Na webu mamanamaterske.cz vám během příštích týdnů a měsíců přineseme spoustu článků o očkování ve spolupráci s odborníky. Důvody jsou jasné – nikde jinde v západní Evropě není tolik povinných očkování. Přibývá dětí, které mají po vakcínách nežádoucí účinky. Pediatři rodiče dostatečně neinformují o rizicích, která mohou dítě postihnout. Rodiče neznají složení vakcín. Přibývá už i rodičů, kteří se proti povinnému očkování bouří. A náš systém? Místo diskuze používá bič – rodiče pokutuje a trestá. Má na to vůbec právo? Jak se rozhodnout a co dělat, pokud se rozhodnete neočkovat? To všechno se zde dozvíte.
Tento díl je připraven ve spolupráci s občanským sdružením ROZALIO a jeho předsedkyní Martinou Suchánkovou:
Kdo nebo co je Rozalio?
Občanské sdružení ROZALIO – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování, sdružuje rodiče, kteří nejsou spokojeni se současnou situací ohledně očkování dětí. Zásadním faktem je, že očkování dětí je povinné a rodičům upírá jejich právo rozhodovat o svých dětech a při očkování podat svobodný a informovaný souhlas, jako je tomu u jakéhokoliv jiného zdravotního zákroku. Další věcí je velmi nízká informovanost rodičů o očkování ze strany pediatrů. Každý rodič by měl před očkováním dostat k pročtení přinejmenším příbalový leták vakcíny a měl by být poučen nejen o přínosech, ale také o všech rizicích toho kterého očkování.
Proč bych měla své dítě nechat, případně nenechat očkovat?
Každý rodič by měl k očkování přistupovat individuálně. U každé jednotlivé nemoci, proti které zvažuje nechat naočkovat své dítě, by měl porovnat přínosy dané vakcíny s jejími riziky. A vybrat jen ty, kde přínosy převažují nad riziky.
Ukázkovým příkladem je očkování novorozenců proti žloutence typu B (hep B), která se přenáší pouze krví a pohlavním stykem. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) se v r. 2010 v ČR nevyskytl ani jeden případ hep B u dětí do 15 let.
Přenos na malé dítě je mnohem méně pravděpodobný než to, že bude mít po vakcinaci nežádoucí účinky. Toto vyplývá i ze závěrů práce z německého institutu Paula Ehrlicha (něco jako náš SÚKL = Státní ústav pro kontrolu léčiv, ale specializovaný na očkovací látky, séra, výrobky z krevní plazmy atp., s kontrolními pravomocemi vůči výrobcům a distributorům, s rozsáhlou vlastní výzkumnou činností).
Práci je možné nalézt zde: http://www.rozalio.cz/images//PDF/K.Hartmann-HB-Impfstoffe-UAV.pdf
Před zavedením očkování proti hep B do povinného očkovacího kalendáře vypracoval tým lékařů (v čele s MUDr. Jaroslavem Helclem, DrSc.) na pokyn ministerstva zdravotnictví studii, která měla zhodnotit přínos zavedení tohoto očkování mezi povinné. Její závěry však vyznívají jednoznačně proti zavedení plošného očkování:
Závěry studie je možné nalézt zde:http://www.rozalio.cz/images/PDF/hepb_zaverecna_%20zprava_helcl_1995.pdf
Rodiče často nečtou příbalové letáky vakcín – co se v nich píše a jaká jsou tedy opravdu rizika?
Právě v příbalových letácích jsou rizika vypsaná, asi je zde nebudu opisovat – viz např. SPC vakcíny Infanrix Hexa http://www.vakciny.net/object?id=282 nebo Hexacima http://www.vakciny.net/object?id=268
K nežádoucím účinkům a i trvalým následkům, které se po očkování vyskytují, dochází obecně převážně právě kvůli povinnému systému očkování. Neboť ve snaze za každou cenu dostát očkovacímu schématu lékaři nezohledňují individuální zdravotní stav a potřeby konkrétního dítěte. Mám tím na mysli očkování dětí v neuspokojivém zdravotním stavu, ať už se jedná o akutní problémy jako je nachlazení či rekonvalescence po nedávno vyléčeném onemocnění, či o problémy dlouhodobějšího charakteru – atopickým ekzémem počínaje a neurologickými problémy konče. Děti naočkované v neuspokojivém zdravotním stavu snášejí vakcinaci mnohem hůř a jejich zdravotní stav poté často nese i dlouhodobé následky.
