O článku na webu MZ, který se pokouší vyvrátit údajné mýty o očkování, jsme vás
informovali ZDE. Postupně budeme doplňovat a upravovat jednotlivé „mýty“ i s odkazy na zdroje, aby občané měli k dispozici relevantní informace.
Rozalio navrhuje změnit název článku na webu MZ na „Fakta a informace o očkování“ a celý článek vést pozitivní formou, přinášet jasné odborné a praktické informace a vyvarovat se vyvracení „mýtů“. Ostatně podobných článků vyvracejících „mýty“ lze na internetu nalézt mnoho, není potřeba je uvádět znovu na webu MZ. Důležité jsou kvalitní informace pro pacienty i lékaře o možnostech očkování, druzích vakcín, jejich použití a specifikách, o nemocech a v neposlední řadě o epidemiologických opatřeních.
| Z webu MZ: Mýtus: Je třeba omezit povinné očkování dětí – očkování dětí by mělo být pouze dobrovolné Fakt: Povinné očkování má pro prevenci onemocnění, proti kterým je namířeno, zcela zásadní význam. Proto je očkování povinné. Pokud by povinné nebylo, došlo by pravděpodobně k poklesu proočkovanosti s rizikem vzestupu nemocnosti. Jako to bohužel nyní vidíme právě v případě spalniček. Zdroj: http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/myty-a-fakta-o-ockovani_17082_4011_5.html |
Rozalio v tomto případě nemůže mýtus jen upravit, ale zcela přepracovat. K povinnému nebo dobrovolnému očkování totiž nelze přistupovat čistě technicky na základě sesbíraných dat. Jedná se především o věc názoru na nedotknutelnost lidské integrity a základní lidská práva.
Povinné očkování je známo od samých počátku vakcinace, některé země se této povinnosti postupem času vzdaly, v jiných přetrvává. Celosvětově se přístup k této problematice různí a jak povinnost, tak dobrovolnost mají svá pro i proti. Povinnost přispívá k lepší vymahatelnosti, zvyšuje tlak na rodiče i lékaře. Dobrovolnost naopak zvyšuje tlak na kvalitní informovanost, respektuje práva pacientů a může zvýšit i důvěru veřejnosti v očkování.
Ve většině evropských zemí je očkování dobrovolné a epidemiologická situace podobná té naší. Lidé v České republice jsou stejně rozumní a zodpovědní jako lidé v jiných evropských zemích, měli by tudíž mít právo rozhodovat o zdraví svém a svých dětí.
V zemích s povinným očkováním často panuje obava, že přechodem k dobrovolnosti poklesne proočkovanost. Tyto obavy mohou být logické, nicméně je nepotvrzují zkušenosti ze zemí s dobrovolným očkováním, v nichž proočkovanost nijak výrazně neklesla. Na druhou stranu v České republice, kde je očkování povinné, proočkovanost v posledních letech klesá, takže povinnost samotná spásu pro proočkovanost rozhodně nepředstavuje.
Pacienti (v tomto případě především rodiče) očekávají od lékařů partnerský a respektující přístup, jehož se jim však jen stěží dostane v jednotně nastaveném systému, kde lékař nemá možnost očkovat mimo rámec očkovacího kalendáře a nabízet individuální plány, i když vidí, že by tím uspokojil požadavky rodičů. Tento faktor u mnohých rodičů zvyšuje nedůvěru, která může vést až k celkovému odmítnutí očkování. V těchto případech tedy povinnost působí kontraproduktivně.
Menší tlak na očkování může vést k vyšší bezpečnosti a snížení rizik nežádoucích účinků. Individuální plány přispívají k větší ohleduplnosti ke zdravotnímu stavu jedince při očkování. Lékař může očkovat podle vlastního uvážení beze strachu z případných sankcí.
Proto Rozalio usiluje o dobrovolný systém očkování s dostatečnou informovaností a požaduje, aby očkování bylo vždy prováděno s ohledem na zdravotní stav dítěte a s minimalizací možných rizik.
Pozn. Zvýšený výskyt spalniček v současnosti se týká především dospělých, kterým již imunita z očkování vyvanula. Neočkované děti představují zcela minoritní skupinku bez valného vlivu na šíření tohoto onemocnění.
