Od vypuknutí konfliktu na Ukrajině dostáváme dotazy, zda s příchodem prchajících lidí hrozí českým dětem, zvláště těm neočkovaným, nějaká zásadní zdravotní rizika.
Především je třeba říci, že epidemiologická situace na Ukrajině se příliš neliší od naší (1, 2, 3), navzdory tomu, že tamější proočkovanost je nižší než v ČR.
Obrna:
Evropa byla v roce 2002 prohlášena organizací WHO regionem bez výskytu této nemoci. V současnosti jsou jako jediná ohniska výskytu divokého viru uváděna některá odlehlá místa v Pákistánu, Afghánistánu a Africe, jinde se divoká obrna nevyskytuje. Před několika lety se na Ukrajině (a to nejen tam) objevily případy dětské obrny, ovšem bylo to onemocnění vyvolané vakcinačním virem, tedy nákaza po aplikaci očkování, nikoli nákaza divokým virem kolujícím v populaci.
Přenos této nemoci je orálně-fekální (výjimečně i orálně-orální)
. To znamená, že za účelem nakažení musí dítě sáhnout na svůj nebo cizí výkal a potom si potřísněnou ruku vložit do úst, nebo ji například použít pro uchopení pokrmu. Jako ochrana tedy úplně stačí dodržování běžných zásad hygieny – umýt si řádně ruce mýdlem po každém použití toalety a před každým jídlem, používat jen svůj ručník, nesdílet láhve na pití a podobně. Tímto snížíme téměř na nulu nejen možnost potencionální nákazy obrnou, ale také žloutenkou typu A (která je mnohonásobně pravděpodobnější a jejíž incidence je u nás stále vyšší než v západní Evropě) a jako bonus i roupů.
Záškrt:
„Nebezpečí vzniku drobných epidemií hrozí v komunitách se špatnými hygienickými podmínkami a návyky, proto je žádoucí výskyt sledovat a udržovat dobrou imunitu obyvatelstva.“ (https://www.wikiskripta.eu/w/Dift%C3%A9rie) Tomu odpovídá i situace výskytu záškrtu z posledních desetiletí. Několik ohnisek v Evropě se vždy nacházelo v komunitách žijících ve vyloučených oblastech, pro které je typická špatná hygiena, podvýživa, mnoho lidí na malém prostoru. Kromě zemí bývalého SSSR se objevila menší místa výskytu také v některých zemích západní Evropy. Tato nemoc je léčitelná a navíc v současnosti dítě mnohem pravděpodobněji onemocní laryngitidou, která má velmi podobné příznaky. Proto je nutná bdělost a sledování dítěte za každých okolností, nejen při uprchlické vlně.
TBC:
Tuberkulóza se přenáší vzduchem. Dobrou zprávou je fakt, že k nakažení nestačí krátkodobý kontakt se zdrojem infekce. Pneumonologové uvádějí, že je potřeba být ve styku s nemocným alespoň čtyři hodiny, a to v uzavřené, nevětrané místnosti, jinak se tuberkulózní bacily do našeho organismu nedostanou. Většina infekcí je asymptomatická, pouze zhruba jedno z deseti onemocnění přejde v aktivní tuberkulózu. Z historie je známo, že „souchotinář“ často sdílel malý prostor s velkou rodinou nebo spolupracovníky, ale k nákaze dalších osob došlo jen výjimečně. Tato nemoc je (jako většina) především otázkou imunity každého jednotlivce. Navíc v dnešní době je už TBC poměrně snadno léčitelná pomocí ATB, nejedná se o chorobu smrtelnou.