Dá se říci, která – u nás povinná – vakcína s sebou nese největší rizika?
Já bych takto jednotlivé vakcíny nesrovnávala. V zásadě jde stále o to, co jsem popsala v předešlé odpovědi. U povinných vakcín je největším rizikem očkování téměř za každou cenu, snaha dostát hlavně termínům a počtu stanovených očkování.
Proti jakým nemocem se u nás očkuje. Můžete prosím ony nemoci rozepsat a něco o nich napsat? Tedy – pokud očkovaná nebudu, kde a jak je můžu či nemůžu „chytit“, případně jestli jsou (nejsou) léčitelné?
Rozsah této otázky přesahuje možnosti stručné a výstižné odpovědi, neb postihnout toto stručně znamená dopustit se lehkovážného zjednodušení a opomenout mnohé jednotlivosti důležité při zodpovědném rozhodování. Velmi dobrým zdrojem informací tohoto druhu je např. kniha německého lékaře Martina Hirteho „Očkování pro a proti“. V článku
13 kroků k bezpečnějšímu očkování jsme se pokusili postihnout jednotlivé fáze a hlediska při rozhodování o očkování. Článek zároveň odkazuje na několik dalších zdrojů užitečných informací. http://www.rozalio.cz/index.php/aktuality/731-13-kroku-k-bezpecnejsimu-ockovani
Jaký máte postoj k nepovinnému očkování? Je některé, které stojí za zvážení?
Je to stejné jako u povinného očkování. Individuální rozhodování by mělo každému přinést odpověď, zda je to ktré očkování pro něj či jeho dítě vhodné, nebo zda je to zbytečná či dokonce škodlivá zátěž organismu.
Osobně jsem velmi opatrná a vážím každý zákrok a intervenci do organismu. Vždy musí mít opodstatnění, neb s sebou nese vedle přínosu téměř vždy i rizika.
Má očkování vůbec smysl?
Na to je těžké odpovědět. Drtivá většina odborné i laické veřejnosti si myslí, že ano a že očkování je největší výdobytek moderní medicíny. Ale právě tak najdete i velké množství úplně opačných názorů, které se stejně jako ty první opírají o svá vlastní tvrzení, data, čísla, grafy. Pro mě je to jen ukázka toho, že očkování není věc jednoznačná, a nelze ji tedy šmahem vyzdvihnout jako věc jedině dobrou a přínosnou, stejně jako ji nelze jednoduše odsoudit a zatratit.
Při studování této problematiky docházím čím dál víc k tomu, že nejde o děti nebo zdraví – ať už dětí či dospělých – ale o peníze. Co si o tom myslíte? Přeci jen jsme země, kde je nejvíce povinných očkování. Je to tím, že v nás převládají zbytky „totality“ nebo jsme totálně „zkorumpovaní“?
Myslím, že je to tím, že stále ještě nejsme vnitřně svobodní, 40 let nesvobody zanechalo obrovské stopy. Necháváme si ještě příliš zasahovat do svého osobního prostoru a jakási poslušnost vůči autoritám je zřejmá. Vztah pacient – lékař by měl doznat větších změn, aby se mohl proměnit ve vztah partnerský. Zde však dosud nejčastěji panuje model: nadřízený odborník a všemu poslušný podřízený pacient.
Také skutečnost, že očkování je finančně lukrativní oblast, je neoddiskutovatelná a je to na zacházení s ním patrné. Velký prostor zde má silná lobby farmaceutických firem, problémem je i netransparentnost rozhodování ministerstva zdravotnictví.
