Hlavním tématem únorového čísla r.2007 časopisu Meduňka bylo očkování. S laskavým svolením redakce tyto články, od českých autorů, přebíráme a předkládáme jako další kaminek do mnohovrstevnaté mozaiky jménem očkování.
Další články s podobnou tématikou můžete ještě najít na stránkach Meduňky http://medunka.pvsp.cz
Téma: Může být očkování nebezpečné?
Očkovat, či neočkovat?
Už dvakrát jsme v Meduňce zabrousili k tématu, které má mezi našimi odborníky přes zdraví vášnivé příznivce i odpůrce: očkování. Naposledy jsme v čísle 3/ 05 zveřejnili názor imunoložky a alergoložky MUDr. Ziny Kaucké z Homeopatické kliniky Praha Imunita a očkování, o měsíc později pak příspěvek čtenářky Martiny Plockové z Rychnova nad Kněžnou, kde popisuje, jak povinné očkování poškodilo zdraví jejího syna. Do redakce poté přišla řada reakcí od čtenářů i odborníků, z nichž jsme tentokrát připravili hlavní téma čísla.
Očkování děti chrání!
V Meduňce jsme si přečetly názor imunoložky MUDr. Ziny Kaucké a s příběh čtenářky paní Plockové o reakci jejího dítěte na očkování. Jsme dětské lékařky s delší praxí v ordinacích praktického lékaře pro děti a dorost. S očkováním máme také dlouholeté zkušenosti, proto chceme reagovat na tyto články.
Je pravda, že v našem státě je očkování povinné ze zákona. Zákon je dle výkladu právníků nadřazen Úmluvě o lidských právech a rodiče zatím nemohou rozhodovat o tom, zda jejich dítě bude nebo nebude očkované. Ale způsob očkování je možno přizpůsobit potřebám dětí, které běžné postupy nesnáší. U dětí, které mají reakci na běžná očkování (horečka, neklid, neutěšitelný pláč apod.) je možno další dávky posunout do pozdějšího věku nebo některé očkovací látky podat tzv. frakcionovaně, tj. dávku rozdělit na 2–3 části a podat ob den. Nebo je možno použít jiný typ látky, méně reaktogenní, tj. s menší pravděpodobností vyvolání nežádoucí rekce. Takto může lékař postupovat, pokud mu matka ohlásí, že dítě mělo rekci, nebo v minulosti některý ze sourozenců nebo rodičů. Ve výjimečných případech, např. u dětí po první dávce očkovací látky, která vyvolala reakci, nechat vyšetřit hladinu protilátek a podle ní se orientovat v dalším očkovacím postupu. Reakce po očkování lze také ovlivnit podáním některých homeopatických léků.
Není pravda, jak píše paní Martina Plocková v Meduňce č. 4/2005, že se problematikou očkování v naší republice nikdo nezabývá. Na poliklinice Fakultní nemocnice v Praze Motole je zřízena „Ordinace pro očkování“. Zde pracují vysoce erudovaní odborníci v oblasti očkování a imunity. Některé děti je možno nechat očkovat v této ordinaci podle individuálních plánů. Všichni dětští lékaři mají možnost dotázat se písemně nebo v akutních případech i telefonicky lékařů z této ordinace na další postup očkování svých pacientů.
Očkování má chránit děti před proděláním závažných onemocnění, z nichž některá mohou být i smrtelná nebo způsobují těžké následky. Onemocnění tetanem je u neočkovaných osob stále smrtelné. Onemocnění záškrtem a spalničkami, černým kašlem u kojenců může mít těžké následky. Příušnice u chlapců mohou vést k neplodnosti a onemocnění zarděnkami u těhotných žen mohou vyvolat těžké vrozené vady s mentálním postižením u novorozenců. Onemocnění hemofilem vyvolává záněty hrtanu s dušením nebo zánět mozkových blan. Prodělání tuberkulózy může mít za následek závažné postižení různých orgánů.
Neměli bychom zapomínat, že se očkováním vlastně chrání populace jako celek. Díky očkování se u nás prakticky již nevyskytují některá velmi vážná onemocnění, např. pravé neštovice, dětská obrna, záškrt nebo tetanus.
Ostatní onemocnění, proti kterým se u nás dnes očkuje, k nám mohou být importována ze zemí, kde očkování není povinné, neboť migrace spojená s otevřením hranic má i své negativní následky v oblasti ochrany zdraví.
Mudr. Alena Rejdová
Mudr. Věra Nejepinská
(příspěvek přišel do redakce jako reakce na dříve uveřrjněné články, bez bližšího udání specializace a pracoviště těchto lékařek)
—————————————————————-
Očkování – pomoc nebo hrozba?
