Tetanus. Dobrá zpráva je, že se v dnešní době a našich evropských podmínkách jedná o velmi vzácné onemocnění. Ta špatná je, že tím pádem máme velmi málo čerstvých informací o tom, co tuto nemoc může způsobit, jak probíhá a především jak se dá léčit jinak než podle aktuálních standardů.
Nabízíme proto cestu časem do roku 1932, kdy se ještě vyskytoval jak tetanus, tak lékaři, kteří měli možnost se s ním setkávat v praxi, tudíž to pro ně nebyla jen exotická nemoc ze skript. Rádi bychom poukázali na několik záležitostí, které vyplývají z textu:
Možnost nakažení
Jak se dočteme, infekce se může do těla dostat velice snadno a to i nepatrnou rankou způsobenou trnem, záděrou u nehtu nebo špendlíkem v domácím prostředí. Žádné poranění nelze podceňovat, a pokud uvidíte, že okolí poranění hnisá, je třeba znovu vyčistit, ošetřit a sledovat (ale nezapomínat, že riziko rozvoje infekce je naprosto minimální; Velká Británie měla v době vzniku tohoto článku 46 milionů obyvatel, všude byly ovce a koně a jejich trus, přesto nebylo úplně snadné najít případy pro tuto studii).
Věk při vzniku poranění
Děti a mladí lidé mají mnohem lepší vyhlídky na zotavení než starší pacienti s komorbiditami.
Rozsah poranění
Obecně jsou nebezpečná spíše rozsáhlá poranění s takovým poškozením kůže, které fyzicky nelze včas a stoprocentně vyčistit (v dnešní době těžko představitelné – lékařská péče je všude dostupná maximálně v řádu několika málo hodin).
Včasné zahájení léčby
Kromě vyčištění rány je žádoucí nasadit antitoxin v potřebné dávce co nejdříve po prvních příznacích – markantně se tím zvýší pravděpodobnost přežití.
Vakcinace
Proč se za těchto okolností, s tak malým výskytem a existencí fungující léčby, začalo o dvacet let později zavádět preventivní očkování? Vakcína byla poprvé v masovém měřítku využita u vojáků ve druhé světové válce. V tomto případě bylo její použití pochopitelné – zachránila mnoho životů, které by v bojových podmínkách infekce nejspíš vzhledem k rozsáhlým zraněním a nemožnosti rychlého ošetření ukončila. Tímto se ovšem otevřela cesta k jejímu běžnému používání i pro civilní populaci v dobách mírových a tento stav pochopitelně trvá dodnes, bez ohledu na možné vedlejší účinky.
Původní text včetně zdrojů je k dispozici na konci překladu.
„LÉČBA TETANU“
(Kazuistiky z roku 1932)
Tetanus je v současné době – vzhledem k zavedení profylaktického užívání antitoxinu – v běžné praxi poměrně vzácnou chorobou. Nicméně v zemědělských oblastech, jakou je například Východní Anglie, nadále zůstává onemocněním poměrně běžným, především pokud není poranění ošetřeno lékařem nebo je mylně považováno za triviální a antitoxin není podán. Během posledních tří let bylo v Addenbrookově nemocnici (fakultní nemocnice Univerzity v Cambridgi; pozn. překl.) léčeno deset případů, z nichž u poloviny došlo k plnému zotavení. Zde jsou zaznamenány jako ukázka nebezpečí, které tetanus stále představuje, a pro objasnění nejúčinnějších metod jeho léčby.
PŘÍPAD l
Chlapec, 11 let. Dva týdny před přijetím prorazila ostrá tříska kůži pod jeho levým kolenem a pronikla více než 1 cm hluboko do kosti. Byla odstraněna lékařem a rána se normálně zacelila. Tři dny před přijetím si chlapec stěžoval na mírnou ztuhlost levé nohy, během několika hodin se rozšířila i do druhé končetiny. Dále zjistil, že není schopen otevřít ústa.
