Podáváme odvolání proti rozhodnutí ředitele Mateřské školy xxx ze dne xxx, č. j.xxx, a to v celém rozsahu proti výroku, že xxx, nar. xxx, bytem xxx se nepříjímá k předškolnímu vzdělávání ve jmenované škole. Odvolání je podáno z důvodu nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí.
Rozhodnutí bylo odůvodněno takto: xxxxx
Nejprve je potřeba citovat právní úpravu, které se škola dovolává:
§ 50 zákona o ochraně veřejného zdraví: „Zařízení poskytující péči o dítě do 3 let věku v denním režimu nebo předškolní zařízení mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.“
K tomu je potřeba připojit i znění vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem, z které vyplývají stanovené druhy povinného očkování a termíny, do kdy je osoba povinna se stanovenému očkování podrobit. K očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se v § 5 uvádí:
„(1) Základní očkování se provede živou očkovací látkou, a to nejdříve první den patnáctého měsíce po narození dítěte.
(2) Přeočkování se provede za 6 až 10 měsíců po provedeném základním očkování, v odůvodněných případech i později s tím, že horní věková hranice pro podání očkovací látky není omezena.“
Ze zákona o ochraně veřejného zdraví (§ 46 odst. 4) vyplývá, že rodiče odpovídají za provedení očkování až do 15 let věku nezletilého. Tudíž naopak z právních předpisů vyplývá, že rodiče jako zákonní zástupci se mohou rozhodnout očkovat dítě proti difterii, tetanu, pertusi, poliomyelitidě, hepatitidě B, haemophilus influenzae b, spalničkám, zarděnkám a příušnicím kdykoliv do 15 let věku dítěte, přitom přihlédnou k zájmu dítěte (zejména na ochraně jeho zdraví), který je nadřazen jakýmkoliv jiným zájmům. Z žádného právního předpisu nelze dovodit, že toto očkování je „stanovené“ pro přístup k předškolnímu vzdělávání.
Dále jakékoliv stanovení očkovací povinnosti pouhou vyhláškou je protiústavní a nikde v zákoně není uvedena povinnost očkování proti konkrétním nemocem. Tudíž ústavně vadně stanovenou povinnost nelze vynucovat. Konstrukce právní úpravy povinného očkování v ČR je protiústavní a v rozporu s čl. 4 Listiny, neboť došlo k porušení pravidla, podle kterého povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod. Na protiústavnost stanovení povinných očkování pouhou vyhláškou z důvodu zneužití vyhlášky Ministerstvem zdravotnictví ke stanovení nepřiměřeného rozsahu očkování ukazuje i skutečnost, že v žádném státě západní Evropy není očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím povinné a podmínkou přístupu k předškolnímu vzdělávání.
I kdyby právní předpisy byly interpretovány tak, že očkování proti stanoveným nemocem je podmínkou pro pobyt v mateřské škole, pak jsou zde závažné ústavně relevantní důvody, pro které by nemělo být v tomto případě vyžadováno.
Je třeba poukázat na to, že Ústavní soud ve svém rozhodnutí týkajícím se ústavnosti povinného očkování (nález ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 449/06) uvedl, že musí existovat výjimky, zejména z důvodu víry, přesvědčení či svědomí rodičů či jiných ústavně relevantních důvodů, kdy očkování nesmí být sankcionováno či jinak vynucováno. Toto rozhodnutí se sice vztahovalo na situaci, kdy rodičům byla uložena pokuta za nesplnění očkování, ovšem Krajský soud v Hradci Králové názor Ústavního soudu vztáhl i na přijímání dětí do mateřských škol (rozsudek ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 52A 45/2011).1 Zde dovodil, že „sankcionování“ může mít podobu i v nepřijetí dítěte do mateřské školy a že ředitelé škol a správní orgány jsou povinny se při rozhodování o přijetí dítěte vypořádat s tím, zda nejsou dány konkrétní výjimečné okolnosti, které odůvodňují nedodržení požadavku na přijímání pouze plně očkovaných dětí.
V tomto případě jsou ústavně relevantními důvody – právo na zdraví dítěte, právo dítěte na jednání v jeho nejlepším zájmu, jeho právo na tělesnou integritu, právo rodičů na svobodu myšlení a svědomí, ale také zákaz diskriminace.