Málokteré téma vyvolává tolik kontroverzních názorů a vzbuzuje takové emoce jako téma očkování. Na jedné straně stojí obhájci očkování zastávající názor „čím víc, tím lépe“, na straně druhé jeho kategoričtí odpůrci. Pravda leží někde uprostřed a pokud budeme o očkování uvažovat, musíme vzít v úvahu faktory „pro i proti“.
Očkovací proces
Očkováním je organismus uveden do stavu zdánlivé nemoci, setkává se s viry či bakteriemi, proti nimž je nucen vytvářet protilátky a ty ho pak delší či kratší dobu proti těmto patogenům chrání. Každý z nás během života a hlavně v raném věku prodělává přirozený očkovací proces každý den. Jde o přirozený proces setkávání se s různými mikroorganismy, vůči nimž pak získáváme přirozenou imunitu — je to vlastně určité „školení“ naší obranyschopnosti. Proto je důležité setkávat se s různými zevními podněty a od narození si na tento svět mikroorganismů postupně zvykat
I v tomto přirozeném procesu ovšem někdy nastávají problémy. První problém se může vyskytnout tehdy, když je malý tvoreček vystaven nepřiměřenému útoku velmi škodlivých bakterií nebo virů. Za běžných okolností to při dodržování základních hygienických opatření není příliš častý stav a postupným upevněním imunity dítěte se pravděpodobnost této možnosti snižuje. Druhým daleko častějším a závažnějším problémem je porucha imunity, tedy zvýšená vnímavost a snížená přirozená odolnost dítěte, která může být vrozená nebo získaná. Závisí na imunitě rodičů, na průběhu těhotenství, délce kojení, na stravě maminky po dobu, kdy je dítě výživou závislé na jejím těle. Třetí problém se kupodivu vyskytuje častěji, než by se mohlo na první pohled zdát, příčinou je nadměrná hygiena a absolutní zamezení kontaktu dítěte s mikrosvětem. Vzniká tehdy, když děti velmi pečlivě až přepečlivě chráníme před stykem se vším, co není sterilní. Příkladem je například každodenní koupání dítěte, kterým smýváme ochrannou kožní vrstvu. Tyto „skleníkové děti“ si nevybudují přirozenou obranu organismu, nevyškolí imunitní systém a jejich start do života je tím značně ztížen. Mikroorganismy, s nimiž se setkáváme po celý život, s námi žijí v symbióze a za normálního stavu jsme vůči nim odolní. Mnozí jistě zažili situaci, kdy si při cestách po exotických zemích přivodili průjem nebo jiné zdravotní problémy tím, že se napili vody, kterou ovšem místní lidé pili bez jakýchkoli následků. Toto všechno jsme si velmi intenzivně uvědomovali při návštěvě indického Kátmandu — posvátná řeka Ganga je vlastně odpadní stokou pro veškerý živý i neživý odpad z celého města a v této hnědé nepředstavitelně špinavé řece se lidé nejen koupou, ale čistí si zuby nebo dokonce koupou miminka. Už po generace jsou celou tou mikroflórou očkovaní, imunitu si předávají z generace na generaci a od nejútlejšího dětství ji školí a obnovují. Člověk pocházející z „kulturní“ země by takovou koupel a čištění zubů přežil jen stěží.
Očkování a imunita
Ke stejným výsledkům došli vědci, kteří s překvapením zjistili, že u dětí vyrůstajících na smetištích a ve špatných hygienických podmínkách se ve srovnání s dětmi z „normálních hygienických podmínek“ výrazně méně vyskytují nemoci jako alergie nebo astma. Je třeba volit zlatou střední cestu. Toto přirozené očkování je důležitou součástí imunity po celý náš další život a znamená výchozí moment našich nemocí.