Stav při přijetí: Risus sardonicus (křečovitý úsměv – nepřirozená grimasa typická pro tetanus; pozn. překl.), nehybnost krku a páteře, tvrdé břicho. Čelist možno rozevřít pouze na 0,5 cm, ale pacient byl schopen mluvit a polykat tekutiny. Těžké křeče s opistotonem (nepřirozené propnutí těla „do luku“ typické pro tetanus; pozn. překl.) vyskytující se každou půlhodinu. Jedinou známkou zranění byla malá zhojená jizvička, se kterou nebylo nijak manipulováno.
Léčba a průběh: V den přijetí podáno 70 000 jednotek antitoxinu intratekálně (aplikace do intratekálního prostoru, provádí se zpravidla do míšního kanálu v oblasti bederní neboli lumbální páteře. Před podáním léku je třeba odebrat část likvoru neboli mozkomíšního moku a aplikovat stejné množství tekutiny; pozn. překl.), 60 000 jednotek intramuskulárně a 30 000 intravenózně (užívány mezinárodní jednotky). Toto bylo provedeno pod chloroformovou anestezií. Taktéž byl podán bromid a chloral (látky dříve používané jako sedativum a hypnotikum;pozn. překl.).
Další den se pacient cítil mnohem lépe a od té chvíle se stabilně zlepšoval, snižovala se četnost i závažnost křečí. V následujících šesti dnech bylo celkově podáno 74 000 jednotek, přičemž dávky byly postupně redukovány: 44 000 jednotek bylo podáno intratekálně, 30 000 intramuskulárně. Na konci týdne byl chlapec až na mírnou ztuhlost čelisti a břišního svalstva, která zmizela po několika dnech, zcela zdráv.
PŘÍPAD ll
Muž, 23 let, chovatel koní. Žádné zranění ani choroba nebyly zaznamenány. Cítil se zdráv a pracoval ještě dva týdny před přijetím. Poté si začal stěžovat na ztuhlá záda, o dva dny později mu ztuhla také čelist. Symptomy pokračovaly, ale na lékaře se obrátil až po dalších osmi dnech, kdy se ztuhlost stupňovala a objevily se bolestivé křeče zad, hrudníku a šíje. Pokoušel se opustit lůžko a chodit po místnosti, aby bolest „rozhýbal“.
Stav při přijetí:Veškeré svaly hrudi, krku a břicha byly křečovitě stažené, situace se dále horšila při jakémkoli podnětu, například pokusu o pohyb. Nález tvrdého břicha a risus sardonicus. Čelisti nemohly být rozevřeny na více než zhruba 0,5 cm. Hojné pocení.
Léčba a průběh:V den přijetí bylo podáno 40 000 jednotek intratekálně, a stejné množství intravenózně, pod chloroformovou anestezií. Dalších 80 000 intratekálně, 60 000 intravenózně a 20 000 intramuskulárně bylo aplikováno během následujících šesti dní. Posléze křeče odezněly, ztuhlost postupně ustupovala a čelisti bylo možno rozevřít na téměř 4 cm. Pacient byl propuštěn zdráv po šestnácti dnech. Žádná známka zranění nebo jizvy nebyla nalezena.
PŘÍPAD lll
Chlapec, 10 let. Dva týdny před přijetím jeho otec zaznamenal, že kulhá. Po dalších devíti dnech se jevil nezdravě, začal si stěžovat na bolest a neohebnost zad a šíje. Ztuhlost čelistí se stupňovala, v den přijetí již nemohl otevřít ústa.
Stav při přijetí: Extrémně špinavé dítě. Malá odřenina na pravé noze, tvořící se strup. Zaznamenána ztuhlost veškerého svalstva na zádech, hrudi a šíji. Ztvrdlé břicho. Risus sardonicus. Mezi záchvaty křečí bylo možné čelist rozevřít na zhruba 0,5 cm. Občasné křeče byly vyvolány pohybem nebo podrážděním.