Rodiče nezletilé škole poslali „žádost o udělení výjimky z podmínek pro přijetí do mateřské školy z důvodu přesvědčení a víry rodičů“ ze dnexxx, ve které se odvolávali na svou víru a přesvědčení, které jim neumožňuje naočkovat své dítě xxxx ZDE POPSAT STAV DÍŤĚTE
Škola na tuto žádost reagovala zamítnutím žádosti s tím, že jí právní předpis neumožňuje takovou výjimku povolit. To je ovšem v rozporu s výše zmíněným výkladem Krajského soudu v Hradci Králové, který uložení takové výjimky připouští, a to zjevně na základě Listiny základních práv a svobod, která je nadřazena zákonu o ochraně veřejného zdraví. ROZPOR JE PRIMÁRNĚ V LÉKAŘSKÝCH ZPRÁVÁCH !!!!!! Na to se odvolávejte
Ovšem uložení výjimky bylo nutné opřít o § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví a spolu s žádostí o výjimku interpretovat jako trvalou kontraindikaci. V zákoně se uvádí, že trvalou kontraindikací je zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky. Nikde v zákoně není uvedeno, že trvalou kontraindikaci je nutné prokazovat pouze lékařským potvrzením, kde je výslovně uvedeno „trvalá kontraindikace“. Na základě žádosti rodičů o výjimku (kterou je možné brát mj. jako čestné prohlášení o zdravotním stavu dítěte) bylo nutné dospět k závěru, že zdravotní stav nezletilého zatím neumožňuje podání očkovací látky (trpí zdravotními problémy (rozepsat jaké problémy), není prokázán zdravotní stav, který umožňuje podání očkovací látky) a že se jedná o trvající kontraindikaci.
Je třeba odkázat na antidiskriminační zákon, který se věcně na daný případ vztahuje, neboť výslovně stanoví zákaz diskriminace ve věci přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, ale také v přístupu k přiznání a poskytování sociálních výhod a v přístupu ke službám, pokud jsou nabízeny veřejnosti. Fyzická osoba má právo na rovné zacházení a nebýt diskriminována v těchto právních vztazích mimo jiné z důvodu víry a světového názoru. Nezletilý nebyl doočkován právě z těchto důvodů, neboť jeho rodiče jsou přesvědčeni, že očkování může poškodit jeho zdraví.
Podle antidiskriminačního zákona diskriminací není, pokud je praxe objektivně odůvodněna legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. A tato podmínka zjevně splněna není:
a) Pokud by škola tvrdila, že je praxe odůvodněna ochranou veřejného zdraví či zdraví ostatních dětí, pak takové opatření, kdy neočkované zdravé dítě je zcela vyloučeno ze vzdělávání, je evidentně nepřiměřené a není nezbytné. To dokazuje opačná praxe v Německu, Rakousku či Velké Británii, kde žádné očkování není podmínkou pro přístup do mateřských škol a pouze v případě, kdy reálně hrozí rozšíření určité nemoci, je možné neočkované děti vyloučit z přístupu do mateřské školy, a to pouze dočasně. Neexistují žádné vědecké údaje ani vědecké odhady, které by určily a kvantifikovaly, o kolik se zvýší riziko onemocnění ostatních (plně očkovaných) dětí v mateřské škole přítomností jednoho dalšího neočkovaného dítěte. Taková kvantifikace míry navýšení zdravotního rizika by odpovídala nule.
b) Škola neprokázala, že by byl kompletně naočkován či proti daným nemocem imunní i veškerý personál mateřské školy, který s dětmi přichází do kontaktu. I když takovou povinnost nestanoví žádný právní předpis, přesto pokud má být vyloučeno určité dítě z předškolního vzdělávání z důvodu ochrany veřejného zdraví či zdraví ostatních dětí, pak by měl rozhodující orgán prokázat, že tento veřejný zájem na ochraně zdraví dětí skutečně důsledně chrání, a to vyloučení kontaktu dětí nejen s dítětem, které není kompletně naočkované, ale i s dalšími osobami, které nemají imunitu či nejsou kompletně naočkovány. Pokud však rozhodující orgán takto důsledný při ochraně zdraví dětí není, je zřejmé, že ani požadavek na kompletním očkování každého přijatého dítěte není přiměřený a nezbytný, jak vyžaduje antidiskriminační zákon.
c) Rozhodující orgán také neprokázal, zda jsou v mateřské škole nějaké děti, které nebyly naočkovány z důvodu trvalé kontraindikace. V případě, že by všechny přijaté děti očkovány byly, neexistoval by žádný legitimní důvod pro nepřijetí nezletilého, protože ten by ani potenciálně neměl koho ohrožovat, když by všechny ostatní děti byly očkováním chráněny. Kromě toho, i kdyby v mateřské škole děti neočkované z důvodu trvalé kontraindikace byly, pak je stejně rozhodující i to, jaká je celková proočkovanost dětí, protože dle odborníků vysoké procento proočkovanosti postačí k zabránění šíření infekčních nemocí, aniž by jedno neočkované dítě muselo být vyloučeno z předškolního vzdělávání.
Závěrem chceme upozornit, že v tomto řízení dochází k nezákonnému nátlaku na školu ze strany hygienické stanice, která tak neoprávněně zasahuje do diskreční pravomoci školy a nutí školu rozhodnout určitým způsobem pod pohrůžkou sankcí. To je nepřípustné a ohrazujeme se proti tomuto způsobu rozhodování pod nátlakem o základním právu nezletilého nejen na vzdělávání, ale také na zdraví.
Z výše uvedených důvodů je vyloučení nezletilého z předškolního vzdělávání diskriminačním porušením jeho základních práv, proto navrhujeme zrušení tohoto rozhodnutí.
(podpis)