Naše tělo je tedy proti běžným nemocem očkováno a školeno od početí a velmi intenzivně od prvního dne, kdy spatří světlo světa. První rok života je vůbec velmi důležitý, neboť se dotváří imunita, a to hlavně imunita střevní. Do tohoto procesu pak zasahuje umělé očkování, jehož úkolem je vytvoření protilátek proti závažným, často smrtelným chorobám. Jde jistě o geniální myšlenku, má však bohužel i své stinné stránky. Počítá s tím, že zdravý a dobře vyvinutý imunitní systém vytvoří dostatek protilátek a proočkovaná populace neumožní šíření nemocí.. Problém nastane tehdy, není-li imunitní systém jedince dostatečný – může být málo vyvinutý nebo poškozený, a to buď vrozeně nebo v důsledku poruchy matčiny imunity, při poruše střevní imunity u nekojených dětí a podobně. Takto zatížený a oslabený imunitní systém nemůže vytvořit dostatečnou odezvu a oslabené bakterie nebo viry z očkovací látky mohou napadnout tkáně nebo orgány, čímž dávají základ další slabosti a snížení funkce do dalšího života. Opakovaně namáhaný imunitní systém se postupně oslabuje a pak se jeho reaktivita na další podněty postupně snižuje. Bezprostřední reakcí na očkování může být horečka, neklid atd., ale mnohem častěji se v důsledku očkování (a nejčastěji několikanásobné vakcíny) naopak imunita sníží a po nějaké době se objeví nejrůznější problémy, které pak už nikdo s očkováním nespojuje. Mám na mysli různé ekzémy, časté nemoci horních cest dýchacích, alergie a podobně. Další velmi závažnou komplikací může být porušení některé z bariér organismu, může jít o bariéru střevní (často v důsledku očkování poliomyelitidy), kdy se do krve dostávají nejrůznější toxiny a nerozložené molekuly bílkovin, ty pak vedou k celé řadě dalších nemocí. Závažné je také porušení bariéry mezi krví a nervovým systémem, tím se usnadní cesty spoustě patologických činitelů, které mohou napadat nervový systém. Při porušení obou bariér vznikají nemoci jako například autismus, ale i další mozkové dysfunkce (hyperaktivita u dětí a podobně).
Tyto řádky rozhodně nechtějí rodiče děsit, ale nabádat je k opatrnosti. Povinným očkováním jsou u nás dány mantinely, které za normálních okolností nelze příliš překročit. Z pozice rodičů si však můžeme ohlídat, aby naše dítě nebylo očkováno, pokud je jakkoli oslabené nebo zatížené. Dítě není vhodné zatěžovat očkováním ani v situaci, kdy se v rodině u některého z dalších členů vyskytuje infekční onemocnění. Při zdravotním problému je vhodné očkování oddálit nebo rozložit ve spolupráci s dětským lékařem nebo očkovacím centrem v Motole. Náš osobní názor podpořený pozorováním našich pacientů je, že se očkuje příliš brzy a dává se mnoho vakcín najednou. Na místě není očkování proti některým běžným chorobám, na druhou stranu očkování proti závažným onemocněním jako tetanus či polyomyelitída je i v našich podmínkách pro zdravé dítě přínosné, neboť nevíme, s čím se v životě může setkat.
Očkování dospělých
Zvláštní kapitolou je očkování dospělých. Většina dospělé populace má poškozený imunitní systém, což se často projevuje zcela skrytě například tím, že neumíme vyvinout vyšší teplotu při běžných onemocněních. Proto je u dospělého člověka následné snížení imunity vlivem očkování častou odezvou, i když jen zřídka to bývá reakce bezprostřední. Často je očkování tím faktorem, který otevře pomyslné dveře do našeho organismu mnoha virům a bakteriím a způsobí jejich následné usídlení v našem těle. Po zátěži či psychickém stresu se potom rozjede koloběh nemoci a jednou z nepoznaných příčin je právě očkování. Proto rozhodně není vhodné očkovat lidi s imunitním či metabolickým deficitem nebo autoagresívním onemocněním.
Velmi nevhodné je očkování u lidí s nádorovým onemocněním, a to i tehdy, pokud jsou již několik let bez zjevných příznaků! Několikrát jsme se v naší praxi setkali s případy, že pacient dobře zvládl nádorové onemocnění, ale po očkování se nemoc vrátila, a to bohužel často s takovou razancí, že už nebylo pomoci.
Očkování patří mezi významné objevy a představuje důležitou prevenci nemocí celých lidských populací, zároveň může způsobit zdravotní problémy jednotlivých lidí. Oba aspekty jsou důležité a neopominutelné. Faktor jednoznačně pozitivní v rámci celé populace může představovat velký problém pro individuum. Proto je třeba přistupovat k očkování s rozvahou a zodpovědně, zvážit nutnost některých nepovinných očkování a hlavně momentální i dlouhodobý stav očkovaného člověka. Je pravdou, že ne vždy přistupují všichni lékaři k očkování zcela zodpovědně a opatrně, někdy vidí spíš celkový důsledek než jednotlivé lidi. O to víc musíme být zodpovědní a rozvážní jako pacienti či jako rodiče. Naštěstí zodpovědných lékařů a pacientů přibývá. Lékař nemůže znát dokonale ani nás ani naše dítě, a proto je nutný náš aktivní přístup.
Není třeba se bát, ale případné podcenění se může vymstít.
