Přesně na Mezinárodní den lidských práv rozhodl Nejvyšší správní soud v případu rodiny, která žádala o přijetí neočkované dcery do mateřské školy. Přinášíme rozhovor se Zbyňkem Valentou, otcem rodiny.
Zbyňku, co vlastně Tebe a Tvou ženu přivedlo k zájmu o očkování?
„O téma očkování jsme se zajímali již před narozením naší první dcery, tedy před rokem 2007. Zdravý životní styl a vnitřní práce na sobě nás vždy oslovovala a jednoznačně jsme tíhli k přirozenému způsobu žití bez jakýchkoliv zbytečných zásahů. Prostě jsme důvěřovali i nadále důvěřujeme dokonalosti člověka a připadá nám absurdní, že by nějaká skupina vědců vymyslela něco, co bude ještě zlepšovat tento úžasný organismus. A poté, co jsme se stali rodiči, jsme se tématem vakcinace začali zabývat více v souvislosti s tzv. „povinným očkováním“ dětí; zároveň jsme se cca půl roku po jeho založení stali v roce 2007 členy spolku Rozalio. A velmi brzo po získání relevantních informací nám bylo jasné, že vakcinace se rozhodně neslučuje s naším vnímáním života a s naší snahou o nezasahování do toho, co intervenci nepotřebuje.
Během let se nám přirozeně narodily čtyři (tři z nich doma) krásné dcery (Eunika, Thea, Celestýna a Noemi). Jsou zcela neočkované a zároveň zdravé jako řípy, dost možná i proto, že neprošly vakcinací, která je vždy zásahem do imunitního systému člověka. Také byly a jsou dlouho kojeny, stravujeme se zdravě, otužujeme se ve Vltavě, neužíváme chemické léky a podobně.“
Jak jste dospěli až k vašemu, řekněme specifickému přístupu neočkovat své děti?
„Jak jsem již naznačil, rozhodně nemáme pocit ani informace o tom, že by potenciální benefity očkování převažovaly nad riziky. A čím více jsme se tomuto tématu věnovali, tím jasněji se toto naše poznání prohlubovalo. Jako poměrně aktivní členové jsme se setkávali s mnoha rodiči, jejichž děti byly prokazatelně více či méně poškozeni očkováním, některá tato poškození byla bohužel nevratná. Mnoho příběhů bylo velmi smutných a emočně se nás dotýkaly. Bylo bolestné slyšet vyprávění rodičů, jejichž do té doby zdravé děti zareagovaly na vakcinaci negativně a měly (či stále mají) vážné zdravotní komplikace.
Navíc jsme často i s dětmi cestovali do zemí s buddhistickou tradicí a smýšlení místních lidí nás oslovovalo. A tak náš odmítavý přístup k vakcinaci se odvíjí od jednoho ze základních kamenů buddhistické víry a tím je morální princip Ahimsá, tedy neubližování, nezraňování.“
Věděli jste, že podle zákona nemůže být vaše neočkovaná dcera přijata do školky, přesto jste zkusili podat žádost o její přijetí. Jak jste žádost o přijetí odůvodnili?
„Samozřejmě jsme předpokládali, že pravděpodobnost přijetí do školky je nízká, a tušili jsme, že ředitelka nebude obeznámena s nálezy Ústavního soudu z roku 2011 a 2016, které umožňují v oprávněných případech uplatnit takzvanou výhradu víry či světskou výhradu svědomí. Přesto jsme současně s přihláškou podali i žádost o uznání těchto ústavních výjimek. Víme, že je lze uplatňovat spíše ve výjimečných případech, říkali jsme si však, že kdo jiný by je už mohl uplatnit, když ne my.
Ředitelku jsem kromě předané písemné žádosti ústně informoval, proč žádáme o uznání ústavních výjimek a o přijetí druhorozené dcery do mateřské školy. Neuspěli jsme, ředitelka o docházce naší dcery nechtěla ani slyšet. A hodně rozpačitý pocit jsem měl z toho, s jakou přezíravostí k nám přistupovala. Přitom i přes naše poučení jednala s naprostou neznalostí obou nálezů Ústavního soudu ČR. Vzhledem k mému právnickému vzdělání si dovolím podotknout, že nálezy Ústavního soudu České republiky mají sílu ústavního zákona, tudíž jsou nadřazeny běžným zákonům včetně zákona o ochraně veřejného zdraví či tzv. školského zákona.“
Dcera tedy podle vašeho očekávání přijata nebyla a vy jste se rozhodli odvolat a soudit. Popiš nám, co všechno jste museli absolvovat ke zdárnému konci tohoto soudního procesu.
„Ano, rozhodli jsme se soudit. Přišlo nám, že pokud bychom tak neučinili, zůstaly by nálezy Ústavního soudu ČR z roku 2011 a 2016 v těchto věcech jen cárem papíru. Proces vůbec nebyl snadný ani rychlý, absolvovali jsme mnoho právních kroků, kterými Tebe ani čtenáře raději nebudu zatěžovat. Koneckonců skutečnost, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR přichází po více než čtyřech letech od chvíle, kdy jsme podávali do školky přihlášku, hovoří za vše.“
Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl dne 10. prosince 2020 ve váš prospěch. Hrozí ještě zvrácení tohoto rozhodnutí? Je možné se proti rozhodnutí NSS odvolat?
