Povinné neznamená nejlepší - příběh desátý

Než měl náš nejmladší syn Mireček vážnou reakci po třetí dávce očkování v pěti měsících, o očkování jsme se nijak výrazně nezajímali (bohužel). Důvěřovali jsme smysluplnosti zavedeného systému i našemu dětskému lékaři. Starší syn i dcera byli očkováni podle očkovacího kalendáře. I jejich reakce, které zmíním v závěru, nás měly varovat, nicméně nám to zkrátka „nedošlo“. To nás mrzí moc, ale zpět nic nevrátíme.

První dávku Infanrix Hexa + Synflorix dostal syn 10. 3. 2016, tj. v 9 týdnech (ano, tak brzy a ještě dvě vakcíny najednou, na doporučení lékaře…). Následující noc a den měl horečky 39 st. + zarudlá a tvrdá místa vpichu. Horečka srážena Paralenem. Další den již teploty nebyly, místa vpichu přetrvala zarudlá cca týden, zatvrdlá téměř 3 týdny.

Druhá dávka byla aplikována 28. 4. 2016, po této dávce opět zarudlá a zatvrdlá místa vpichu. Po tomto očkování chytil syn opět trvale ruce v pěst, pro tento projev byl odeslán na rehabilitaci, bohužel jsme si tento projev nespojili s očkováním. Na rehabilitační odd. nemocnice Třebíč jsme docházeli od 9. 5. 2016, dle fyzioterapeutky při první návštěvě nerovnoměrný vývoj, cvičili jsme Vojtovu metodu. Během cvičení došlo k uvolnění horních končetin, ke zlepšení úchopu, opory při poloze na bříšku, přetáčení na bok a bříško.

Třetí dávku dostal ve čtvrtek 2. 6. 2016 cca ve 12. 00 hod. Od 18. 00 hod. (tedy cca 6 hod. po očkování) se začaly objevovat záškuby horních a dolních končetin, a to ve chvílích, kdy byl jinak v klidu, hrál si, neplakal. Večer se mu špatně usínalo, byl neklidný, plačtivý. V noci dostal horečku, v 1.00 hod. mu byla změřena 38,8 st., dostal Paralen. Ve spánku se záškuby neobjevovaly. Část noci byl vzhůru. Ráno byla situace telefonicky konzultována s dětským lékařem (nevěděli jsme vůbec, co se děje a co s tím) a na jeho doporučení podán Diazepam 1/4 tbl. po 8 hod. Místa vpichu byla opět zarudlá a tvrdá.

V pátek 3. 6. a část soboty 4. 6. se zdálo, že se situace uklidnila, záškuby se neobjevily. Celkově byl po Diazepamu utlumený. Bohužel později v sobotu 4. 6. se záškuby opět objevily, tentokrát trochu jiné než ty první. Byl velmi neklidný a plačtivý i celou noc. To vše pod Diazepamem. Ten jsme mu ještě dávali, i když jsme tušili, že jen zakrýváme projevy, které by měly být vidět a měly být řešeny. Ráno v neděli 5. 6. 2016 se nám toto jeho chování podařilo natočit. Video jsem odeslala našemu pediatrovi, který s námi během víkendu komunikoval. Ten nám po jeho zhlédnutí doporučil, abychom jeli do nemocnice (v Třebíči). Učinili jsme tak, video jsme lékařům ukázali a upozornili je na konkrétní atypické pohyby. Následně jsme byli přijati na dětské odd. Tam jsem jeden lehký záškub ještě pozorovala, poté již nic neměl. Při přijetí: vstupní odběry s lehkou leukocytózou, CRP nízké, kontrolní odběr v normě. Během hospitalizace bez teplot, nález neurologa pro dospělé negativní. Další vyšetření mu nebyla provedena, protože v Třebíči není dětský neurolog, nebylo možné udělat dětské EEG. V úterý 7. 6. jsme byli propuštěni domů se závěrem, že se nic nestalo, teploty ASI k viróze, ale hlavně TO NESOUVISÍ S OČKOVÁNÍM. To jsme slyšeli opakovaně bez dalšího vysvětlení, co se tedy vlastně stalo. Byli jsme objednáni na vyšetření na dětskou neurologii dětské FN v Brně na 21. 7. 2016. Tam jsme nakonec jeli dříve (viz níže).

