Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Původně přijatelný návrh však byl znehodnocen přijetím pozměňovacího návrhu poslankyně Adámkové a dalších. Ten zužuje rozsah náhrad újmy tak, že poškození nebudou mít nárok např. na bolestné. Více o tom jsme psali ZDE. Nyní vám přinášíme tři právní pohledy na tuto změnu zákona.
Očkováním postižené dítě si bolestné nezaslouží
3. 12. 2019, advokát Ondřej Strava
Po letech odborných i veřejných debat byl schválen návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Jeho znění vzešlé z dolní komory parlamentu nicméně vyvolává rozpaky. Poslanci návrh na poslední chvíli upravili tak, že už postiženým nenahrazuje celou újmu, ale jenom její část. Oslabili také koncepci, díky níž bylo usnadněno dosud složité prokazování nároku. Návrh nyní putuje do Senátu. Jak se k němu senátoři postaví, bude otázkou příštích týdnů. Co by při svých úvahách měli vzít v potaz?
Újmu mohou způsobit nežádoucí účinky vakcín
Újma na zdraví způsobená očkováním má neobvyklou povahu. V kontextu přijímaného zákona nejde ani tak o újmu, kterou způsobila vadná vakcína či nevhodná aplikace, ale jde především o vážné nežádoucí účinky vakcíny bezvadné. Jaké nežádoucí účinky přicházejí v úvahu? Podle vyhlášky předkládané Ministerstvem zdravotnictví spolu s návrhem zákona se jedná např. o encefalopatii (dysfunkce mozku), chronickou artritidu nebo těžkou alergickou reakci (anafylaktický šok). Jejich důsledkem může být dočasné nebo celoživotní postižení či dokonce smrt. Výskyt takovýchto následků očkování odhaduje důvodová zpráva přiložená k návrhu na asi osm případů ročně.
Zákon náhradu újmy způsobené očkováním neupravuje
Občanský zákoník platný do roku 2014 povinnost nahradit újmu za nežádoucí účinky očkování uvaloval na poskytovatele zdravotních služeb, tedy zpravidla pediatry. Nový občanský zákoník obsahuje ustanovení použitelná v případě vadných vakcín nebo jejich nevhodné aplikace. Náhradu újmy způsobené nežádoucími účinky očkování už však neupravuje. Tento stav je v rozporu s mezinárodními závazky České republiky a byl kritizován i Ústavním soudem, který vládě doporučil, aby mechanismus náhrady újmy uzákonila.
Náhradu újmy by měl nově hradit stát
Návrh zákona ve znění navrženém vládou stanoví, že osobě poškozené povinným očkováním nebo jejím blízkým nahradí újmu stát. V případech vyjmenovaných nežádoucích účinků, které se objeví krátce po očkování, pak není potřeba dokazovat, že byly následkem očkováním. Tato souvislost se naopak předpokládá (tzv. domněnka příčinné souvislosti). Tím je řešen důležitý právní problém, kdy souvislost nežádoucího účinku s provedeným očkováním se obvykle dokazuje jen velmi obtížně.
Vláda by hradila majetkovou i nemajetkovou újmu
Rozsah náhrady by byl dle vládního návrhu stejný, jako stanoví občanský zákoník u jakékoli jiné újmy na zdraví. Stát by hradil nemajetkovou újmu, tedy bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění. Zároveň by poskytoval újmu majetkovou, tedy náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného a náhradu za ztrátu na výdělku.
V případě smrti očkovaného nebo velmi těžké újmy na jeho zdraví by pak stát vyplatit náhradu útrap jeho blízkým.
Profesorka Adámková navrhuje odškodnění zúžit
Při projednávání zákona v Poslanecké sněmovně k němu podala pozměňovací návrh poslankyně prof. Věra Adámková. Návrh doplňuje do zákona tzv. nezávislou odbornou komisi, která by měla posuzovat složité případy. Vzhledem k tomu, že komisi má ustavovat Ministerstvo zdravotnictví a že jejím předsedou má být vždy zástupce ministerstva, lze o její nezávislosti úspěšně pochybovat. Tím spíše, že by to bylo právě ministerstvo, které by případné náhrady vyplácelo. V úvahu přichází i obava, že tímto nástrojem může být oslabeno užívání domněnky příčinné souvislosti popsané výše.
Mnohem výraznější a jen málo odůvodněnou změnou je nicméně zúžení rozsahu poskytovaných náhrad. Tam, kde původní znění mluvilo o majetkové a nemajetkové újmě, vyjmenovává pozměňovací návrh jejich jednotlivé složky: ztížení společenského uplatnění a náklady spojené s péčí o poškozeného. Cíleně přitom opomíjí bolestné a náhradu za ztrátu na výdělku.
