Každý z nás se dřív nebo později setká s povinností očkovat sebe nebo své děti. K tomu, abychom se mohli rozhodnout, je zajisté potřeba velké množství kvalitních informací. Problematika očkování je rozsáhlá a k tomu i velmi kontroverzní. Většina odborné i laické veřejnosti je přesvědčena o tom, že očkování je největší výdobytek moderní medicíny. Najdete však i poměrně velké množství zcela opačných názorů, které se stejně jako ty první opírají o svá vlastní tvrzení, data, čísla, grafy. Je to jen ukázka toho, že očkování není věc jednoznačná, a nelze ji tedy jednoduše vyzdvihnout jako věc jedině dobrou a přínosnou, stejně jako ji nelze odsoudit a zatratit. Pro rodiče to mnohdy znamená nelehké rozhodování, neboť vyznat se ve změti názorů a protinázorů není snadné. Přidejme k tomu povinnost očkovat podle striktně daného očkovacího kalendáře, a tím ještě znesnadníme individuální přístup.
Povinnost nebo možnost volby v ČR?
Rodiče jsou zákonnými zástupci dítěte a ti mají právo rozhodnout. Mohou tedy očkování odložit, odmítnout nebo požadovat jeho individuální úpravu.
Očkování v ČR není vynutitelné, nelze nikoho naočkovat bez jeho souhlasu, proti jeho vůli nebo pod nátlakem. Povinné očkování nepatří mezi zdravotní výkony, které je možné provést bez souhlasu pacienta nebo zákonných zástupců.
Lékař má podle zákona povinnost očkování včas nabídnout a provést, je tedy velmi úzce vázán vyhláškou a jeho možnosti jsou omezené. Nedodržet očkovací kalendář může jen ze zjevných zdravotních důvodů nebo na žádost a rozhodnutí zákonného zástupce. Chtějí-li rodiče postupovat jinak než určuje vyhláška nebo jak navrhuje lékař, postačí podepsat negativní revers, resp. prohlášení rodičů o tom, že na jejich žádost je očkování odloženo, použita jiná vakcína, dítě má individuální očkovací plán, nebo že rodiče určité očkování odmítají zcela. Rodiče si tak berou zodpovědnost za své rozhodnutí a lékař je tímto prohlášením chráněn.
Povinné očkování je v ČR zakotveno v zákoně č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Přesný očkovací kalendář (tedy kdy, v jakém pořadí a jakými vakcínami se očkuje) upravuje vyhláška č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem.
Kdo neočkuje podle daných předpisů, činí přestupek, a za ten může být pouze pokutován.
Ústavní soud ovšem připustil výjimku z povinného očkování, a to jak z důvodu víry a náboženského vyznání, tak ze světské výhrady svědomí. Uplatňování přímých sankcí se tím odsunulo a od r. 2011 nebyli žádní rodiče za odmítnutí očkování pokutováni.
Ovšem o to striktněji se uplatňují nepřímé sankce. Těmi jsou nepřijímání řádně neočkovaných dětí do předškolního zařízení, nemožnost účastnit se zotavovacích akcí, jako jsou dětské tábory, soustředění nebo školy v přírodě. Toto jsou zjevně sankce, nikoliv ochrana zdraví dětí v kolektivních zařízeních, protože s povinnou předškolní docházkou musí být do posledního ročníku školek přijaty všechny děti bez ohledu na očkování, a stejně tak i do školy není očkování již žádným kritériem k přijetí.
Očkovací kalendář v ČR
Podle aktuálního očkovacího kalendáře se povinně očkuje proti 9 nemocem.
Šest nemocí obsahuje neživá (atenuovaná) očkovací látka, tzv. hexavakcína. Jedná se o záškrt, tetanus, černý kašel, haemophilus influenzae typu b, přenosnou dětskou obrnu a žloutenku typu B. Hexavakcínou se očkuje ve schématu 2+1, první dávka se má aplikovat nejdříve na začátku 9. týdne života dítěte, poslední (třetí) dávka pak nejpozději do 13. měsíce věku.
