V létě 2008 jsme prodělali pravý černý kašel, postihl mne (očkovanou) a naše tři neočkované děti. Manžel byl též v dětství očkovaný, ale neonemocněl, jen asi týden byl velmi unavený. Obě babičky, které jediné „porušily“ karanténu, aby mi trochu pomohly, onemocněly (neměly tak silný průběh, jako já s tříletou Klárou). Celkově mám dojem, že záleží na momentálním stavu každého člověka, jeho imunitě a kondici, částečně i na očkování (ale ne bezvýhradně), jestli se nemoc rozvine či nikoli. Ale nemusí to tak být.
Nemoc se mi zdála horší, než jsem si dokázala představit. Téměř tříletá Klára zvracela a dávila se zhruba každé 2 hodiny v noci, někdy po půl hodinách, přes den to bylo lepší. Nemoc provázela veliká vyčerpanost a symptomy virózy (bolesti zad, zubů, čelistí, bolesti v krku, bolesti uzlin u uší, bolesti uší, unavenost a zarudlost očí, veliké zahlenění kolem hrtanu, bolesti hlasivek a chrapot či hluboký drsný hlas, krvácení z nosu), další symptom je úzkost, strach (všechny se nám postupně vystřídaly). Nejhorší byl ale kašel, který dusil (pocit, že se člověk nestihne nadechnout), stále dráždil (jako lechtání peříčkem – suchá varianta – tu měla Klára; nebo pocit knedlíku či kamene v krku – hlenová varianta – zelenožlutý hlen v oblasti hrtanu – to jsem měla já), takže nejde přestat kašlat. Záchvaty kašle provázely bolesti v brániční oblasti (děti si stěžují na bolesti bříška) kvůli permanentní námaze z kašlání a nedostatek spánku (já jsem třeba 12 dní prakticky nespala – v kombinaci s kašláním Kláry, která spala ve stejné místnosti – kašel mi nedovoloval usnout ani přes den). U některých dětí se může objevit až modrání z nedostatku kyslíku a kratší zástava dýchání a s ní spojená krátká ztráta vědomí, která podle lékařů není nebezpečná (ze zkušeností 2 maminek – švagrová a naše homeopatka – jedna měla dítě dvouleté a druhá jedenáctileté). Přes den bývají děti jakoby zdravé, nejhorší je průběh nemoci v noci. Moje starší děti – Alenka 6 a Jirka 8 – měly jen mírný průběh, kdybychom já a tříletá Klára neměly klasický průběh, myslím, že bych těžko poznala, že ti starší prodělali černý kašel (k tomu nutno dodat, že oba měli své konstituční homeopatické léky a dostali několik dávek homeopatické nosody Pertussinum podle doporučení naší rodinné lékařky homeopatky).
Přesto, když se mě někdo ptal, jestli bych nyní černý kašel raději neočkovala, tak říkám, že ne. Vakcína má příliš riskantní vedlejší účinky na nervovou soustavu. I když má Klára výpadky vědomí po pádu nebo z nějakého jiného úleku (tzv. afektivně respirační záchvaty, vyšetření mozku epilepsii neprokázalo), v nemoci výpadky vědomí neměla. Ale například v době očkování obrnou v březnu až květnu 2008 (zaplatila jsem injekční inaktivovanou vakcínu – neobsahuje živé viry, protože jsme spadly mezi poslední várku obrny „na lžičku“, jež si musela inaktivovanou vakcínu hradit), se výpadky vědomí začaly objevovat každý týden až dva, někdy i dvakrát za týden, což před očkováním nebylo (před očkováním měla frekvenci asi po měsíci). Naše dětská lékařka už další očkování nedoporučila (a to ani atenuovanou (oslabenou) placenou vakcínou zarděnek, spalniček a příušnic PRIORIX, která se jí, na rozdíl od hrazené trojkombinace, zdá šetrnější)
Vyplatí se trochu se na ten černý kašel připravit. Tušila jsem, že jakási možnost černý kašel chytit tu je – případy černého kašle v ČR jsou, i u očkovaných dětí. Ve spolupráci s naší rodinnou lékařkou homeopatkou jsem měla doma některé homeopatické léky, které přicházejí do úvahy v souvislosti s touto nemocí, takže když jsme onemocněli, ty nejdůležitější léky jsem měla v domácí lékárničce po ruce (Drosera 9CH, Kalium carbonicum 9CH, Ipeca 9CH, Corralium rubrum 9CH, Cuprum metalicum 9CH; i další léky jsou možné, záleží na konkrétních symptomech, je třeba konzultovat s dobrým homeopatem – ty co tu uvádím, jsou ty hlavní a nejdůležitější, homeopat může podle potřeby poskytnout i homeopatickou nosodu Pertussinum, vyrobenou přímo z toxinu bakterie černého kašle, také jsme ji použili). Asi existují i jiné cesty, jak organismu pomoci – my jsme vyzkoušeli homeopatii.
