Věřila jsem v očkování. Ještě v porodnici jsem se divila, proč nás neočkují vakcínou proti tuberkulóze. Není lepší naočkovat? Očkování mi přece ochrání dítě. Ale začnu od začátku. Apgar skóre mé dcery bylo 6 – 6 – 7, 48 hodin v inkubátoru, dcera měla streptokoka a 8 dní jí dávali v nemocnici antibiotika. Z porodnice jsem si naštěstí odnášela zdravé, neplačící kojené miminko, které se skvěle vyvíjelo. Krásně se usmívala, zkrátka radost pohledět.
Psal se rok 2013, a tak se očkovalo podle systému hexavakcína 3+1 a MMR vakcína 1+1, tj. 2 dávky nejpozději před vstupem do školky. Dcera měla od šesti týdnů seboroický ekzém, který do věku půl roku vymizel. Její náročný start do života, ani ekzém nebyl pro paní doktorku překážkou k očkování v 9. týdnu, a tak jsem šla s plnou důvěrou očkovat. Až na horečku po očkování bylo vše v pořádku. Po dlouhém promýšlení jsme se rozhodli i pro očkování nepovinné vakcíny Prevenar proti pneumokokům. K očkování došlo společně s hexavakcínou 11. 10. 2013 – dceři byly 3,5 měsíce. A co se nestalo?! Po druhém očkování měla jazyk asi dva týdny vysunutý nalevo, byla apatická, smutná, chyběly jí kladné emoce, pravidelně jsme zažívali dceřin večerní pláč bez utišení, který začal bezprostředně ode dne podání vakcíny, také nechtěla sát mlíčko, blinkala a v neposlední řadě měla zvýšenou teplotu. Nezapomenu, jak jen ležela a dívala se do stropu. Běžela jsem se k paní doktorce informovat, co se děje. Paní doktorka doporučila nedávat už Prevenar, ale v očkování pokračovat.
Další hexavakcínu v šesti měsících dcera ustála. Nicméně reakce na poslední čtvrtou hexavakcínu v 1. roce života nás vyděsila. Bezprostředně po očkování přišly nepřiměřené záškuby hlavy a těla, které trvaly cca 2 měsíce. Přicházely nekontrolovaně, bezděčně. Paní doktorka říkala, že pokud to neustane, pošle nás na neurologii. Dnes bych neváhala a šla tam hned. Na neurologii jsme dostali doporučení až na moji žádost, šli jsme tam až 3,5 měsíce od tohoto očkování. V té době už bylo naštěstí vše v pořádku. Neurolog doporučil odložení očkování či rozdělení vakcín.
Před očkováním vakcínou Priorix jsme s manželem měli neuvěřitelný strach. Navštívili jsme homeopatku, která nám na míru stanovila homeopatika před očkováním a po něm. Musím říct, že to bylo stresující období. Bude další neurologická reakce? Kromě teplot, velké nervozity, návalů vzteku, které trvaly zhruba měsíc po podání vakcíny, se jiné nežádoucí účinky neobjevily. Na druhou stranu – je normální, aby se u dítěte po podání vakcíny měnilo chování?
Nyní je dceři 6 let. Měla již mít další očkování vakcínou Adacel. Víme, je to vakcína pouze proti třem nemocem, ale už ji očkovat nemůžeme. Naše obavy jsou obrovské. Zpětně nechápu, že jsme pod nátlakem šli do dalších očkování i po dvou neurologických reakcích. Pro lékaře to není důvod ke kontraindikaci, přestože je jasné, že to byla bezprostřední reakce po očkování. Co když by teď stačilo jen málo a další reakce by byla nevratná? Už to zkrátka nemůžeme udělat, i když si komplikujeme život a podle paní doktorky, které jsme podepsali negativní revers, hazardujeme se zdravím dítěte. Není však hazard další očkování? Kdo nám zaručí, že se nic nestane? A když se stane, bude to chyba nás rodičů, nás zodpovědných a milujících rodičů!
Manželé K.