Léčba a průběh: Strup byl odstraněn a na ránu byl přiložen obklad z peroxidu vodíku. Při přijetí bylo podáno 40 000 jednotek intratekálně a stejné množství intravenózně. Následující den byla tato dávka znovu aplikována intravenózně a intramuskulárně. Během příštích deseti dnů bylo celkově podáno 120 000 jednotek intravenózně, 40 000 intratekálně a 20 000 intramuskulárně. Po pěti dnech od přijetí křeče ustaly a chlapci začalo být mnohem lépe. Po třech týdnech se dokázal posadit na lůžku a sám se najíst. Byl propuštěn vyléčený po pěti týdnech.
PŘÍPAD IV
Chlapec, 11 let. Tři týdny před přijetím trn zabodnutý do pravé nohy v oblasti pod kolenem. Zranění bylo vyčištěno a byl na něj aplikován obklad z nasyceného roztoku kyseliny borité a glycerinu, který byl odstraněn po několika dnech, jakmile byla rána shledána zhojenou. Pacient se cítil dobře po dobu šestnácti dní, poté si začal stěžovat, že se cítí divně. Následující den nebyl schopen jíst a kousl se do jazyka. Dva dny před přijetím nebyl schopen otevřít ústa a v den přijetí se objevily křeče.
Stav při přijetí: Těžká ztuhlost šíjového a hrudního svalstva, ztuhlé břicho. Risus sardonicus. Čelisti mezi křečemi nešly rozevřít na více než 0,5 cm. Velmi silné křeče celého těla, opistotonus se objevoval každých pět minut nebo při sebemenším podnětu. Přítomna malá zanícená ranka pokrytá strupem pod pravým kolenem.
Léčba a průběh: Po odkrytí rány byla objevena dutina obsahující páchnoucí hnis a trn, která prostupovala až do kosti. Rána byla rozříznuta a řádně vypláchnuta peroxidem vodíku, následně vložen drén. 80 000 jednotek bylo aplikováno intravenózně, 40 000 intramuskulárně a 40 000 přímo v oblasti rány. Injekčně bylo podáno 25 ml 0,25% roztoku kyseliny karbolové intratekálně pod chloroformovou a éterovou anestezií. Pro úlevu od křečí byla každé čtyři hodiny aplikována 1/6 gránu morfia (přibližně 10 mg; pozn. překl.) a 1/100 gránu atropinu (zhruba 0,65 mg). Během následujících čtyřiadvaceti hodin nastalo markantní zlepšení. Křeče zeslábly a jejich interval se prodloužil na půlhodinu. Zlepšování pokračovalo další čtyři dny, později nastal relaps (opětovné propuknutí nemoci během rekonvalescence; pozn. překl.) a bylo podáno dalších 80 000 jednotek intravenózně a 120 000 intramuskulárně. Deset dnů po přijetí přetrvávala pouze slabá ztuhlost čelistí, zádového a břišního svalstva. Pacient propuštěn v perfektní kondici po měsíční hospitalizaci. Nebyly pozorovány žádné příznaky ledvinových potíží jako následky podání kyseliny karbolové. Kultivací materiálu z rány byla prokázána přítomnost některých anaerobních organismů, nikoli však B. tetani.
PŘÍPAD V
Žena, 19 let, posluhovačka. Dvanáct dní před přijetím se bodla do malíčku o špendlík na svém oděvu. Pět dní před přijetím si stěžovala na bolest a ztuhlost šíje, ramenou a hrudi. Další den byl příznačnější, objevily se potíže s otevřením úst. Tyto symptomy se zhoršovaly až do doby přijetí, k prvním křečím došlo noc předtím.
