EDIT K 12. 9. 2021: Ústavní soud stížnost otce zamítl s odůvodněním, že jsou-li vakcíny schváleny, má se za to, že jsou pro dítě prospěšné.
S matkou dcery žijeme odděleně prakticky od dceřina narození a po celou tu dobu nás provázejí nedorozumění. Matka nechala v porodnici bez mého vědomí vyměnit matriční dokumenty sloužící k sepsání rodného listu a posléze se snažila zpochybnit mé otcovství naší chtěné a plánované dcerky. O určení otcovství jsem musel požádat soudní cestou. Rozsudek určující mé otcovství a získání rodičovských práv se mi podařilo získat, až když dcera měla 7 měsíců, tudíž jsem neměl možnost spolurozhodovat o péči ani o předchozím očkování.
V srpnu 2020 jsme byli na osmnáctiměsíční prohlídce, naše dcerka měla naočkované všechny povinné vakcíny i nepovinnou vakcínu Prevenar 13 proti pneumokokům (první dvě dávky byly naočkovány v době, kdy jsem neměl možnost o tomto očkování spolurozhodnout, se 3. dávkou jsem následně souhlasil). Téměř před naším odchodem z ordinace se lékařka mezi řečí zmínila, že bychom mohli nechat naočkovat vakcínu Nimenrix proti meningokokům, která v té době byla nově zařazena mezi vakcíny hrazené z veřejného ZP pro děti do 2 let věku, s tím, ať si to v klidu rozmyslíme a dáme vědět.
Byť jsme byli vyzváni, abychom si v klidu doma zjistili potřebné informace, matka očkování odsouhlasila hned na místě s tím, že si nic prostudovávat nepotřebuje. Já jsem si vzal čas na rozmyšlenou, velmi podrobně prostudoval jak rizika nemoci, tak rizika vakcíny. Dále jsem se poradil s jinými lékaři, a když dceřin původní pediatr, který jistě není odpůrce očkování, toto očkování nedoporučil, rozhodl jsem se na základě všech podkladů neudělit souhlas s aplikací vakcíny Nimenrix. V té chvíli jsem bral věc za vyřešenou.
Když mi o několik týdnů později přišel od soudu návrh na zahájení řízení o nahrazení mého souhlasu, nestačil jsem se divit, o co všechno je možné se soudit. Matka navíc podala návrh na nahrazení mého souhlasu nejen v rámci vakcíny Nimenrix, ale i v rámci další vakcíny proti kmenům meningokoků Bexsero. Oba soudy (okresní i krajský) nebraly mé objektivní důvody pro neudělení souhlasu v potaz, a to i přes to, že odvolací návrh byl doplněn veškerou potřebnou odbornou i právní argumentací vypracovanou s pomocí zkušené advokátky. Oba soudy opřely svá stanoviska de facto jenom o doporučení ošetřující lékařky.
Krajský soud navíc zcela ignoroval můj hlavní argument, a sice riziko úmrtí na jeden z vedlejších účinků vakcíny Bexsero, Kawasakiho syndrom, které je statisticky více než pětinásobné (bráno pro děti věkové skupiny 1-4 roky) než riziko úmrtí na onemocnění meningokokem. Zároveň se krajský soud nijak nevypořádal s převzetím odpovědnosti za rizika spojená s nepovinným očkováním, jelikož nahradil souhlas za jednoho z rodičů, ale nestanovil, kdo by nesl případná rizika spojená s danou vakcinací, u které rizika očkování, na rozdíl od povinných vakcín, nepřebírá stát. I advokátka shledala, že zde došlo k porušení práva na spravedlivý proces, a doporučila mi obrátit se na Ústavní soud.
Výše uvedené skutečnosti by měly být hlavními tématy ústavní stížnosti. Jak mi bylo řečeno advokátkou i dalšími odborníky, spor o nepovinné očkování je téma, kterým se ÚS pravděpodobně ještě nezabýval. Nelze zcela opomíjet názory jednoho z rodičů, obzvláště když jde o volitelné očkování. Toto téma je důležité i ve vztahu k dnešní době, tedy s ohledem na „nepovinné“ očkování proti covid-19, které se v dohledné době bude týkat i dětí. Tato ústavní stížnost by v případě úspěchu mohla sloužit jako vodítko pro další podobné spory, kdy jeden z rodičů nesouhlasí s nepovinným očkováním.
Rozhodl jsem se požádat Rozalio o finanční podporu na podání ústavní stížnosti, protože mé finanční možnosti jsou již vyčerpány přechozími soudními spory i nemožností pracovat. Svou hlavní výdělečnou činnost (individuální doprava anglicky mluvících turistů spojená s osobní asistencí) již více než rok nemohu vykonávat. Od počátku pandemie jsou mé příjmy z této činnosti nulové. Od podzimu vypomáhám ve volných dnech, kdy u sebe nemám dcerku, s péčí o seniory v domově důchodců, avšak příjmy z této „náhradní činnosti“ jsou na hraně zajištění základních potřeb pro mě a dcerku a nemohou nahradit mé původní příjmy z cestovního ruchu. Vzhledem k tomu, že třetinu pracovních dnů a každý druhý víkend pečuji o dvouletou dcerku, jsou mé výdělečné možnosti značně omezené. Proto budu vděčný za finanční příspěvek na vypracování a podání ústavní stížnosti advokátkou.
