Zdroj: mzcr.cz ze dne 21. 4. 2020
Metodické doporučení má sloužit k vyjasnění nesrovnalostí, které se v praxi objevují při poskytování zdravotní péče nezletilým pacientům. Jedná se zejména o nejasnosti ve výkladu zákona o zdravotních službách ve vztahu k přítomnosti zákonných zástupců a jiných osob pověřených péčí o dítě, respektive o výklad v tomto zákoně použité terminologie. Obzvláště v této době, která je natolik složitá pro všechny zúčastněné, dochází ke zbytečným konfliktům mezi zákonnými zástupci – rodiči a zdravotníky.
S přihlédnutím k zdravotnímu stavu pacienta, charakteru onemocnění, organizaci zdravotních služeb v místě a nutnosti poskytovat zdravotní služby a neohrozit zejména zdravotnické pracovníky, musí poskytovatel zdravotních služeb respektovat následující:
- nezletilý pacient, včetně novorozeného dítěte, má právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce,
- bez souhlasu zákonných zástupců nelze dítěti poskytovat zdravotní služby, s výjimkami uvedenými v zákoně o zdravotních službách (zejm. zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví),
- vnitřní řád poskytovatele zdravotních služeb nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod poskytovatele a respektování práv ostatních pacientů.
Předpokladem umožnění kontaktu zákonných zástupců s dítětem v situaci pandemie je zajištění bezpečnosti pacienta, zdravotnických pracovníků, přítomných zákonných zástupců nebo jiných osob pověřených péčí o dítě a ostatních pacientů.
Vzhledem k mimořádnosti nastalé situace pandemie infekčního onemocnění si uvědomujeme nutnost zvýšené opatrnosti a zajištění epidemiologických opatření, která povedou ke zmírnění šíření onemocnění. Je však potřeba k těmto opatřením přistupovat s vědomím principu proporcionality tak, aby nedocházelo k nepřiměřeným zásahům do práv nezletilých pacientů.
Nepřítomnost osoby blízké u dítěte může zdravotníkům komplikovat práci, jelikož dítě vlivem stresu nespolupracuje. Dítě se při hospitalizaci a ambulantním ošetření často dostává do stresující situace, kterou mu může pomoci zvládat právě osoba blízká, na niž je zvyklé, nejčastěji rodič (ale i jiný zákonný zástupce).
Psychický stav dítěte má nezanedbatelný vliv na jeho součinnost při poskytování lékařské péče, jak dokazují zkušenosti pediatrů a jiných lékařských odborností pracujících s dítětem vyžadujícím lékařskou péči. Je proto v zájmu zdravotníků, aby nebránili kontaktu zákonného zástupce s dítětem, pokud taková přítomnost osoby blízké zlepšuje součinnost dítěte při ošetření.
Dále je prokázáno, že psychický stav dítěte má vliv na průběh onemocnění a kvalitu jeho života. Proto je nanejvýš žádoucí využít všechny dostupné zdroje, které mohou tento stav zlepšit.
Zákon o zdravotních službách v § 28 odst. 3 písm. e) výslovně garantuje nezletilému pacientovi právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. I toto právo je omezitelné jak ze zákonem vyjmenovaných důvodů (např. že by došlo k narušení poskytování péče jiným osobám), tak i vnitřním řádem poskytovatele zdravotních služeb. Vnitřní řád je však vydáván na základě zákona a musí se pohybovat v jeho mezích, nemůže být zákonu nadřazen. Je-li právo výslovně přiznáno zákonem, vnitřní řád může pouze stanovit bližší pravidla výkonu tohoto práva, nemůže jej ale zcela vyloučit. Stejně tak jej nemůže omezit do té míry, že by bylo reálně neuskutečnitelné (existovalo by pouze na papíře).
Zákon o zdravotních službách požaduje, aby přítomnost jiných osob nenarušila poskytnutí zdravotních služeb. Lze tedy oprávněně požadovat, aby zákonný zástupce nevykazoval příznaky nakažlivých nemocí a aby používal příslušné ochranné pomůcky, například rukavice, respirátor či ochranný oděv (podle konkrétní situace). Stejně tak musí zákonný zástupce dodržovat vnitřní řád poskytovatele zdravotních služeb, který ale nesmí stanovovat takové podmínky, které by fakticky znemožňovaly naplnění výše uvedených práv dítěte.
Je tedy možné odmítnout přítomnost zákonného zástupce, pokud například kýchá, smrká nebo kašle. Je plně v kompetenci poskytovatele zdravotních služeb nastavit pravidla tak, že se zákonný zástupce domáhající se přístupu k nezletilému musí podřídit bezpečnostním opatřením, například měření tělesné teploty. Je možné (stejně jako kdykoliv jindy) odmítnout přítomnost zákonného zástupce, pokud je zřejmě podnapilý nebo agresivní. Nelze však paušálně odmítnout přítomnost všech zákonných zástupců. Jak už bylo uvedeno výše, vnitřní předpisy mohou výkon práv upravovat a usměrňovat, nikoliv však zcela vyloučit.
Poskytovatel zdravotních služeb by měl stanovit rozumné a transparentní podmínky, za kterých lze umožnit zákonnému zástupci přítomnost u nezletilého. Ty mohou být analogické například hygienickým a bezpečnostním opatřením, která dodržují zdravotničtí pracovníci.
Vzhledem k omezenému množství ochranných pomůcek je pochopitelné, že umožnění přítomnosti obou zákonných zástupců je často komplikované. Je nutné z tohoto hlediska rozumně vyhodnocovat, kde lze přítomnost obou zákonných zástupců umožnit, kde je ku prospěchu zdraví dítěte a kde lze krátkodobě přistoupit na omezení práv dítěte a jeho zákonných zástupců tak, že bude umožněna přítomnost pouze jednoho zákonného zástupce.
Žádné omezení však nelze učinit paušálně, bez možnosti zohlednění konkrétní situace. Například nelze takové plošné opatření aplikovat u nezletilých pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění. Specifickou skupinou jsou také děti s psychickým onemocněním, které mohou mít specifické potřeby fixace na oba rodiče, případně péče o ně je tak náročná, že ji jeden z rodičů není schopen bez pomoci zvládat.
Je možné i to, aby s dítětem byl přítomen i někdo úplně jiný, kdo bude v té situaci plnit roli, kterou jinak plní rodič. Taková situace může nastat, pokud se rodiče ocitnou v situaci, kdy například nejsou schopni přítomnost u dítěte vykonat sami fyzicky. Typickým příkladem může být jejich nakažení infekční chorobou. Stejně tak je třeba k pěstounům přistupovat stejným způsobem, jako by se jednalo o rodiče.
