Nález US ve věci povinného očkování

Ústavní soud se dne 9. 2. 2011 poprvé vyjádřil k otázce odmítání povinného očkování dětí. Soud na jednu stranu připustil, že stát má právo nařizovat povinná očkování. Zároveň ovšem zdůraznil, že z této povinnosti musí v odůvodněných případech existovat výjimky, jako je například víra rodičů.

Soudce Mucha při vyhlášení nálezu uvedl vodítka, podle nichž by při odmítnutí očkování měly hygienické stanice k rodičům přistupovat. Kromě naléhavosti očkování a aktuálního nebezpečí pro společnost musí úřady vzít v úvahu také motivaci, proč rodiče nechtějí očkovat. Zejména se musí zabývat tím, zda je důvodem ústavně zaručené právo a jestli rodič své právo uplatňoval konzistentně a přesvědčivě od počátku.

Toto rozhodnutí posunuje částečně ČR mezi vyspělé země EU, kde je očkování dobrovolné. Možnost výjimky je určitým rozvolněním a krokem k demokratickým principům.
Celý případ se vrací zpět k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten bude muset nyní vzít v úvahu námitku p. Vavřičky, že povinné očkování zasahuje do jeho ústavního práva svobodně projevovat své náboženství nebo víru zaručeného Listinou základních práv a svobod.

Stížnost p. Vavřičky se týkala neoprávněnosti pokuty a pouze nepřímo samotné povinnosti očkovat, což k uznání návrhu nepostačuje. Je proto možné, že se povinné očkování k US v budoucnu opět dostane, pokud stát od vynucování očkování neupustí.

US zároveň nijak nezpochybnil rozsudek NSS z července loňského roku, ve kterém dal za pravdu rodičům a konstatoval, že úprava povinného očkování pouhou vyhláškou MZ je nedostatečná. Budoucí zákonná úprava očkování tak bude muset před schválením projít mnohem větší odbornou diskusí a bude zároveň probíhat pod větší veřejnou kontrolou, než tomu bylo dříve, když toto bylo v kompetenci pouze MZ. Proto lze v nové úpravě očekávat již jen zlomek z původního počtu očkování - a to jen ty, u nichž předkladatel doloží jejich nezbytnost, kterou Úmluva o biomedicíně podmiňuje odepření rodičovského práva na souhlas se zákrokem. Nezbytnost přitom lze odůvodnit pouze významným rizikem - např. hrozbou epidemie). Výskyt nemocí v ČR však takovéto ohrožení nevykazuje, není nijak vyšší než např. v Německu, kde nezbytnost neshledali.

„Výnos US je prvním soudím rozhodnutím, které opravňuje rodiče rozhodovat o očkování svého dítěte. Prostor pro rozhodování, mají rodiče zatím velmi omezený, ale vnímáme to jako dobrý směr do budoucna.“ komentuje výsledek soudu Martina Suchánková předsedkyně o. s. ROZALIO
(Vodítko, které Ústavní soud vyslal orgánům veřejné moci pro budoucí posuzování odmítnutí očkování, spočívá v povinnosti vzít v potaz důvody, které rodiče k odmítnutí očkování vedly. Pokud tyto důvody budou ve vztahu k zachování autonomie dané osoby a budou konzistentní a přesvědčivé, nesmí orgány očkovací povinnost sankcionovat ani vynucovat. viz str. 11 nálezu).“

Nález interpretuje právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota tatkto: „V tomto případě stěžovatel pan Vavřička argumentoval svou vírou a přesvědčením o škodlivosti vakcín, avšak z nálezu lze dovodit, že se může jednat i o jiná práva z Listiny základních práv a svobod. Rodiče se však dostávají do konfliktu s hygieniky nejen z ideologických důvodů jako pan Vavřička, ale velmi často také proto, že mají zkušenost se závažnými vedlejšími účinky vakcín nebo chtějí očkování jen odložit do pozdějšího věku.
Rozhodnutí Ústavního soudu opatrně zavádí změny v chápání výjimek z očkování."

Nález Ústavního soudu je k dispozici zde.