Stav při přijetí: Risus sardonicus. Čelisti se mezi křečemi daly rozevřít. Extrémní ztuhlost svalstva šíje, hrudi, páteře a břicha. Silné pocení. Podkožní infekce na místě původního vpichu na malíčku pravé ruky. Těžké křeče celého těla každých patnáct minut nebo při jakékoli stimulaci či pohybu končetiny.
Léčba a průběh: Při přijetí podáno 140 000 jednotek intravenózně a 60 000 intramuskulárně. Následující den dalších 100 000 intravenózně. Rána řádně chirurgicky ošetřena, aplikovány peroxidové obklady. Křeče začaly rychle slábnout, po třech dnech reflexní křeče ustaly. Ztuhlost čelistního, páteřního a břišního svalstva postupně odezněla. Po deseti dnech byla pacientka schopna zvednout hlavu z polštáře, a po třech týdnech vymizely zcela veškeré křeče. Byla propuštěna po pěti týdnech.
PŘÍPAD Vl
Muž, 73 let. Deset dní před přijetím šlápl na hřebík, poranil si palec a rána se zanítila. V den přijetí si stěžoval na ztuhlost čelisti, takže nemohl zcela otevřít ústa. Kromě toho měl bolesti v zádech.
Stav při přijetí: Zaznamenán trismus (křeč žvýkacích svalů; pozn. překl.) a risus sardonicus. Čelist mohla být rozevřená zhruba na 1,5 cm mezi záchvaty křečí. Ztuhlost krčního svalstva. Jakákoliv manipulace s končetinami způsobila křeče páteřního svalstva a končetin. Občas mírné samovolné křeče. Potvrzena mírná arterioskleróza odpovídající věku. Na pravém palci u nohy zanícený puchýř přibližně 1,5 x 2,5 cm velký, obsahující zapáchající hnis o objemu zhruba 1 ml. Povrchová tkáň byla odstraněna a byl aplikován peroxidový obklad. Kultivací obsahu puchýře byla zjištěna přítomnost bakterie B. tetani a dalších anaerobních organismů. 40 000 jednotek bylo podáno intratekálně a 20 000 intravenózně pod chloroformovou anestezií. To se opakovalo i následující den. Přesto křeče zesilovaly a k úmrtí došlo dva dny po přijetí.
Zpráva o obsahu rány: Převládajícím organismem sporotvorná bakterie rodu Bacillus anaerobního typu; několik charakteristik B. tetani. Gram-pozitivní sporotvorné bakterie, některé z nich s charakteristikou B. tetani.
PŘÍPAD Vll
Chlapec, 10 let. Sedm dní před přijetím upadl ve stodole a utrpěl komplikovanou frakturu pravé kosti vřetenní a loketní. Profylaktický antitoxin podán nebyl. Dva dny před přijetím chlapec vypadal špatně a začal si stěžovat na bolest zad. Silné křeče začaly v den přijetí.
Stav při přijetí: Téměř nepřetržité, velmi silné křeče s opistotonem. Sevřené čelisti. Risus sardonicus.
Léčba a průběh: Během sedmi hodin, než nastala smrt, bylo podáno 520 000 jednotek – 350 000 intravenózně a 170 000 intramuskulárně pod chloroformovou a éterovou anestezií. Před smrtí se křeče zdánlivě zmírnily, pravděpodobně v důsledku prodloužení stahů respiračního svalstva, které bylo příčinou respiračního selhání. Rozsáhlý akutní zánět podkoží postihl celou ruku v oblasti zlomeniny, v důsledku čehož nemohla být vyčištěna.
PŘÍPAD Vlll
Chlapec, 12 let. Sedm dní před přijetím upadl na silnici a poranil si levé koleno. Rána byla znečištěná, dlouhá necelých 8 cm a hluboká 2,5 cm. Byla zašita, ale antitoxin nebyl podán. Osmnáct hodin před přijetím si stěžoval na bolest a ztuhlost v levé noze, která se rychle šířila do oblasti zad, šíje a čelistí.
