Ráda bych se s Vámi podělila o očkovací příběh naší rodiny.
V roce 2009 se nám narodila dcera. Narozena v termínu, apgar skóre 10-10-10. V porodnici bez jakéhokoliv upozornění naočkována proti TBC. Byla plně kojená, ale málo přibírala a rostla pomaleji, tedy neprospívala dle tabulek.
Očkována byla hexavakcínou dle očkovacího kalendáře, v jednom termínu souběžně s nepovinnou vakcínou proti pneumokokům Synflorix. Tu jsem zvolila na základě doporučení pediatra, který mi řekl, že vakcína výborně chrání před záněty středního ucha. No, a týden po očkování třetí dávky Synflorixu dcera dostala svůj první a snad i poslední zánět středního ucha léčený antibiotiky.
Po vakcíně Infanrix Hexa se objevily okamžité nežádoucí účinky – ekzémy. Dcera byla hypotonická, vyvíjela se velmi pomalu, nepásla koníčky ani se nepřetáčela ve věku, kdy již měla. Byla velmi klidné, pohodové a veselé miminko, které jen leželo (což mi všichni záviděli a já tomu nevěnovala pozornost) a téměř nikdy neplakalo, pokud nemělo hlad. Vzhledem k pomalému vývoji jsme byli odesláni na rehabilitační pracoviště a díky poctivému cvičení Vojtovy metody naše dítě začalo v osmnácti měsících konečně chodit.
Zlom nastal po očkování vakcínou Priorix v 19. měsícii věku. Dcera několik hodin v kuse plakala a poté dostala silnou virózu s dávivým obloukovým zvracením a průjmy. Atopický ekzém po celém těle bylo nutno léčit kortikoidy. Po dalším přeočkování ve 2 letech začala mít problémy s chůzí, často zakopávala a padala, začala se několikrát za noc budit nočními děsy. A co bylo nejpodstatnější, ze dne na den prošla proměnou osobnosti. Do 2 let velmi veselé a vyrovnané dítě začalo trpět záchvaty vzteku a hysterického pláče, které přetrvaly až do školního věku. Něco z toho určitě bylo obdobím vzdoru a formováním osobnosti, ale období vzdoru netrvá celé dětství a nepřichází ze dne na den. Známá lékařka mi po letech sdělila, že dítě pravděpodobně prodělalo postvakcinační encefalopatii.
Fyzicky se dcera se vším vyrovnala dobře, kromě stále se vracejících střevních problémů nebyla vážněji fyzicky nemocná. Její „nemoc“ se projevila především na psychice a v neurologickém vývoji. Byly dny, které dokázala proplakat celé od rána až do večera, a to přes to, že doma měla veškerý servis, lásku obou rodičů i volnost, kterou děti potřebují. Záchvaty vzteku střídaly záchvaty pláče a pořád dokola, dítě začalo být zlé a agresivní a nikdo jsme nechápali proč. Naštěstí jsem dostala kontakt na skvělého homeopata, po jehož léčbě se dítě okamžitě ze dne na den uklidnilo, přestalo trpět nočními děsy, záchvaty vzteku a konečně si mohlo trochu užívat dětství.
Mluvit začala až ve 3 letech a to velmi nesrozumitelně. Od 4 let až dosud, kdy má 8 let, je v péči logopeda. Některé hlásky jsme natrénovali, některé, jako například sykavky, neumí vyslovit dodnes, a to chodí již do 3. třídy. Někteří odborníci uznávají, že poruchy vývoje řeči mohou mít souvislost také s vakcinací. To nedokážu posoudit. Bohužel mne velmi dlouho nenapadlo, že by logopedické vady a poruchy učení mohly mít spojitost s vakcinací.
Vždy jsem věřila, že povinné očkování je pro mé děti důležité, jinak by přece nebylo povinné. Více jsem se začala bohužel zajímat, až když se objevily problémy v časové souvislosti po očkování u mladšího syna. To mi otevřelo oči.