Po očkování jsme pozorovali regres v psychomotorickém vývoji, syn přestal broukat, přestal se otáčet, držel ručičky v pěst, celkově byl „zaťatý“, měl narušený spánek – špatně usínal a v noci se náhle budil se silným křikem. A nejvýznamnějšími projevy, které se v tomto období objevily, byly záškuby horních končetin. Ty se objevovaly ve chvílích soustředění se na hračku, kdy byl syn odpočatý, najedený, v dobré náladě. V době, kdy jsme je pozorovali několikrát denně, jsme je natočili a video odeslali e-mailem na odd. dětské neurologie v DFN Brno. Během tohoto období jsme cvičili dle pokynů fyzioterapeutky. Nikdo z lékařů nám během měsíce po očkování nedokázal odpovědět, co se s naším synem děje.

Paní doktorka z Brna nás po zhlédnutí videa vyzvala, abychom přijeli na vyšetření co nejdříve. To jsme učinili v pondělí 4. 7. 2016.  Byli jsme přijati k hospitalizaci z důvodu vyšetření a provedení video EEG. To bylo synovi provedeno 2x a na jeho základě lékaři vyloučili epilepsii a synovy projevy označili za „neškodné myoklonismy“.
Za vyloučení epilepsie jsme byli samozřejmě rádi, jinak nás ovšem přístup lékařů i přes jejich slušné jednání velmi zklamal. Protože se stav syna v době vyšetření v Brně, tedy měsíc po očkování, postupně pozvolna zlepšoval, naprosto nebrali ohled na regres ve vývoji, kterým prošel. Tento fakt, stejně jako silné narušení spánku, neklid a plačtivost, lékaři zlehčovali, označili je za nepodstatné a ani je nikde písemně nezaznamenali. Znovu musím zdůraznit, že jsme byli zmatení, netušili jsme, co se děje, na vše jsme pouze opakovaně slyšeli, že to nesouvisí s očkováním, ale nikdo to nebyl schopen objektivně vyvrátit. Jako rodiče jsme v tom zůstali úplně sami.
I přes to, že syn nikdy předtím myoklonismy neměl, ani se nevyskytují v rodině a objevily se poprvé až 6 hodin po očkování. Připustili pouze, že stejně jako se nedá dokázat, že tento stav je následkem očkování, nedá se ani vyvrátit. Přesto nadále trvali na doporučení k dalšímu očkování dle očkovacího kalendáře pod diazepamovou clonou. S tímto postupem jsme nesouhlasili. Během měsíce po očkování jsme si ujasnili, že dopovat dítě Diazepamem, aby nebylo vidět, co se s ním vlastně děje, rozhodně ničemu nepomůže. Syn žádná další očkování nedostal, ale to jsme byli stále na začátku.

I dál jsme docházeli k fyzioterapeutce na cvičení. Po křečích po očkování bylo vynecháno cvičení reflexních bodů, pokračovala podpora správného úchopu – opět držení rukou v pěst a zatnuté horní končetiny, které před třetí dávkou očkování byly již částečně uvolněné, cvičení na uvolnění palce, HK a uchopování předmětů, opětovná podpora přetáčení (po očkování ustalo).

Asi od 5. 7. 2016 se záškuby postupně přestaly objevovat. Znovu jsme je pozorovali cca od 29. 7. 2016, tentokrát měly průběh „zatnutí, zatřesení, uvolnění“, někdy doprovozené zvukovým projevem, 10krát i více za den (propínání rukou, v max. extenzi strnutí rukou na 2-3 vteřiny se zatnutím pěstí, vědomí zachováno).