Mělo by to fungovat jako na západ od nás, kde je rozhodovací právo v rukou rodičů. Rodič je chápán jako kompetentní člověk pro rozhodování, který je dostatečně schopen zjistit si relevantní informace.
Jak se mám já, jako matka dítěte, která o této problematice vůbec nic nevím, svobodně rozhodnout? Pediatr na mě tlačí, vyhláška (sice v rozporu se základní listinou práv a svobod) mě pod pohrůžkou pokuty nutí… Potřebuji mít ale víc informací, abych se rozhodla. Kde ty informace najdu. Koho nezávislého a informovaného se ptát?
Základem je dopřát si čas a nabýt jistotu sama v sobě a hlavně vědomí oprávněnosti oprávněnost svého počínání. Nastudovat informace o očkování je pořádná porce. Je nutné si na to dát čas a nechtít všechno zjistit a rozhodnout během dvou týdnů. Nátlak pediatra a potažmo zákona je pro rodiče velmi znejisťujícím aspektem, kvůli kterému se často rozhodnou pro postup, s nímž nejsou ztotožněni, a svého rozhodnutí poté litují a vyčítají si ho. Pohrůžky a pokuty jen zasévají nedůvěru vůči systému a hlavně velmi narušují vztah mezi lékařem a pacientem resp. rodiči.
Informace je důležité hledat z různých zdrojů – z knih, na internetu, od lékařů… Zásadní přitom je, aby tyto zdroje byly důvěryhodné a nebyly to jen jednostranně nenávistné či naopak adorující „výkřiky“.
V poslední době se roztrhl pytel s články o očkování. Rodiče jsou opět přísně varováni, že pokud nenechají dítko naočkovat, budou sankcionováni. Proč se ta problematika zrovna teď znovu otevírá? Došlo snad k nějaké změně?
Hlavním spouštěcím mechanismem bylo rozhodnutí rozšířeného senátu nejvyššího správního soudu (NSS), který potvrdil oprávněnost pokut za neočkování. Tímto zrušil rozhodnutí NSS z července 2010, kdy naopak vyhověl žalobě rodičů a uznal, že pokud má být určitá povinnost či právo upraveno podle ústavy zákonem, tak musí být skutečně dostatečně upraveny v tom samotném zákoně. Čili že je nelze přenášet a konkretizovat až ve vyhláškách a předpisech. Rozšířený senát NSS však nyní shledal, že vyhláška je dostatečným právním předpisem, a rodiče tak mohou být opět sankcionováni, což od toho července 2010 nemohli. Pro média je to samozřejmě zajímavé téma. Zarážející přitom ale je, že o tom prvním verdiktu, když se podařilo vyhlášku rozporovat, se zdaleka tolik nepsalo. Vypadá to tedy nejen na „obyčejný“ zájem novinářů, ale i na společensko-politickou objednávku.
Změna nastala jen v tom znovuobnovení pokutování, jinak zákon ani vyhláška žádné změny nedostály.
Vezmeme-li však v úvahu, že rozšířený senát zasedal v počtu 7 soudců a konečný verdikt pro potvrzení sankcionování byl poměr 4 pro:3 proti, může to být nadějnou zprávou, že propříště to může být 3:4.
Pokud se rozhodnu neočkovat své dítko – můžu se pro rady obrátit na Rozalio.cz? Pomůžete mi i s právní ochranou?
Právě pro podporu rodičů ROZALIO vzniklo. Nabízíme rodičům právní poradenství, aby se v situaci vyznali a věděli, co mohou učinit a jak mohou argumentovat. Máme vypracované vzory právních dokumentů a odvolání, které mohou rodiče použít. V některých případech nabízíme i finanční výpomoc při hrazení nákladů spojených s přestupkovým řízením. Spolupracujeme s Ligou lidských práv i jinými právníky.