MUDr. Vladimíra Strnadelová
Jan Zerzán
Homeopatie, holistická medicína, léčebná výživa
Institut celostní medicíny, Praha
http://institut.celostnimedicina.cz , e-mail: [email protected]
————————————————————————————
Očkování z pohledu čínské medicíny
Očkovat, nebo ne?
„To je to, oč tu dnes běží“, řekl by klasik. A měl by pravdu — v poslední době se „roztrhl pytel“ s všelijakými typy očkování a stalo se takřka módou neustále přicházet na trh s novými druhy vakcín nebo kombinovat a koncentrovat různá očkování do jedné velké vakcíny (což je něco jako kombinovat hrušky s jablky a k tomu dodat navrch třešně – jak to má chudák naše tělo zvládnout?)
Nabízí se otázka, kdo má z takového stavu největší prospěch. Odpověď je nasnadě – jsou to všechny subjekty zúčastněné v tomto farmaceutickém procesu, vždyť o pacienta jde „především až na prvním místě“.
Podstoupí-li člověk očkování např. proti hepatitidě B, domnívá se, že je před touto chorobou do budoucna bezpečně chráněn. Naneštěstí však existuje mnoho typů virů, způsobujících třeba hepatitidu A, C, D, E, F, ale i non A, non B, non C…, a tak by dotyčný musel absolvovat dlouhou řadu dalších očkování, aby všechny tyto viry stačil postihnout. Pokud by do té doby neonemocněl na vedlejší účinky očkování, mohl by ho skolit nějaký nový virový mutant, proti němuž ještě vakcína nebyla vyvinuta.
Každé očkování je podle čínské medicíny „vstupem horkého toxinu“ do organismu a záleží vždy jen a jen na konstituci člověka, jak se s ním vypořádá.
V případě silné konstituce probíhá očkování bez viditelných potíží, ale vždy dojde k určitému „usazení se horka do krve“, čili ke zvýšení vnitřního reostatu. Toto přiložení polínka do ohně má pak v budoucnosti za následek např. snazší vznik jakéhokoliv druhu zánětu. Z těchto důvodů čínská medicína doporučuje po očkování vždycky užívat k vyloučení horkého toxinu z krve bylinnou směs Stín brokátového závoje (kód 012).
V případě slabé konstituce dojde k ještě většímu oslabení již tak zdecimovaného organismu a rychle nastávají nežádoucí reakce jako horečka, pocení, příznaky virózy, po určité době (do 3 měsíců) se mohou objevit ekzémy, astma nebo různé alergie. Dnes už naštěstí nehrozí epidemie pravých neštovic či dětské obrny, zato civilizační nemoci, mezi něž alergie a ekzémy bezpochyby patří, se stávají věrnými průvodci našeho života.
Očkování a děti
Čím později se započne s očkováním u dětí, tím lépe pro jejich další rozvoj. Oslabený, nevyzrálý organismus kojence či batolete se dlouze a obtížně vypořádává s očkovacími „nálety“, jež jsou na něj v prvních letech života cíleně pořádány. Novorozenec v porodnici je dokonce už čtvrtý den života očkován proti TBC, zatímco například v Holandsku probíhá očkování proti TBC až ve věku 1,5 roku.
Veškerá epidemická onemocnění, která dnes už díky očkování známe takřka jen z lékařských knih a vyprávění našich babiček (spalničky, zarděnky, plané neštovice, příušnice, apod.), jsou podle čínské medicíny způsobeny tzv. zevním větrem, obzvláště pak „vlažným větrem“, jež se objevuje hlavně na podzim a na jaře. Pro jejich léčbu se v Číně používá buď bylinná směs Chlad ranní mlhy (002) nebo směs Křehkost svinutého lístku (003) vhodná obzvláště pro ranný dětský věk. Obě tyto směsi jsou doporučovány při očkování u oslabených dětí, je vhodné užívat jeden týden po očkování v obvyklém dávkování.
Za vším hledej vítr
„Vítr je nositelem tisíce nemocí“, praví se ve starých čínských lékařských knihách. Je tím myšlen fakt, že příčinou řady potíží byl na počátku „zevní vítr“. V tomto případě bychom téměř mohli parafrázovat známé rčení a tvrdit, že „za nemocí hledej vítr“.
Za příčinu chřipky považuje čínská medicína nejčastěji zevní vítr, na „oslabeném terénu“ se virus snadno pomnoží. Chřipkou se lze nakazit snadno, zjistit jejího původce je mnohem obtížnější. Proto i očkování proti chřipce z hlediska čínské medicíny postrádá smysl, neboť do těla je vpravován oslabený virus chřipky, který se mezitím několikrát přeměnil v jiný kmen. U zeslabeného člověka každé takové očkování ještě více oslabí jeho přirozenou imunitu, silný jedinec očkování proti chřipce nepotřebuje, protože si s ní jeho organismus při správné léčbě poradí sám. Očkování proti chřipce není povinné, každý se může rozhodnout podle svého uvážení.
