31.10.2019 deník.cz
Pro imunologa a alergologa Vojtěcha Thona je zásadní bezpečné očkování. Upozorňuje ale i na imunitní poruchy, které může probudit, a vysvětluje, proč nepomáhá, když stát represivně vakcinaci vymáhá.
Česká republika přišla koncem srpna z rozhodnutí Světové zdravotnické organice spolu s Velkou Británií, Řeckem a Albánií poprvé o status země bez spalniček. Jak se na tohle rozhodnutí díváte?
S velkým smutkem a jako na velmi negativní, avšak očekávanou zprávu. Je to velká prohra. Jedná se o selhání odpovědných činitelů a nenaplnění jejich dřívějších proklamací.
Podle Státního zdravotního ústavu bylo největší skupině nemocných spalničkami mezi 35 až 44 lety. Tihle lidé však v dětství očkováni byli, takže nejspíše nemají protilátky. Nejsou tedy pro ostatní větším rizikem než malé nenaočkované děti, jak se často zmiňuje?
To, že byl teď u nás zaznamenán nejvyšší výskyt nemocných v dospělé populaci, mě jako odborníka v imunologické problematice vůbec nepřekvapuje. Je to naprosto očekávatelné a také jasné. Navíc to bylo zřejmé ze sérologických přehledů získaných již v roce 2013, což znamená, že se o tom ví řadu let. Nikdo z odpovědných představitelů státu však nereagoval. A za stavu minimálního výskytu spalniček v Česku, avšak ne v jiných zemích, z nichž se pak importují, tuto dospělou vnímavou populaci nenaočkoval. A dokonce nebyli zavčas naočkováni ani záchranáři a lékaři, což přineslo na úrovni státu velký zdravotnický a celospolečenský problém. Následně se musel hasit požár. Navíc chybí monovalentní vakcína proti spalničkám. A přitom by stačila úplně jednoduše jedna upomínající dávka, aby byli jak populace, tak i konkrétní jednotlivci (třeba právě dospělí) chráněni. Nyní již však z důvodů těchto systémových chyb na úrovni státu nejsme zemí se statutem země bez spalniček, se všemi důsledky.
Je problém tuto vakcínu sehnat i v Evropě, nebo chybí jen v Česku?
Je to problém mezinárodní. Přešlo se fakticky na výrobu kombinovaných vakcín, i když obsahují původní monovalentní složky.
Ti, co jsou proti očkování, často argumentují tím, že pokud člověk onemocní některou z nemocí, na které se u nás povinně očkuje, získá tak celoživotní imunitu. Třeba spalničky byly dříve klasická dětská nemoc, avšak ne zcela banální. Jaké mohou nastat komplikace tam?
Velmi závažné. Jedná se o neurotropní virus. Tedy dochází i k postižení centrálního nervového systému včetně smrtelné subakutní sklerotizující panencefalitidy.
Letošní průzkum fondu Welcome Trust ukázal, že celosvětově mají nejnižší důvěru v bezpečnost očkování obyvatelé Evropy. Čím je to způsobeno?
Na jedné straně paradoxně tím, že se ve státech s vysokým socioekonomickým standardem podařilo objektivně snížit výskyt infekčních chorob. Avšak také tím, že v některých zemích, včetně České republiky je očkování více či méně skrytě represivně vymáháno. Přitom je však očkování službou, včetně služby dětem, které mají právo na bezpečnou vakcinaci. A to je podstatný rozdíl. Na to by se měli zodpovědní činitelé státu soustředit, a ne na zavádění represí, jimiž očkování negativně prezentují. Například že dítě bez „předepsaného“ očkování nesmí do školky, do školy však ano?! To vede ke ztrátě důvěry.
V médiích a na sociálních sítí se často dočteme, jaká negativa očkování přináší a jaké následky může někdy mít. Pokud bychom se zaměřili na ta pozitiva, co je potřeba zdůraznit?
Pravdivě a otevřeně informovat a spolupracovat s rodiči. Právě kvůli dětem. Neboť bezpečné očkování zabrání těžkým formám onemocnění a také úmrtím.
Kdy by rodiče měli zpozornět, že už se nejedná o standardní reakci po očkování?
Když je celková, nadměrná nebo neočekávaná. Lze tomu předcházet i tím, že se nepodává více vakcín najednou a ponechá se mezi nimi určitý odstup (např. dva týdny mezi odlišnými neživými vakcínami).
V jakých případech doporučujete neočkovat? Kdy to může být opravdu nebezpečné pro dítě nebo dospělého člověka?
V případě závažné poruchy imunity, která může být i vrozená, se nesmí očkovat živými vakcínami. Tato porucha se nemusí projevit hned po narození ještě a podání živých vakcín místo ochrany vede v těchto případech k rozvoji onemocnění až k úmrtím. Proto musíme mít jistotu, že se imunitní systém správně vyvíjí, což máme možnost zjistit neinvazivně vyšetřením z krevní skvrny testem TREC a KREC (více na www.ockovani-imunita.cz, pozn. red.). Velmi důležité je mít jistotu o správném vývoji imunitního systému například před podáním živé očkovací látky proti rotavirům, která se aplikuje již od šesti týdnů života. Samozřejmě to platí jednoznačně také u vakcíny proti tuberkulóze.
Jaká onemocnění se v tomto případě mohou rozvinout?
Právě ta, proti nimž má vakcína chránit. Když je oslabená, v případě poruchy imunity místo ochrany vyvolá onemocnění.
Dají se živé očkovací látky nějak nahradit?
Ne tak snadno z důvodu povahy imunitní odpovědi a interakce patogen–hostitel to není tak jednoduché. Někdy to však možné je. Např. u přenosné dětské obrny (poliomyelitidy) se podařilo připravit jak oslabenou vakcínu živou, tak neživou. Tím můžeme uvažovat o možném vymýcení tohoto onemocnění, neboť ani oslabený virus nebude v populaci cirkulovat.
Prof. MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D.
* Působí v Centru pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX) Masarykovy univerzity a AKIMED v Brně. Po studiu všeobecného lékařství na Univerzitě Karlově v Praze a po roce 1989 na univerzitě ve Vídni působil na univerzitách ve Vídni a Spojených státech.
* Zabývá se vakcinační odpovědí a principy bezpečného očkování, slizniční imunitou, imunopatologií a léčbou imunodeficientních stavů, alergických a autoimunitních chorob. Vyvinul mezinárodně využívané imunologické vyšetřovací metody.
* V Česku se zasadil mj. o zásadní změnu očkovacího kalendáře včetně možnosti posunu BCG vakcinace do druhé poloviny prvního roku věku dítěte z důvodu bezpečnosti očkování a prevence netuberkulózních mykobakterióz, zavedení screeningového vyšetření vývoje T a B-lymfocytů (TREC a KREC) ze suché krevní kapky novorozence pro včasný záchyt vrozených poruch imunity, o bezpečné očkování pacientů s roztroušenou sklerózou. Kontinuálně se věnuje výuce studentů na Masarykově univerzitě v Brně a na Univerzitě Karlově v Praze.
Autor: Alena Beníšková
Zdroj: https://www.denik.cz/zdravi/deti-maji-na-ockovani-pravo-20201025.html