Dobrou zprávou může být výrok předsedy vakcinologické společnosti Romana Prymuly „předpokládám, že ve velice krátké době tady nebudeme mít povinné očkování a pokud bude proočkovanost takto vysoká jako je v současné době, přejdeme na očkování nepovinné …“)
Když se tedy rozhodnu nenechat naočkovat dítě – existují i jiné možnosti, jak se sankcím vyhnout (kromě emigrace)?
Ústavní soud již dvakrát uznal možnost výjimky odmítnutí očkování jak z důvodu víry a vyznání ( Nálezu Ústavního soudu č. III. ÚS 449/06 http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/ustavni_soud_www/Aktualne_prilohy/2011_02_09.pdf ) tak z důvodu světské výhrady svědomí (Nález Ústavního soudu č. I ÚS 1253/14 http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2016/I._US_1253_14_an.pdf )
Tisková zpráva ÚS http://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-k-otazce-odmitnuti-povinneho-ockovani-z-duvodu-svetske-vyhrady-svedomi/
Rodiče většinou přestupkovému řízení ani nečelí, od této praxe se v posledních letech hojně ustoupilo. Při případném přestupkovém řízení si rodiče mohou svoje právo aktivně hájit a není to ale nic, čeho by se měli nějak zvlášť obávat. Je to taková výměna argumentů.
Sankce, která je mnohem zásadnější a pro rodiče nepříjemnější, je nemožnost přijetí neočkovaných dětí do předškolního zařízení.
Zatím jsme zmiňovali pouze děti neočkované, ale v případě individuálních požadavků (a to je drtivá většina případů) je jednání se správními orgány snazší.
Emigrace by v tomto případě byla účinná, neboť v zemích západní Evropy (kromě 3 zemí. Itálie-4, Francie -3.Belgie-1) je očkování pouze doporučené, přitom státem hrazené a rodiče do očkování nejsou nuceni žádnými přímými ani nepřímými sankcemi.
Údajně – pokud odmítnu očkování – musí mě pediatr nahlásit na hygienickou stanici. Je to tak? Co zákon 258/2000 o ochraně veřejného zdraví. Neříká, že pediatr je povinen hlásit pouze silné nežádoucí reakce – nikoli odmítnutí?
V zákoně 258/2000 je § 51 uvedeno:
Zdravotnické zařízení je povinno příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví
a) neprodleně sdělit neobvyklé reakce po očkování,
b) na jeho žádost sdělit osobní údaje fyzických osob, které mají ve své evidenci, a to jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt, dále druh a datum očkování, trvalou kontraindikaci či imunitu vůči nákaze,
c) umožnit, aby pro potřeby kontroly prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví nahlížel do zdravotnické dokumentace a pořizoval z ní výpisy.
Žádné nahlašování orgánům HS zde není uvedeno!!!!!
Nový zákon o zdravotních službách nic nemění na tom, že lékař je oprávněn a zároveň povinen oznamovat orgánu sociálně-právní ochrany dětí podezření na zanedbávání péče o dítě. To je podrobněji upraveno v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí včetně konkrétních případů. Nový zákon o zdravotních službách tuto již dříve existující povinnost pouze zmiňuje mezi povinnostmi lékařů.
Ze znění zákona je patrné, že lékař má právo hlásit rodiče na orgán sociálně-právní ochrany dětí jen v případě podezření na zanedbání péče. O zanedbání péče může jít v případech, kdy děti nejsou očkovány z důvodu, že se o ně rodiče nedostatečně starají a nejeví zájem o jejich zdravotní stav. V případě rodičů, kteří žádají o odklad očkování nebo ho odmítají z důvodu svého nejlepšího přesvědčení o zájmu dítěte po prostudování řady materiálů, zvážení výhod a nevýhod očkování nebo po předchozí špatné reakci dítěte na očkování, rozhodně nejde o zanedbávání péče o dítě.