Výskyt TBC na Ukrajině není nijak závratný. Její incidence je přibližně desetkrát vyšší než aktuálně v ČR a třikrát vyšší, než byla v naší zemi v roce 2001. Ročně u nás onemocní kolem 500 obyvatel, na Ukrajině zhruba 18 000 – prozatím dorazilo přibližně tři sta tisíc běženců, z nichž by podle statistických odhadů mohlo být asi 120 infikovaných TBC. Počet nemocných v naší zemi by se tudíž mohl teoreticky zvýšit na 620. Fakticky tedy riziko nijak dramaticky nenarostlo a situaci je tedy nutné zvážit individuálně. Je nějaká šance na dlouhodobý kontakt s potenciálně nemocnou osobou v interiéru? Děti obecně nejsou rizikovou skupinou významného výskytu.
Jistá opatrnost by byla zřejmě na místě, pokud by bylo například do třídy umístěno dítě z Ukrajiny vykazující příznaky onemocnění (pak by zřejmě bylo namístě nasměrovat pacienta k lékaři na tuberkulinový test a na rentgenové vyšetření).
Symptomy tuberkulózy, na které je vhodné se zaměřit:
- kašel
- nápadná bledost
- dušnost
- únava
- vykašlávání hlenu
- pocení
- zvýšená tělesná teplota
- vykašlávání krve
- malátnost
- hubnutí
- snížená chuť k jídlu
- bolest na hrudi
- horečka
Černý kašel:
O této chorobě se lidé často domnívají, že se vyskytuje jen velmi zřídka, což je bohužel omyl. Nejenže se objevuje poměrně často, ale podle odborníků ji každý člověk dokonce prodělá průměrně 3-4 krát za život! Většinou bezpříznakově, případně jako „obyčejný“ kašel, u některých nakažených urputnější. Vzhledem k tomu, že se proti této nemoci očkuje, bývá často nediagnostikována, protože lékaři ji nepředpokládají a pacienty netestují, tudíž se choroba šíří volněji. Při závažnějším průběhu to jistě není nemoc příjemná, nejnebezpečnější je výhradně jen pro kojence zhruba do šesti měsíců až jednoho roku věku. Očkování proti ČK nechrání dokonale, tudíž by měla být do jisté míry opatrná rodina jakéhokoli miminka bez ohledu na uprchlíky a dbát na to, aby se k němu nepřibližoval nikdo, kdo vykazuje příznaky onemocnění.
MMR – spalničky, zarděnky, příušnice:
Jedná se o běžné dětské nemoci, kterými až do začátku osmdesátých let minulého století prošlo téměř každé dítě, přičemž riziko komplikací nebo dokonce úmrtí bylo v novodobé historii velmi nízké a do značné míry závislé na socioekonomickém prostředí. V rodinách s dobrou výživou a kvalitními hygienickým zázemím nepředstavují tyto choroby žádné vážné ohrožení; jejich prodělání je naopak poměrně žádoucí, protože jinak hrozí jejich propuknutí i očkovaným ve chvíli, kdy imunita vytvořená vakcínou vyvane. K tomu dochází přibližně po dvaceti letech od očkování, tedy zhruba v období, kdy se mladí lidé rozhodují pro početí potomků. Tento čas je pro prodělání dětských exantémových onemocnění nejméně vhodný, jelikož z důvodu nákazy může dojít i k vážným komplikacím.
Spalničky jsou z těchto tří dětských nemocí zmiňovány nejčastěji a jsou představovány jako nebezpečná nemoc. V našich podmínkách však už řadu desetiletí nepředstavují významné riziko – poslední úmrtí bylo zaznamenáno v roce 1980. Jako velmi vzácná komplikace je popisována subakutní sklerózující panencefalitida (Dawsonova nemoc), smrtelné onemocnění mozku objevující se několik let po prodělaných spalničkách. Přestože někteří odborníci na riziko tohoto onemocnění rádi poukazují, je třeba zdůraznit, že jeho výskyt je extrémně nízký a pojí se téměř výhradně s dětmi pocházejícími ze sociálně slabého prostředí.
Na Ukrajině se v roce 2019 vyskytovaly spalničky v desítkách tisíc. Aktuální situaci neznáme.