Chřipka je totiž jako olympiáda. Pokaždé ji organizuje jiná země, jednou je to chřipka hongkongská, jindy španělská, jiný průběh má chřipka v létě, jiný zase v zimě, podobně jako se odlišují disciplíny na letní a zimní olympiádě. Pokaždé má však jiného vítěze či jiné dosažené výsledky.
Přejme si, abychom těmi vítězi byli vždycky my, lidé.
MUDr. Petr Hoffmann
Tradiční čínská medicína, TMC Herbs, České Budějovice
www.patentnimedicina.cz , email: [email protected]
——————————————————————–
Očkování dětí
Velmi zajímavý příspěvek nám poslala matka tří dětí, která žije v zahraničí.
POKLES INFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ V SOUVISLOSTI S OČKOVÁNÍM?
Trik s daty aneb jak upravit statistická daty podle našeho přání
Osa X: počet úmrtí nebo onemocnění na infekční chorobu
Osa Y: roky
*** Grafy zjednodušeně a obecně vysvětlují, jak lze i podáváním statisticky správných dat v nevhodném grafickém vyjádření vyvolat falešnou souvislost. Graf č.1, který je většinou prezentován v učebnicích a reklamních brožurách, ukazuje jasný vliv očkování na pokles infekčních onemocnění, zatímco při širším pohledu (graf č.2) už tato souvislost není ani zdaleka tak jednoznačná.
Netvrdím, že očkování jsou zcela neúčinná, ale že jejich účinnost zdaleka není tak jednoznačná, jak je nám doposud stále předkládáno. Účinnost očkování je třeba nezávisle studovat stejně jako nežádoucí účinky vakcín, dát je do vzájemného poměru a na základě takovýchto dat provádět rozhodnutí nikoli o povinném, ale o doporučovaném očkování.
Grafy k jednotlivým infekčním onemocněním s konkrétními čísly najdete v doporučené literatuře. Některé zdroje uvádějí, že už před zavedením plošného očkování došlo až k 85% poklesu výskytu daných infekčních chorob.
———
Demokracie bez možnosti volby
Na téma očkování jsou v zahraničí už léta vedeny dlouhé diskuse. Prospěšnost očkování pro lidské zdraví, jeho neškodnost a dokonce ani účinnost nejsou zdaleka tak jednoznačné, jak se nám většinou předkládá. V následujícím článku uvádím v bodech některá fakta vhodná k dalšímu zamyšlení, studiu a diskusi. Snažím se také upozornit na negativní specifika očkování v České republice. Každý z bodů by mohl být samostatnou kapitolou v knize, a proto v závěru doporučuji zdroje podrobnějších informací. Cílem tohoto textu není podat vyčerpávající vysvětlení všech problémů a otázek spojených s očkováním, ale spíš vyvolat diskusi na toto u nás stále tabuizované téma.
Argumenty a zkušenosti
1.Zatím neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že hromadné očkování způsobilo postupný pokles výskytu daných infekčních nemocí. (Viz přiložené grafy, které vysvětlují, jak nám byla tato informace vsugerována). K podstatnému snížení počtu běžných infekčních chorob a úmrtnosti na ně většinou došlo už před zavedením plošného očkování především díky lepším hygienickým podmínkám. (1. s. 231, 2. s. 60, 3. s. 32, 5 s. 60, 7. s. 18, 8. s. 63, 17. s. 60)
2.V USA už více než 20 let sleduje NVIC (National Vaccine Information Center) zprávy o poškození vakcínami. S rostoucím počtem očkovacích látek stále častěji přicházejí i hlášení o naprosto zdravých dětech, které do několika hodin, dnů či týdnů po očkování nečekaně onemocněly. Tyto děti mohou kromě lokálních reakcí mít také vysoké horečky, křeče až zánět mozku. Stále se zvyšuje počet dětí, jejichž fyzický, mentální a emocionální vývoj je po očkování zpomalen. Lékaři většinou řeknou rodičům, že se jedná o náhodnou souvislost. Ve skutečnosti po dlouhá léta výrobci vakcín tvrdili, že vakcíny nemají žádné vedlejší účinky. Až pod tlakem důkazů je dnes uznáno, že žádná vakcína není 100% bezpečná ani 100% účinná. (1. s.232, 2. s. 32, 8. s. 80-94, 17. s. 3, 6, 27, 47)