Důvodová zpráva i projev navrhovatelky jsou nejasné
Důvodová zpráva k zúžení uvádí pouze tolik, že „návrh (…) směřuje k tomu, aby se odškodňovaly jen trvalé následky povinného očkování v podobě náhrady ztížení společenského uplatnění.“ Zúžení přitom se závažností následků nijak nesouvisí. Ani v rozpravě na plénu Sněmovny navrhovatelka změnu neodůvodnila lépe. Mimo jiné uvedla, že: „Takže naopak se domnívám, že tento zákon myslí i na duševní útrapy, myslí i na rodiny těch postižených a že rozhodně není zúžením, že to bylo tedy ne úplně správně pochopeno..“ Od jejího kolegy poslance Bohuslava Svobody pak zaznívá, že „to definování té věci vlastně není zúžení, je to vlastně vytažení toho, co je nejvýznamnější a nejdůležitější.“
Je vhodné odepřít postiženým dětem bolestné?
Pozměňovací návrh profesorky Adámkové vzala Sněmovna za svůj v části týkající se nezávislé komise i v části týkající se zúžení rozsahu odškodnění. Následně byl návrh zákona schválen jako celek. Nyní přísluší projednat jej Senátu. Jednou z možností, jak na návrh může reagovat, je jeho vrácení Sněmovně s návrhem na schválení v původním rozsahu odškodnění. Vzhledem k zanedbatelným rozpočtovým dopadům obou variant by ve hře měla být především úvaha mravní. Tedy: je správné odepírat dětem postiženým očkováním náhradu za vytrpěné bolesti? Je správné jim v dospělosti odepírat kompenzaci, pokud kvůli trvalým následkům očkování vydělávají méně, než by jinak mohli? Slovy občanského zákoníku, je takové omezení v souladu se zásadami slušnosti?
Zdroj: https://ondrejstrava.cz/pravni-stanoviska/ockovanim-postizene-dite-si-bolestne-nezaslouzi/
Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním aneb jak se dobré úmysly mění v noční můry
12. 12. 2019, advokát Tomáš Doležal
Když Ministerstvo zdravotnictví v dubnu předložilo po dlouhých letech čekání návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, všichni zajásali. Po relativně vzrušených diskusích na LRV (Legislativní rada vlády) došlo k sjednocení názoru na to, co je vhodné odškodňovat a bylo – v zájmu zachování jednoty a předvídatelnosti – navrženo použít formulaci vycházející z OZ -včetně definičního vymezení rozsahu náhrady újmy.
Ustanovení navrhovaného § 2 tedy znělo:
„Rozsah náhrady újmy
Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb), (dále jen „očkovaný“) majetkovou i nemajetkovou újmu způsobenou povinným očkováním. Stát poskytne náhradu osobě blízké očkovanému za duševní útrapy, dojde-li následkem povinného očkování k usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.“
Při hlasování Poslanecké sněmovny se ovšem může stát cokoliv. V rámci projednávání návrhu zákona pak bylo přijato několik pozměňovacích návrhů, včetně návrhu prof. MUDr. Adámkové. Tento návrh zněl:
„(1) Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb, (dále jen „očkovaný“) ztížení společenského uplatnění způsobené povinným očkováním. V takovém případě stát hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil.
(2) Stát poskytne náhradu osobě blízké očkovanému za duševní útrapy, dojde-li následkem povinného očkování k usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.“
V rozpravě pak paní profesorka svůj návrh odůvodnila jako potřebu rozšíření rozsahu náhrady újmy, a nikoliv zúžení, jak jí bylo vytýkáno:
„Čili není to zúžení, jak to bylo chápáno v tom prvním slova smyslu, ale je tam ještě to, že my naopak dáváme i té domácnosti, která by se o toho postiženého starala, což je samozřejmě velmi zatěžující, a bylo-li by to tu na dlouhou dobu, a doufám, že těch případů bude opravdu velmi málo, tak to víceméně může tu rodinu naprosto devastovat jako funkční celek. Čili není to zúžení, je to naopak myšlení z praxe i na ty stavy, které se státi mohou a na které pak ta rodina peníze nemá, opravdu nemá.“
A zde je kámen úrazu – i přes proklamované dobré úmysly navrhovatelky, je zřejmé, že původní znění bylo výrazně širší. Termín majetková a nemajetková újma je totiž výrazně širší. Stačí letmé nahlédnutí do OZ pod rubriku Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení a zjistíme, že vše co je v pozměňovacím návrhu zmíněno tam je, a současně je tam i řada dalších věcí – bolestné a další nemajetkové újmy. V rovině majetkové újmy opět dochází ke zúžení – nejsou zmíněny různé peněžité dávky.