Proti dalším třem, tzv. dětským nemocem, spalničkám, zarděnkám a příušnicím, se souhrnně očkuje živou (inaktivovanou – oslabenou) vakcínou známou pod zkratkou MMR (z anglického Measles, Mumps, Rubella). Očkování vakcínou MMR se má zahájit od 13. do 18. měsíce, druhá dávka se má aplikovat mezi 5. a 6. rokem věku.
Další přeočkování proti tetanu, záškrtu a černému kašli se má aplikovat mezi 5. a 6. rokem věku a pak mezi 11. a 12. rokem, kde ještě přibyde přeočkování proti dětské přenosné obrně.
Mezi očkování plošně doporučená, státem hrazená a nepovinná patří očkování proti pneumokokovým nákazám, proti meningokokům a proti lidskému papilomaviru (HPV).
Dále existují očkování na žádost za přímou úhradu, např. proti planým neštovicím, rotavirům, klíšťové encefalitidě, chřipce atd.
Aktuální očkovací kalendář naleznete v našich otázkách a odpovědích ZDE.
Možnost výběru
Informace by rodiče měli čerpat z vícero zdrojů. Očkování je velmi kontroverzní problematika, v níž převládají extrémní názory a argumentace. Je třeba nenechat se negativně ovlivnit či vystrašit a celý problém vidět jen černobíle, tedy být buď zcela pro nebo zcela proti. Tomu pomůže širší škála zdrojů z obou názorových skupin a vyhledávání konkrétních, tedy co nejméně ideologicky zabarvených, informací a názorů.
Chtějí-li rodiče očkovat dítě podle individuálních potřeb a vlastního názoru, dobrým postupem je seznámit se podrobně s jednotlivými nemocemi, proti kterým se očkuje, a ujasnit si, které nemoci jsou pro dítě skutečně nebezpečné svým průběhem, reálným počtem komplikací, výskytem nebo možností přenosu, a vybrat jen ty, kde přínosy očkování převažují nad riziky. Důležitý je i fakt, zda je možné dané onemocnění vyléčit a jaká je náročnost léčby pro dětský organismus apod.
Jak je uvedeno výše, očkování je v ČR sice povinné, ale kdo chce, může jako zákonný zástupce dítěte rozhodnout o odkladu, jiném očkovacím plánu, jiné vakcíně, odmítnutí. V případě názorového nesouladu s pediatrem postačí podepsat negativní revers, resp. prohlášení rodičů o jejich rozhodnutí postupovat podle vlastního uvážení.
Výskyt infekčních nemocí v ČR: http://www.szu.cz/publikace/data/infekce-v-cr
Podrobné roční shrnutí infekčních nemocí: http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika/infekcni-nemoci-drive-prenosne-nemoci
Výskyt infekčních nemocí ve světě: http://apps.who.int/immunization_monitoring/globalsummary/.
Zákon o veřejném zdravotním pojištění uvádí, že hrazenými službami jsou očkování a úhrada léčivých přípravků, které obsahují očkovací látky pro pravidelná očkování podle antigenního složení očkovacích látek. Je-li na výběr více vakcín stejného antigenního složení, rodiče si tak mohou zvolit vakcínu, kterou bude jejich dítě naočkováno. Pojišťovny jsou povinny tyto vakcíny uhradit.
Aktuální antigenní složení naleznete např. zde:
Lze si vybrat i jinou, než státem hrazenou vakcínu (např. s menším počtem nemocí), která je registrovaná v ČR, ta je ale hrazena pacientem.
Ideální je zjistit si, jaké vakcíny jsou u nás proti danému onemocnění k dispozici, co obsahují, které mají co nejmenší množství přídatných toxických látek a jak časté jsou na ně nežádoucí reakce. Při výběru pak porovnat pravděpodobnost rizika nežádoucího účinku po očkování s pravděpodobností rizika onemocnění a jeho případnými komplikacemi.
