Vaše příběhy a úvahy

Očkováním k epilepsii

Po umělém oplodnění ve svých 35 letech čekám druhé dítě. Už mám dceru Natálii, které je 15 let. Přichází screening ve 12 tt, výsledky nejsou dobré, je to 1:6, že dítě může mít Downův syndrom. Je mi doporučeno podstoupit odběr plodové vody. Nakonec mi odběr provedli až na druhý pokus, ale výsledky jsou v pořádku a víme, že se narodí holčička. Se starší dcerou jí vybíráme jméno Elena. Trpím vysokým tlakem.

Porod je vypočítaný na 1. 11. 2014. Jenže naše Elenka tomu chtěla jinak, a tak se narodí o měsíc dříve, a to 3. 10. 2014. I přes porod v 35 tt je Elenka zdravá, váží 2800 g a měří 46 cm. Nedávají ji ani do inkubátoru. Nakonec má problém s přijímáním stravy, ale to je prý normální u předčasně narozených dětí.

Elenka pase koníčky, snaží se, je to šikovná holčička. Dne 18. 12. 2014 jdeme na první očkování a hned dvojité. Věřím, že tato povinná očkování mají svůj důvod. Jenže jako bychom najednou měli doma jiné dítě: dost bolestně pláče, není k utišení, jen tak nehybně leží a kouká do stropu.

Za měsíc, dne 20. 1. 2015, další dávka očkování, reakce podobné jako při první dávce. Pořád ještě mám pocit, že očkování má svůj smysl.

Třetí dávka 2v1 je dne 13. 3. 2015 a tady už začínám pozorovat, že Elenka v podstatě nedělá nic, neotáčí se, nesedá si, nekleká si na čtyři. Přemýšlím, zda je to normální, a u pediatričky se o tom zmiňuji. Prý to nemám řešit, každé dítě je jiné. Odcházím s tím, že už jsem na malé dítě stará.

Jenže postupem dní si začínám všímat, že Elenka má z ničeho nic ve tváři křečovitý úsměv, má natažené ručičky a dlaněmi kroutí jako by ji vtahoval vysavač. Je to hrozně zvláštní pohyb a mně nepřijde vůbec normální. Děti kolem Elenky začínají chodit, ale Elenka má nožičky jakoby v křeči a neudrží se na nich. Chodit začíná až v 18 měsících a chůze je velice nejistá, pořád padá. Začínáme si všímat, že často leží a nožičky má v pravém úhlu k tělu, vydrží tak ležet i hodinu, aniž by nohy povolila.

Když jdeme na očkování v 18 měsících, říkám to paní doktorce, ale opět je to normální, nic by v tom nehledala. Naočkuje a já mám zase pocit, že jsem moc přecitlivělá a že to teda asi nic není. Po očkování má dcera silnou reakci, cca 10. den celá posetá červenými pupínky, řeším to s lékařkou po telefonu, podávám fenistil kapky a po týdnu je vyrážka pryč, ale objevuje se atopický ekzém. A to jsem před i po očkování nasadila homeopatika pro lepší průběh. Dále již přestávám mít důvěru v očkování a jsem rozhodnuta další očkování nedat. S tím vydržím do podzimu 2019. Dcera začíná mít 10-30 vteřinové záseky, je mimo, nevidí, neslyší, jen jakoby kouká do blba. Dokud nejdeme před Vánoci do obchodu, kde mám plné ruce tašek a říkám, Elenko, chytni se zábradlí, ať nespadneš, jdeme ze schodů. Najednou mi dcera letí k nohám. Naštěstí padá hlavou na moji nohu, jinak by se potkala s hranou schodu. Pouštím tašky a zvedám jí, má tak škaredě naraženou holenní kost na pravé noze a já si uvědomuji, že než se stihla chytit, měla zásek a padala dolů. Druhý den telefonuji s lékařkou a říkám jí o problému, jaký máme, a že chci žádanku na neurologii. Vyslechnu, že se to stává a že to nemusí nic být, stojím si za svým.

Přichází pozvánka na přeočkování v 5 letech, chci Adacel, to mi je odsouhlaseno, ale ani zmínka o tom, že jestli je podezření na nějaký neurologický problém, můžeme očkování odložit, počkat na výsledky z neurologie. Po očkování opět ruka plná atopického ekzému. Doma si říkám, že to bylo poslední očkování, a jsem si jistá, že za svoje dítě budu bojovat.

V březnu 2020 je Elence na neurologii diagnostikována epilepsie-absence, paní doktorka zjišťuje příčinu. V rodině nikdy ani z jedné strany epilepsií nikdo netrpěl a pak přichází ta otázka: „Je dcera očkovaná?“ Odpovídám, že ano. Lékařka se pousměje a říká: „Tak to bude ono.“ Mě polije studený pot a nejraději bych si nafackovala, že já hloupá věřila lékařům, kteří mojí holčičce způsobili tohle. Nicméně tuto větu lékařka nikde nezveřejňuje a nikde ani není uvedené, že by mohla být epilepsie způsobená vakcinací.

Před týdnem mě pediatrička SMS zprávou zve na očkování, zvedám telefon a volám. Sděluji sestře, že dcera už nikdy ničím očkovaná nebude. Slyším: „Aha, vy máte tu epilepsii nejspíš z vakcinace, to chápu, tak to jen sepište a pošlete paní doktorce, ať to má od Vás v kartě.

Na internetu projdu pár doporučených vzorů a sepíšu lékařce odmítnutí dalšího očkování. Přijde mi odpověď: Dobrý den, paní Svobodová, jak jistě sama dobře víte, žádná jiná vakcína kromě Priorixu není, tudíž Vás poprosím napsat do prohlášení, že přebíráte zodpovědnost za možné následky preventabilních chorob včetně následku smrti.
Děkuji, Hav 

Jsem zaskočená a odpovídám: Dobrý den, paní doktorko, omluvte mě, asi nebudu úplně příjemná. Já jsem nezaznamenala, že by nějaká společnost, která vyrábí vakcíny, za jejich následky zodpovídala, a ani firma, která je prodává, ani Vy mi nikde nepíšete, když dítě očkujete, že přebíráte zodpovědnost za případné nežádoucí účinky nebo nedej bože smrt, kterou může způsobit vakcína. Nebo se pletu???
Svobodová

Přijde mi taková odpověď: Dobrý den, tak to se pletete, neboť za nežádoucí účinky v případě povinného očkování přebírá zodpovědnost stát. Když něco nařizuje, nese za to odpovědnost. Na to je vyhláška. Podívejte, toto založím do dokumentace, jen trošku nechápu, proč dáváte léky na absence, protože každý lék může mít nežádoucí účinky atd., ale to už je jiná kapitola. 
Hezké léto, Hav

A jsme na konci příběhu. Tímto bych vám, milí rodičové, chtěla říct, že za zdraví svého dítěte jsme odpovědni sami a hlavně my s těmi dětmi pak žijeme a vidíme, čeho se na nich dopustil farmaceutický průmysl, lékaři a byrokracie v naší zemi. Vezměme životy našich dětí do svých rukou a nedůvěřujme slepě lékařům, kteří nebojují za zdraví našich dětí.

Iva Svobodová