Co se vyplatí vědět je, že antibiotika mohou pomoci v případě, že je dítě velmi malé (0-2 roky) – mohou totiž snížit ty nejsilnější symptomy do snesitelnějších úrovní. Pro takto malé děti může být černý kašel skutečně velmi vážnou nemocí. U dětí starších 3 let poté, co se objeví noční záchvatovitý kašel, podle zkušeného lékaře z Kanady a naší homeopatky, již nemá cenu antibiotika nasazovat, protože už nepomohou, jen rozhodí imunitní systém a podle všeho jsou příčinou sice kratší doby infekčnosti, ale výrazně delší (až půl roku trvající) rekonvalescence – stále se opakující kašel, který už není nakažlivý, ale dosti obtěžuje a pacient se necítí stále zdráv.
Pomocí homeopatik lze snižovat ty nejobtížnější symptomy na únosnější úroveň a dodávat organismu potřebnou energii (ta po nasazení homeopatik výrazně stoupla, tzn. snížila se citelně ona veliká vyčerpanost). Homeopatická léčba ale symptomy nemoci neodstraní, tzn. neočekávejte od homeopatik, že v krátké době symptomy nemoci vymizí – symptomy zůstanou. Černý kašel léčený homeopaticky nám trval ve své nejobtížnější fázi zhruba 14 dní, tzn. od počátku těch nejhorších nočních záchvatů po počátek jejich odeznívání.
Doba infekčnosti začíná, jak začne pacient kašlat. Karanténní opatření trvá od první těžké prokašlané noci 3 týdny, kdy je pacient silně infekční, 4. týden infekčnost klesá. Po 4 týdnech je pacient již neinfekční, i když může ještě kašlat. Běžně se doporučuje třítýdenní karanténa. Já jsem zvolila čtyřtýdenní.
Také je třeba vědět, že po odeznění nemoci může kašel přetrvávat v „pertusinové podobě“ (dávivě či dusivě záchvatovité denní i noční kašlání), ale není to již černý kašel (ten má člověk v životě jen jednou, velmi vzácně dvakrát). Tento pertusinový dávivý způsob kašle časem vymizí.
Tato nemoc vyžaduje velikou trpělivost a dobrou víru v uzdravení od pacienta i jeho opatrovatelů. Podle čínské medicíny je to kašel 100 dní a nemoc osvícení. To je to pozitivní, co je možné si připomínat – že to trápení opravdu skončí a že přinese posílení v mentální oblasti (nejen) a doživotní imunitu na černý kašel.
Drobná statistika: v naší rodině, z celkového počtu 22 lidí (12 dospělých a 10 dětí – 12,11,10,9,8,7,6,5,4 a 3 roky a jedno kojeňátko 6 měsíců), kteří přišli do kontaktu s přenašečkou (11-letá dívka z rodiny), onemocnělo 10 lidí, z toho 4 nebyli očkovaní (děti 8,6,5 a 3), 4 byli očkovaní (11-letá dívka a 3 dospělí 35-45 let) a 2 pravděpodobně prodělali nemoc v dětství a nebyli očkovaní – byli starší, ve vyšším věku s poklesem celkové vitality klesá i imunita (60-73 let, neměli ale tak vážný průběh). Všichni neočkovaní onemocněli. Ta 11-letá dívka byla mezi námi den a půl, pak odjela do Francie, kašlala, ale lékaři jí na různých místech a opakovaně tvrdili, že její kašel není nakažlivý a že jsou to průdušky; v dětství byla na černý kašel očkována, její černý kašel neměl klasický průběh a skutečně se dal diagnostikovat snad opravdu jedině z krevních testů. Já s dětmi jsme s ní byli jen asi jeden večer (opravdu se vyplatí chodit s miminky k lékaři v době tzv. poradny, kdy se miminka nedostanou do kontaktu se staršími dětmi, jež mohou nevědomky tuto nemoc přenášet). Dospělým praktičtí lékaři opakovaně diagnostikovali průdušky a odmítali připustit, že by to mohl být černý kašel. Černý kašel se dá exaktně prokázat pouze z krevních testů – jejich vyhodnocení trvá myslím 7-14 dní.
Katka J.
