Vývoj mého dítěte byl do roku a půl normální, bez zjevných odchylek. Celý ten čas bylo sledováno neurologem a psychologem z důvodu předčasného porodu a nízké porodní hmotnosti. Očkováno Infanrixem hib bez předchozích reakcí. Až při třetí dávce, která byla podána současně s obrnou na lžičku, se objevila bouřlivá odezva – teploty, celodenní apatie, malátnost, únava, svalová ochablost...

Počátkem roku se objevily mediální zprávy ohledně soudu s rodiči, kteří odmítli nechat očkovat své dítě (soud vyhráli). Kromě toho média přinášejí informace o plánované legislativní změně, která by měla nastolit sankce pro rodiče odmítající očkování svých dětí.
Téměř 20 let trvalo, než se toto téma povinného očkování otevřelo. Ne že by se během této doby nediskutovalo, ale obvykle tak jak se otevřelo tak se zase zavřelo. A zůstalo nadále "tabu".

K napsání tohoto článku mě přiměl fakt, že ke mně do poradny přichází stále více dětí, které jsou poškozeny očkováním a jejichž rodiče zoufale hledají pomoc, kterou klasická medicína nenabízí (v případě mnoha problémů ani nepřiznává jejich souvislost s očkováním, a tak rodiče, kteří nevědí nic o vedlejších účincích očkování, jsou bezradní).

 Na dotaz ohledně již dlouho projednávaného zrušení očkování novorozenců proti TBC, MZ odpovedělo velmi jednoznačně: "...Datum účinnosti novely vyhlášky v uvedeném rozsahu je stanoveno od 1.11.2010..."

 Minulý týden jsem se v jedné výletní restauraci stal svědkem rozhovoru dvou maminek. Pohupujíc kočárkem se svou ratolestí jednou rukou, s cigaretou v druhé ruce, obě vášnivě debatovaly o tom, jaké očkování už stihly svým maličkým dopřát a jaké jim určitě ještě nechají dát.  Protože jejich kamarádka Tereza, ta, co si koupila den super sporťák za těch sedmadvacet tisíc, nechala svého Lukáška očkovat snad proti všem nemocem, co existují. Tak to ony přeci musí udělat to samé. A když je teď v módě těch několik očkování v jedné dávce, alespoň to budou  mít rychle za sebou.

 Lékař Jiří Mařádek nesouhlasí s povinným očkovacím kalendářem a pro svého syna sestavil vlastní. Ponechal v něm jen tetanus, tuberkulózu a záškrt. Ty další mohou podle jeho slov víc uškodit než pomoci. "Je potřeba, aby rodiče tlačili na pediatry, aby jim poskytovali adekvátní informace o vakcínách," říká.

 Mnohaletá diskuse o tom, zda je správné nutit rodiče očkovat děti, má první velký zvrat: stát už je nesmí trestat pokutami, když vakcínu pro dítě odmítnou. Pokud by je chtěl přesto pokutovat, musí se změnit současná pravidla. Říká to rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS), který takto minulý týden rozhodl případ rodičů z Moravy

Podle stanoviska právního odboru Ministerstva zdravotnictví ČR je možné očkování odložit až do 18. měsíce věku dítěte. Do té doby má  rodič právo na odklad bez započetí řízení o přestupku (t.j. řízení na hygienické stanici). Tato skutečnost rodičům napomáhá tím, že mají dostatek prostoru na hledávání informací a rozhodování se o způsobu jimi zvoleného očkování.

 Polemika lékařky Pavly Nykodýmové primářky plicního oddělení Říčany a členky výboru České pneumologické a ftizeologické společnosti s názory Romana Prymuly předsedy České vakcinologické společnosti uvedenými v rozhovoru pro Lidové noviny z 18.1.2010

  V roce 2001 bylo zavedené do očkovacího kalendáře dětí povinné plošné očkování proti virové hepatitidě typu B. Po povinném očkování proti TBC čtvrtý den v porodnici, patří toto očkování, alespoň podle mého názoru, k těm kontroverznějším. Opravdu jsou naši tříměsíční kojenci ohroženi touto chorobou?