Článek převzat z verajedlickova.cz
Upozornění pro čtenáře:
Dostáváte se ke staršímu článku, napsanému v době předcovidové. Tehdy byl zákaz návštěv ještě evergreenem vracejícím se každoročně při chřipkových epidemiích. Covid a veškeré dění s ním související, zejména postupy Ministerstva zdravotnictví ČR, Krajských hygienických stanic a samotných nemocnic ohledně zákazů návštěv vnesly do celé problematiky nové světlo.
Proto vás odkazuji na mnohem propracovanější článek Zákaz návštěv není zeď ani v době pandemie, který vznikl při pandemii a věnuje se zákazu návštěv mnohem ze všech úhlů.
Tento článek zde ponechávám, protože sám o sobě není špatný, jen se zákazu návštěv věnuje pouze z pohledu vnitřního řádu nemocnice a opomíjí rovinu související s pravomocemi ředitele nemocnice podle § 15 zákona o ochraně veřejného zdraví (podle kterého ředitel nemocnice nemá v podstatě pravomoc plošný zákaz návštěv pro ochranu pacientů před potenciálně nemocnými návštěvami vůbec vydat viz novější článek).
Chřipková epidemie je v plném proudu a většina českých nemocnic vyhlašuje zákaz návštěv. Panuje obecné přesvědčení, že takový zákaz je nepřekročitelný a muselo by snad jít opravdu o člověka na smrtelné posteli, aby k němu návštěvu zdravotníci pustili.
Není to s ním ale tak horké, jak by se mohlo zdát. Pokud se vám blíží termín porodu a vy jste nervózní z toho, jestli zdravotníci manžela vůbec k porodu pustí nebo je vaše miminko hospitalizované v nemocnici a vy jej nechcete nechat samotné, čtěte dál!
Zákaz návštěv vyhlašuje sama nemocnice
Když zabrouzdáte internetem, zjistíte, že zákaz návštěv nevydává Krajská hygienická stanice, jak by se mohlo zdát a jak si možná spousta z vás myslí. Ta vydává pouze doporučení zdravotnickým zařízením vyhlásit zákaz návštěv (např. zde). Zákaz návštěv pak zpravidla na základě takového doporučení vydává vedení nemocnice nebo nemocniční hygienik.
Zákaz návštěv je protiepidemické opatření, které zdravotnické zařízení zavede k předcházení, vzniku a šíření infekce, spojené se zdravotní péčí.(1)
Každá nemocnice je povinna vypracovat provozní řád, podle kterého pak vyhlašuje zákaz návštěv.
Nejedná se tak o nějaké státem nařízené opatření, kterým se musí každý řídit, jinak následuje sankce v podobě pokuty nebo jiný postih. Jde jen o pravidlo, které platí v daném zařízení a jehož dodržování kontroluje pouze toto konkrétní zařízení. Zákon o zdravotních službách stanoví jedinou možnou sankci, a to je možnost ukončit pacientovi péči, pokud se nebude řídit vnitřním řádem2. I tady jsou ale určité výjimky, jak se dočtete níže.
Provozní řád nemocnice je interní předpis, který vydává zdravotnické zařízení. Každý interní předpis musí být v souladu s právními předpisy, tedy s:
* ústavními zákony,
* zákony,
* vyhláškami ministerstev,
* nařízeními vlády,
* obecně závaznými vyhláškami zastupitelstev krajů a obcí a
nařízeními krajů a obcí.
Pokud proto zákon (např. zákon o zdravotních službách) stanoví určité právo pacienta, může takové právo vnitřní řád omezit jen ve skutečně odůvodněných případech.
Zároveň nesmí vnitřní řád zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nutná pro
* řádný chod zdravotnického zařízení a
* respektování práv ostatních pacientů(3).
Není návštěva jako návštěva
Zákon rozlišuje tři různé kategorie osob, se kterými může být pacient v nemocnici v kontaktu a s tím související tři různá práva na jejich styk s pacientem(4):
Právo na nepřetržitou přítomnost
Sem patří zákonný zástupce, ale také osoba určená zákonným zástupcem (např. babička), pěstoun, osoba, do jejíž péče byl nezletilý svěřen a opatrovník u osob omezených ve svéprávnosti. Pro tuto kategorii budu dále používat jednotné označení „zákonný zástupce“.
Právo na přítomnost
Platí pro osobu blízkou (např. otec u porodu, sourozenec dítěte, další dítě pacienta apod.) a osobu určenou pacientem (např. dula nebo jiný doprovod).