„Odvolání podat nelze, a tak se nezdá, že by mohlo ještě dojít ke zvrácení rozhodnutí NSS ČR. V úvahu by snad ze strany magistrátu přicházela jen ústavní stížnost, to je však spíše v rovině teoretické. Jsem toho názoru, že magistrát nemá aktivní legitimaci ústavní stížnost podat.“
Je tedy všechno u konce? Soudům pro vás odzvonilo?
„Byl bych opatrný na sdělení, že je vše u konce, že soudům zcela odzvonilo. O situaci budu diskutovat s kolegy právníky i s ostatními blízkými, včetně vás, vedení spolku Rozalio, a uvidíme, zda z naší strany ještě dojde k nějakým krokům. Případ je vícevrstevný.“
Co pro Tebe bylo na celém procesu překvapující, ať příjemně či nepříjemně?
„Na celém procesu mne nepříjemně překvapila délka trvání (více než čtyři a půl roku) a dále arogance, s jakou jsme byli odmítáni. Naopak příjemná jsou konečná rozhodnutí Městského soudu ČR v únoru 2020 a následně Nejvyššího správního soudu ČR! Zvláště v této podivné polekané době, kdy se zdá, že lidská práva a svobody nejsou vůbec důležité, jelikož hlavně musíme za každou cenu zvítězit nad zlým virem, ať to stojí, co to stojí, jsou taková rozhodnutí velmi povzbudivá. I že existují soudy (či senáty), které jsou ochotny jít proti proudu, proti názorové většině a lidská práva vysoce zohlednit.“
A bylo něco, co Tě naopak nepřekvapilo? Co jsi spíš očekával?
„Nepřekvapila mne názorová rigidita a neústupnost pražského magistrátu, konkrétně odboru školství, mládeže a sportu, který chce za každou cenu zabránit, aby rodiče mohli ve výjimečných případech úspěšně uplatnit tato svá práva. Zdejší úředníci by patrně nejraději, aby nálezy Ústavního soudu ČR zůstaly jen teoretickým právním názorem, bez jakékoliv možnosti reálného využití.“
Co bys nyní vzkázal rodičům, kteří nemají řádně očkované děti, ale chtějí dát dítě do mateřské školy?
„Mají-li řádně neočkující rodiče pocit, že v jejich případě existuje oprávněný důvod žádat o uznání ústavní výjimky z důvodu víry a náboženského přesvědčení či z důvodu svobody svědomí, a zároveň chtějí, aby jejich tříletý či čtyřletý potomek (u pětiletých předškoláků se již očkovanost neposuzuje) navštěvoval mateřskou školu, se mohou s dostatečně odůvodněnou písemnou žádostí obrátit při přijímacím řízení na vedení příslušného zařízení. A záleží pak na ředitelce či řediteli, jak vše posoudí a rozhodne. Přijmout je nyní ředitel rozhodně může. A v případě, že by rodiče neuspěli a domnívali se, že rozhodnutí o nepřijetí, resp. jeho odůvodnění je nesprávné, mohou využít všechny dostupné opravné prostředky, tedy odvolání ke zřizovateli (krajský úřad), v krajním případě i správní žalobu. Musí se však vnitřně připravit na skutečnost, že domoci se svých práv nemusí trvat krátkou dobu.
Rozsudky soudů v naší kauze jsou prostě precedentem pro jiné rodiče v podobné situaci. Nejvyšší správní soud ČR je takzvaně vyšším soudem a ty mohou poskytovat všeobecně závazný výklad práva.“
Pro některé ředitele mateřských škol zřejmě nastává nelehké období, budou nuceni posuzovat žádosti o uznání výjimek. Co bys jim poradil?
„Doporučil bych, aby zodpovědně a bez předsudků posuzovali každou takovou žádost. Výše zmíněná rozhodnutí soudů jim k tomu poskytují dostatečný mandát, aniž by se vystavovali jakýmkoliv možným sankcím. Nebo snad máme dojem, že úřednice z hygienické stanice je kompetentnější k posouzení víry či svědomí rodičů? Přísluší jim snad mluvit a zasahovat do těchto otázek?
Na druhé straně se domnívám, že řada ředitelek či ředitelů mateřských škol bude ráda. Vím, že někteří z nich sympatizují s rodiči, kteří z oprávněných důvodů nenechali své děti očkovat, jen jim do současné doby nedokázali pomoci, když nemohli děti do školky přijmout. Nyní se situace mění.“
Vaše dcery se bez očkování nebudou moci účastnit ani táborů a jiných zotavovacích akcí. Plánujete se obdobně odvolávat na výhradu svědomí a případně se i soudit?
„Ano, bude-li to nezbytné, tak nepochybně! Rozhodnutí soudu v naší kauze nám k tomu dávají dostatečnou sílu a energii. Věřím však, že to často vůbec nebude potřeba. Rozsudky je potřeba vykládat v širším slova smyslu a vztahují se tedy kupříkladu na Tebou zmíněné aktivity.“
Oceňujeme vaši vytrvalost, pro mnoho rodičů je vaše úspěšná kauza nadějí na školku pro děti. Držíme vám pěsti v dalším případném pokračování!
„Děkuji, Dášo!“
My děkujeme, Zbyňku a Lído!