Co říci závěrem? Nenabádáme k bagatelizaci výše zmíněných chorob, spíše vyzýváme k nepodléhání zbytečné panice. Naprostým základem pro udržení pevného zdraví není očkování, ale dobrá imunita dětí (a samozřejmě i nás dospělých): vyvážená domácí strava, pravidelný přísun vitamínů a minerálů, pohyb na čerstvém vzduchu, dostatečné množství sluníčka během dne (kvůli tvorbě vitamínu D především od dubna do září), přiměřený odpočinek, dostatek klidného spánku, otužování, příroda, láskyplné a bezpečné prostředí, kamarádi.
Pro případ podezření na některé z onemocnění přidáváme odkaz na publikaci o megaskorbické léčbě: https://rizikaockovania.sk/…/2021/12/vitamin-c-liecba.pdf. Informace o obrně naleznete na str. 163, o záškrtu str. 195, o TBC str. 200, o černém kašli na str. 201. Syntetický práškový vitamín C, který je pro podávání megadávek nezbytný, je možno zakoupit například v síti drogérií DM nebo v internetových lékárnách. Je vhodné podávat jej společně se sodou bikarbonou. Přírodní forma vit. C přímo pro léčbu bohužel nestačí, bylo by nutné konzumovat jej neúnosné množství. Případné další dotazy týkající se této léčby rádi zodpovíme.
Pokud máte navzdory všemu, co bylo napsáno, z výše jmenovaných chorob stále vážné obavy, které se nám nepodařilo rozptýlit, doporučujeme vám dítě raději naočkovat. Žít ve strachu není dobré a dlouhodobý stres může způsobit horší trauma než samotné očkování.
U dětí do čtyř až šesti let se dle doporučení České vakcinologické společnosti dá použít některá z hexavakcín. Pro děti nad čtyři roky se jako ideální jeví použití vakcíny Boostrix Polio (proti černému kašli, tetanu, záškrtu a obrně), která je pro starší děti mnohem vhodnější než Hexacima nebo Infanrix hexa, případně vakcíny Adacel (proti černému kašli, tetanu a záškrtu). Proti obrně lze naočkovat i samostatně přípravkem Imovax Polio.
Doporučujeme dodržet co nejdelší rozestupy mezi jednotlivými dávkami, minimálně 2-4 měsíce mezi první a druhou dávkou, minimálně 6 měsíců mezi dávkou druhou a třetí.
Přejete-li si proces očkování urychlit, je možné aplikovat MMR vakcínu mezi jednotlivými dávkami základního očkování; je ovšem nutné dbát na dodržení minimálního rozestupu alespoň jednoho měsíce.
Proti tuberkulóze je k dispozici vakcína BCG. Ovšem mějte na paměti, že se obecně doporučuje další očkování provádět ne dříve než 12 týdnů po BCG primovakcinaci, a to jen za předpokladu, že postvakcinační reakce v místě vpichu je dokonale zhojená. Není-li tento postup dodržen, zvyšuje se riziko reaktivace BCG očkování, tj. vznik druhotných komplikací po BCG očkování. BCG očkování lze provádět minimálně dva týdny po očkování inaktivovanými (neživými) vakcínami a minimálně čtyři týdny po očkování živými vakcínami.
Věřme, že s přicházejícím jarem se dočkáme optimističtějších zpráv a hlavní, co se bude mezi dětmi šířit, bude dobrá nálada a nová kamarádství!
(1) Data WHO k výskytu infekčních (preventabilních) nemocí na Ukrajině zde: https://apps.who.int/immunization_monitoring/globalsummary/countries?countrycriteria%5Bcountry%5D%5B%5D=UKR
(2) K porovnání výskyt infekčních (preventabilních) nemocí v ČR zde: https://apps.who.int/immunization_monitoring/globalsummary/countries?countrycriteria%5Bcountry%5D%5B%5D=CZE
(3) Výskyt infekčních (preventabilních) nemocí ve světě na webu WHO zde: https://apps.who.int/immunization_monitoring/globalsummary