Je smutné, že se v rámci přijímání návrhů zákonů setkáváme s takto flagrantní neznalostí stávající právní úpravy. Je také smutné, že v době klesající proočkovanosti jde Poslanecké sněmovna směrem zužujícím původní rozsah odškodnění. Určitě nebylo cílem zákonodárce nároky tříštit a nutit poškozené se části nároků domáhat soudně (což zákon v pozměněné podobě činí).
Nezbývá než doufat, že Senát návrh zákona v této podobě změní a vrátí ho do původní podoby.
Sněmovna nesmyslně omezila rozsah náhrady újmy způsobené povinným očkováním
19. 12. 2019, Liga lidských práv
Poslanecká sněmovna schválila koncem listopadu návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Byl by to pozitivní krok, pokud by zároveň nebyl schválen i nekoncepční a nesmyslný pozměňovací návrh, který omezuje rozsah náhrady újmy. Dalším nedostatkem zákona je to, že nepamatuje na náhradu újmy vzniklé v „hluchém“ období, které nastalo s účinností nového občanského zákoníku a v kterém odpovědnost nenese výslovně nikdo.
Liga lidských práv od počátku sleduje vznik návrhu zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, který Ministerstvo zdravotnictví roky připravovalo pod tlakem stížností před Evropským soudem pro lidská práva a výzvy Ústavního soudu. Návrh zákona jsme pomáhali připomínkovat spolku Rozalio, se kterým spolupracujeme.
Když po dlouhých odborných diskuzích a připomínkách do Poslanecké sněmovny dorazil obstojný návrh zákona, zasáhli do něj poslanci přijetím pozměňovacího návrhu poslanců ANO Adámkové, Farhana, Janulíka a poslance ČSSD Běhounka, který výrazně omezuje rozsah náhrady majetkové a nemajetkové újmy. Pozmeňovací návrh tak vypouští například náhradu bolestného a zužuje i další majetkovou a nemajetkovou újmu, například ušlý výdělek. Expert na zdravotnické právo Tomáš Doležal označil pozměňovací návrh a jeho odůvodnění za „flagrantní neznalost právní úpravy“. Rovněž advokát Ondřej Strava pozměňovací návrh kritizoval jako nedostatečně a zmateně odůvodněný. Podle všeho navrhovatelka Adámková ani nevěděla, co přesně navrhuje a jaké to bude mít dopady.
Zásadním nedostatkem zákona je ovšem i to, že nepamatuje na odškodnění těch, kterým vznikla újma v období od účinnosti nového občanského zákoníku (1. 1. 2014) do budoucí účinnosti odškodňovacího zákona. Jak je ostatně uvedeno i v důvodové zprávě, starý občanský zákoník upravoval objektivní, tedy i nezaviněnou, odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za škodu způsobenou vakcínou. Tato odpovědnost ale nebyla do nového občanského zákoníku převzata, tudíž od 1. 1. 2014 odpovědnost za vzniklou újmu nenese nikdo. Ovšem podle Úmluvy o biomedicíně má stát závazek zajistit spravedlivou náhradu újmy způsobené lékařským zákrokem a měl by tedy svou legislativou pokrýt i toto mnohaleté „hluché“ období.
Právě v tomto období došlo v důsledku očkování k ochrnutí poloviny obličeje nezletilého Honzíka z Jihomoravského kraje, kterému Liga lidských práv zajišťuje právní služby. Soud žalobu na náhradu újmy zamítl právě z důvodu, že podle něj stát za újmu kvůli neexistenci odškodňovacího zákona nenese odpovědnost. Proti tomu jsme podali odvolání a nyní čekáme na rozhodnutí odvolacího soudu.
Právně vadný návrh zákona nyní bude projednávat Senát, který jej může vrátit k projednání do Poslanecké sněmovny s návrhem na schválení v původním rozsahu odškodnění a s návrhem na stanovení účinnosti zákona zpětně tak, aby se vztahoval i na případy újmy vzniklé po 1. 1. 2014.
Zdroj: https://llp.cz/2019/12/snemovna-nesmyslne-omezila-rozsah-nahrady-ujmy-zpusobene-povinnym-ockovanim/
