Jako rodič nespokojený se situací kolem povinného očkování v České republice jsem velice ráda, že vzniklo Občanské sdružení ROZALIO. Je velice potřebné pomoci rodičům získávat objektivní informace týkající se očkování a napomoci změně zákona ve směru svobodné (informované a zodpovědné) volby, zda očkovat či ne, případně čím a kdy vlastní dítě.
Stále více rodičů si uvědomuje, že očkování nemusí jejich dítě pouze chránit. Již ve velmi ranném věku dítěte stojí tváří v tvář povinnosti nechat jej naočkovat. Získat objektivní informace o očkování je však u nás velice těžké. Kde hledat? U pediatra se bohužel ve většině případů stále ještě omílá stará písnička o nutnosti chránit dítě před „zákeřnými“ chorobami a otázka o působení očkovací látky v těle bývá smetena ze stolu odpovědí o možné zvýšené teplotě a podobných „maličkostech“ a „pak to bude dobrý“ (co se asi v těle odehrává, proč je zvýšená teplota a jiné reakce?), oficiální názor medicíny a státu je: očkovat je dobré a nutné. Jinak bude zle. Přidá-li se nátlak ne-, respektive velmi povrchně informovaného okolí nebo partnera, ocitá se rodič zahnán do kouta.
Celá věc není přitom vůbec jednoduchá. Dnes je již vědecky prokázán negativní vliv očkování na lidskou imunitu a to hlavně v tak nízkém věku, v jakém se u nás začíná očkovat. Očkuje se proti mnoha nemocem současně a to i takovým, které jsou potencionálně nebezpečné až pro dospělé či téměř dospělé osoby a ne malého kojence (Hep. B, zarděnky, příušnice etc.). Následky očkování jsou monitorovány pouze krátkou dobu a odpovědi na to, jak takové očkování ovlivní organismus dlouhodobě se tak jaksi nedostávají. Proč se různé studie, které existují, nedostanou do ordinace dětského lékaře a od něj k rodiči? Vždyť statistiky ukazují, že nárůst alergií, astmatu, rakoviny apod. je přímo ovlivněn očkováním. Lidské tělo je dnes zatíženo zhoršujícím se životním prostředím a množstvím používané chemie v potravinách a očkování jej místo posílení ještě více oslabí a v mnoha případech dlouhodobě poznamená. Vakcíny obsahují množství přídavných látek jako formaldehyd, zinek, antibiotika, donedávna rtuť, jejichž škodlivost je známá, prokázaná a není věcí názoru.
Co se týče údajného potlačení infekčních nemocí, nechci brát očkování jeho význam. Jen bych chtěla připomenout často opomíjený fakt, že tyto nemoci začaly samovolně ustupovat v důsledku zlepšení hygienických a nutričních podmínek ještě před zavedením povinného očkování. Oficiální informátoři se u nás také „zapomínají“ zmínit o tom, že výskyt některých nemocí proti kterým se začalo očkovat, naopak po očkování vzrostl anebo že byly i případy, kdy některé země od určitého očkování ustoupily pro velký výskyt závažných poočkovacích poškození.
V neposlední řadě chci zmínit, že existují mezinárodní úmluvy, které jsou povinností očkovat hrubě porušovány. Ve velmi těžkém postavení se u nás ocitají pediatři, kteří mají za povinnost nahlásit neočkované děti. Pokud to neudělají, hrozí jim vyloučení z lékařské komory. Ohroženi jsou tedy bohužel ti pediatři, kteří jsou o očkování dobře informováni a snaží se vyjít vstříc rodičům a hlavně jejich dětem.
Nejsem nepřítelem očkování, jen mám za to, že informace o očkování jsou rozsáhlé a velmi komplexní a měly by být volně k dosažení například v pediatrických ordinacích a ne být tak, jak je tomu dnes, výsledkem individuálního pátrání na pokraji legality. Stát by měl navíc umožnit svobodnou volbu v ne/očkování a nestíhat a nepenalizovat svým rigidním a pokryteckým přístupem rodiče, kteří pouze hájí základní práva svých dětí: právo na zdraví a život.
Anicka Konecna