Všechny příbalové letáky a dostupnost vakcín schválených Ministerstvem zdravotnictví ČR jsou na webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL): http://www.sukl.cz/modules/medication/search.php
Přehledně a komplexně: www.vakciny.net
Sortiment vakcín uvádí i hlavní distibutor vakcín Avenier: https://vakciny.avenier.cz/cz/sortiment
Proces rozhodování
Základem je dopřát si čas a nabýt vědomosti i jistotu sami v sobě o oprávněnosti svého počínání. Nastudovat informace o očkování je časově náročné. Rozhodně to není otázka dvou týdnů, proto je lépe dopředu počítat s potřebným časem na studium a rozhodování. Nátlak pediatra a potažmo zákona je pro rodiče velmi znejisťujícím aspektem, kvůli kterému se často rozhodnou pro postup, s nímž nejsou ztotožněni. Pohrůžky a pokuty jen zasévají nedůvěru vůči systému a hlavně velmi narušují vztah mezi lékařem a rodiči.
Očkování s minimalizací rizik
Dítě by mělo být při očkování zdravé, v dobré fyzické i psychické kondici, a to platí i pro dobu asi dvou týdnů před očkováním. Za zdravé dítě se považuje to, které nesmrká, nekašle, a ani nemá zvýšenou teplotu. Důležité je, aby i sourozenci a ostatní rodinní příslušníci byli zdraví. V opačném případě je možné, že dítě je v inkubační době nějakého onemocnění.
Ne vždy je jednoduché, obzvlášť v zimním období, najít u dětí delší časový úsek bez nachlazení. Proto, pokud to situace umožňuje, lze odložit očkování do období, kdy je menší pravděpodobnost nemocnosti.
Kromě fyzického stavu je důležitá i celková pohoda dítěte (stres imunitu velmi ovlivňuje). Očkování je lepší odložit v případě, že dítěti rostou zoubky, stěhuje se do nového prostředí, je čerstvě odstaveno od kojení, narodil se mu sourozenec, nebo rodina prochází jinou, významnou změnou či problémy.
Citace z webu SÚKLU:
Důvody přechodného odložení očkování:
– dítě je akutně nemocné, případně má teplotu (lehce zvýšená teplota a lehké nachlazení nemusí být vždy překážkou), větší pozornost aktuálnímu zdravotnímu stavu dítěte je třeba věnovat při očkování „živými“ vakcínami (např. spalničky),
– dítě bylo v kontaktu s nemocným a je v tzv. inkubační době (ta trvá dle typu nemoci většinou 1-3 týdny),
– dítě je oslabené po nemoci (je v rekonvalescenci), u běžných dětských onemocnění stačí většinou 1 – 2 týdny,
– dítě má závažné dlouhodobé onemocnění (nejčastěji neurologické nebo onkologické),
– dítě užívá kortikoidy nebo léky na imunitu.
Dalšími důvody bránící očkování (většinou trvale) může být závažná reakce po předchozím očkování či závažné chronické onemocnění (nejčastěji neurologické nebo defekt imunity).
Nežádoucí reakce
Reakce po očkování se dostavují za různě dlouhou dobu, záleží na typu očkování. Může to být už v den očkování či následující den, u živých vakcín je to za 3 – 21 dnů, ale může přijít i později.
Reakce může být místní nebo celková. Obě pak mohou být očekávané nebo neočekávané (velice vzácné), přiměřené (fyziologické) nebo nepřiměřené (přehnaná fyziologická reakce nebo alergie).
Za nežádoucí účinek lze považovat jakoukoliv změnu zdravotního stavu nebo chování dítěte, která se do okamžiku vakcinace neprojevila. Rodiče např. popisují, že jejich děti byly do vakcinace zdravé, ale po ní jsou zahleněné, často celé měsíce, nebo se u nich vyskytují spastické bronchitidy s dušností (zejména u kojenců). Často se objevuje ekzém v mnoha podobách, vysoké horečky vracející se bez dalších symptomů, úporná zácpa nebo poruchy spánku. Dále poruchy chování – extrémní mrzutost, lítostivost nebo vztek u dětí do té doby spokojených. Ve většině případů se jedná o děti, které byly očkovány v době, kdy nebyly úplně zdravé. Dalším spojujícím prvkem je fakt, že v mnoha případech se jedná o děti očkované navzdory předchozím nežádoucím reakcím, které byly bagatelizovány.