3.Zatímco krátkodobá rizika očkování jsou dnes už většinou dobře známa (i když jen výjimečně dostatečně vysvětlována), nikdo přesně nezná dlouhodobá rizika vpichování cizích bílkovin (nositelé genetického materiálu) do organismu dítěte. Zarážející je, že příslušné instituce příliš neprojevují zájem tato rizika dlouhodobě sledovat. Ideálním důkazem o účinnosti očkování by byla studie, během níž bychom polovinu naočkovaných a polovinu nenaočkovaných dětí vystavili určité infekční chorobě a sledovali reakci v obou skupinách. Z etického hlediska je samozřejmě něco takového nepřípustné, a tak nám zbývá možnost sledovat zdravotní stav naočkovaných a nenaočkovaných dětí z hlediska výskytu daného onemocnění v průběhu jejich života i jejich celkového zdravotního stavu. Jen v SRN dnes žije asi 1 milion nenaočkovaných či téměř nenaočkovaných lidí, což představuje ideální skupinu ke sledování. O takovéto důkazy však výrobci očkovacích látek nemají zájem. Ve skutečnosti v ČR ani neexistuje nezávislá odborná organizace shromažďující data o vedlejších účincích očkování. Z menších nezávislých studií ze zahraničí vyplývá, že nenaočkované děti mimo jiné podstatně méně trpí alergickými onemocněními, astmatem, kožními obtížemi a hyperaktivitou. (2. s.57, 13, 15)
4.Existuje stále rostoucí podezření, že očkování proti většinou neškodným dětským nemocem je spoluzodpovědné za dramatické zvýšení počtu některých onemocnění (a to už od dob, kdy bylo očkování uvedeno do praxe). K těmto nemocem patří například rakovinná onemocnění, leukemie, revmatoidní artritida nebo roztroušená skleróza. Výskyt astmatu, diabetu a autoimunitních onemocnění u dětí se za posledních 20 let zdvojnásobil. Četnost ADD (Attention Deficit Disorder) se ztrojnásobila a počet autistických dětí vzrostl z 1 mezi 2000 dětmi v roce 1960 na 1 mezi 200 dětmi v roce 2000. (1. s. 232, 3. s. 8-31, 9. s. 23, 57, 17. s. 21)
5.Imunitní systém dítěte je po narození závislý na příjmu protilátek z mateřského mléka a vyzrává postupně v průběhu prvních tří let života. A do takto křehkého organismu máme bez přemýšlení nechat napíchat až 6 infekčních onemocnění najednou? Samozřejmě se jedná o umrtvené nebo oslabené zárodky infekčních onemocnění, ale i tyto zárodky musí být stále natolik účinné, aby dokázaly vyprovokovat imunitní systém k tvorbě protilátek a navíc jsou obohaceny směsí neurotoxických a hepatotoxických látek s antibiotiky. Je velmi nepravděpodobné, aby takovouto zátěž zvládl kojenec přirozeným způsobem. (2. s. 150, 17 s. 53)
6.Thiomersal (ethylrtuť) je vysoce toxická sloučenina rtuti, která byla donedávna běžně používaná v očkovacích ampulích jako konzervans. Pokud kojenec podstoupil všechna doporučovaná očkování ve věku 2 měsíců, dostal v tento den do svého organismu více než 60 mikrogramů ethylrtuti, to znamená několikanásobné překročení maximální dovolené hranice pro dítě. Dnes už existují studie, prokazující statisticky významnou souvislost mezi thiomersalem a poruchami nervového vývoje, včetně opoždění řeči a poruch spánku. Thiomersal je také spojován s poruchami mozku a ledvin stejně jako s nervovými a imunitními poruchami. Právě pod tlakem „odpůrců očkování“ se v USA v posledních letech rtuť v očkovacích ampulích nahrazuje „menšími jedy“, i když výrobci vakcín souvislost mezi rtutí přítomnou v očkovacích ampulích a zdravotními problémy neuznali a navíc se tyto starší vakcíny dále posílají do jiných zemí. Mezi dalšími jedy přítomnými v některých vakcínách se objevují hliník a formaldehyd . Hliník je neurotoxin vyvolávající při pokusech na zvířatech behaviorální, neuropatogenní a neurochemické změny. Formaldehyd patří mezi rakovinotvorné látky. (2. s. 57, 8. s. 39, 58, 9. s. 26, 17. s. 19, 24, 25, 29)
7.Otrava rtutí a autismus mají téměř stejné projevy: narušený kontakt s okolím, sebepoškozování, nedostatek očního kontaktu a nedostatečnou obličejovou mimiku, přecitlivělost na hluk a dotyk, opakované automatismy v chování. (9. s. 63, 17. s. 31, 34)
8.Česká republika se připojila k Evropské unii v Úmluvě na ochranu lidských práv v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (zkráceně a zjednodušeně: „práva jednotlivce jsou nadřazena zájmům společnosti“ a „jakýkoliv lékařský výkon může být prováděn pouze v případě souhlasu pacienta“), u nás se však i přesto nadále očkuje povinně, tj. bez našeho souhlasu a tento fakt je zdůvodňován teoretickým nebezpečím, které nenaočkované děti představují pro naočkované. O tom, že nenaočkované děti okolí neohrožují, svědčí statistiky ze sousedních evropských zemí, kde je většinou očkování dobrovolné, už léta tam žijí tisíce nenaočkovaných anebo jen částečně naočkovaných dětí a výskyt daných infekčních chorob určitě není statisticky významně vyšší než v České republice. Navíc je tento argument o přenosu nesmyslný například u očkování proti tetanu, který se z člověka na člověka nepřenáší. (12. kap. I. čl. 2, kap. II. čl. 5)