Od této doby se objevovaly nepravidelně, více v době nějakého oslabení organismu – nachlazení, růst zoubků (i bez zvýšené teploty) apod. Začali jsme spolupracovat s MUDr. Hofhanzlovou z Jihlavy na celkovém detoxu organismu syna a pomocí homeopatické léčby se nám dařilo jeho stav pomalu zklidnit. Postupně jsme ze života dětí vyloučili v maximální možné míře chemii. Tj. víc jsme se zaměřili na stravu, přestali jsme u všech dětí srážet teplotu antipyretiky a přešli na šetrnější metody a ejhle – děti byly rychleji zdravé a celkově méně nemocné, klidnější, přestaly záněty uší atd. Z tohoto pohledu nám zkušenost s očkováním u Mirečka také hodně dala, v mnohém otevřela oči.

Od 1. 8. 2016 je syn také v péči neurologa v Novém Městě na Moravě.  Na základě jeho doporučení synovi po dvou letech náš pediatr vyslovil trvalou kontraindikaci k dalšímu očkování (vysoké riziko vzniku záchvatů či narušení až zastavení PM vývoje vč. hrozby autismu). Díky tomu mohl Mireček před nedávnem nastoupit do školky.

Psychomotorický vývoj byl a stále je narušený. Plazit se začal syn až cca v 9 měsících, lézt (posunování kolínek) v 10 měsících, stavěl se u opory cca v 11 měsících a v tomto stádiu dlouho zůstal. Obcházet kolem nábytku začal cca v 14 měsících a první samostatné nejisté krůčky v 18 měsících. Větší jistotu v chůzi získal až kolem druhého roku. Ani nyní, tj. v 38 měsících, není při chůzi a běhu tak obratný jako většina vrstevníků.
Do 34 měsíců používal většinou vyjadřování o dvou slovech, výjimečně spojil 3 slova. I nyní ve 38 měsících má pasivní slovní zásobu širší než aktivní, rozumí předložkám i složitějším formulacím, ale aktivní slovní zásoba je chudší, dyslalická, stále se vyjadřuje většinou spojením max. 3–4 slov, často jen dvou. 

I když se v současnosti záškuby a zatínání zřejmě neobjevují (ve chvílích, kdy se zlobí či hodně pláče, má podobné projevy, ale protože se jedná o emočně náročné chvíle, nejsme si jisti, zda tyto projevy souvisí s emocí, či jestli je to opět dřívější zatínání), jeho psychomotorický vývoj není takový, jaký by měl být. Usuzuji tak na základě svých zkušeností speciálního pedagoga a také zkušeností matky. Můj úsudek potvrdili i zkušení kolegové.

Jako rodiče jsme samozřejmě hledali způsoby, jak svému dítěti pomoct. V první fázi, kdy jsme byli opravdu úplně ztracení, jsem telefonicky kontaktovala paní doktorku Zálešákovou ze spolku Poočkování. Ta byla první, kdo s námi normálně mluvil o tom, co se stalo, poskytla nám základní informace i podporu, abychom aktivně hledali pomoc pro naše dítě. Doporučila nám MUDr. Hofhanzlovou, která nám skutečně jako první reálně pomohla synův stav zklidnit a zlepšit a vlastně pomohla celé naší rodině, protože jsme byli v obrovském stresu, který se projevil různým způsobem na nás všech.

I dál jsme hledali, jak znovu „rozhýbat“ psychomotorický vývoj syna a posunout ho co nejvíc dopředu. A zase nám přály okolnosti. Díky svojí profesi jsem se seznámila s Feuersteinovou metodou instrumentálního obohacení, se kterou jsem začala pracovat i se svými dětmi a s Mirečkem pracujeme na rozvoji kognitivních funkcí. S touto metodou souvisí také metoda zprostředkované samomluvy, se kterou se rodiče mohou seznámit v knize Myslet nahlas – mluvit nahlas (autor R. Feuerstein a kol.).
A též jsme měli to štěstí potkat neurovývojovou terapii a stimulaci, kterou do naší republiky přinesla Mgr. Marja Volemanová z Holandska. Paní Volemanová je speciální pedagog a fyzioterapeut, vydala knihu Přetrvávající primární reflexy - opomíjený faktor problémů učení a chování, pořádá kurzy Neuro-vývojové stimulace a semináře o problematice přetrvávajících primárních reflexů a vyučuje kurzy Neuro-vývojové stimulace ve školní praxi. Informace lze najít na www.red-tulip.cz, je možné se obrátit přímo na paní Volemanovou nebo na někoho, kdo jejími kurzy prošel a s metodou pracuje, nebo – a tou cestou jsme se vydali i my – kurzem projít a naučit se, jak pracovat se svým dítětem sami.

