Povinné očkování jsem jako mnoho rodičů dlouho řešila. Přečetla jsem dostupnou literaturu, psala do různých poraden, ptala se známých kolem sebe na jejich zkušenosti. Sama jsem měla obavu jen z jedné dětské nemoci. Přesto jsem podlehla tlaku okolí a dítě jsem se rozhodla naočkovat.
První dávkou hexavakcíny (Hexacima) byl syn naočkován v 9 měsících, druhou o dva a půl měsíce později, třetí o devět měsíců později. První dvě dávky snesl bez problémů. Po třetí dávce měl okolí vpichu zarudlé a asi po sedmi hodinách teplotu 38,9 °C. Obvykle jsem teplotu nesrážela, ale tehdy jsem na doporučení pediatra podala antipyretika.
Dva týdny po očkování dítě začalo špatně usínat. Za normálních okolností jsem syna před spaním nakojila, on se otočil a usnul. Ted po kojení zkoušel usnout, ale po chvilce se začal převalovat a poplakávat. Neuměl ještě mluvit, znal jen pár slov. Ukazoval na záda v kříži a říkal „bum“, jako by ho záda bolela.
Po dalších 2 týdnech pohyby tělíčka při večerním usínání začaly poprvé připomínat bolestivé protahování nožiček. Přidalo se slovo „ne“, které používal, když na něho nepříjemné pocity přicházely. Svaly na stehnech a na holeních ztuhly a nohy se rychle propnuly. Bolestivé protahování nožiček přicházelo s večerním usínáním a s nočním a ranním probouzením. Dítě při tom často plakalo. Vše trvalo třicet minut až jednu hodinu. Jednou dvě hodiny. Postupně se to začalo dít i v kočárku při odpoledním spaní. Tam syn hodně plakal, vlastně spíš vřískal, ale někdy naopak usnul bez křečí a budil se klidný.
O tom, co se děje, jsem informovala našeho pediatra. Komunikovali jsme spolu písemně. Problém jsem mu podrobně popsala. Podle informací, které jsem mu poskytla, se domníval, že by se mohlo jednat o růstové bolesti, a doporučil mi určité přípravky. Pátrala jsem po tom, co růstové bolesti jsou, ale zdálo se mi, že v našem případě jde o něco jiného.
Kontaktovala jsem tedy dětské neurologické oddělení. Popsala jsem problém a tam nám s jistotou doporučili hospitalizaci na oddělení. Čekali jsme na termín. Propínání nožiček se však objevilo i během dne, doma, bez návaznosti na spánek. Stalo se to asi měsíc a půl po prvních obtížích. Vyděsilo mě to, dítě jsme proto okamžitě naložili do auta a odvezli na pohotovost.
Hospitalizovali nás na dětské neurologické klinice, se kterou jsem již byla v kontaktu. Syn podstoupil EEG, MR a vyšetření krve. Vše v pořádku.
V nemocnici se mi první den podařilo natočit video, na kterém je zřetelně vidět, co se s dítětem děje. Jako zázrakem se totiž synův stav v nemocnici zlepšil a nedalo se toho moc vypozorovat.
Na základě natočeného videa byla stanovena diagnóza – akcentované emoční projevy. Určitě bych souhlasila s tím, že problém měl něco společného s emocemi. Stávalo se totiž, že když byl syn o něco starší a občas se vztekal, přicházelo i propínání nožiček. Tyto reakce však dítě nemělo pod kontrolou, nechtělo, aby se to dělo, stejně jako při usínání a při probouzení.
Ošetřujícím lékařem neurologem mi bylo řečeno, že děti z tohoto většinou vyrostou.
Po propuštění následovalo období horší a období klidnější, kdy jsem si říkala, že to snad již končí. Často pomohlo kojení, cvičení s nožičkama, zpívání písniček, které znal, vyprávění, pohled z okna, chození po bytě, někdy ovšem nepomohlo nic. Budil se cca čtyřikrát za noc, někdy ale také každou hodinu.
Pravděpodobně z důvodu opakovaných rým se synovi zvětšila nosní mandle. Při každé nemoci se problémy s nožičkama zhoršily. Nosní mandle ale byla zdaleka nejhorší. Jeho zdravotní stav byl špatný. Kombinace této nemoci a křečí byla hrozná. V noci nemohl dýchat, takže se často budil a s tím přicházely bolesti v nohou. Málo jedl a hodně zhubl. Po prodělané nemoci se vše začalo zlepšovat, ale po pár měsících nastalo opět zhoršení. Byla jsem zoufalá. Nevěděla jsem, jestli to někdy skončí. Zdálo se, že konvenční medicína si neví rady. Rozhodla jsem se tedy vyhledat pomoc alternativní medicíny.
Dnes jsou synovi 4 roky. Uběhly dva roky od doby, kdy jsme začali s homeopatickou léčbou. Nevím, jestli ho vyléčil čas, nebo homeopatika, ale problém s nožičkama je víceméně pryč. Při usínání jsou nohy občas trochu neklidné, také při nemoci si syn občas stěžuje na bolest holení. S předchozím stavem se to však nedá srovnat. Nosní mandle se zmenšila natolik, že dítě poprvé po roce a půl dýchá nosem. Zmizela neustálá rýma a kašel. Nad nosní mandlí ještě úplně vyhráno nemáme, ale už to nebude dlouho trvat.
Jsem přesvědčená o tom, že synův stav způsobilo naočkování hexavakcínou, a věřím, že podpora imunity homeopatiky mu pomohla dostat se z nejhoršího. Souhlasila bych také s teorií, že dítě může být tzv. „vyosené“ již před tím a očkování toto jen umocní, nebo se rozběhne nemoc.
Chtěla bych proto podpořit všechny maminky, které se rozhodují, jestli své dítě nechají naočkovat touto vakcínou, aby naslouchaly svému mateřskému instinktu, vnitřnímu hlasu, protože díky němu se dají vycítit i tyto důležité věci. Vím to z vlastní zkušenosti. Také je myslím důležité nenechat se ovlivnit tlakem zvenčí, ať je jakkoli silný. Protože jestli se něco zvrtne, budete v tom úplně samy. Vedlejší účinky vakcín se špatně dokazují. Od lékaře máme potvrzení o kontraindikaci a syn už žádné další očkování nepodstoupí.