Syn se narodil v termínu, přirozenou cestou, apgar skóre 10-10-10. Kojené a neustále spokojené zdravé miminko. Po aplikaci druhé dávky očkovací látky Infanrix Hexa měl vysoké horečky, několik hodin v kuse plakal, až usnul vyčerpáním, a pak se najedl a znovu plakal. A stále dokola. Začalo v něm chrčet, trpěl dušností a velmi špatně se mu dýchalo, hlavně v noci se neustále dusil. Lékařská diagnóza: silné bronchitidy léčené přípravkem Ventolin pomocí inhalátoru. Když mu jej lékařka předepisovala potřetí v řadě, začala jsem mít pochybnosti a zeptala se na jeho nežádoucí účinky. Mávla rukou a zasmála se, že to je tak neškodné, že jej můžeme používat třeba rok v kuse. To mne překvapilo a doma jsem si nastudovala příbalový leták. V něm bylo psáno, že přípravek je možno použít pro děti od 2 let a nutnost opakovaného používání může signalizovat vážné zhoršení astmatu. Dítěti v té době bylo asi 5 měsíců a po těle se mu objevil silný atopický ekzém, nakonec léčený kortikoidy.
Mezi onemocněními nás lékařka pozvala na kontrolu, a když viděla, že dítě konečně může dýchat, oznámila, že bude očkovat. Řekla jsem jí, že bych to raději odložila také s přihlédnutím k tomu, že kamarád, se kterým jsme se denně stýkali, má aktuálně neštovice. A především, že chci s očkováním počkat, až bude dítě několik měsíců v kuse zdravé. Paní doktorka mi začala vyhrožovat, že jestli dítě nedostane okamžitě další dávku vakcíny, bude mne muset nahlásit na sociálku, která mi dítě může odebrat, a zároveň že dítě určitě umře na černý kašel!
Pak dodala, že nevadí, když syn dostane po očkování ještě dětskou nemoc (neštovice), že si to prý odbyde vše naráz. Tuto lékařku jsem tehdy viděla naposledy a okamžitě jsem si našla jinou a vstřícnější k dialogu.
Nová paní doktorka doporučila doočkovat hexavakcínu, což jsme ovšem neměli kdy, protože dítě bylo neustále nemocné. MMR doporučila neočkovat vůbec(!) s přihlédnutím k jeho stavu i ke komplikacím u sestry. Ovšem kontraindikace k očkování, aby dítě mohlo být přijato do školky, nám nepotvrdila!
Syn si v prvním roce života prošel peklem. Náběh na astma, těžký atopický ekzém léčený kortikoidy, horečky. Dýchání i ekzémy se mu výrazně zlepšily po užívání přípravků Joalis (zevně) – Deimun Activ a Antimetal.
Zaráží nás, jakým způsobem v ČR lékaři jednají s pacienty, oba s manželem máme vystudovanou vysokou školu a jsme schopní vést kultivovanou diskusi. Očkovací povinnost, která je u nás, a represe s ní spojené nemají ve světě (snad kromě USA) obdoby. Naše děti, ač byly obě řádně očkované až do doby, kdy zdravotní problémy očkování zastavily, nesměly do žádného kolektivu, do školky, na tábor, a to proto, aby neohrozily děti očkované. V Německu a ostatních vyspělých státech by mohly kamkoliv. Můj syn má dnes pět let, což znamená, že pro společnost přestal být jakýmsi kouzlem nebezpečný a do školky najednou musí chodit povinně! Má to snad nějakou logiku? Nemá.
O očkování se velmi zajímám, načetla jsem spoustu knih, vědeckých studií a článků a na základě toho jsme se s manželem dohodli, že už děti nenecháme nikdy očkovat. Po tom, co jsme zažili, se nám snad nikdo nemůže divit.
maminka Iva
TENTO PŘÍBĚH UKAZUJE, JAK FUNGUJE REPRESIVNÍ SYSTÉM OČKOVÁNÍ. ZAPOJTE SE DO LEGISLATIVNÍCH ZMĚN. VÍCE INFO ZDE
Příběh převzat z brožur Jak zasáhl systém očkování do života některých rodin. Byl zkrácen a doplněn o aktuální stav.