9.Lidé požadující možnost vlastního posouzení rizik a vlastního rozhodnutí o očkování jsou u nás často označováni za nebezpečné fanatiky. Já osobně za fanatiky považuji spíše osoby usilující o to, aby jejich přesvědčení (v tomto případě pro očkování) věřil i celý zbytek zeměkoule. I kdyby byla většina lidí přesvědčená o prospěšnosti očkování, neznamená to, že se tomuto zákroku musí bez zapochybování či možnosti vlastního rozhodnutí podrobit všechny děti — víra většiny automaticky neznamená pravdu. Příkladů o pravém opaku lze v historii najít nespočet.
10.V zahraničí se už dlouhé roky vedou diskuse o prospěšnosti, účinnosti a škodlivosti očkování. Na jedné straně většinou stojí zástupci farmaceutických firem, lékaři, politici a větší část rodičů, kteří však mají jednostranné informace. Na druhé straně je pár nezávislých odborníků (to minimum, jenž si v dnešním vědeckém světě silně závislém na sponzorech může dovolit nezávislost a jenž studovalo mimo rámec školou doporučené četby), rodiče dětí poškozených očkováním a filozofové bojující za právo jedince rozhodovat o vlastní životní cestě, filosofii a zdraví. (17. s. 17)
11.Před sto lety dostávaly děti v USA jednu vakcínu, před čtyřiceti lety 5 vakcín, v současné době – pokud podstoupí všechna doporučovaná očkování – dostávají 52 vakcín formou patnácti injekcí do jednoho roku věku. Má to být cesta ke zdraví? (17. s. 33)
12.Proč se v ordinaci dětského lékaře nedozvíme o uvedených rizicích? Lékaři v České republice mají totiž zákonem nařízeno očkovat a rodiče odmítající očkování udávat. Lékaři jsou tak postaveni do těžké situace – pokud sami s odmítnutím očkování souhlasí, nemají šanci se k takovýmto rodičům zachovat slušně a nedostat se přitom sami do potíží se zákonem.
13.U nás je propagován (a dovolen) pouze jeden názor na účinnost, bezpečnost a smysluplnost očkování. Jde o názor dodávaný firmami, které příslušné látky vyrábějí, zkoušejí, interpretují výsledky testů a na těchto lécích vydělávají peníze.
14.Výroba vakcín je spojená s testováním na zvířatech a mnohé jsou připravovány s použitím zvířecích tkání — vakcíny tedy určitě nejsou „cruelty free products“. Pro mnohé vegetariány představují nepřijatelné produkty. (5 s. 60-61, 8. s. 25, 31)
15.K jedné konkrétní vakcíně detailněji: Hepatitida B bývá často označována jako nemoc narkomanů a prostitutek, protože je přenášena krví a krevními produkty, tj. při pohlavním styku, při použití nesterilních jehel a nástrojů. A riziko plynoucí z jehel pohozených na pískovišti a infikovaných hepatitidou B? Nepodařilo se mi najít žádný statistický údaj o takovémto přenosu. (Ve skutečnosti například v USA v roce 1996 byla četnost hepatitidy B u dětí do jednoho roku 0,001%) V drtivé většině se u dětí s hepatitidou B jedná o případy nákazy od infikovaných matek. Proč tedy povinně očkovat několikaměsíční kojence? Původně bylo očkování proti hepatitidě B určeno pro dospívající, ale děti v tomto věku už nechodily řádně na kontroly a možný zisk tak unikal. Proto se očkování posunulo na kojence, jejichž maminky na kontroly řádně chodí a miminka tak dostávají injekci na základě předpokladu, že se někdy v dospívání budou chovat nezodpovědně. Navíc ani není jisté, jak dlouho očkováním navozená imunita vydrží a jestli nebude třeba v průběhu dospívání očkovat znovu. Ve Francii bylo toto očkování v roce 1998 ve školách zastaveno pro podezření z vyvolávání roztroušené sklerózy. (2. s. 102, 9. s. 15, 107, 125, 10., 16., 17. s. 9)
Můj názor na očkování
Jaké jsou moje důvody k odmítnutí očkování? Podotýkam, že jsem absolvovala Střední zdravotní školu a na vysoké škole zkoušky z hygieny, imunologie i mikrobiologie a oficiální proočkovací argumentaci tedy dobře znám. Současně jsem však přečetla desítky knih, studií a článků z nezávislých zdrojů. Považuji se za vzdělaného samostatně myslícího rodiče, který chce mít právo rozhodovat o zdraví svých dětí. Chci mít právo odmítnout kterýkoli lékařský zákrok, s nímž nesouhlasím. Zodpovědnost za zdraví dětí patří do rukou každého rodiče a nikoli do kompetencí úředníka ministerstva, hygienika či lékaře, kteří jsou navíc na provádění těchto zákroků finančně zainteresováni. Rozhodnutí očkovat by mělo být věcí osobní volby bez jakéhokoliv vládního, medicínského nebo ekonomického tlaku.