Návštěva
Návštěvou může být kdokoli. Pacient má právo „přijímat“ návštěvy, a to v souladu s vnitřním řádem. Vnitřní řád proto stanoví pravidla pro „přijímání“ návštěv, třeba návštěvní hodiny nebo zákaz návštěv.
U kategorie 1 a 2 zákon hovoří o tom, že až samotná „přítomnost“ těchto osob musí být v souladu s vnitřním řádem. Osoba tedy je přítomna a vnitřní řád stanoví až pravidla pro tu samotnou přítomnost. Např. speciální oblek, nutnost hlásit se sestře, dodržovat hygienická opatření apod. Zákon ale nezmocňuje vnitřní řád regulovat „vstup“ těchto osob do zařízení např. návštěvními hodinami.
Zákaz návštěv hovoří výslovně o „návštěvách“. Návštěvou jsou všechny osoby, které za pacientem dochází, a nespadají pod kategorii 1 nebo 2. Mohou to být například různí známí nebo spolužáci ze školy. Jsou to osoby, které v životě pacienta nehrají tak zásadní roli, aby jejich vzájemný vztah dosahoval intenzity osoby blízké.
Zákaz návštěv pak nepochybně pomůže zmírnit fluktuaci osob po nemocničním zařízení a eliminovat riziko přenášení nákaz, přitom ale tak zásadně nezasáhne do práv pacienta, protože cílí právě na tyto osoby.
Pokud by se měl ale zásah návštěv vztahovat i na osoby kategorie 1 a 2, jak je zdravotníky často chápán, situace není tak jednoznačná. Zde už totiž dochází k citelnému zásahu do osobní sféry pacientů, protože je jim bráněno ve styku s blízkými osobami, v horším případě se zákonným zástupcem.
Tak zásadní zásah do osobní sféry dítěte, jako je zamezení styku s jeho zákonným zástupcem, který je navíc spojen s faktickým odepřením dítěti možnosti právně jednat, musí být odůvodněný v každém jednotlivém případě.
Zákonodárce samozřejmě dává poskytovateli zdravotních služeb možnost omezit v určité extrémní výjimečné situaci právo pacienta na přítomnost zákonného zástupce nebo osoby blízké. Není to ale zákaz návštěv. Je to případ, kdy taková přítomnost naruší poskytování zdravotních služeb5.
Nesmí jít ale o hypotetické a jen potencionálně možné ohrožení. Musí zde být jasný, konkrétní a bezprostřední důvod, proč taková přítomnost poskytování zdravotních služeb narušuje. Např. rodič skutečně trpí infekční chřipkou a chce vstoupit na dětskou JIP. Jiná bude situace v případě rodiče, který je téměř vyléčen a bude chtít být přítomen u svého desetiletého dítěte na pokoji, kde ostatní děti trpí také respiračním onemocněním, a proto chřipka pro ně nepředstavuje nebezpečí.
Právě proto, že zákaz styku se zákonným zástupcem je velmi citelným zásahem do osobní sféry dítěte, musí aktuální nebezpečnost zákonného zástupce pro dítě a ostatní pacienty vždy individuálně posoudit zdravotníci. Není možné plošně zakázat jeho styk s dítětem jen z důvodu zákazu návštěv a probíhající chřipkové epidemie, když není ani jasné, zda rodič chřipkou trpí.
Ani osoby blízké a osoby určené pacientem nespadají do kategorie „návštěva“, ale do kategorie 2. Pacient má právo na jejich přítomnost. Zákon tady jen neklade důraz na nepřetržitost takové přítomnosti. Podmínky jsou ale stejné jako u zákonného zástupce.
Omezit práva pacienta jen v nezbytně nutné míře
Již ze slovního vyjádření je patrné, že zákaz „návštěv“ se nevztahuje ani na zákonné zástupce, ani na osoby blízké nebo osoby určené pacientem.
Pokud by ale snad zdravotnická zařízení myslela slovem „návštěva“ veškeré třetí osoby přítomné v nemocnici u pacientů, tedy i osoby kategorie 1 a 2, je tady další kritérium, které je v takovém případě potřeba brát v úvahu. Zákon sám stanoví pravidla, která musí vnitřní řády splňovat.
Nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nutná pro
* řádný chod zdravotnického zařízení a
* respektování práv ostatních pacientů6.
Ustanovení vnitřního řádu, v našem případě „zákaz návštěv“ (který vedení nemocnice právě na základě vnitřního řádu vydává), může omezovat práva pacientů jen v nezbytně nutné míře.