Všechno zmíněné za nás doporučuji, nás a hlavně našeho syna to posouvá dál. Těžko říct, zda by jeho vývoj postupoval tak, jak postupuje, i bez našich intervencí. Ve věku 3 roky a 2 měsíce je syn sice méně obratný, než většina vrstevníků, ale chodí, běhá, naučil se skákat snožmo. V oblasti jemné motoriky a vyjadřování též dělá pokroky. Zatím se vyjadřuje dvouslovně nebo v krátkých větách, ale komunikuje aktivně, rád, snaží se sdělit svoje myšlenky, je schopen vnímat detaily i souvislosti. V kolektivu dětí se cítí většinou dobře, úroveň jeho vývoje odpovídá cca 2,5 letému dítěti. Dle vyjádření neurologa je prognóza nejistá, nepředvídatelná. My věříme, že bude líp a děláme pro to maximum

Neřadíme se ani do tábora příznivců, ani odpůrců očkování. Toto dělení pro nás vůbec není podstatné. Důležitá je informovanost rodičů, aby byli schopni se relevantně rozhodnout podle aktuální situace dítěte, aby dostávali odpovědi na své otázky.

Doplňuji informace o reakcích na očkování starších sourozenců Mirečka:

- bratr, nar. r. 2007, nyní 12 let – v roce 2012 očkován vakcínou Infanrix, očkování v 5 letech – silná reakce v místě vpichu. Vakcína byla aplikována do stehna, během následujícího dne po očkování postupně nateklo, zatvrdlo a zčervenalo až zfialovělo celé stehno od třísel až po koleno. Tento nežádoucí účinek byl konzultován s pediatrem, který odesílal hlášení o nežádoucím účinku na SÚKL. Předešlá očkování hexavakcínou a očkování na MMR proběhla vždy s horečkami a menší místní reakcí ve dnech následujících po očkování.

- sestra, nar. r. 2013, nyní 6 let – očkování hexavakcínou, stejně jako první dávka očkování na MMR, proběhlo s horečkami ve dnech následujících po očkování. První dávka MMR podána v 1,5 roce, dva měsíce po prodělání planých neštovic. Následoval zánět ledvin, série viróz a následně v květnu 2015 byl zjištěn útlum krvetvorby – hypoplastická anemie, přechodně i leukopenie a neutropenie. Dceři byla podána transfuze erymasy v Třebíči, následoval odběr kostní dřeně v celkové anestezii na odd. dětské hematologie v dětské nemocnici v Brně. Báli jsme se o její život. Stav se spontánně upravil. Zda tento vývoj souvisí, či nesouvisí s očkováním, není schopen nikdo objektivně potvrdit ani vyvrátit.

Manželé O.

 

TENTO PŘÍBĚH UKAZUJE, JAK FUNGUJE REPRESIVNÍ SYSTÉM OČKOVÁNÍ V ČR. ZAPOJTE SE DO LEGISLATIVNÍCH ZMĚN. VÍCE INFO ZDE

 


Aktuálně v legislativě

Zákon o ochraně veřejného zdraví

* připomínkové řízení ukončeno

* MZ brzy předloží zákon vládě

* poté jej bude projednávat PS

Více informací ZDE.

 

Zákon o náhradě újmy způsobené

povinným očkováním

* prošel prvním čtením v PS

* Výbor pro zdravotnictví má 80 dní

na projednání zákona

* poté bude zákon opět v PS

Náš poslední článek ZDE.