Nežádoucí účinky jsou popsány v příbalových letácích a informačních zpravodajích nežádoucích účinků léčiv Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Viz: http://www.sukl.cz/sukl/nezadouci-ucinky-leciv-informacni-zpravodaj
Pro bezpečné používání léčiv, a tedy i vakcín, je obecně velmi důležité sledovat reakce na jejich podání a hlásit nežádoucí účinky. Hlášení velmi závažných a neočekávaných nežádoucích účinků jsou pro lékaře dokonce ze zákona povinná. Přesto Státní ústav pro kontrolu léčiv odhaduje, že se hlásí asi jen 2 – 5 % všech nežádoucích účinků. Právě z tohoto důvodu nelze přesně říci, jak často se vyskytují, opatrnost je tedy na místě.
Na portále SÚKLu pro veřejnost www.olecich.cz mohou pacienti sami hlásit každý nežádoucí účinek, resp. hlášení podléhá i jen podezření na NÚ.
Viz: http://www.olecich.cz/hlaseni-pro-sukl/nahlasit-nezadouci-ucinek.
I hlášení pacientů jsou velmi důležitá a přispívají k celkovému lepšímu obrazu a k bezpečnějšímu používání vakcín. Lze tedy sledování a hlášení podezření na NÚ pacientům, potažmo rodičům, jen doporučit.
Protokol o očkování si mohou rodiče vést pro dobrou zpětnou vazbu případných zdravotních změn dítěte. Od prvního očkovaní lze doporučit vést si záznamy o stavu dítěte, změnách i neobvyklých situacích. S případnými zjištěnými komplikacemi by měli rodiče seznámit lékaře, nechat je zapsat do zdravotní dokumentace a nahlásit SÚKLu. Další postup je vhodné pečlivě zvažovat, nastávající očkování by mělo přijít až bude dítě opět v optimálním zdravotním stavu, stejně jako bylo před prvním očkováním.
K výskytu nežádoucích účinkům i k trvalým následkům, které mohou vlivem vakcíny nastat, negativně přispívá povinný systém očkování a nedostatečná informovanost o rizicích očkování. Neboť ve snaze za každou cenu dostát očkovacímu schématu lékaři nezohledňují individuální zdravotní stav a potřeby konkrétního dítěte. Obvykle není vhodně řešeno očkování dětí v neuspokojivém zdravotním stavu, ať už se jedná o akutní problémy, jako je nachlazení či rekonvalescence po nedávno prodělaném onemocnění, či o problémy dlouhodobějšího charakteru, atopickým ekzémem počínaje a neurologickými problémy konče. Děti naočkované v nevhodném zdravotním stavu na vakcinaci reagují nepřiměřeně a jejich zdravotní stav poté často nese i dlouhodobé následky.
Klasická západní medicína si bohužel s vážnými následky po očkování (kromě akutního zásahu při anafylaktickém šoku) neumí často poradit, nemá prostředky k jejich léčbě, pouze k jejich potlačení.
Celostní medicína nabízí širší škálu možností, přístup k bytosti jako k celku a práci s celým organismem. Zkušenosti rodičů a jejich dětí poškozených očkováním ukazují, že cesta zpět ke zdraví je možná.
Nebojovat, ale respektovat
Rodiče jsou největšími odborníky na své dítě, oni pro něj chtějí to nejlepší. Lékař je odborníkem na lidské tělo a nemoci. Ideálem je tedy vzájemně se respektovat a obohacovat se znalostmi a zjištěními v nejlepším zájmu dítěte. Lékaři a rodiče spolu nemusí ve všem souhlasit, přesto mohou být dobrými partnery v péči o zdraví dítěte.