Stav při přijetí: Velmi silné křeče každých pár minut nebo po sebemenším podnětu, výrazný opistotonus. Risus sardonicus. Čelisti mohly být mezi stahy rozevřené pouze na 0,5 cm.
Léčba a průběh: Pod chloroformovou a éterovou anestezií bylo podáno 1 000 jednotek injekčně přímo do rány, 20 000 intramuskulárně, 40 000 intratekálně a 140 000 intravenózně; dalších 160 000 jednotek bylo aplikováno během následujících osmi hodin intramuskulárně. Rána byla pečlivě vyčištěna a každé čtyři hodiny byl měněn peroxidový obklad. Smrt nastala dvanáct hodin po přijetí, zřejmě v důsledku respiračního selhání v průběhu křeče. Několik hodin před smrtí byly křeče znatelně slabší a méně frekventované.
PŘÍPAD lX
Chlapec, 2,5 roku. Přijat po čtyřech dnech křečí a výtoku z ucha. Dva týdny před přijetím utrpěl povrchovou odřeninu na levém lokti, která se zahojila a nezanechala jizvu. Čtyři dny před přijetím si chlapec stěžoval na oboustrannou bolest uší a o den později nastal výtok z pravého ucha. Den před přijetím se necítil dobře a jeho matka zaznamenala, že drží hlavu na jedné straně a není schopen otevřít ústa při jídle. Po několika záchvatech křečí si začal stěžovat na bolest zad a nohou a dělal grimasy připomínající smích.
Stav při přijetí a průběh: Čelisti sevřené, žvýkací svaly v silné křeči, risus sardonicus, břišní svalstvo napjaté. Charakteristické tetanické křeče zpočátku každou hodinu, později se jejich četnost začala zvyšovat a intenzita narůstat. Několik hodin před smrtí probíhaly téměř nepřetržitě. Hojné pocení, rektální teplota před smrtí překročila 43 °C, smrt nastala čtyřiadvacet hodin po přijetí.
Léčba: 30 000 jednotek intratekálně, 20 000 intramuskulárně. Chloral a bromid orálně, paraldehyd rektálně (hypnotika a sedativa; pozn. překl.), inhalace chloroformu při křečích.
PŘÍPAD X
Muž, 60 let, zahradník. Deset dní před přijetím navštívil lékaře s několik dní starou lézí na pravém palci. Ošetřeno teplým obkladem. Dva dny před přijetím si stěžoval na ztuhlost čelisti, následující den měl záchvat křečí, při kterém se jeho paže vymrštily vzhůru.
Stav při přijetí: Risus sardonicus. Čelisti nemohly být rozevřeny na více než 0,5 cm. Svalstvo šíje, hrudi, páteře a břicha bylo ve stavu extrémní strnulosti, která se dále zhoršovala při pokusu o pohyb. Křeče se objevovaly co několik minut. Pacient s chronickou bronchitidou, rozedmou plic a arteriosklerózou.
Léčba a průběh: Nehet na palci byl stržen, obsažený páchnoucí hnis byl odstraněn. Kultivací byla prokázána přítomnost anaerobních bakterií; B. tetani nebyly potvrzeny. Po důkladném vyčištění léze byl aplikován peroxidový obklad. Pod chloroformovou anestezií bylo podáno 120 000 jednotek intramuskulárně a 30 ml 0,25% roztoku karbolové kyseliny intratekálně. Silné křeče přetrvávaly i následující den, proto byl rektálně zaveden avertin. Ten značně zmírnil křeče, přesto smrt nastala 36 hodinách po přijetí.
