Náš první syn se narodil v Havlíčkově Brodě v únoru 2002. Pobývali jsme v té době částečně v Čechách a částečně v Kalifornii. Návrat do USA jsme plánovali za tři měsíce. V USA není zavedeno očkování proti tuberkulóze a z vlastní zkušenosti jsem věděla, že jedincům, kteří jsou očkovaní proti TBC to přináší jen potíže – například prokazování absence TBC prostřednictvím rentgenu plic – namísto kožních testů, které vycházejí pozitivní. V mnoha případech pak lékaři nevěří, že test vychází pozitivní díky očkování, a předepisují půlroční kůru antibiotik…
V každém případě jsme se rozhodli z těchto důvodů (a za zvážení nízkého rizika možné nákazy) našeho syna proti TBC neočkovat. Ještě v porodnici za námi byl poslán hygienik, který nám vysvětloval naši povinnost a hrozil pokutou 20,000 Kč a tím, že nám pojišťovna syna nepojistí. Jako novopečení rodiče jsme neměli čas ani energii věnovat se shromažďování informací na toto téma. Chyběl nám i jednoduchý přístup na Internet. A popravdě nás to ani nenapadlo. Nakonec jsme tedy pod tlakem slíbili, že syna necháme očkovat asi ve třech týdnech věku.
Na dětské oddělení nemocnice v Havlíčkově Brodě jsme se dostavili v dohodnutý termín. Ještě před podáním injekce jsem se z jakési intuitivní pohnutky vysloveně zeptala lékaře*, zda existují nějaké možné vedlejší účinky této vakcíny. Od našeho příchodu byl velmi nepříjemný a bylo zřejmé, že nemá rád, když rodiče jako my dělají problémy. Jen se na mě zadíval a stroze odpověděl, že NE. Vzal injekci a syna nám naočkoval.
O tom, jak lékař porušil předpisy, jsme se dodatečně dočetli např. na stránkách Ligy lidských práv:
http://www.llp.cz/subdomains/cz/index.php?option=com_content&task=view&id=239&Itemid=126
Dva týdny poté se u našeho syna náhle objevila vyrážka, která byla později ošetřující lékařkou určena jako atopický ekzém. Byly to nejprve červené pupínky s bílou špičkou po celém obličeji, které se během pár hodin rozšířily na dekolt a dále na celé tělo a paže. Nohy byly postiženy nejméně. Časem bílé špičky zmizely a vyrážka začala být spíše suchá. Na místech, kde si stroupečky malý strhnul, lehce krvácela. Syn byl výhradně kojen a neměnili jsme nic v jeho prostředí. Jediným vysvětlením pro odstartování ekzému pro nás bylo proběhlé očkování.
Po návratu do USA jsme začali shromažďovat informace na téma očkování a také možné léčby ekzému – opravdové léčby, nikoliv potlačování steroidními krémy. Ekzém se velice pomalu sám eliminoval z obličeje až nakonec zůstal ve skvrnách po tělíčku a v ohbí nohou a paží. Tam přetrvával a čas od času se zhoršoval v závislosti na podmínkách. Začali jsme s homeopatickou léčbou pod vedením zkušené homeopatky. Po zhruba dvou letech ekzém prakticky vymizel. Zároveň se syn stal poněkud klidnější. Patřil vždy mezi extrémně citlivé a vzrušivé jedince.
Bohužel toto není konec příběhu. Po narození našeho druhého syna, ve věku 2 roky a 3 měsíce, se jeho zdravotní problémy vrátily ve formě astmatu. Začali jsme opět s homeopatickou léčbou. Výsledky se dostavily, ale určité problémy přetrvávaly. Při naší další návštěvě Čech (ve věku 4 roky) jsme začali s detoxikační terapií Dr. Jonáše (produkty Joalis) a ta konečně přinesla vynikající a téměř okamžité výsledky. Synovi je teď pět let a už téměř rok je bez dýchacích potíží. Ovšem touto metodou u něj byly zjištěny také autoimunitní problémy, které se naštěstí zatím výrazně neprojevují.