Zůstaňme teď v té variantě, že očkování odmítneme. Lékařka nás nahlásí. Pro dítě si pak přijde sociální pracovnice a ta jej proti mé vůli odvede k pediatrovi, který dítě naočkuje. Toto teď koluje mezi vyděšenými maminkami. Co je na tom pravdy?
Takový případ se dosud nestal resp. nemáme žádné zprávy, že by takto někdy OSPOD postupoval. Jestliže rodinu navštíví sociální pracovnice je to z důvodu prošetření situace a podání vysvětlení na základě nahlášení, aby bylo vyloučeno zanedbávání péče.
Kdyby někdo chtěl naočkovat dítě proti vůli rodičů, musel by o tom rozhodnout soud. Nepostačilo by pouhé nahlášení na OSPOD, pravomoc sociálních pracovnic není tak rozsáhlá.
Vaše doporučení maminkám, které jdou do tohoto boje…
Osobně bych to nenazývala bojem, ale pevným postojem za prosazení si svého práva. Být pevná a vědět co chci, snažit se být vstřícná a komunikovat, ale jasně si držet své hranice.
Moje zkušenost je, že když nejdu do boje, ani druhá strana se mnou tolik nebojuje. Když nejsem vystrašená, ani se mě nikdo nesnaží strašit, a vím-li, co chci, snadno to druzí pochopí (i když se mnou třeba nesouhlasí).
Je dobré být připraven, protože zkoušky pevnosti také přicházejí.
Co byste ještě chtěla maminkám říci…?
Ráda bych ještě zmínila základní argumenty pro dobrovolné očkování, které je naším hlavním tématem.
Základní argumenty jsou velmi jednoduché:
u nás se NEJEDNÁ O ZRUŠENÍ očkování, ale o jeho DOBROVOLNOST. Proočkovanost by pak poklesla např. z 99% na 95%. Malé procento neočkovaných neohrožuje populaci jako celek, v některých případech ji naopak pomáhá chránit – jedinec, který onemocní spalničkami, posiluje imunitu ve svém očkovaném okolí – jeho nákaza působí na očkované jedince v jeho okolí jako posilující dávka očkování.
V zemích západní Evropy, kde je očkování dobrovolné, je přesto obecně dostatečně vysoká proočkovanost i srovnatelně nízká nemocnost jako je u nás.
Například srovnání nemocnosti a proočkovanosti v ČR, Německu a Rakousku v letech 2005 až 2009 na základě dat z WHO, resp. ECDC (přikládám v příloze). Z nich je vidět, že i přes povinnost očkovat byla u nás výrazně horší situace s černým kašlem a příušnicemi, v Německu a Rakousku naopak se spalničkami.
Absurdnost argumentu o nezbytnosti povinného očkování vysvitne ve velkých městech s vysokým turistickým ruchem – Prahou stále proudí davy neočkovaných jedinců a také je nezavíráme do karantény, ani je neočkujeme na hranicích.
A ještě přidávám tipy na zajímavé informace:
Očkování hexou ve schématu 2+1, je šetrnější pro organismus (dostane o jednu dávku méně) a přitom stejně účinné. Odborné článek Pravidelné dětské očkování ve schématu konvečním, zrychleném nebo zkráceném http://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2011_01.htm a Tjemství schématu 2+1 prozrazeno http://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2015_06.htm
Rozestupy mezi jednotlivými dávkami jsou poměrně pružné, příbalové letáky uvádějí pouze ty minimální, maximální nejsou zřejmé. K tomu odborný článek Přípustné intervaly v očkování http://ospozs.cz/document-view?id=3&fromsection=vse&frompage=1
Velké téma je komunikace s pediatry. Jak si prosadit svoji volbu a jaké oni mají zákonné povinnosti, co musí a kde už překračují své pravomoci.
Martino, moc díky za rozhovor!
Autor : Monika Poledníková
Zdroj: http://www.mamanamaterske.cz/clanky/zdravi/ockovat-ci-neockovat-2-dil , http://www.mamanamaterske.cz/clanky/zdravi/ockovat-ci-neockovat-3-dil