TYPY PORANĚNÍ:
Zánět nehtového lůžka (dva případy, oba mírné)
Akutní zánět středního ucha
Komplikovaná fraktura kosti vřetenní a loketní
Hluboká řezná rána na dolní končetině
Trn v dolní končetině s tvorbou hnisu
Tříska pod kolenem
Hnisavý puchýř na palci u nohy
Odřenina na chodidle se strupem
Poranění nenalezeno
Za zmínku stojí, že povrchové hojení, při kterém vzniká pod strupem absces (dutina naplněná hnisem, může i u jinak triviálního zranění vést k pomnožení anaerobních bakterií. Dobře to demonstruje případ VI: bodné poranění dalo vzniknout povrchovému puchýři, ve kterém došlo k rozvoji B. tetani. Anaerobní organismy se množily také v hnisu pod strupem v případě l a pod nehtem v případě X. Případům Vll a VIII se dalo předejít včasnou aplikací antitoxinu – oba pacienti zemřeli.
PROGNÓZA
Uvedené případy odpovídají známému faktu, že dlouhá inkubační doba zvyšuje šanci na zotavení. U žádného z přeživších pacientů z této série nebyla inkubační doba kratší než sedm dní. Pomalý nástup symptomů je také příznivým znamením. Indikátorem rychlosti nástupu symptomů je časové rozmezí mezi prvními příznaky onemocnění a prvním záchvatem generalizovaných křečí. Toto období trvalo u všech přeživších minimálně tři dny, zatímco u zemřelých to byly dva dny a méně.
Dalšími nepříznivými faktory je vyšší věk a rozsáhlé zranění, které nemůže být řádně vyčištěno, což umožňuje nekontrolovatelné množení anaerobních organismů a produkci toxinu i po zahájení léčby. Těmto případům je možné zabránit pomocí včasné aplikace antitoxinu.
PRINCIP LÉČBY
Terapeutická hodnota antitoxinu zůstává stále diskutovanou otázkou. Toxin napadá nervovou soustavu prostřednictvím zakončení motorických nervů. Jakmile vstoupí do CNS, fixuje se na nervové buňky a – s jedinou výjimkou – výsledky pokusů ukazují, že antitoxin, dokonce i ve velkých dávkách, na ně má pouze zanedbatelné neutralizující účinky. Tou výjimkou je Sherringtonův experiment. Sherrington aplikoval pětadvacetičlenným skupinám opic 8 ml čistého toxinu (bez bakterií) do lýtkového svalu. V době od čtyřicáté sedmé do sedmdesáté druhé hodiny, kdy se začaly projevovat první příznaky tetanu, aplikoval 2000 USA jednotek antitoxinu na každý kilogram hmotnosti, každé skupině jinou cestou. Výsledky ukázaly, že intratekální podání bylo nejefektivnější (mortalita 44 %), následováno podáním intravenózním (72 %) a intramuskulárním (88 %) a jako poslední podání subkutánní (92 %).
Až donedávna nebylo možné aplikovat korespondující dávku antitoxinu člověku, protože antitoxin v potřebné výšce titru nebyl k dispozici. Toto může být jeden z důvodů, proč terapeutické použití antitoxinu nabylo špatné pověsti. Nicméně nyní, když byl připraven koncentrovanější přípravek, je možné lidem aplikovat dávky stejné, jaké byly použity u Sherringtonových opic. Tak to praktikoval A. E. Paterson v Sydney, který s použitím tohoto dávkování zaznamenal 19 zotavení v sérii 26 případů u dětí. Vzhledem k obtížnosti podání intratekální metodou byla většina aplikována intravenózně, zbytek intramuskulárně. Ve čtyřech Patersonových případech, které se zotavily, byla inkubační doba pouze sedm dní, a u dalšího jen šest dní, takže tato vysoká míra úspěšnosti nebyla dána pouze mírností nákazy. Manson v USA souhlasí s Patersonovými závěry a zdůrazňuje důležitost časného podání vysokých dávek antitoxinu intravenózní cestou.