Považujeme ztrátu synova astmatu za obrovskou výhru a jsme nesmírně vděčni za existenci alternativních metod léčby. Přesto v nás zůstává otázka, zda jeho osobnost (nejen imunita) byla pozměněna podanými očkovacími látkami a zda jeho přecitlivělost a tendence k hyperaktivitě má své kořeny v podaných vakcínách. Než jsme se dozvěděli plnou pravdu o vakcínách, pokračovali jsme v jeho očkování proti jiným nemocem v USA až do věku jednoho roku. Náš druhý syn nikdy očkován nebyl a podobné problémy nikdy neměl. Starší syn má stále při nachlazeních tendenci k průduškovému astmatu, ale díky zdravé stravě a alternativní medicíně se obejdeme bez chemických léků.
M.
*Podpis v očkovacím průkazu je prakticky nečitelný (viz kopii) a naše paměť není 100%.
Na dětském oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod působí kromě primáře MUDr.Václava Miláčka, který očkování neprováděl, následující lékaři:
MUDr. Jaroslav Zikmunda
MUDr. Zbyněk Seidl
MUDr. Michal Pipek
MUDr. Miloslav Sýkora
Odpověď z Ligy lidských práv (20.2.2007, Eva Rosková)
Vážená paní Bermanová,
s povinností očkovat paušálně se bohužel potýká hodně rodičů, kteří jsou přesvědčeni o tom, že jejich dítěti ať z důvodu zdravotních nebo např. z důvodu genetických dispozic může určitý druh očkování spíše uškodit než preventivně zabránit vzniku potenciální nemoci. Setkali jsme se s rodiči, kteří s dítětem navštěvovali dětskou lékařku, která přání rodičů respektovala a dítě nenaočkovala. Je to však bohužel případ ojedinělý. Povinné očkování totiž tvoří (i v mnoha dalších zemích) výjimku z pravidla, že lékařský zákrok je možné vykonat jen se souhlasem pacienta, a tak je tomu i v České republice. To však neznačí, že by lékař neměl informovat o vzniku příp. komplikací po zákroku, což očkování je. Podle výkladu vypracovaného Řídícím výborem pro bioetiku Rady Evropy totiž výraz „zákrok“ zahrnuje veškeré výkony prováděné na osobě pacienta ze zdravotních důvodů, včetně preventivní péče
Očkování se musí podrobit všechny osoby, na něž zákonná povinnost dopadá, což však neznamená, že se jim musí podrobit bezvýjimečně a bez předešlého poskytnutí informací ze strany příslušného lékaře. Lékař by měl ve smyslu čl. 5 Úmluvy o biomedicíně zákonnému zástupci, tedy rodiči, vysvětlit, co je účelem aplikace očkovací látky, důležité také je, aby bral lékař v úvahu momentální zdravotní stav dítěte. Rozhodovací volnost rodičů a dětí je tedy omezena, ale její omezení může být odůvodněno pouze veřejným zájmem. Tímto institutem je však možno ospravedlnit očkování jen v těch případech, kdy skutečně chrání populaci na daném území před propuknutím nakažlivé choroby a zároveň představuje ochranu pro konkrétního jednotlivce, aniž by mu nepřiměřeně zdraví škodilo. Problém tedy nastává v případech, kdy je konkrétní očkování pro konkrétního jednotlivce rizikové z důvodu určitých odlišností, což je i Váš případ, neboť důsledkem očkování proti TBC byl u syna vznik atopického ekzému.
K události došlo v roce 2002, tedy v době, kdy již byla účinná Úmluva o biomedicíně. Nic Vám tedy nebrání v tom, že poukážete formou stížnosti na nevhodný postup zdravotnického zařízení, popř. se můžete obrátit na okresní sdružení České lékařské komory (v případě, že máte bydliště v okrese Havlíčkův Brod, bude to okresní sdružení v Havlíčkově Brodě) a poukážete na Váš případ. K události došlo před 5 lety, je tudíž více než pravděpodobné, že nebudou vyvozeny žádné sankce, nicméně můžete napomoci tomu, aby se tyto události nestávaly nadále.
Dále Vás musíme upozornit na existenci mailové komunikace rodičů, kteří odmítají podrobit děti zákonnému nařízení a vyměňují si svoje zkušenosti prostřednictvím internetu ([email protected]), a dále na existenci občanského sdružení ROZALIO (Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování)
