Hygiena zakázala přijmout do školky dítě neočkované kvůli zdravotním problémům

Naše dcera byla očkovaná na návrh pediatra již v šesti týdnech věku, a to hned dvěma vakcínami naráz - hexavakcínou a vakcínou proti pneumokokům Synflorix. Nebylo nám vůbec řečeno, že Synflorix není povinný a že ho můžeme odmítnout. Taktéž jsme až mnohem později zjistili, že Státní ústav pro kontrolu léčiv nedoporučuje očkovat dvě vakcíny naráz.

Po očkování se objevily první problémy, a to se spánkem. Naše miminko, které dříve spalo bez problémů i čtyři hodiny v kuse, začalo mít najednou problémy se spánkem. Vždy se asi 10 minut po usnutí vzbudilo s pláčem a bolestným výrazem ve tváři a nemohlo dál spát. Deset minut místo čtyř hodin je celkem velký rozdíl. Bylo vidět, že dceru něco bolí a nenechá ji to spát. Nějakou dobu jsem ji sledovala a pak šla pro radu k pediatrovi. Ten se mi však vysmál a řekl mi, že jsem „nervózní hysterická prvorodička, která všechno jen zhoršuje“.

Na nátlak lékaře jsme očkovali dál. Po druhé dávce hexavakcíny spolu se Synflorixem nás musela vést rychlá záchranná služba do nemocnice. Dcera byla naočkována ve čtyři hodiny odpoledne. Usnula a spala tvrdě až do deseti v noci. Poté se s velmi pronikavým a pískavým pláčem vzbudila. Křičela, či spíše pískala tak silně, že jsme k ní ihned běželi. Byl to tzv. encefalitický pláč. Zvedla jsem ji z postele a visela mi v rukou jako hadrová panenka. Byla hypotonická, což znamená ochablé svalstvo po celém těle (dle slov neuroložky máme štěstí, že jí tehdy ochrnutí nezůstalo trvale). Dcera začala silně kašlat a dusit se, nechtěla se přisát k prsu, nereagovala na má slova. Položila jsem ji opatrně nazpět a následně došlo k tak silnému průjmu, že celá manželská postel, na které ležela, byla zalitá velmi řídkou hnědou tekutinou. Dále vůbec nereagovala. Volala jsem našemu pediatrovi na tísňovou linku, kterou měl uvedenou na vizitce, ale nebral to, psala jsem mu SMS, neodpověděl. Volala jsem tedy 155. Paní na druhém konci linky mi nařídila zůstat na místě a ihned pro nás poslala vůz záchranné služby. Přijeli pro nás, ptala jsem se, co dceři je, a paní doktorka mi klidně řekla, že je to jistě jen z očkování.

Na příjmu vše sepsali a nechali si nás na oddělení, udělali všechny odběry a taky sonografii mozku. Na nic nepřišli a dcerka se pomalu probírala k normálu, jen měla horečky. Nemocniční prostředí jí nedělalo očividně dobře a stejně nám nebyli schopni nijak pomoci. Při propouštění uvedli jako důvod problémů do propouštěcí zprávy – akutní viróza! Odešli jsme domů a vše se postupně spravilo.
Lékaři v nemocnici poslali propouštěcí zprávu pediatrovi mé dcery, kde bylo jasně zřejmé, že 6 hodin po očkování, byla dcera odvezena RZS, ten ale dělal, že o ničem neví. Pozval nás následně na další očkování. V čekárně jsem říkala sestře, že z toho mám velký strach, že jsme byli minule v nemocnici, ale okomentovala to jen slovy, že toho bylo na dceru asi moc a že budeme odteď očkovat každou vakcínu zvlášť a ne dvě zároveň.
Souhlasila jsem. To, že mám možnost požádat o odložení očkování, jsem tehdy vůbec nevěděla. Po očkování naštěstí nenásledovaly tak bouřlivé reakce jako předtím, ale objevil se ekzém. Ten dceru provází doteď.

Hromadila se naše nedůvěra vůči pediatrovi, a tak jsme přešli k jiné lékařce. Řekli jsme jí hned, že očkovat již nechceme a z jakého důvodu. Ona jen řekla, že už si zvykla, že se již s rodiči nechce na toto téma hádat, ale že nám doporučuje doočkovat aspoň tu čtvrtou dávku hexavakcíny, jelikož ta je povinná, ale Synflorix ne. Informace, že Synflorix není povinný, byla pro nás šokující, a s doočkováním čtvrté dávky hexavakcíny jsme souhlasili.

Toto očkování však bylo poslední - po další nežádoucí reakci jsme na další již nikdy nepřistoupili. I tato dávka způsobila velké škody na imunitě naší dcery. Okamžitě dostala něco jako angínu, nepila, nečurala a plakala. Běželi jsme k pediatričce, ta našla pusinku plnou aftů a hrozila nám hospitalizace. Naštěstí jsme vše zvládli intenzivní péčí doma, dcera začala alespoň trošku pít. Od té doby se u ní ovšem střídaly záněty dýchacích nebo močových cest, a to tak silné, že se mi při močení až svíjela bolestí a musela vždy dostat ATB.

Byli jsme zcela vyřazeni z běžného života, dcera musela přestat navštěvovat cvičení a plavání, kam pravidelně docházela, jelikož nebylo možné v tom pokračovat… tak chatrné měla zdraví.
Postupně se u ní začala projevovat hyperaktivita, poruchy pozornosti, silná nesoustředěnost a zapomnětlivost.

Zdravotní stav dcery se tehdy postupně trochu upravil a zlepšil, až byla schopná navštěvovat kolektiv. Chtěli jsme jí tedy umožnit předškolní vzdělávání. Ve čtyřech letech byla přijata do MŠ paní ředitelkou, která znala naše problémy a soucítila s námi. Do přihlášky naše pediatrička napsala, že dcera má očkování odloženo ze zdravotních důvodů na doporučení odborného lékaře. To se asi někomu ve škole nelíbilo, a tak neváhal a udal nás krajskému úřadu. Ten přikázal paní ředitelce obrátit se na krajskou hygienickou stanici (KHS), aby rozhodla, zda může naše dcera školku navštěvovat. Přes všechny lékařské posudky o nemožnosti očkování naší dcery, které jsme doložili, přikázala KHS paní ředitelce řízení o přijetí zastavit.

Nyní dcera absolvovala první třídu a vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. To odhalilo poruchu grafomotoriky, zkříženou lateralitu mozku značící nevyzrálý nervový systém (dominuje pravá ruka, ale levé ucho) a neklid (neustálé ťukání s předměty okolo).

V současnosti se soudíme o neoprávněné vyloučení ze školky, spolupracujeme s advokátkou Zuzanou Candigliota a Rozaliem. I když to naší dceři v docházce již nepomůže, doufáme v dosažení spravedlnosti.