Topley a Wilson se domnívají, že rozdíly mezi Sherringtonovými a terapeutickými výsledky u člověka mohou být dány tím, že použil pouze toxin a nikoli bakterie. Zdá se, že účinky antitoxinu u lidí jsou ovlivněny nejen tím, zda je neutralizován toxin, který již dorazil do nervového systému, ale také neutralizací toxinu přímo v ráně, dříve, než dojde k jeho navázání. Zjevný úspěch vysokých dávek antitoxinu možná může být vysvětlen neutralizací toxinu ve tkáních, předtím, než zasáhne nervový systém. Tímto způsobem mohou vysoké dávky antitoxinu spolu s lokální léčbou zabránit následující absorpci toxinu. Pokud se tohoto výsledku podaří docílit včas, dá se jím předejít smrti.
Léčba aktivního tetanu může být tudíž vedena následujícím způsobem. Lze ji zaměřit na prevenci následné produkce toxinu přímo v ráně prostřednictvím pečlivého ošetření; neutralizací dalšího toxinu vzniklého v ráně navzdory důkladnému vyčištění prostřednictvím vysokých dávek antitoxinu (na základě pozorování z Sherringtonových experimentů); neutralizací toxinu pomocí nespecifických opatření, jakými jsou intratekálně podávané injekce kyseliny karbolové (dle Dr. Suvansy), prevencí bolesti a vzniku křečí, udržováním pacienta v dobré fyzické kondici obvyklými prostředky.
Na základě malých studií, jako je tato, není možné stanovit, jak dalece přispěl antitoxin k vyléčení. Stejně obtížné je porovnat účinnost jednotlivých způsobů podání. Deset případů bylo léčeno, z toho pět se plně zotavilo. Toto se nedá srovnávat s Patersonovými výsledky, ale je třeba připomenout, že z pěti pacientů, kteří zemřeli, byli dva ve věku 60 a 73 let, další dva měli velmi hluboká a rozsáhlá zranění a profylaktické podání antitoxinu by je bývalo mohlo zachránit. Pět přeživších pacientů obdrželo dávky antitoxinu od 234 000 do 360 000 jednotek, které byly podávané především intravenózní a intratekální cestou. U všech případů tetanu je velice obtížné stanovit jakoukoli prognózu a předvídat výsledek léčby. Nicméně se zdá, že vysoké dávky antitoxinu pozitivně ovlivňují průběh choroby, co se týče frekvence a intenzity křečí. Jedinou nevýhodou tohoto léčebného postupu jsou vysoké náklady. Cena za 100 000 jednotek antitoxinu jsou přibližně 4 libry (v dnešní měně asi 8000 Kč, tj. celá léčba by vyšla kolem 30 000 Kč; pozn. překl. Zdroj: https://www.hillarys.co.uk/back-in-my-day/).
SHRNUTÍ:
Tetanus je v některých oblastech stále natolik běžný, že je nutné zdůrazňovat význam profylaktického podávání antitoxinu dokonce i u případů triviálních poranění.
Pokud dojde k rozvoji onemocnění, je nutné postupovat podle následujících doporučení:
- Diagnóza by měla být stanovena a léčba zahájena co nejdříve. Bolest a ztuhlost šíje a páteře mohou být časnými příznaky. Společně s mírnou ztuhlostí čelistí a tvrdým břichem je to pravděpodobná známka tetanu.
- Lokální léčba rány by měla být důkladná a měla by být provedena pokud možno okamžitě.
- Antitoxin by měl být podán co nejdříve ve velmi vysoké dávce, nejlépe intravenózní cestou.
- Je nutné pokusit se všemi prostředky tlumit bolest a redukovat křeče. K tomuto účelu lze použít avertin.
- Fyzická kondice musí být udržována dodáváním dostatečného množství výživy. Glukóza by měla být podávána bez omezení.
Poděkování Dr. J. A. Wrightovi a Dr. G. S. Haynesovi za povolení sledovat a zaznamenat případy ll. a lll., a Dr. Whittleovi za provedená bakteriologická vyšetření.
ZDROJE: viz dále (originál článku)