Je třeba si uvědomit, že ani lékaři i přes všechny své vědomosti, náročné studium a mnohé zkušenosti nejsou neomylní — ještě v nedávné minulosti doporučovali opatření, která jsou dnes považována za chybná. Dětem například bez dlouhého rozmýšlení hromadně vyřezávali krční mandle (tonsilektomie) a nám dospělým doporučovali konzumaci margarínů. Krční mandle představují důležitou součást imunitního systému organismu a k jejich odnětí by se mělo přistoupit jen za zcela výjimečných situací. Klasické margaríny obsahují trans mastné kyseliny, považované za velmi rizikové složky potravin vzhledem k vývoji kardiovaskulárních onemocnění.
Velmi si vážím práce zodpovědných lékařů, které zákon o povinném očkování v České republice uvádí do obtížné situace a také zcela respektuji právo jiných rodičů, rozhodnutých nechat své děti očkovat. Systém postavený na obavách před bakteriemi, viry a vůbec celým okolním prostředím neuznávám, moje rodina usiluje o cestu hledání rovnováhy a soužití s našim okolím. Už několik let žiji s rodinou v zahraničí, a proto očkování svobodně odmítám.
Přála bych toto právo i všem rodičům v České republice.
Doporučené a výše citované zdroje:
1.How to raise a healthy child in spite of your doctor, Robert S. Mendelsohn, M.D, ISBN 0-345-34276-3
2.Impfratgeber aus ganzheitlicher Sicht, Dr. med. Georg Kneißl, ISBN 3-88721-165-0
3.Imunization, The reality behind the myth, Walene James, ISBN 0-89789-360-3
4.Problémy s očkováním, Dr. Randall Neustaedter, Alternativa, 1995
5.Raising vegan children in a non-vegan world, Erin Pavlina, ISBN 0-9725102-0-6
6.Očkování, obchod se strachem, Dr. med. Gerhard Buchwald, Alternativa, 2003
7.Virus-Wahn, Torsten Engelbrecht, Claus Köhnlein, ISBN 3-89189-147-4
8.What every parent should know about childhood immunization, Jamie Murphy, ISBN 0-9630373-0-7
9.What your doctor may not tell you about children“s vaccinations, Stephanie Cave, M.D., ISBN ) 0-446-67707-8
10.www.909shot.com – National Vaccine Information Center – organizace shromažďující od roku 1982 údaje o rizicích očkovaní
11.www.efvv.org – European Forum on Vaccine Vigilance,
12.www.iham.cz – právě připravované stránky o očkování
13.www.impfkritik.de – Německé stránky o očkovaní z nezávisleho pohledu
14.www.klein-klein-aktion.de – popis akce, kterou vyvolala přednáška mikrobiologa Dr. Stefan Lange o neexistenci virů jako příčin nemoci a nesmyslnosti očkování obecně
15.www.nezavislyporadce.cz ve střípcích překlady z německých zdrojů a množství odkazů na další stránky
16.www.vran.org – Vacccination Risk Awarrenes Network, nezavislá organizace
17.www.worldpsychology.net Cry of the heart, The medical Terror of Vaccinations asi 100 stránková kniha o rizicích očkováni a politice za nimi
Omlouvám se čtenářům, že svůj článek nepodepisuji. Činím tak po poradě s redakcí, protože občas jezdím se svými nenaočkovanými dětmi do ČR.