Musí být přiměřené účelu, který sleduje. Účelem zákazu návštěv je ochrana práv ostatních pacientů. Ta ale nesmí nepoměrně převážit nad zachováním práv pacientů jiných.
Než přistoupí k omezení práva pacienta, musí poskytovatel vždy přemýšlet nad tím, jestli to nejde zajistit s menším omezením. Nabízí se zvážit možnost použití roušek, kontrola zdravotního stavu zákonného zástupce nebo osoby blízké před vstupem k pacientovi, dodržování hygieny rukou a používání papírových kapesníků apod.
V případě chřipkové epidemie totiž stojí proti sobě:
Nezletilý má svého zákonného zástupce právě proto, že sám není schopen plně činit právní jednání. Plošným zákazem přítomnosti zákonného zástupce je de facto zamezeno nezletilému právně jednat. Přitom ale bezprostřední ohrožení pro ostatní pacienty zde automaticky není. Zákonný zástupce může být zdravý, je možné ho vyšetřit před vstupem k ostatním pacientům, preventivně mu dát roušku nebo dát nezletilého na samostatný pokoj.
Oddělovat nezletilého od jeho zákonného zástupce z důvodu potencionálního rizika nakažení chřipkou je proto naprosto nepřiměřené a protiprávní. Jiná věc by samozřejmě byla, kdyby takový nezletilý ležel např. na ARO a šlo o vpuštění kašlajícího a kýchajícího rodiče. Takovou situaci ale nelze řešit zákazem návštěv. Takový rodič by svou přítomností nepochybně narušil poskytování zdravotních služeb a jeho přítomnost by nebyla umožněna na základě zákona. Více si o tom přečtěte v mém článku Nikdy neopouštějte své dítě v nemocnici.
Totéž platí i o přítomnosti osoby blízké nebo jiné osoby určené pacientem u porodu. V tak zásadním životním okamžiku, jako je porod, žena potřebuje více, než kdykoli jindy, aby u ní byla přítomna osoba blízká. Ta totiž může i přímo ovlivňovat její psychickou pohodu a tak i celý průběh porodu. Otec je navíc i zákonný zástupce novorozence.
Na přítomnost osob těchto dvou kategorií (1 a 2) se vztahuje zákonná podmínka, že nesmí narušit poskytování zdravotních služeb. V každém jednotlivém případě proto musí zdravotníci zvažovat, jestli taková osoba poskytování zdravotních služeb nenaruší. Nemohou ale právo pacienta na jejich přítomnost omezit plošným zákazem návštěv, aniž by se přesvědčili, že osoba skutečně představuje riziko. V chřipkové epidemii by proto bylo odpovídající opatření například to, že zdravotníci doprovod vyšetří, případně mu dají preventivně roušku.
Ukončení péče při nedodržování vnitřního řádu
Jediná sankce, která může přijít za nedodržování vnitřního řádu nemocnice je ukončení péče7. I toto pravidlo má ale své výjimky, kdy péči ukončit nelze:
* ukončením může dojít k ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta,
* pacientovi je nutné poskytnout neodkladnou péči,
* jde o porod,
* jde o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci,
* jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem.
V těchto případech zdravotníci pacientovi péči ukončit nemohou, i kdyby porušoval všechna ustanovení vnitřního řádu nemocnice (což ale není pravděpodobné, protože ve většině z nich je pacient fyzicky velmi oslaben).
Zároveň je tady pravidlo popsané výše – vnitřní řád nesmí zasahovat do práv pacientů nad míru, která je nutná pro řádný chod zařízení a respektování práv ostatních pacientů.
Pokud zasahuje, je jeho ustanovení neplatné. Jelikož zákaz návštěv vydává ředitel nemocnice na základě vnitřního řádu nemocnice, platí to i pro něj. Takovým pravidlem se nemusíte řídit, a pokud si jej zdravotníci na vás vynucují, omezují vaše práva. Je pak na místě si stěžovat.
Jestliže si zdravotníci zákaz návštěv vykládají široce, jako automatický zákaz vstupu veškerých osob do zdravotnického zařízení jde o nepřiměřené omezování práv pacientů.
Vysvětlivky:
1) § 15 z. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
2) § 48 odst. 2 písm. d) z. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů
3) § 46 odst. 1 písm. a) z. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů
4)§ 28 odst. 3 písm. e), i) z. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů
5) § 28 odst. 3 písm. e) z. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů
6) § 46 odst. 1 písm. a) z. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů
7) § 48 odst. 2 písm. d) z. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů:
„Poskytovatel může ukončit péči o pacienta v případě, že pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem.“
