Očkování nám doktorka nabízela hned od 9. týdne věku, jak se doporučuje ve všech propagačních letáčcích. Bohužel (dnes už však říkám bohudík) byla dcerka nachlazená (kašlala a měla rýmu), takže jsme očkování hexavakcínou Hexacima odložili na její 12. týden života. V té době jsem ještě netušila, jak závažné mohou být nežádoucí účinky po očkování. Lépe řečeno jsem lékařce slepě důvěřovala.
Sama mám vysokoškolské vzdělání v oboru biotechnologií, takže mi jsou dobře známy přínosy očkování pro lidstvo celkově a nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, jak někdy špatné může být naočkovat i zdravé (natož nemocné) dítě. Očkování jsem se tedy nebála a ve 12 týdnech jsme došly na jeho aplikaci. Dcerka v té době ještě trošku pokašlávala, ale byla jsem paní doktorkou (i sestřičkou) ubezpečena, že to je v pořádku („takhle bychom mohli čekat věčně, ty malé děti mají rýmičku pořád…”).
Protože dcerka nevykazovala na první očkování žádné velké negativní účinky, pouze trochu poplakávala, šla jsem s ní tedy za dva týdny na očkování Prevenarem 13 opět beze strachu (bylo jí tehdy 14 týdnů). Po aplikaci tohoto očkování měla v místě vpichu asi pět dní červenou bulku, měla zvýšenou teplotu a byla hodně plačtivá. Za pár dní nato se začala propínat v celém těle, měla roztažené ručičky a zaťaté nohy, byla celá zaťatá i v pusince (do té doby žádné takové projevy neměla). Dělala to při hře, při přebalování, tak nějak pořád, ale jinak nevypadala nemocně, byla veselá, tak jsem to neřešila.
Po měsíci jsme šly na druhou Hexacimu a za další 3 týdny na druhý Prevenar 13. Celou dobu mezi těmito očkováními se malá Miriam stále propínala a zatínala tělíčko. Avšak po druhé dávce Prevenaru 13 byla dcerka úplně malátná, přestala se jakkoli projevovat, vyjadřovat, přestala žvatlat, převalovat se na bok (tehdy ještě neuměla jít až na bříško), přestala se o cokoli snažit a pouze ležela a okolí pozorovala jen očima. Jakmile jsem jí já nebo cokoli jiného zmizela z dohledu, neřešila to a koukala dál do prázdna. Nemusím zde asi vysvětlovat, jak jsem se jako matka cítila.
V té době jsem se začala zajímat o negativní reakce po očkování, protože mi bylo jasné, že se to nestalo jen tak. Našla jsem spoustu informací popisující právě zastavení vývoje, apatii atd. Zašly jsme na neurologii, kde nám lékařka potvrdila moje obavy, že to opravdu bylo z očkování, což potom uznala i naše dětská lékařka. Ta nás kvůli těmto komplikacím přeřadila do očkovacího centra v Motole, aby další případné očkování dcerky probíhalo přímo tam. Mirinčina apatie a hypotonie trvala naštěstí „jen“ tři týdny, pak se začala pomalu dávat dohromady. Očkování jsem se už samozřejmě velice obávala, ale po půl roce od poslední dávky a půlhodinové rozmluvě s paní doktorkou v Motole jsem podlehla a nechala ji naočkovat tetravakcínou Infanrix Hib. Bohužel ani toto neproběhlo bez komplikací, Miri měla čtyři dny nesrazitelné horečky, které v noci přesahovaly 40 stupňů. V té době jsem se rozhodla, že už to opravdu nechci znovu pokoušet. Naštěstí další očkování nedoporučovaly ani neuroložky ani pediatr, takže jsme neměly problém s potvrzením o kontraindikaci, a tak ani s umístěním do mateřské školy.
Co ale budu dělat se svojí druhou dcerkou? Nyní jí je přes rok, očkování stále žádné nemá, protože po těchto zkušenostech se opravdu bojím, co by to mohlo udělat s ní. Žádná záruka, vyšetření, které by potvrdilo nebo vyvrátilo riziko neurologických potíží, není. Obávám se i některých nemocí, proti kterým se očkuje, ale po tom, čím si má starší dcera prošla, je z mého pohledu riziko nežádoucích účinků očkování bezprostřední. Také mě sužuje budoucnost, co budu dělat, až nevezmou mladší dceru do školky. Potvrzení výjimky z očkování kvůli vysokému riziku nám nikdo nedá.
Řekla bych, že jsme z toho vyvázly ještě docela dobře. Vážné trvalé následky Miriamka nemá, „pouze“ přetrvává hypofunkce lícního nervu (obtížně artikuluje), ale i to stačí. Kdo mi zaručí, že mladší dceru očkování nepoškodí?
Až mi i ona bude ležet v náručí jako hadrová panenka, nehybně a bez schopnosti navázat oční kontakt, kdo nad ní bude plakat? Bude to pediatr, který očkoval? Budou to doktoři z očkovacího centra, kteří očkování doporučovali? Nebo to budu já, která jejich doporučení podlehla?
maminka Bětka
TENTO PŘÍBĚH UKAZUJE, JAK FUNGUJE REPRESIVNÍ SYSTÉM OČKOVÁNÍ. ZAPOJTE SE DO LEGISLATIVNÍCH ZMĚN. VÍCE INFO ZDE
Příběh převzat z brožur Jak zasáhl systém očkování do života některých rodin. Byl zkrácen a doplněn o aktuální stav.
