé a třetí víčko viditelné. Protože jsou postižené i vegetativní nervy, může se objevit slinění; dýchání a tep jsou abnormálně pomalé. Zvíře nemůže ohnout končetiny, důsledkem je toporná chůze a potíže se vstáváním a leháním. Ocas bývá odtažen od těla. Od prvních příznaků k celkovému postižení často neuplyne více než 48 hodin. Pro plně rozvinutý tetanus je typická plachost, při jakémkoliv podnětu tělo zvířete přechází do celkových křečí s hlavou zvrácenou nazad. Ke smrti dochází udušením. Jedinou nadějí je velmi časný záchyt choroby, proto při podezření není radno odkládat návštěvu veterináře ani o hodinu.

– U hospodářských zvířat se nákaza projevuje toporným pohybem či kulháním, ztuhlostí trupu a krku. Postižení jedinci stojí v pozici houpacího koníka s ocasem odtaženým od těla. Na hlavě jsou nápadné vzpřímené uši, odtažené ústní koutky a zapadlé oči s viditelným třetím víčkem. Zasažení vegetativních nervů nedovoluje zvířatům polykat a vede k nadměrnému slinění. Svalstvo žaludku přestává vykonávat svou funkci, zvíře je nadmuté a hrozí vdechnutí obsahu, což může samozřejmě také vést k úhynu.

– Onemocnění bohužel vzniká nejen při úrazech, ale také v souvislosti s různými lidskými zákroky: při stříhání srsti, po aplikaci ušních známek, během kastrací či kupírování, při chirurgických výkonech nebo u porodů.

– Zajímavý je sezónní charakter onemocnění. Nejvíce případů je zaznamenáváno v období od července do listopadu s maximem výskytu v měsíci září.

– Kromě sezóny je důležitým aspektem také geografická poloha. Hlavními oblastmi výskytu jsou Karlovarský a Jihomoravský kraj – jinde je tetanus takřka neznámý.

Expecto patronum!

Ještě jedno zaklínadlo na samotný závěr. Vyčarujme si všichni tu nejlepší ochranu proti zlu jménem tetanus – naším patronem by měla být správně vybavená lékárnička, pečlivý postup při čištění a dezinfikování rány a především schopnost racionálního posouzení závažnosti poranění na základě dostatečné znalosti problematiky. Snad tento článek přinesl dostatek informací a námětů ke studiu!

Zdroj grafů: http://www.szu.cz/uploads/Epidemiologie/2014_Trendy_ockovacich_nakaz.pdf

Další použité zdroje:

https://ourworldindata.org/tetanus

https://www.csnn.eu/casopisy/ceska-slovenska-neurologie/2013-1-6/tetanus-staronova-diagnoza-kazuistika-39602/download?hl=cs

https://www.wikiskripta.eu/w/Tetanus

https://www.spektrumzdravi.cz/academy/academy-tetanus

http://www.veterina-info.cz/odborne-clanky/nebezpeci-ktera-hrozi-psum-v-zaplavovych-oblastech-119.html

https://www.vakciny.net/pravidelne_ockovani/ockovani-proti-tetanu-zaskrtu-davivemu-kasli-hexa

https://www.ecdc.europa.eu/en/tetanus/facts