„Brutální“, tak nazval premiér Andrej Babiš očkovací kampaň spuštěnou Ministerstvem zdravotnictví. Jako synonyma lze použít surová, krutá, hrubá, nelidská. V některých médiích je označována jako nechutná, nemorální, neetická. Přesvědčí to nepřesvědčené o nutnosti se očkovat, nebo to zase jen posílí přesvědčení přesvědčených o nutnosti přesvědčovat nepřesvědčené?
Základem brutální očkovací kampaně jsou fotografie zachycující mrtvé pacienty v různých pozicích s proklamativními hesly, že všichni tito byli bez očkování. Nafoceny byly v době, kdy očkování ještě nebylo dostupné a kdy se teprve s očkováním začínalo (listopad 2020 – březen 2021). Možná to není úplně zásadní, ale kampaň těmto lidem jasně sděluje: TITO LIDÉ BYLI HLOUPÍ, NENECHALI SE OČKOVAT, A TAK ZA TO PYKALI. Je neetická i k těmto zemřelým.
„Tato kampaň je silně zarážející, ale ze židle nás nijak nezvedla, v podstatě jsme na tyto praktiky již zvyklí. Podobně se straší v případě povinného očkování dětí úplně běžně. A v případě nepovinných vakcín vlastně také. Reklamy běží v televizi, rádiu, jsou na plakátech, jde to z úst praktických lékařů a smrt dítěte na tu či onu nemoc je nejčastějším argumentem,“ říká Dagmar Sláčalová, místopředsedkyně spolku.
Děsivá je i reklama, ve které se po záběru na kojence objeví už jen prázdná dětská postýlka s visící hračkou a nápisem „Očkujte své dítě proti pneumokokům“. Je to jako z hororu – i tak se přesvědčují lidé k očkování. Dosud jste si toho nevšimli? Podobné podsouvání strachu z nemoci za účelem přesvědčení k očkování je tak běžné, že si překračování etických hranic nepovšimneme. Pokud se nyní označuje za neetické, jen to potvrzuje, co říká Rozalio už dlouho.
„Strach je přirozenou součástí pocitů člověka, nelze se ho úplně zbavit. Patří i k rozhodování o lékařských zákrocích, ovšem v této manipulativní formě nikoliv. Lidé by měli od lékařů slyšet přínosy nabízených zákroků (variant) a jejich rizika. O svém zdravotním stavu by měli být informováni objektivně. Nikdy by neměli od lékaře slyšet fatální závěry k tomu, co se stane, nepodstoupí-li zákrok. Měli by slyšet, co jim zákrok přinese a co jim při zákroku může hrozit, zároveň co jim může hrozit, když zákrok nepodstoupí. Je to velmi citlivá hranice v komunikaci,“ míní Dagmar Sláčalová.
V případě očkování jde o to poměřit přínosy a rizika na základě epidemiologické situace, zdravotního stavu a dat. Například je-li člověk mladý, zdravý, je aktivní, vede zdravý život, může mít pro něj osobně vakcína víc rizik než přínosů. Má-li však člověk nějaké závažnější onemocnění, je ohrožen danou nemocí více, a existuje-li proti ní očkování, je důležité poměřit, jak jeho osobně nemoc ohrožuje, zda je schopen ji zvládnout, nebo zda je vhodnější podstoupit rizika vakcinace, a přesto bude pro něj očkování přínosem. Ale ani zde nelze dát rovnítko, že pro nemocné je vždy dobré očkování. Benefit a risk je zásada k posouzení pro úplně každého!
Pacientům by tak měla být předkládána fakta bez předsudků a bez manipulativního podsouvání strachu. Protože neexistují data, která by jasně ukázala, že je očkování přínosem pro každého, není se co divit, že vláda přistupuje k této manipulaci. Ostatně na to ukazuje i fotka s heslem „Nestihl třetí dávku“. Je však tato kampaň schopna přesvědčit zbytek obyvatel k očkování? Nebo může mít vedlejší nežádoucí účinky na společnost?
